Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Jonáš.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 9, článků celkem: 16222, komentáře < 7 dní: 473, komentářů celkem: 399079, adminů: 60, uživatelů: 5084  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 194 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:

martino
rosmano
gregorios777

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
109583944
přístupů od 17. 10. 2001

Hledání: O reformovatelnosti církví v nichž žijeme.
Vloženo Středa, 29. říjen 2008 @ 23:07:49 CET Vložil: Olda

Ekumenismus poslal Colin

"Cizinec dovolí..." pravil John Scotta v slavném českém filmu. Cizinec pravil, že římská (rozuměj katolická) církev je nereformovatelná. Jde jen osobní mínění, a je skutečně pouze subjektivní - jak poctivě upozorňuje.

 Ve skutečnosti takové výroky neznamenají nic víc, než že dotyčná entita nikdy neudělá to, co by dotyčný chtěl.


Jak je to ale s reformami a reformovatelností ve skutečnosti, tj. historicky? Historicky je nabíledni, že bez toho, aby se mnohokrát v minulosti reformovala, dnes by žádná církev nebyla. Dva tisíce let je pro normální smrtelníky nepředstavitelná doba - a jaká instituce kromě církve má tak dlouhou kontinuitu? Žádná, že? Je to zázrak sám, že církev dosud existuje. A tím nemyslím samozřejmě jen tu katolickou.

V dějinách se církev zásadně reformovala mnohokrát, po některých z těch reformací zůstala církevní instituce, která si říká katolická, a poslední zásadní reformace mě málem zastihla: byl jsem již na světě, leč ještě nevěřící. Jedna z těchto historických církevních reforem pak nese název "reformace", a to je zrovna ta, o níž vědí i nevzdělanci. Vědí o ní ne proto, že by to byla jediná reformace církve v dějinách, ale proto, že tato Reformace přinesla důsledky, které vidí i každý "pohan": roztrhala identitu přinejmenším západní katolické instituce na církve národní a po několika generacích s trpkými zkušenostmi náboženských válek vybudovala identity nové.

Někteří ovšem považují pouze tu část církve, která se reformovala kalvínsky radikálně, za církev reformovanou. No, je zajímavé sledovat, zda-li jsou tyto církve evidentně refomovatelnější, než církve reformované tzv. "protireformačně". Snadno zjistíme, že rezistence proti reformám, která je vlastní každému velkému tělesu, je v těchto církvích stejná. Přesto si musíme všimnouti, že je zde v precedentu nabídnuto jednou provždy východisko: Každou takovou církev můžete relativně snadno reformovat tím, že stvoříte novou denominaci. Jakmile totiž jednou přestala být jednota bohem, křesťané tohoto kvadrantu, kterým obvykle říkáme evangelikálové, museli vynalézt jiné pojetí jednoty Božího lidu: jednoty duchovní, jednoty v díle, nikoli nutně ve strukturách.

Reformovatelnost katolické církve se projevila v našem století právě v tom, že tato gigantická církevní entita dokázala opustit svoji původní reakci na protestantskou reformaci, totiž ultramontanismus. Pro ty, kdo nevědí - jedná se o církevní myšlení, které hledělo zejm. ve stol. XIX. překonat stav, kdy i katolická církev byla převážně roztrhána na církve národní, tím, že "zbožštilo" nárok římského papeže vládnout veškeré té církvi, co ultramontanisté prohlašovali za Církev svatou, pomocí pyramidálně chápané autority: katolík je ten, kdo žije v jednotě se svým farářem, kněz je ten, kdo žije v jednotě se svým biskupem, biskup s metropolitou, jenž zastupuje papeže. "žije v jednotě" se ultramontanisticky rozumělo bezpodmínečnou poslušnost. Takto se předávala katolická autorita. Dnes v katolické církvi převažuje právě opačný přístup k autoritě, přestože tento ultramontanismus není mrtev a stále ještě se učí.

A je to právě tato zkušenost s dynamicky reformovanou katolickou církví, která u obeznámenějších evangelíků, kteří nejsou přístupni nějaké další reformě církve, způsobuje kopřivku - kdykoli slyší něco o ekumenismu. Tvrdošíjní by totiž potřebovali, aby za tvrdošíjné byli jmíni ti druzí.

Colin


"O reformovatelnosti církví v nichž žijeme." | Přihlásit/Vytvořit účet | 24 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: O reformovatelnosti církví v nichž žijeme. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (velitel@nato.cz) v Čtvrtek, 30. říjen 2008 @ 00:19:55 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Jejej, díky za tu vážnost, že jsem tu i vypůsobil článek.

  Jasně, uznávám, že katolická církev je reformovatelná. Třeba takovou radikální reformu, jakou je přijetí nových formulí na zakončení mše svaté je fakt potřeba ocenit ;-). Pak lidé, kteří věří slovům Ježíše, už nejsou prokletí, ale jen exkomunikovaní, odloučení bratři, to se teda nestalo reformou, ale tak-nějak evolucí. Mše se místo v latině slouží třeba i v češtině. A v Otčenáši se použijí o sto let novější slova. Zkrátka radikální a nekompromisní reformy.


  Když jsem Coline psal o reformovatelnosti, nemyslel jsem tím organizaci organizace a nějaké drobné katolické spory o učení. Myslel jsem samozřejmě "reformu" ve smyslu příklonu ŘKC k bibli, křesťanství a podobně. T.j. že by ŘKC místo spoléhání na Královny nebes, očistce, a stvoření, místo eucharistií a mší, odpustků a jisté nejistoty spasení, místo zázračných medailek, křížků, soch, obrazů a posvátných sloupů a návrší začala lidem předávat víru Živému Bohu, Boží moc ke spasení, věčný život v Ježíši Kristu a tak podobně.


  Trochu jsem nepochopil ten "právě opačný přístup k autoritě", co je tím jako myšleno? Že papež musí poslouchat kardinály, ti zase biskupy, ti zase kněze a ti zase laiky? Nebo tak, že je nyní vyžadována ze strany papeže bezpodmínečná neposlušnost?



Re: O reformovatelnosti církví v nichž žijeme. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 30. říjen 2008 @ 12:17:39 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jako katolík chápu reformu v církvi coby vnitřní očistu celého společenství věřících. Jako ovoce pokání a obrácení. Hudební nástroje je potřeba čas od času doladit, pokoje uklidit. Věci, které se používají a neleží za sklem ve vitríně (a to by křesťanství nemělo) mají neustále tendenci chátrat. Jejich stálá funkčnost je vykoupena úsilím a námahou. Volbou úzkých dveří a strmé cesty. I my lidé buď kráčíme s úsilím vpřed, uskutečňujeme se, nebo v pohodlí chátráme, promarňujeme čas svého života.

Podle mého názoru se reformace zrodila z původního úsilí o reformu církve, jako reakce na hříchy části kléru i tehdy panujících nespravedlivých poměrů. Potud by to bylo v pořádku. Hřích je třeba odmítat a snažit se o návrat k čistotě Kristova učení.

Ale reformisté šli dál.
Ve snaze se vymezit proti stávajícím strukturám církve začali hlásat i věci věroučně nové, do těch dob neslýchané. Tělo Kristovo není tělem Kristovým, zůstává pořád chlebem, hříchy není potřeba vyznávat, stačí jednou za čas obecně uznat, že jsme hříšní. A hříchy jsou nám přece odpuštěny už dopředu a ani nejzávažnější nejsou překážkou pro naše spasení. Církev apoštolů a tedy apoštolská není nositelem pravé zvěsti evangelia. Tím je "solla scriptula" a pod....

To všechno jsou ale věci, které ani Kristus, ani apoštolové nikdy nehlásali. Jsou natolik závažné, že kdo je vyznává, nemůže mít nadále účast ve společenství věřících, vyznávajících pravý opak.



Re: O reformovatelnosti církví v nichž žijeme. (Skóre: 1)
Vložil: demagog (quokam@seznam.cz) v Čtvrtek, 30. říjen 2008 @ 22:57:37 CET
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog) http://www.bohu-a.svetu.cz/
Vitej Oline (jsi li to ty) zpatky, rad te tu po dlouhe dobe vidim...



Re: O reformovatelnosti církví v nichž žijeme. (Skóre: 1)
Vložil: Gregorios777 v Pátek, 31. říjen 2008 @ 07:47:05 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)


Reforma katolické církve spočívá v odklonu od těch odpadlých starších z Efezu, kteří nakonec všichni opustili Pavla (2Tim 1,15) a jeho učení a od vlků (neznovuzrozených) kteří tam vnikli zvenčí (Sk 20,29-30), a kteří neodpouští stádu tím, že je nutí věřit, že ještě nejsou spaseni, že jim ještě nebylo Kristovou Obětí odpuštěno a že jejich věčná spása závisí na nich samotných, na jejich skutcích. Také by se ŘKC musela odklonit od Diotrefa, který mluví zle o apoštolech a o jejich učení, nepřijímá je, a těm, kteří by je chtěli přijmout, nedopouští a z církve je exkomunikuje (viz. Trident), protože chce mít ve všem první místo on, a nikoli apoštolé.

ŘKC vznikla právě z tohoto malého zárodku, který vidíme už v NZ - odpadlí starší z Efezu, vlci zvenčí a Diotrefes. Z této skupiny vyrostli někteří tzv. církevní otcové, kteří byli u zrodu ŘKC.

Jinými slovy, ŘKC by musela useknout svoji hlavu (papeže a svůj klérus) a navrátit se k Písmům. Což samozřejmě neudělá. Hlava sama sebe useknout nemůže. Hlava má moc a té se nevzdá. Proto ŘKC zůstane až do konce anomálií křesťanství a pomníkem odpadlíků od Krista a Jeho apoštolů.



Stránka vygenerována za: 0.45 sekundy