Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a dnes je Státní svátek - Cyril a Metoděj.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16173, komentáře < 7 dní: 216, komentářů celkem: 396018, adminů: 60, uživatelů: 5074  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 148 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:

ivanp

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
108544379
přístupů od 17. 10. 2001

Život církví: Sportka a církevní restituce
Vloženo Sobota, 20. září 2008 @ 22:42:40 CEST Vložil: Olda

Zkoušky poslal Nepřihlášený

Vsadili jste si někdy sportku? Ten pocit – vyhrát několik milionů, to by mi pomohlo vyřešit spoustu problémů. Anebo alespoň těch 10 000 Kč, mohl bych alespoň to anebo ono.  Když tak nad tím přemýšlím, jaká výhra je vlastně dostatečná? Koupit si dům, auto nejlépe dvě, vybavení, investovat tak, abych již mohl žít pouze z výnosů – na to deset tisíc nestačí. Na druhou stranu, ani těch deset tisíc na ulici člověk nenajde a určitě by bylo příjemné je vyhrát.



Člověk si tak v duchu plánuje, co by s penězi udělal… Zkusili jste o tom promluvit doma („Vsadil jsem sportku, v jackpotu je sto milionů, kdybychom to vyhráli, tak bych chtěl koupit…“)? A co vám na to řekl manžel nebo manželka? Jsem přesvědčen, že jste se určitě neshodli. Určitě jste se začali dohadovat o tom, jestli bude lépe koupit tu, či onu věc. A možná u vás v rodině pak nastalo dohadování ve stylu „takové normální rodinky“: Proč by si nemohla vzít Frantu Vopičku, když to bude slušný člověk?

Chci ale připomenout příběhy lidí, kterým se poštěstilo a v loterii skutečně vyhráli. Ve značném množství případů se jedná o smutné příběhy. Možná si vzpomenete na jedny z prvních výherců po revoluci – manžele, kteří svoji výhru z obavy před sousedy a jejich pomluvami tajili, pouze manželka se neprozřetelně zmínila své mamince. Ta si to neponechala pro sebe. Výsledek? Hádky mezi manželi, rozvod, z manžela alkoholik.

Stejně tak máte určitě ve svém okolí lidí, kteří začali podnikat, zpočátku se jim hodně dařilo a z peněz takzvaně „zblbli“. Tito podnikatelé najednou získali pocit, že mají hodně peněz (to platí samozřejmě pouze do doby, než je vypracováno první přiznání) a domnívali se, že jsou něco víc než ostatní. Že si mohou dovolit různé věci, na které ostatní nemají a že už vlastně ani nemusejí pracovat. Nemusím připomínat, že toto opojení trvá krátkou dobu a mívá hodně hořké konce.

Jak to souvisí s církevními restitucemi? Mám obavy, jestli se pro dnešní církve nebude jednat o obdobnou situaci. Abychom si rozuměli: Pokud stát někomu něco ukradl, není pochyb o tom, že by se okradenému měl omluvit a ukradené vrátit. Je nepochybné, že komunistický stát církve, zejména římskokatolickou, okradl. Pokud bylo náboženství „opiem lidstva“, nemohli komunisté nechat toto „opium“ bez povšimnutí. Je jistě správné, že stát omluvil (ani vlastně nevím, jestli se tak stalo?) za krádeže. Otázka ale zní – bude církvím prospěšné, pokud jim stát vrátí to, co jim ukradl?

Mám obavy, aby zvláště protestantské církve nedopadly jako výše vzpomenutí manželé. Současné vedení církví již osobní křivdu, která se církvím udála někdy v 50. letech 20. století, nemůže pociťovat. Samozřejmě nepopírám, že jsou součástí církve, které se stala křivda. Ale je jistě něco jiného, když někdo ukradne auto mně osobně, než když ho někdo ukradl před sedmdesáti lety mému dědečkovi.

Mám obavy, aby pro současné církve nebyly církevní restituce cosi jako výhrou ve sportce. Mám obavy, zda takový jednorázový příspěvek státu církvím nezpůsobí z dlouhodobého hlediska zlo. Samozřejmě, všichni budou tvrdit, že nikoliv, ale…

Mám za to, že i z historie vyplývá, že pro církev je lépe, pokud ze světského hlediska žije v jistém mírném nedostatku anebo v mírné křivdě. Taková situace lidi nutí hledat Boha, spoléhat se jen na něj. Mám obavy,ž e pocit „dostali jsme tolik a tolik milionů korun, konečně můžeme realizovat všechny ty projekty (školy, misie, domy péče), postavit nové modlitebny, sborové budovy“ – prostě určitý pocit moci, i když samozřejmě umně maskovaný za bohulibé účely, může vést k tomu, že církve přestanou spoléhat na Boha a začnou realizovat své vlastní, dlouhou dobu plánované projekty.

Mám obavy, že málokterá protestantská, letniční či charismatická církve má takové mechanismy, které by mohly zabránit nesprávnému (nikoliv ovšem ve světském slova smyslu) nakládání s těmito penězi. Mám obavy, aby přijetí takových peněz nebylo pro církve danajským darem, který v konečném důsledku povede k osobním tragédiím, rozpadům či rozštěpením církví.

Upřímně – opravdu máme tak proměněné charaktery, že umíme tyto peníze odložit a třeba je několik měsíců či let nepoužít? Vzpomněl jsem si na životopis Tomáše Bati, který si v době prvé republiky koupil osobní automobil (pro mladší: tehdy to byla velká vzácnost), a přestože z něj měl velkou radost a těšil se na něj, nechal jej měsíc v garáži, než jej poprvé řídil…

Budou církevní restituce pro církve prospěchem? Opravdu bude pro církve dobré, aby bez vlastní zásluhy jednorázově a rychle přišly k ohromnému (ve vztahu k tomu, co vlastní v současné době) majetku? Co tento majetek udělá se vztahy uvnitř církví?

Závěrem bych chtěl připomenout ještě jeden námět k zamyšlení, a to bez hodnoceni jeho oprávněnosti, Církevní restituce by měly být zaplaceny ze současných a budoucích daní. Ptám se: Je to správné, aby na církevní restituce přispívala celá republika, všichni občané ze svých daní? Nebude tím fakticky spáchána další křivda, pokud naprostou většinu občanů ČR tvoří ateisté, resp. lidé zaměření proti církvím? Nebude rozhodnutí o církevních restitucích, resp. jejich placení proti faktické vůli skoro celého národa? Stále se nemohu zbavit obavy z toho, že vyplacení církevních restitucí bude vlastně jakousi značně vysokou sociální dávkou podvazující vlastní aktivitu, která povede k pasivitě, nečinnosti a spolehnutí se na pomoc státu.

Nebylo by pro církve z dlouhodobého hlediska lepší (katolíci prominou), aby se stát za spáchaná příkoří pouze omluvil, aniž by církvím vyplácel jakékoliv peníze?

Mgr. Miroslav Nerad
autor je advokátem a členem Křesťanského společenství Praha

časopis Život víry – září 2008


"Sportka a církevní restituce" | Přihlásit/Vytvořit účet | 5 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Sportka a církevní restituce (Skóre: 1)
Vložil: eleonora v Neděle, 21. září 2008 @ 19:30:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
 Ptám se: Je to správné, aby na církevní restituce přispívala celá republika, všichni občané ze svých daní? Nebude tím fakticky spáchána další křivda, pokud naprostou většinu občanů ČR tvoří ateisté, resp. lidé zaměření proti církvím? Nebude rozhodnutí o církevních restitucích, resp. jejich placení proti faktické vůli skoro celého národa? Stále se nemohu zbavit obavy z toho, že vyplacení církevních restitucí bude vlastně jakousi značně vysokou sociální dávkou podvazující vlastní aktivitu, která povede k pasivitě, nečinnosti a spolehnutí se na pomoc státu.

Nevím jak si advokát může klást otázku,  jestli je správné, aby ateisté platili věřícím restituce. Skoro to vypadá, že kdyby církev okradli věřící bylo by velmi správné aby vše vrátili. Pokud to ale ukradli ateisté je to v pořádku a bylo by nesprávné to po nich chtít vrátit. Mohu souhlasit s tím, že by církev mohla snášet víc křivd než je pro normální obyvatelstvo běžné ale, domnívat se, že by byla křivda nechtít na zloději vrátit co ukradl protože je ateista je fabulace velmi silného kalibru. Co vím, mnoho ateistů žije v iluzi, že jsou morálně výš než mnohý věřící protože je boží požadavky nezajímají. Žijí tedy v iluzi, že jsou na tom dobře. Neutvrdí je naopak tento názor v tom, že jdou správným směrem. Jinak bych obecně nečekala, že se advokát bude zastávat zloděje jen protože nevěří, ale některé kruhy KS mají podivný vztah k penězům i právu a tím se to asi vysvětluje.

Také poznámka o tom jestli vyplacení restitucí není proti vůli národa je perla. Pokud tedy bude okradený proti vůli zloděje ( a je jedno jestli je to národ nebo jednotlivec)  a ten nechce ukradenou věc vrátit je vlastně zločinec ten okradený  protože ho nutí věc vrátit. To už je nad mé chápaní. Jinak jestli restituce někoho zničí se dá také pojmout tak, jestli to za tu cenu nestojí.


Eleonora



Re: Sportka a církevní restituce (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (velitel@nato.cz) v Pondělí, 22. září 2008 @ 01:18:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Je to správné, aby na církevní restituce přispívala celá republika, všichni občané ze svých daní?

  Já vím otázka byla položena jinde, ale odpovím na ní: Ano, je správné, aby byl subjekt, který způsobil nějakou škodu, odpovědný za tuto škodu až do výše svých prostředků.

  Co je to vůbec za měřítka a člověka, že se někdo dokáže takto blbě ptát? Je správné, aby majitel, který si koupil fabriku, platil dluhy na dané fabrice po předchozích majitelích? No to je přece tak nemorální! Měl by všechny dluhy okamžitě zpochybnit, to je jasné a tak je to správné, chápu to dobře?

  Když si člověk klade blbé otázky, dojde často k blbým závěrům.


  Zkusím dát znovu a znovu jiné: Je správné, aby před poškozenými jednotlivci (emigranti, židé, zemědělci, ...), kteří nemají šanci se bránit zlovůli státu, byly zvýhodněny obrovské megaloorganizace s mašinerií právníků a obrovským bohatstvím? Je správné, že značná část jednotlivců se musela o svoje práva drát u soudu za každý byť jen malý majetek, kdežto obrovská organizace dostane vše naservírováno na podnose?

  Pro jistotu odpovím: Není to správné. Pokud bude podobně zvýhodněným způsobem vrácen majetek Židům, ukradený národními socialisty za války, emigrantům ukradený v průběhu celé vlády socialistů a komunistů a zemědělcům ukradený hned dvakrát "před revolucí" a "po revoluci", jsem všemi deseti pro podobné zvýhodnění církví.

  V opačném případě je dané zvýhodnění církví nesprávné a je tu standardní cesta restitucí, jako pro všechny ostatní subjekty - soudní cesta podle stávajícího právního řádu.





Re: Sportka a církevní restituce (Skóre: 1)
Vložil: Alan v Pondělí, 22. září 2008 @ 21:09:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Všechny popřevratové restituční zákony hovoří o zmírnění křivd, nikoliv o nastolení původního stavu.

První z řady těchto zákonů (ze dne 2. října 1990) se nazývá "o zmírnění následků některých majetkových křivd"
Zákon č. 212/2000 Sb. (ze dne 23. června 2000) se nazývá "o zmírnění některých majetkových křivd způsobených holocaustem"

Návrh církevního restitučního zákona s nazývá "o zmírnění některých majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody, o vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi"

Pokud je tedy principem popřepravratových "restitucí" zmírňování některých křivd, pak je na zákonodárcích, jakou míru zmírňování a jaký rozsah křivd zvolí.
Pokud by záměrem restitučních zákonů měla být restituce - tedy nastolení původního stavu - tak bychom se nedoplatili. Jednoduchý rovnice, co bylo (církvím) ukradeno, ať je (církvím) vrácena, je ve své zdánlivé jednoduchosti iluzorní. Skoro všichni co žili v době komunistického státu (a před ním v době fašistické okupace), došli nějaké újmy (nejenom ztráty majetku, ale také ztráty zdraví, ztráty možnosti vzdělání, společenského uplatnění atd). Restituce po 40 letech může snadno vytvořit nové křivdy, a proto se zákonodárci snaží o to, aby náklady na zmírnění křivd nebyly pro společnost neúnosné. Vždyť ten zlodějský stát, který má napravovat křivdy, jsme my všichni (resp. naše daně). Proto je myslím legitimní diskutovat o tom, do jaké míry jsou církevní restituce pro stát (všechny obyvatele této země) únosné.

Ne stát, jak navrhuje autor článku, ale církve samy by měly zvážit, jestli jsou jejich restituční nároky pro společnost únosné. Zda neochota unést křivdu, nepřinese křivdy nové. A i kdyby šlo ze strany necírkevní většiny obyvatelstva "pouze" o pocit křivdy, bude to znamenat obrovskou zátěž (pohoršení) pro misijní působení církve uprostřed této většiny.


Hlavní poselství tohoto článku však nespatřuji v pohledu na smysluplnost majetkových restitucí, ale ve vznesených otázkách, zda pravidelné příjmy značně vysokých částek (v relaci se současnými rozpočty církví) nebudou pro malé evangelikální a letniční církve znamenat příliš vysoké riziko (vlastního znevěrohodnění a duchovní sebezáhuby).

K TÉTO ZÁSADNÍ OTÁZCE SE ZKUSME VYJADŘOVAT




Stránka vygenerována za: 0.22 sekundy