poslal Nepřihlášený V médiích, v parlamentu a také ve společnosti se v poslední době hodně diskutuje o připravovaném zákonu o zmírnění některých majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody. Jedna skupina občanů a poslanců tvrdí, že je to krok správným směrem, zatímco druhá skupina to vnímá jako projev nerozumné politiky státu a chamtivosti církví. Jak naznačují různé příspěvky v médiích, celá společnost je v této otázce rozdělená.
Jak se na tuto problematiku díváme z pozice naší církve? Až donedávna Církev adventistů sedmého dne stála mimo proces čerpání státních peněz, avšak v poslední době tento postoj změnila. Během několika posledních měsíců vedení církve adventistů učinilo rozhodnutí, které v minulosti vždycky důsledně odmítalo: církev začala přijímat příspěvek od státu určený na mzdy duchovních.
U mnohých sester a bratrů mohou vyvstávat různé oprávněné otázky: Proč církev svůj dosavadní postoj změnila? Proč vedení církve v čele s výborem unie rozhodlo, že je možné přijímat státní prostředky na „provoz“ církve? Není to určitý kompromis, ke kterému naši církev přivedla Ekumenická rada církví? Není toto rozhodnutí v rozporu s biblickým principem desátků, které jsou určeny k financování církve a kazatelů? Nepopírá tím naše církev postoje, které vycházejí z její biblické teologie?
Otázek může být celá řada, a proto se vedení církve společně s redakcí Adventu rozhodlo, že problematice financování církve ze strany státu věnuje téma tohoto vydání časopisu a tento článek.
Církev adventistů sedmého dne vděčně vnímá snahu našeho státu o částečné majetkové vypořádání státu s církvemi. Protože naše církev byla velmi poškozena, v minulosti jí byl uchvácen veškerý majetek i finance, zapojili jsme se aktivně do jednání při přípravě tohoto zákona jak prostřednictvím Ekumenické rady církví, tak i přímým jednáním s Ministerstvem kultury, s poslanci a s právníky.
Dnešní skutečnost
Až do poloviny roku 2007 Církev adventistů sedmého dne důsledně zastávala postoj, že nebude přijímat od státu peníze k financování platů svých kazatelů, protože prostředky na tento účel získává na základě biblického principu desátků od svých členů. Státní finanční příspěvek určený na mzdy kazatelů církev v minulosti odmítala, protože se obávala, že by státní orgány nějakým způsobem mohly zasahovat do jejího života. Avšak dne 31. 10. 2007 vedení Česko-Slovenské unie oficiálně požádalo Ministerstvo kultury České republiky o vyplácení státního příspěvku podle zákona č. 218/1949 Sb. o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem. Požádalo o vyplácení v plné výši podle počtu jejích duchovních. Dne 25. 11. 2007 toto rozhodnutí schválil výbor unie na svém řádném zasedání.
K tomuto závažnému rozhodnutí vedlo vedení církve několik skutečností, které mají své kořeny hluboko v minulosti církve. Abychom pochopili podstatu problému, musíme se vrátit do poloviny minulého století, kdy církev těžce poznamenal začátek komunistické vlády.
Náprava křivd spáchaných na církvi
První postih církve přišel již po 25. únoru 1948, kdy komunistická vláda odebrala církvím a jejich právnickým osobám většinu majetku (podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy). Naší církvi byl znárodněn pozemek v Praze-Krči o rozloze téměř 10 ha, zakoupený v srpnu 1947, který měl sloužit jako hospodářské zázemí pro vybudování misijní školy pro vzdělávání kazatelů a pro plánované sanatorium.
Druhý a mnohem závažnější dopad na Církev adventistů sedmého dne měl úplný zákaz její činnosti v srpnu 1952, kdy jí byl odebrán veškerý nemovitý i movitý majetek. Během několika dnů tak církev přišla o všechno, co po dlouhá desetiletí obětavě a pracně získávala a budovala po celém území Československa! Desátky a dary sester a bratrů, které odevzdávali Bohu, byly najednou odcizeny světskou mocí. V průběhu následujících let církev sice získala zpět některé zdevastované modlitebny, avšak takovým způsobem, že si je musela od státu znovu odkoupit a nákladně je rekonstruovat.
Po politických změnách v roce 1989 církev získala soudní cestou ještě několik zchátralých budov. Ale velkou část majetku zabaveného v roce 1952 se i navzdory nesmírnému úsilí vedoucích bratrů nepodařilo získat zpět. Hodnota veškerého movitého a nemovitého majetku, který církev nezískala zpět, činila v roce 2007 celkem 1,04 miliardy Kč. Vedení církve, stejně jako většina členů církve, cítí odpovědnost vůči našim předkům – jsme povinni zákonným způsobem získat zpět veškerý majetek a finanční prostředky, které tito členové církvi dali a které jí byly protiprávně zkonfiskovány.
Zákon o nápravě křivd
Od roku 1989 se všechny církve postižené komunistickou minulostí snaží přimět vládu a stát, aby jim nahradil zkonfiskovaný majetek. Stát prostřednictvím Ministerstva kultury, pod které spadají církve, hledá cestu,
jak tuto smutnou kapitolu dějin uzavřít. Aby stát nemusel jednat s každou jednotlivou církví zvlášť, pověřil dvě organizace zastřešující církve – Ekumenickou radu církví (nekatolické církve) a Biskupskou konferenci (katolická církev), aby spolu se zástupci státu připravily návrh zákona, který by jednou provždy vyřešil otázku odškodnění všech církví. I když Církev adventistů sedmého dne není členem Ekumenické rady církví, byla v otázce přípravy návrhu zákona zahrnuta do množiny církví vyjednávajících pod její hlavičkou. Expertní komise na návrhu zákona o nápravě křivd pracovala již od roku 2006, ale teprve v polovině roku 2007 byl vytvořen konkrétní návrh zákona, ve kterém byly zahrnuty i požadavky naší církve. Je nutné zdůraznit, že v průběhu přípravy zákona byli zástupci naší církve přizváni k jednání, jakoby naše církev byla plnoprávným členem Ekumenické rady.
Stát na základě odhadu ceny zkonfiskovaného majetku a politické dohody rozhodl, že finanční náhrada od státu církvím bude ve výši 83 miliard Kč. Rozdělení této sumy však stát nechal na domluvě mezi církvemi samotnými. Během tohoto jednání však vznikl pro naši církev problém, který se týkal našeho postoje ke státním příspěvkům na mzdy kazatelů. Církve se nedokázaly dohodnout na žádném jiném systému rozdělení než na procentuálním navýšením státního příspěvku, který v minulosti jednotlivé církve dostávaly na mzdy duchovních a na administrativu podle zákona o hospodářském zabezpečení církví (č. 218/1949 Sb.).
Jelikož naše církev přijímala od státu pouze příspěvek na administrativu (a nikoliv na mzdy duchovních), dostali jsme se do velmi nevýhodné situace. Naší církvi by tak vznikl nárok na vyplácení náhrady ve výši 3 milionů Kč ročně po dobu šedesáti let. V důsledku inflace by tato částka nepokryla ani 7 % hodnoty majetku, který nám byl uchvácen. Tato dohoda mezi církvemi byla učiněna na základě pro nás nového výkladu zákona o hospodářském zabezpečení církví.
Výklad zákona o hospodářském zabezpečení církví (č. 218/1949 Sb.)
Faktor, který sehrál důležitou roli v průběhu jednání, je změna chápání a výkladu zákona č. 218/1949 Sb. Tento zákon, vytvořený komunisty již v roce 1949, určoval státu „povinnost“ hospodářsky zabezpečovat povolené církve a náboženské společnosti. Přestože je dnes tento zákon již anachronizmem, stát na jeho základě stále poskytuje prostředky na mzdy duchovních a administrativu registrovaných církví. A protože stát v minulosti svoji podporu podle tohoto zákona zneužíval zasahováním do života církví, naše církev tuto formu „finančního zabezpečení“ odmítala.
Při tvorbě nového zákona Ministerstvo kultury jako oficiální mluvčí Vlády České republiky vůči církvím rozšířilo chápání a výklad tohoto zákona o další rozměr. Stát podle zákona č. 218/1949 Sb. finančně přispívá registrovaným církvím, a tím také „částečně kompenzuje církvím majetek uchvácený církvím v době komunismu“. Cituji z návrhu nového zákona: „Financování registrovaných církví a náboženských společností, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštních práv, bylo možné dosud vnímat jako jisté ospravedlnění toho, že stát dosud nepřikročil k nápravě majetkových křivd z doby po 25. únoru 1948.“
Pokud stát začal zákon o hospodářském zabezpečení církví vnímat jako nápravu minulých křivd, pak máme jako Církev adventistů sedmého dne plné právo, a dokonce i povinnost, žádat prostřednictvím tohoto zákona náhradu majetku, který byl naší církvi zkonfiskován.
Dalším důvodem je skutečnost, že odmítnutím tohoto příspěvku se bavujeme našeho nároku na částečnou kompenzaci od státu a dobrovolně tuto částku dáváme k dispozici ostatním církvím. Vznikla by tak paradoxní situace, kdy stát nám ve skutečnosti chce vrátit zadržený desátek a dary našich sester a bratrů z minulosti, ale my bychom je dobrovolně přenechali jiným církvím.
Proto vedení církve na základě těchto skutečností rozhodlo, že naše církev s platností od 1. ledna 2008 požádá o vyplácení státního příspěvku podle zákona č. 218/1949 Sb. Jiná cesta k nápravě minulých křivd prostě neexistuje.
Dalším jednáním mezi církvemi se podařilo učinit společnou dohodu, že Církev adventistů sedmého dne byla zahrnuta do skupiny církví, které – pokud zákon skutečně vyjde – budou po dobu 60 let získávat zpět majetek zcizený státem v minulosti. Naše církev by tak měla nárok na 32 milionů ročně po dobu zmíněných 60 let.
Naše odpovědnost
Základem financování naší církve vždycky byly, jsou a budou desátky a dobrovolné dary členů církve. Vedoucí a členové jiných církví obdivují náš systém financování církve a také věrnost členů naší církve v této oblasti. Pokud bude zákono nápravě křivd církvím vydán, stát začne naší církvi navracet finanční prostředky za zkonfiskovaný majetek. Finančním základem v církvi však zůstanou nadále dary členů církve a desátky, které jsou určeny na mzdy kazatelů, jak tomu bylo doposud. Jako členové církve dnes přinášíme své prostředky pro rozvoj Božího díla a pro kázání evangelia stejně věrně, jak to dělali naši předkové. Lidé v produktivním věku, stejně jako nemajetní důchodci, se uskrovňovali, aby mohli podpořit svoji církev, kterou milovali, a Pán Bůh jí bohatě žehnal. Byla to také úcta k věrnosti těchto sester a bratrů, co nás vedlo k rozhodnutí získat tyto prostředky zpět pro církev. Uvědomujeme si velkou milost a zároveň obrovskou zodpovědnost za využití desátků a darů našich předků, které Bůh dnes církvi vrací.
Získané prostředky budou používány na financování aktivit církve vůči společnosti, na vzdělávání členů církve a kazatelů ke službě, na údržbu a výstavbu nových modliteben a další potřebné projekty podporující činnost církve (které by v případě nutnosti bylo možné omezit nebo ukončit).
Díky Pánu Bohu dnes žijeme v době naprosté náboženské svobody. Církve dnes nejsou státem povolovány, ale pouze registrovány. Stát v dnešní době nijak nezasahuje do života, věrouky nebo aktivit jakékoliv církve. Naopak, stát dnes žádá církve o jejich pomoc v oblastech, které sám nezvládá. Stát také ničím nepodmiňuje ani vyplácení prostředků pro mzdy duchovních (těch církví, kterým prostředky vyplácí) a nepodmiňuje ničím ani náhradu zkonfiskovaného majetku. Pokud by v budoucnosti stát navracené prostředky začal čímkoliv podmiňovat, církev má možnost jejich přijímání jednostranně kdykoliv ukončit.
Buďme Pánu Bohu vděčni za to, že doposud vedl veškerá jednání a události zvláštním způsobem. Léta jsme se modlili za to, aby Pán Bůh církvi pomohl získat to, co stát církvi uchvátil. Projednávaný zákon o finančním narovnání za zkonfiskovaný majetek církví vnímáme jako dar od Boha. Pamětníci doby zákazu si dobře vzpomínají na hořkost, kterou prožívali, když stát vzal prostředky, které byly odevzdány Bohu. Kolik slz, bolesti i otázek „proč“ bylo v této době. Mnozí bratři a sestry se nedočkali dnešní doby, kdy jsou navráceny „jejich“ desátky a dary církvi. Dozvědí se to až v Božím království. O co více bychom se my měli radovat a chválit Boha, že má moc měnit rozhodnutí vlád.
Modleme se za to, aby navracené prostředky pomohly rozšířit dílo zvěstování evangelia v naší unii a v celém světě. Modleme se za to, aby odpovědní lidé moudře rozhodovali, kterou oblast Božího díla získané prostředky posílí. Věčný Bůh, který pracuje v horizontu let a desetiletí, své církvi uchoval i to, co jí v minulosti bylo odňato. Ať nás tato zkušenost povzbudí v naší věrnosti vůči
Bohu v desátcích i v naší službě lidem a společnosti, ve které žijeme.
Josef Hrdinka, tajemník Česko-Slovenské unie
Pavel Šimek, předseda Česko-Slovenské unie
„Někteří lidé zpochybňují přijímání darů od nevěřících. Měli by si položit otázku: Kdo je skutečným vlastníkem světa? Komu ve skutečnosti patří domy, pole či poklady zlata a stříbra? Bohatství světa patří Bohu a on svěřil svůj majetek do správy poslušným i neposlušným. Kdykoli může zapůsobit na nevěřící, aby z hojných zdrojů podpořili jeho dílo. Udělá to, až se církev naučí citlivě k nim přistupovat, a ukáže jim, na co mohou přispět. Kdyby církev upozornila vlivné lidi na potřeby Božího díla, mohli by udělat hodně pro rozšíření Boží pravdy. Kdyby se věřící nezříkali určité pomoci od světa, nemuseli by ztratit tolik příležitostí.
Pán působí na představitele a na vládce ve prospěch svého lidu. Jeho služebníci mají přijímat pomoc, kterou tito lidé z Božího podnětu poskytují ve prospěch Božího díla. Tito dárcové mohou pomoci, aby se světlo pravdy šířilo novým způsobem v mnoha zemích. Dary těchto lidí nemusíme odmítat kvůli tomu, že nemají rádi dílo církve, nevěří v Krista nebo nepřijímají Bibli.“
(E. G. Whiteová, SW 15. 3. 1904)
Časopis CASD "Advent" 2008/06
