Grano Salis - Biblické zdůvodnění - Mimo církev není spásy

Mimo církev není spásy.

Mnozí z vás neustále a nevybíravě napadají učení katolické církve. Snaží se podávat důkazy o "bezpáteřnosti" v jejím učení, o oportunismu, o novém vysvětlování starých pojmů.

V tom posledním mají pravdu. Lidské poznání neustrnulo a Duch svatý nás postupně uvádí do plné pravdy. Zde mají nové pohledy, nové chápání skutečnosti své místo zcela oprávněně.

Nedávno zde byl v článku "katolická mentalita" znevažován výrok biskupa Cypriána ze třetího století. Cyprián napsal v souvislosti se svou pastorační službou četná pojednání a dopisy. Málo inklinoval k teologické spekulaci a psal především proto, aby povzbudil společenství věřících k dobrému jednání.

Církev je skutečně téma, které je mu ze všech nejdražší. Rozlišuje mezi Církví viditelnou, hierarchickou, a Církví neviditelnou, mystickou, ale důrazně prohlašuje, že Církev je jedna jediná, založená na Petrovi, pověřeného Kristem. Neúnavně opakuje, že "kdo opouští Petrův stolec, na kterém je založena Církev, mýlí se, pokud si myslí, že zůstává v Církvi".

Cyprián dobře věděl, a vyjádřil to silnými slovy, že "mimo Církev není spásy", a že "nemůže mít Boha za Otce ten, kdo nemá Církev za matku".

Neodmyslitelnou charakteristikou Církve je jednota, symbolizovaná nesešívanou tunikou Krista, jednota, o které říká, že jejím základem je Petr a jejím dokonalým uskutečněním je Eucharistie. "Je jeden jediný Bůh, jeden jediný Kristus", upozorňuje Cyprián, "jedna jediná je jeho Církev, jediná víra, jediný křesťanský lid, spjatý ve zdravé jednotě pojítkem svornosti: nelze oddělovat to, co je svou přirozeností jedno".
"Mimo církev není spásy."

Spekulace o tom, že ŘKC dneska už učí jinak, než dříve, jsou nepravdivé a zavádějící, jak si hned ukážeme. Takový rozpor je jen zdánlivý, odrážející plytkost myšlení konzumního člověka, líného chápat hlubší souvislosti. To jen poznání člověka jednadvacátého století má širší horizont, než poznání biskupa ze třetího století. Jestliže jeho výrok má přesto dosud všeobecnou platnost, znamená to, že byl skutečně inspirován Duchem svatým.

Jak se tedy slučuje Cypriánův výrok s dnešním poznáním (tvrzením ŘKC), že i spravedliví pohané mohou být spaseni? (Mt 25, 37-40; 46). Odpověď budeme hledat v Božím slovu.

Všichni lidé, křesťané i nekřesťané, jsou Božími dětmi. Kristus zemřel za hříchy celého světa. Co vlastně myslíme spojením slov "Boží dítě"? Víme, co znamená být dítětem: Znamená to, mít otce a matku, být jimi zplozen. Přeneseno na úroveň "člověk - Bůh" to znamená vztah příčinné závislosti: Tak jako není dítěte bez rodičů, není člověka bez Boha.

Vyjděme hned z prvních stránek Starého Zákona: Bůh stvořil člověka, sám vdechl v jeho chřípí dech života (Gn1,7). Tento přímý a osobní vztah závislosti tvora-člověka na svém Tvůrci můžeme chápat, a také chápeme, jako vztah Otce a dítěte (neboť Boží láska to je, co je důvodem všeho stvoření, zvláště pak člověka).

V tomto smyslu jsou všichni lidé Božími dětmi (viz apoštol Pavel v Aténách, kde neváhá citovat pohanské autory, kteří mluví o tom, že (my lidé) jsme jeho (tedy boží) děti (Sk17,28)).

Ještě je ale důležité rozlišit jinou skutečnost, v druhém významu, život v moci Božího dítěte. Rád to přirovnávám ke známému příběhu o princi a chuďasovi. Když královský syn prohodil svou identitu s žebrákem, byl bezmocný před útoky zlého světa. Přestože měl vznešený původ, nikdo mu to nevěřil a dostal se nevinně i do vězení. Nemohl nikomu pomoci, ani sobě. Nebyl respektován (podobná je situace nekřesťana ve světě vůči působení zlého ducha).

Po návratu do paláce svého otce a potvrzení identity jeho synovství, na něho dopadl stín moci jeho otce. Jako princ byl schopen zasáhnout a napravit křivdy, vrátit jinému čest a svobodu, zvrátit rozsudky. Přivtělením ke Kristu - křtem - se také stáváme Božími dětmi zvláštním způsobem. Stáváme se svým způsobem druhým Kristem, který je Synem Boha Otce od věčnosti. Boží dětství (synovství) v druhém významu nám totiž dává účast na Boží přirozenosti, činí nás schopnými spojení s Bohem, dává nám podíl na intimním společenství se svým Tvůrcem, v posledku věčné patření na Boha tváří v tvář. Boží dětství (synovství) v tomto druhém smyslu závisí na přijetí Kristovy výkupné oběti, na milosti, která z ní prýští. Záleží tedy na jednom každém z nás, zdali tuto milost, tuto nabídku a výsadu, která se nabízí všem, přijmeme. V tomto druhém smyslu tedy lidé nemusejí stav Božího dětství přijmout, je ale důležité vědět, že všichni lidé jsou k němu voláni, všichni jej mohou a mají vzít za své, neboť jde o nejvyšší dobro a cíl života.

Vztah tohoto dvojího Božího dětství, je velmi úzký a nerozdělitelný: První je předpokladem druhého; jedná se zde vlastně o určitou základní konkretizaci obecné teologické pravdy, že milost neruší přirozenost, ale naopak ji předpokládá, rozvíjí a přivádí k dokonalosti.

(Jan 10,9) Já jsem dveře. Kdokoli vejde skrze mne, bude spasen a bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.
(1Tim 2,1-6) Především pak žádám, aby se konaly prosby, modlitby, žádosti a díkůčinění za všechny lidi, za krále i za všechny, kdo jsou ve vysokém postavení, abychom mohli vést klidný a pokojný život ve vší zbožnosti a počestnosti; neboť to je dobré a vzácné v očích našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy. Je přece jediný Bůh a jediný prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny na svědectví v patřičný čas.

Mimo Krista není spásy, není jiné cesty.
Hledejme odpověď, co je církev. Kristus říká Pavlovi: „Proč mě pronásleduješ?“
Kristus se tedy ztotožňuje s církví. Kristus = církev.

Je legitimní bavit se o tom, kdo všechno dneska je církev, ale nemůžeme zpochybnit, že církev je živoucí Kristus. A mimo Krista není spásy. Tedy tvrzení Cypriánovo, že mimo církev není spásy, je i v dnešní době naprosto biblické a opodstatněné, logicky vycházející z tvrzení Bible.

"Mimo církev (Krista) skutečně není spásy."
Jen úzkoprsost v chápání této pravdy ji dokáže zdeformovat do karikatury. To, co anonym myslel jako výsměch vůči ŘKC se obrátilo proti němu samotnému. Jen to dokazuje, jak málo zná Bibli, na které paradoxně staví.

Přestože mnozí z vás tvrdí "solla skriptura", jak málo z vás má opravdového Ducha, abyste chápali pravý význam toho, co je tam skutečně napsáno.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace