Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Nela.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 8, článků celkem: 16318, komentáře < 7 dní: 530, komentářů celkem: 408346, adminů: 60, uživatelů: 5135  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 276 návštěvník(ů)
a 5 uživatel(ů) online:

Myslivec
brusle7
Frantisek100
gregorios777
oko

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
110958040
přístupů od 17. 10. 2001

Hledání: Juzna Amerika, kalvini a Anglicko.
Vloženo Neděle, 03. srpen 2008 @ 20:05:24 CEST Vložil: Bolek

Historie poslal Nepřihlášený

Mnoho synov a dcer katolickej cirkvi, kazdy podla svojho povolania a stavu, nasledovalo Krista az hrdinskym sposobom. Boli a prenasledovani preto, ze boli oddani cirkvi,lebo cirkev je „tajomne telo Kristovo". Casto boli muceni a zabijani preto, lebo branili katolicku vieru, sluzili sv. omsu a vysluhovali sviatosti. Nestacili by roky, aby sme ich tu vsetkych opisali. Preto na povzbudenie prinasam len 3 kratke zivotopisy svatcov a to z Juznej Ameriky, kde po jej objaveni jezuitski misionari v tzv. redukciach velmi pomahali tamojsim Indianom a pozname odtial mnoho svatych , dalej z Francuzska, kde kalvinski heretici napadali tamojsie mesta a zabijali katolikov a jeden zivotopis este z Anglicka, z cias nasilneho zavadzania anglikanskeho nabozenstva .Mimochodom. Kristus neopustil Anglicko. V 19. stor. sa sv. Dominikovi Saviovi zjavila Panna Maria a povedala mu, ze Boh chysta v Anglicku velke vitazstvo katolickej cirkvi.A vidime to v nasich casoch, kedy sa v 90. rokoch minuleho storocia cele farnosti spolu so svojimi fararmi vratili do katolickej cirkvi.Aj teraz tak zacinaju pomyslat mnohi dalsi, ktori nesuhlasia so svatenim zien a homosexualov, lebo to odporuje Biblii.neda sa nic robit, modlitby anglickych mucenikov v nebi su silne a zas sa potvrdzuje vyrok „krv mucenikov je semenom novych krestanov" a to v takom case a na takom mieste, ktore Boh uzna za vhodne.Je to naozaj neuveritelne, ze pocas 2000 rokov jestvovania katolickej cirkvi, kedy musela vzdy raz v jednej, ci v druhej casti sveta bojovat z nepriatelmi, ci uz vnutornymi , ci vonkajsimi, existuje stale dalej a bude az do skoncenia sveta, lebo tak jej to slubil Kristus„...a brany pekelne ju nepremozu." Sv. Rochus González de Santa Cruz
(1576–1628) Najstarší a najvýznamnejší zo spomenutých misionárov bol Rochus (špan. Roque) González de Santa Cruz.

Narodil sa r. 1576 v Asuncióne, terajšom hlavnom meste juhoamerického štátu Paraguaj. Už od detstva mal veľké sympatie k polokočovným Indiánom veľkého kmeňa, alebo skôr národa – Guaraní. Naučil sa ich reč a chcel medzi nimi pôsobiť ako kňaz. S tým cieľom študoval teológiu, ktorú zakončil prijatím kňazskej vysviacky v r. 1599.
Avšak ani medzi kresťanskými kolonistami nebolo dosť kňazov, a preto asunciónski občania chceli, aby ich rodák pôsobil medzi nimi. Napokon dosiahli, že sa stal farárom v miestnej katedrále. V tejto funkcii obetavo pracoval desať rokov. Keď asunciónskeho biskupa preložili do vzdialeného rozvíjajúceho sa veľkomesta Buenos Aires, Rochusa Gonzáleza ustanovili za generálneho vikára rozsiahlej asunciónskej diecézy. On však netúžil po cirkevných hodnostiach a keď sa dozvedel, že v juhoamerických misiách pôsobia kňazi a rehoľní bratia Spoločnosti Ježišovej, vstúpil do tejto rehole. Po základnej rehoľnej formácii predstavení vyhoveli jeho túžbam a dovolili mu pracovať ako misionárovi pri zakladaní redukcií.
Táto práca kládla na misionárov mimoriadne nároky. Páter Rochus bol nielen kňazom a učiteľom, ale aj murárom, tesárom, roľníkom, hudobníkom a maliarom. Prvým sídliskom, ktoré budoval, bola redukcia sv. Ignáca. V liste takto opisuje svoju činnosť:
„Bolo treba od základov postaviť celú dedinu. Aby sa odstránila stará vžitá príležitosť k hriechu, rozhodol som sa postaviť ju podľa vzoru španielskych dedín, aby každý mal vlastný dom s presne vymedzenými hranicami. Pre našu službu sa stavia budova a kostol. Mnoho sme pracovali, aby sme toto všetko dali do poriadku. No ešte s väčším oduševnením, príčinlivosťou a s vypätím všetkých síl sme začali stavať Bohu, nášmu Pánovi, chrámy nevybudované ľudskou rukou, duchovné chrámy, ktorými sú duše týchto domorodcov. V nedele a vo sviatky kážeme počas svätej omše, pred ňou vysvetľujeme katechizmus…"
Pri civilizovaní a pokresťančovaní Indiánov prišiel páter Rochus do konfliktu s dvoma skupinami ich utláčateľov: boli to domorodí , čarodejníci, a koloniálni feudáli, tzv. „encomenderos". Najmä títo mali ťažké srdce na jezuitov a žiadali, aby boli vypovedaní z krajiny. Páter Rochus o tom píše: „Nie od včerajška, ale už dlhý čas títo páni encomenderos a vojaci protestujú proti Spoločnosti Ježišovej,/jezuitom/ lebo táto háji Indiánov a ich právo na slobodu… Nie je ďaleko deň, keď dostanú zaslúžený trest za zločiny, ktorých sa dopustili osobitne na chudobných… Hovoria, že Indiáni už mnoho rokov nemajú z čoho zaplatiť daň, ktorú sú povinní platiť. To ma veľmi prekvapilo, lebo viem, že encomenderos so všetkým, čo majú, by nemohli zaplatiť to, čo dlhujú Indiánom, i keby mali ostať iba v košeli. Táto veľká slepota svedomia, v ktorej zotrvávajú encomenderos, je dôvod, prečo ich vzdelaní a svedomití kňazi nechcú spovedať,… lebo sa dopustili zla, ktoré nechcú uznať, a tým menej vykonať náhradu a polepšiť sa…" Keď založil redukciu sv. Ignáca, páter Rochus González pokračoval v misionárskej práci pozdĺž rieky Paraná. Na území dnešnej Argentíny založil osady S. Ana de Iberá, Itapúa (počiatok dnešných miest Posadas a Encarnación), Concepción v severovýchodnej časti provincie Corrientes. Všade učil Indiánov spievať, ba i tancovať, maľovať, zoznamoval ich s poľnohospodárstvom, s remeselníckou prácou a obchodom. Robil všetko možné, aby ich ochránil od hladu, od epidémií a od vykorisťovania kolonizátorov. Tak získal mnoho Indiánov, ktorí s ním začali viesť život dôstojný ľudských bytostí.
Bl. Viliam Saultemouche (1556?– †7. 2. 1593) Bl. Viliam Saultemouche bol rovesník a krajan pátra Salésa. Narodil sa v obci St.-Germain-l'Herm (v diecéze Clermont) v r. 1556 alebo 1557. Ako mladík vykonával domáce práce v jezuitských kolégiách v Billome a Clermonte. V r. 1579 vstúpil do jezuitskej rehole ako rehoľný brat. Po dvojročnom noviciáte bol vrátnikom v kolégiách v Lyone, v Pont-ą-Mousson a v Tournone. Vyznačoval sa svedomitosťou pri plnení svojich povinností a vo voľnom čase sústredenou modlitbou pred svätostánkom.
V novembri 1592 ho predstavení určili za spoločníka pátrovi Jakubovi Salésovi pri adventnej duchovnej obnove v Aubenas. Adventné misie boli také úspešné, že aubenaský guvernér si vyžiadal jezuitských misionárov, aby ostali v tomto meste až do Veľkej noci.
Nečakaná zmena nastala v noci z 5. na 6. februára 1593, keď ozbrojené oddiely kalvinskych hugenotov zaútočili na mesto Aubenas a dobyli ho. Páter Salés sa obával predovšetkým znesvätenia Eucharistie. Preto podal sväté prijímanie bratovi a sám skonzumoval ostatné konsekrované hostie. Potom obidvaja v modlitbe očakávali ďalší vývoj udalostí.
Keď hugenoti našli jezuitov, dotiahli ich najprv do akejsi sály a potom na námestie, kde s pátrom Salésom verejne diskutovali o skutočnej prítomnosti Pána Ježiša v Eucharistii. Búrlivá diskusia trvala celý deň 6. a napokon aj ráno 7. februára. Keď hugenoti nemohli dosiahnuť svoje, kňazovi roztrieštili jedno plece hákovnicou a dýkou ho dopichali k smrti. Brat Viliam ostal verne pri ňom. Preto sa aj na ňom vyvŕšili osemnástimi ranami dýkou.
Telá oboch rehoľníkov najprv posmešne vláčili po meste a potom ich hodili medzi zrúcaniny starého kostola. Istý katolík ich pochoval vo svojej záhrade.
Po dvoch rokoch si vyžiadala telesné pozostatky mučeníkov istá popredná pani, ktorá ich darovala kostolu nového jezuitského kolégia v Aubenas. Na mieste, kde boli rehoľníci zabití, vznikla kaplnka svätej Kláry. Do tej v r. 1898 preniesli ostatky mučeníkov.
Proces blahorečenia pátra Jakuba Salésa a brata Viliama Saultemouchea sa začal už v r. 1627, ale po viacerých prerušeniach sa skončil až v r. 1926, keď pápež Pius XI. 6. júna vyhlásil obidvoch mučeníkov za blahoslavených. Ich liturgická spomienka sa slávila najprv v deň ich smrti 7. februára, neskôr 13. februára. V jezuitskej reholi sa spája spolu s inými mučeníkmi v deň 19. januára.
Bl. František Page (†1602)
mučeníkBl. František (Francis) Page pochádzal zo známej anglickej rodiny z mesta Harrow-on-Hill v grófstve Middlesex. Narodil sa v Antverpách a v rodine dostal protestantskú výchovu. V Londýne vyštudoval právo. Tam sa mu aj núkala výhodná advokátska kariéra a výhodná ženba. Ale situácia sa zmenila, keď mu advokátova dcéra, ktorú mu odporúčali, sprostredkovala spojenie s jezuitom Jánom Gerardom, ktorý bol vo väzení v Clinku. Uväznený kňaz ho priviedol do katolíckej cirkvi.
František bol taký nadšený konverziou, že sa zriekol ženby, advokátskej kariéry i majetku a chcel sa stať kňazom. Za tým cieľom odcestoval do Francúzska, kde vstúpil do anglického seminára v Douai 9. februára 1598 pod krycím menom John Hickman. Kňazskú vysviacku prijal 1. apríla 1600. O krátky čas odcestoval do Anglicka.
Takmer dva roky pôsobil ako kňaz v Londýne, kde býval istý čas u nábožnej a obetavej vdovy Anny Lineovej. Na Hromnice 1601 prenasledovatelia vtrhli do domu tejto katolíčky práve keď sa František chystal slúžiť sv. omšu. Kňazovi sa podarilo ujsť, ale jeho hostiteľku chytili, uväznili a umučili 27. februára 1601. V r. 1970 ju pápež Pavol VI. spolu s inými anglickými mučeníkmi vyhlásil za svätú.
František Page bol medzitým prijatý do jezuitskej rehole a mal istý čas stráviť v noviciáte vo Flámsku. Ale k tomu už neprišlo, lebo na udanie odpadlej katolíčky ho chytili a uväznili v londýnskom väzení Newgate. Bez veľkého vyšetrovania ho odsúdili na smrť ako katolíckeho kňaza. Zomrel na tyburnskom popravisku 20. apríla 1602. Pred smrťou radostne verejne vyhlásil, že je kňaz a jezuita.
Pápež Pius XI. ho vyhlásil za blahoslaveného 15. decembra 1929. V jezuitskej reholi sa jeho pamiatka pripomína spolu s inými 1. decembra.


Podobná témata

Historie

"Juzna Amerika, kalvini a Anglicko." | Přihlásit/Vytvořit účet | 7 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Dagmar, neklam ... (Skóre: 1)
Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Pondělí, 04. srpen 2008 @ 14:31:45 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
dagmar: A vidime to v nasich casoch, kedy sa v 90. rokoch minuleho storocia cele farnosti spolu so svojimi fararmi vratili do katolickej cirkvi.Aj teraz tak zacinaju pomyslat mnohi dalsi, ktori nesuhlasia so svatenim zien a homosexualov, lebo to odporuje Biblii.


Ano, lenze kolko vasich jezuitskych infiltratorov na tom pracovalo, to nam uz marianska katolicka Dagmar nepovie. Proces homosexualizacie anglikanskej cirkvi je nepochopitelny a nelogicky. Je nemyslitelne aby krestanska cirkev vysvacovala homosexualov a je dokazane ze na procese demoralizacie anglikanskej cirkvi pracovali jezuitski infiltratori desatrocia. Anglicko sa oslobodilo od jezuitskeho chomuta a v tej dobe to bola pre neviestku obrovska rana ktoru ma ale moc selma zahojit. Angliko je zmacane krvou jezuitskych a dominikanskych vrahov ale je pravdou ze Bozi muzi a zeny ktori dokazali vzdorovat zvratenostiam katolickych bestii akoby vymyzli. Ich cirkvi su infiltrovane a zdemoralizovane a je logicke ze potom je ich velmi lahke presvedcit aby sa k neviestke vratili.

Alberto Rivera, ktoreho krv ako jedna s milionov zavrazdenych je na rukach katolickej neviestky o tom hovori:

“... Nenáviděl jsem protestanty - věřil jsem, že jsou našimi smrtelnými nepřáteli, a to způsobilo, že ze mne učinili agenta pro infiltraci k ničení těchto církví. ... Infiltrátor je člověk, který se vplíží nenápadně mezi ně tak, aby byl nepoznán, čím a kým vlastně je.
Když mi bylo 14 let, začali jsme s kurzem o protestantismu a jeho kacířství.

Jezuité počali infiltrovat kolem roku 1550 každé náboženství a každou denominaci. A toto činí do dnešního dne, ovšem mnohem sofističtějším a obludnějším způsobem díky ekumenicko-charizmatickému hnutí v některých fundamentalistických církvích. Kněží, kteří úspěšně infiltrovali Plymonské bratry nám předali knihy od Darbyho, Skofilda, Kellyho atd, aby studovali rozdílná učení. ... Kněz nám dokonce ukázal, jak máme lámat chléb v den Páně. Když učitelé seznali, že bychom to už dovedli, přidělili nám úkol církve infiltrovat a řekli nám, jak máme předstírat přijetí Krista. ...


Nyní se vrátíme zpět k tomu, jak jsem ničil baptistickou církev ve Venezuele. Polovina sboru věřila, že římskokatolická instituce je církví křesťanskou a já jsem jim na to říkal toto: »Ó ano, ... mám mnohé příbuzné v katolické církvi, kteří milují Pána a já věřím, že jsou spaseni jako věřící křesťané. To je křesťanská církev. A ti, kteří nevěří, způsobují strašné rozdělení a škodu tělu Kristovu. Už mnoho kazatelů na tuto církev útočilo a víra mnohých byla zničena. A to způsobilo mnoho zmatků a rozkolů. To musí přestat! My musíme kázat lásku.«
Takto vždycky mluví jezuité. Jsou to jejich fráze, které se zdají jako pravdivé. ... Dnes bych tomu pastorovi a těm, kteří vzdorují, chtěl říci: »Pastore, máš pravdu. Katolická církev není církví křesťanskou. Trpěl jsem v jejich rukou ve Španělsku. Nenávidí křesťany.«
Můj drahý pastor byl dosud ve vězení ... a když mne tento babtistický pastor poslal do mezidenominačního semináře, rozšířil jsem pověst o tom, že měl nějaký vztah s 18ti letou dívkou. Byla sehnána dívka (katolické děvče). Ta řekla diakonům, kteří byli proti tomu pastorovi, že by se chtěla z toho vyznat. Pastor však byl nevinný. Manželka se s ním rozvedla, církev byla rozbita a já jsem přešel na jiné působiště. ...


Protestantský seminář, který jsem měl zničit, byl v Kostarice. Byl to seminář mezidenominační. Byly mi určeny dvě krásné dívky, které měly se mnou spolupracovat. Byly ze skupiny Katolické akce mládeže. Předstírali fundamentalisticky založené znovuzrozené křesťanky. Karmen měla být mou přítelkyní v biblické škole. Marie byla určena k ničení pastorů a zavádění sexu mezi studenty.
Abych dokázal svůj antikatolický postoj, hádal jsem se za přítomnosti jiných studentů s jezuitskými kněžími, kteří přišli do tohoto semináře. Tito jezuité věděli kdo jsem. Samořejmě to byla jen přetvářka. Byl jsem to přece já, kdo poskytoval veškeré informace o této škole těmto kněžím a oni to dál poskytovali a předávali Svatému officiu ve Vatikáně. Mezi studenty jsem působil nevoli, protože jsem se i přes nejpřísnější předpisy o separaci chlapců a dívek vodil s Karmen za ruku.

Napřed začala vznikat ze strany učitelek podivení, pak pohrdání a nakonec pohoršení. Dvě ženy učitelky, které byly misionářky a byly svobodné, tím byly těžce pohoršeny. Dále jsem vybral a určil několik katolických šviháků, kteří předstírali křesťany, aby tyto učitelky sváděli. Pak jsem navštívil noclehárnu pro dívky a nechal jsem se přistihnout, když Karmen byla v nočním úboru. Na dotaz učitelky odpověděla, že všechny dívky dělají totéž s jinými studenty. A pohoršení učitelek neznalo mezí.
Nastoupila diskuze a tento »skandál« se také dostal do sdělovacích prostředků. Jako novinář byl další jezuitský kněz, který to celé patřičně a barvitě popsal. Seminář byl otřesen. Byl totiž označen za místo mravní zkázy.
Schválně jsem se také oblékal jako nemehlo, loudal jsem se a přicházel vždy všude pozdě. Bojoval jsem s učiteli a obviňoval je, že nemají křesťanskou lásku. Jakmile se proti mně ozvali, ihned jsem se ohradil slovy: »Nerýpejte do mě. Proč mě tak pronásledujete? Jednejte jako kněz.« Při každé příležitosti jsem je přesvědčoval, že v katolické instituci jsou mnozí dobří křesťané a že katolické školy jsou pro svou disciplinu lepší.

Marie byla velice zaměstnaná. Mnozí ze 17ti studentů, které svedla, byli ze školy vyloučeni a nyní přišli na řadu pastoři a kazatelé. Pak bylo možné vidět pastora, jak často Marii ohmatával a hlídal ji, kam jde. A Marie hrála i citové divadlo. Tak padli tři pastoři: Metodistický, letniční a jeden pevně stojící kazatel. ... Její misie se zdařila. Všichni tři pastoři se stali plně ekumenickými. Začali kázat jen o Boží lásce a již vůbec nemluvili o tom, že římští katolíci směřují do záhuby a odsouzení. Všechno proběhlo podle našich plánů. A tak dojde k ultimativnímu sjednocení všech církví s římskokatolickou institucí.
Vrcholem všeho bylo, když jsem studentům namluvil, že třítýdenní hladovka zlepší kondici. Opět se to dostalo do novin a škola měla náběh na zánik. Katoličtí kněží žádali její uzavření. Prohlašovali, že je to satanovo doupě.
Pak na mne škola vydala zatykač. Představitel školy se mne pokoušel vyhostit ze země. Ovšem Vatikán pomocí Španělské vlády prohlásil, že jsem jen zběh z armády a na základě toho jsem byl přemístěn dřív, než mohli zjistit, že jsem jezuita. Dnes (1979) už je tato biblická kolej totálně ekumenická a plně spolupracuje s římskokatolickými kněžími. ...
Když jsem zruinoval teologický seminář a byl vzat zpět do Vatikánu, byl jsem vysvěcen (ordinován) za jezuitského kněze. Ve špionáži jsem byl tak obratný, že na mne vložili to největší jho a pověření. ... Když jsem opustil instituci, stal jsem se biskupem ve starořímské katolické církvi držíc svou bullu mého vysvěcení pod apoštolskou posloupností římských biskupů.” (A. Rivera: Alberto, Part I., vol. 12, Chick publ., California, USA, 1990, str. 14-23)


Pokracovanie :





Stránka vygenerována za: 0.28 sekundy