Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 237, komentářů celkem: 429553, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 421 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:

Dzehenuti

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116475889
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Zásadní rozhodnutí pro život.
Vloženo Pondělí, 08. prosinec 2008 @ 12:31:17 CET Vložil: Olda

Žhavá témata poslal oko

Pečený bůh, nebo skutečné tělo Kristovo?

Chtěl bych zdůraznit, že toto je mým pohledem na život, který nikomu nevnucuji, ale poukazuji pouze na věci, které zde byly, dle mého mínění, prezentovány nepravdivě, pokrouceně.

Přijímáme pečeného boha?
Bůh je duch. Tedy upéct si ho by bylo asi dost nesnadné. Proč je tedy tento zjevný nesmysl katolíkům takto podsouván? Evidentně proto, že každý argument, zesměšňující katolickou víru, je dobrý. I když pro tento účel je ho třeba posunout do jiné úrovně, až tam, kde se mísí pravda se lží do nepřehledného koktejlu.

Přestaňme tedy vířit kalné vody a pravda se nám oddělí od lži sama, tak jako olej a voda.
Bůh je duch. Pán Ježíš je celý Bůh i celý člověk. Jako člověk má hmotné tělo. To o tomto těle prohlásil, že kdo ho nebude jíst, nemá v sobě život.
Skutečnost, že právě toto je v Písmu opakováno na mnoha místech, potvrzuje závažnost tohoto sdělení.


(Mk  14,22-24) A když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, rozlomil a dal jim ho se slovy: "Vezměte, jezte, to je mé těloPotom vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho. A pili z něho všichni. Tehdy jim řekl: "Toto je má krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé.

(J 6,51) Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Bude-li někdo jíst ten chléb, bude žít na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, které dám za život světa."

(Mt 26,26) A když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, rozlomil a dal ho učedníkům se slovy: "Vezměte, jezte, to je mé tělo."

(L 22,19) A když vzal chléb, vzdal díky, rozlomil a dal jim ho se slovy: "To je mé tělo, které se dává za vás. To dělejte na mou památku."

Nejen všechna čtyři evangelia tvrdí různým způsobem to samé, ale potvrzuje to i apoštol Pavel.

(1.Kor 11,23-24) Neboť já jsem přijal od Pána to, co jsem vám také předal, že Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, a když vzdal díky, rozlomil jej a řekl: "Vezměte, jezte, toto je mé tělo, které se láme za vás. Toto čiňte na mou památku."

Na všech místech Písmo praví s určitostí, že tento chléb se stal Kristovým tělem.
Ale některým to stejně nestačí. Je to přece jen obrazně, jen „jako“. Jenom památka!

Už Pavel toto musel řešit., když v (1.Kor 11,29) píše:  Neboť kdo jí a pije nehodně, jí a pije sám sobě odsouzení, jelikož nerozsuzuje Pánovo tělo.

Vždyť obyčejný chléb a víno nelze jíst ani pít nehodně!

Protestantský postoj pouze symbolického přijímání (setkávání s Kristem jen v rovině duchovní) vychází z logiky daných věcí. Žádný protestant jako člověk není schopen vlastní mocí změnit chléb v Kristovo tělo a víno v jeho krev, nemá – li na to pověření od Pána, v posloupnosti od apoštolů. Proto tedy u nich logicky chléb zůstává stále chlebem a víno vínem.

V rovině duchovní se ale s Kristem nepochybně také setkávají. Je – li upřímná víra a touha, Kristus nemlčí nikdy. Tak moc stojí Boží láska o člověka.
(Mt 18,20) Neboť kdekoli se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich."

Proč Pán Ježíš zvolil právě tuto formu chleba a vína, proč Ho nestačí přijímat pouze duchovně?

Chléb je semletý z mnoha zrnek a vytváří jednotu, podobně i víno. Podobně jako vytváří jednotu Kristovo tělo – církev.

Přijímáme – li tedy Kristovo tělo, naše duše se setkává s Kristem, podobně jako při modlitbě, při čtení Písma, ve společenství. Chléb zůstává zdánlivě i nadále chlebem a naše tělo nevnímá žádný rozdíl od chleba obyčejného.

Přesto se zde děje něco strašně důležitého, co nemá obdobu v dějinách vesmíru!

Přijímáním Kristova skutečného těla se totiž i naše tělo posvěcuje, proměňuje se v Krista. Naše těla se tak skutečně stávají Kristovými údy.

Člověk není jenom duše, ale neoddělitelnou složkou lidské osobnosti je i naše tělo.
Měli bychom odvrhnout infantilní představy o tom, jak duše lidská se po smrti oddělí od těla a půjde do nebíčka, či do peklíčka. Po naší smrti budeme mít těla oslavená, nebo zavržená a ta se také přímo fyzicky budou podílet buď na naší věčné blaženosti, či na našem utrpení.
(L 16,24) Tehdy ten boháč zvolal: 'Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať smočí konec svého prstu ve vodě a ochladí můj jazyk, protože trpím v tomto plameni!'

Apoštol Pavel věnuje ve svých listech lidskému tělu hodně místa. Uvědomuje si, že naše lidství je vyjádřeno i našimi těly, upozorňuje na úskalí, která z toho plynou a na nutnost správného rozlišování. Abychom si také uvědomovali důstojnost této skutečnosti a podle toho se i chovali.

(1.Kor 6,13-15) … Tělo však nepatří smilstvu, ale Pánu a Pán tělu. Bůh vzkřísil Pána - vzkřísí svou mocí i nás! Nevíte, že vaše těla jsou Kristovými údy?

(1.Kor 6,19-20)… Anebo nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha Svatého ve vás, kterého máte od Boha, a nejste sami svoji? Byli jste přece koupeni za velikou cenu. Oslavujte tedy Boha svým tělem i svým duchem, což obojí je Boží.

Na tuto poslední větu zvlášť upozorňuji!
Proto my oslavujeme Boha tak, že ho přijímáme tělem i duchem. A nečiníme tak jenom my, ale i všechny ostatní církve, mající apoštolskou posloupnost. Včetně církví východních, odštěpených už v raném stádiu trvání církve.
Církve pravoslavná, koptská, arménská, syrská a desítky dalších.
Tato skutečnost jen potvrzuje fakt, že víra v přítomnost Pána v eucharistii není pozdějším výmyslem, ale že tak věřila církev od počátku.

Současné přijímání tělem i duchem souvisí s onou plností v katolické církvi, na kterou upozorňujeme.
Není to tedy snaha o nějaké vyvyšování se nad protestanty, ale prosté pojmenování skutečnosti. O přijímání těla Kristova vlastním tělem (a tak proměňování svého těla fyzicky v tělo Kristovo) jsou protestanti ochuzeni.
Tuto výsadu mají jen křesťané v církvích s apoštolskou posloupností. Myslíte si, že se nám to jenom zdá?

Vy, kteří máte zkušenost ze skutečného setkání s Kristem, víte, že takové setkání se nedá přehlédnout. To se nedá zaměnit s ničím jiným.

Tvrdím – li tedy, že přijímáním eucharistie se setkávám s Kristem zvláštním způsobem tělem i duchem, věřte mému svědectví.

Nevěříte – li, věřte alespoň apoštolu Pavlovi, že i chrámy Ducha svatého, naše těla, je třeba posvěcovat, že nehodný jí a pije své odsouzení.

Člověk je jako zvon, jehož srdcem je Kristus.

Takové setkání s Kristem je, jako když udeří srdce zvonu a zvon se rozezní. Vlivem naší lidské slabosti nějakou dobu zní, ale čím dále slaběji, až by nakonec přestalo znít úplně. Aby mohl zvon znít neustále, musí ho jeho srdce rozeznívat stále znovu a znovu...

Proto my také stále znovu a znovu potřebujeme setkávání s Kristem a pak nás bude slyšet po celém kraji.
Nevadí, že naše zvony znějí různě, že katolický a protestantský mají různý tón. Nebudou – li naše tóny falešné nenávistí, mohou vytvořit akord, jehož kráse a bohatosti se nic nevyrovná.

Důležité je – a to je právě ten lidský přínos do života, ta spolupráce s Bohem, ve které nás nikdo nemůže zastoupit, co za nás nikdo nemůže udělat, co požaduje Bůh přímo od nás – aby tyto zvony našeho života nebyly pokryté nánosem nenávisti a nelásky, aby proto nezněly tlumeně a falešně, ale aby zněly čistě a jasně.


"Zásadní rozhodnutí pro život." | Přihlásit/Vytvořit účet | 27 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Zásadní rozhodnutí pro život. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 08. prosinec 2008 @ 13:10:17 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Omlouvám se za podtržení, v náhledu to tak nebylo. A děkuji správcům za brzké zveřejnění článku.



Re: Oko! Stále čekám na Tvou odpověď . (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Pondělí, 08. prosinec 2008 @ 15:11:54 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Re: Oko! Proč se opakovaně vyhýbáš obhajobě proměny těla v chléb na základě Písma? (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Středa, 19. listopad 2008 @ 17:21:44 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) Oko:

1. Korintským 11,24  Vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.

Dá se tomuto nerozumět?

Standa:

Nevím jak ty, ale já nikde v Písmu nevidím tu doslovnou proměnu těla pána Ježíše v chléb a jeho krve ve víno. Ty jsi to někde v Písmu snad našel? Že by mu tu doslovnou proměnu jeho těla v chléb provedli svýma rukama lidé? Viz.  -  z d e  . Že by to pán Ježíš nesvedl i bez nich? Tomu nemohu ani náhodou uvěřit. A nebo to myslel přece jen obrazně. Co myslíš?

P.S.: Mám ještě jeden dotaz. Myslíš si, že mešní víno neobsahuje žádný alkohol? Když už jsme u té krve pána Ježíše, tak jistě budeš se mnou souhlasit, že žádný alkohol jistě neměla. Pak ovšem nechápu jak je to s tou podle Tebe doslovnou proměnou jeho krve v mešní víno? Viz tento příklad -  Mešní víno Biskup Bruno nejvyšší kvality . Toto víno je určeno výhradně pro liturgické účely a je dodáváno výhradně farním úřadům. Jde o nový druh mešního vína nejvyšší kvality. Bylo nazváno po zakladateli sklepů v Kroměříži, olomouckém biskupu Brunovi ze Schaumburku, který sklepy založil v roce 1266.



Re: Zásadní rozhodnutí pro život. (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Pondělí, 08. prosinec 2008 @ 19:21:51 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Oko. A piješ krev?



Re: Zásadní rozhodnutí pro život. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (velitel@nato.cz) v Pondělí, 08. prosinec 2008 @ 20:06:14 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Hezky jsi to popsal, oko.

  Máš pravdu, že protestanté a ani jiní křesťané nemají moc proměnit kus hmoty na tělo boha a pak ho zavřít do pozlacené krabičky, vzdávat mu božskou úctu, poklekat a klanět se před ním a nosit ho v průvodech. Obávám se ale, že přes veškerou snahu je takový článek nenaladí, aby po takové moci zatoužili. Tedy alespoň ti, kteří zažili druh setkání s Kristem, co od neděle do středy "nevyprchá".

  "Takové setkání s Kristem je, jako když udeří srdce zvonu a zvon se rozezní. Vlivem naší lidské slabosti nějakou dobu zní, ale čím dále slaběji, až by nakonec přestalo znít úplně. Aby mohl zvon znít neustále, musí ho jeho srdce rozeznívat stále znovu a znovu..."

  To znám docela dobře, tento způsob fungování svátostí a jiných náboženských obřadů jsem popsal v článku Čím víc pruhů, tím víc Adidas. Prostě přijdeš, v neděli se "nabiješ" a přes týden to vyprchá. Někdy dřív, někdy později. Když dřív, musíš honem rychle vyrazit, abys dostal novou dávku. Ať už eucharistií, zpovědí a pokání, odpustků nebo jiných náboženských zážitků.

  Napsal jsi to opravdu dobře a výstižně.



Re: Zásadní rozhodnutí pro život. (Skóre: 1)
Vložil: Elo v Úterý, 09. prosinec 2008 @ 14:59:25 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Vážení solascriptiristi, naozaj - na základe tých nekonečných debát - sa zdá  pravdou, že pre viacznačnosť a viacrozmernosť ľudských slov sa dajú aj slová Písma o tele a krvi Kristovej chápať rôznym spôsobom: tak ako to chápeme my, ale aj tak ako to chápete vy /s mnohými rozdielmi a odtienkami aj medzi mnohými cirkvami/. Preto sa nikdy nedohodneme vychádzajúc zo slov Písma, a kedže ono /to Písmo/ je váš celý horizont, ktorý uznávate /"Sola Scriptura"/, tak naozaj to vyzerá beznádejné...
.
My sme prijali v tejto otázke  ten výklad, ktorý prijala stará Cirkev prvých storočí /a nie naše na základe nášho špekulovania o slovách Písma.../ Problém je v tom, že aj v tej dobe, kto chce, nájde si nejakého autora, ktorý zdieľal na tento problém práve váš názor... Rozdiel medzi nami je teda v podstate v tom, že my sme prijali názor a pochopenie tej časti kresťanstva raných storočí, ktorí chápali slová Písma o "tele a krvi Pána" doslovne, kým vy ste prijali názor tých, ktorí to chápu proste inak. Teda: my sme uverili názoru, ktorý sa stal názorom toho hlavného prúdu kresťanstva v rámci Cirkvi, ktorá sa definovala na koncile v r. 325 ako jedna, svätá, všeobecná a apoštolská, t.j. tento názor zastávajú katolícke a pravoslávne cirkvi od samého začiatku kresťanstva. Aj vtedy, aj teraz k tomuto prúdu /ktorí veria na tento spôsob/ verí teda drvivá väčšina kresťanov... Vy ste teda prijali názor iný, ktorý symbolicky, či polosymbolicky chápe túto vec, a teda ste sa stotožnili s nározom tých, ktorý boli aj vtedy, aj teraz mimo tohto hlavného prúdu kresťanstva. Vtedy / v prvých storočiach/ sa v nazývali všetci tí, ktorí verili inak ako KC heretici, a boli mimo tejto Cirkvi... zrejme nič nové pod slnkom...
.
Ježiš Kristus je prítomný - aj podľa Písma - pod rôznymi spôsobmi: Nielen pod spôsobom chleba, ale aj pod spôsobom spoločenstva, ak sa v jeho mene zídu hoci dvaja... Ďalej je prítomný pod spôsobom núdzneho človeka "bol som hladný..." A je tiež prítomný pod spôsobom Božieho Slova, ktoré sa hlása v v cirkvách... Takže medzi ak sa my zídeme na eucharistickú slávnosť /sv. omšu/, medzi nami je prítomný Kristus pod spôsobom Božieho slova, svojho Tela a Krvi, spoločenstva. Ak sa zídete vy, je tam len pod spôsobom Slova a spoločenstva v jeho mene... Je to pochopiteľné?...
.
Nakoniec ešte treba dodať, že jeho prítomnosť síce je objektívna, ale účinná a užitočná je len pre človeka, ktorý tieto skutočnosti prijíma s vierou. Ak je na omši, či u vás na modlitbovom  zhromaždení, či večeri Pánovek neveriaci, skeptik... nemá z toho nič... Dokonca, ak by prijímal napr. vnehodne /v stave hriechu/, podľa Pavla je a pije si svoje odsúdenie, a nie posilu pre svoj život... Súhlasíte?...
.
Myslím, že donekonečna sa hádať o tomto, naozaj nemá zmysel. My vaše presvedčenie rešpektujeme /čo nám ostáva?.../. Prosím vás, rešpektujte aj vy naše. Len zlomyselníci si presvedčenie rtoho druhého vysvetľujú zlomyselne /napr. že ide o idolopoklonstvo, kanibalizmus a pod./. Dobrí, a chápajúci ľudia, a myslím že takí by mali byť prinajmenšom kresťania k takaým to upodozrievaniam nesiahajú. Ak už nemáte úctu k našim hlavám, ktorými rozmýšľame trochu inak ako vy, tak, prosím vás, majte úctu k tej starej ranej Cirkvi, k tým kresťanom spred takmer dvetisíc rokov, od ktorých sme túto vieru /v doslovné chápanie prítomnosti krista pd svpôsopbom chleba.../ prijali. Bolo by to dôstojné a správne ako sa patrí na zrelých ľudí...



Re: Zásadní rozhodnutí pro život. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 09. prosinec 2008 @ 19:17:38 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nemám zájem se s nikým dohadovat. Ale může mně někdo z vás biblicky dokázat solla scriptura? V klidu a míru, bez emocí. Nemám chuť poslouchat o sobě, že jsem nepolepšitelný antikrist a podobné zoufalé výlevy.

Já nic takového jako "solla scriptura" v Bibli nenacházím, spíš potvrzení opaku.
(Ž 13,17)
Poslouchejte ty, kdo vás vedou, a buďte poddajní, neboť oni bdí nad vašimi dušemi jako ti, kdo budou muset skládat účty. Ať to mohou dělat s radostí a ne se vzdycháním - to by vám přece nebylo prospěšné.

(1.J 4,3-6)
Ale žádný duch, který nevyznává Ježíše Krista přišlého v těle, není z Boha a to je ten duch Antikrista, o kterém jste slyšeli, že přichází, a už teď je na světě.
Vy jste z Boha, synáčkové, a zvítězili jste nad nimi; neboť větší je Ten, který je ve vás, nežli ten, který je ve světě.
Oni jsou ze světa; proto mluví světsky a svět je poslouchá.
My jsme z Boha. Kdo zná Boha, poslouchá nás; kdo není z Boha, neposlouchá nás. Podle toho poznáváme ducha pravdy a ducha bludu.





STRUČNÁ OBHAJOBA PRINCIPU SOLA SCRIPTURA (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Úterý, 09. prosinec 2008 @ 20:21:08 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj oko,

zde máš materiály ke studiu:

STRUČNÁ OBHAJOBA PRINCIPU SOLA SCRIPTURA


„Pokud chceme někoho svést ze správné cesty, tak mu nejprve seberme kompas.“

Co v článku najdete
  1. Co princip Sola Scriptura neznamená.
  2. Co princip Sola Scriptura naopak znamená
  3. Důsledky opuštění principu Sola Scriptura.
  4. Proč se na pricip Sola Scriptura útočí?
  5. Poznámky k dění na GS ve vztahu k Sola Scriptura.
         


1. Co princip Sola Scriptura neznamená

Sola Sriptura, tedy pouze Písmo (Bible), neznamená, že bychom snad nemohli číst s užitkem jiné knihy než Bibli. Neznamená ani odmítnutí jakékoliv tradice v našich církvích, která není v Bibli zmíněna. Neznamená ani to, že co není zmíněno v Bibli by se snad nesmělo činit. Asi žádný soudný člověk nepochybuje, že apoštolové, kteří používali při misijních cestách lodě, by jistě neměli nic proti používání letadel.


2. Co princip Sola Scriptura naopak znamená

Znamená, že věříme, že Bible je Slovo Boží a že si Pán Bůh dovedl zařídit, abychom tuto úžasnou Knihu mohli držet v rukou. Samozřejmě se tak stalo skrze mnoho „druhotných příčin“ a Pán Bůh si použil řadu lidí k sepsání jednotlivých knih Bible a k sestavení Kánonu. Věříme, že ve světle Bible je třeba posuzovat a poměřovat vše ostatní. Například církevní tradice vůbec nevadí a naopak může být často užitečná. Jsou-li v ní však prvky, které odporují Bibli, nesmíme zaváhat ani na okamžik a musíme je odstranit. Princip Sola Scriptura uplatňujeme i pro posuzování koncilních dokumentů nebo výroků papežů. Cokoliv v nich odporuje Bibli, je třeba odmítnout a už vůbec se to nemůže prohlašovat za inspirovamé Duchem Svatým. Bůh si přece nemůže odporovat.


Princip Sola Scriptura by tedy mohl být definován takto:
Bible je jediným měřítkem, podle kterého poznáváme pravost nebo nepravost všeho ostatního. Podobně jako falešné bankovky poznáme pečlivým porovnáním s bankovkou pravou.


3. Důsledky opuštění principu Sola Scriptura.
Předně je třeba zdůraznit, že platnost principu Sola Scriptura se těžko dokazuje. Je to naopak výchozí předpoklad, tedy axiom, z kterého se vychází a na kterém se staví. Je tedy otázkou víry, zda tento princip přijímáme či nikoliv. Ale tak je to i s existencí Boha a se vzkříšením Ježíše Krista. Buďto věříme v Boží existenci, nebo věříme v Boží neexistenci.

Když zmíněný princip opustíme, najednou ztratíme pevnou půdu nohama. Ztratíme Skálu Božího Slova a ta je nahrazena bahnem lidských výmyslů, v kterých se pak topíme. Vše se najednou zrelativizuje. Jeden se třeba prohlasí za proroka a řekne: „Mě Duch Svaty zjevil to a to“. Další řekne: „Ke mě do pokoje přišel Ježíš a ukázal mi že máme dělat tamhleto.“ Jiný křičí: „Panna Maria ve Fatimě říká, abychom se víc modlili růženec – to světu pomůže.“ A ještě jiný povída: „Medjugorská panenka Maria vzkazuje, že máme činit za prvé to, za druhé ono a nazapomínat na tamto.“ Někdo jiný řekne: „Papež povídal, že máme více číst katechismus a ....“ Znamý TV evangelista nám vypráví, že ho Duch Svatý tahal za rukáv atd. atd.

Zkrátka opuštění principu Sola Scriptura vede k tomu, že se ocitneme v chaosu polopravd lží a pověr. Nikdo si už nemůže být jistý, čemu se dá vlastně věřit. Do křesťanství se začíná vlévat pohanství a blíží se náběh na synkretismus. Nepřipomíná Vám to, přátelé, současnou situaci?

Když se však podíváme do dějin křesťanství, vidíme jak moudré je pevně se držet Bible. Kdykoliv se od ní Církev vzdalovala, propadala se do temnot a vzdalovala se tím samozřejmě i Bohu. Jedině Bible pak ukazovala, jak moc se Cíkev Bohu vzdálila, a proto bylo vlastnictví Bible ve srozumitelném jazyze stíháno a považováno za velmi nebezpečné. Naopak oživení Církve bylo spojeno s návratem k Božímu Slovu.


4. Proč se na pricip Sola Scriptura útočí?
Tento princip vždy byl, je a až do příchodu Pána Ježíše Krista bude terčem útoků. Je to logické a není to překvapivé. Pokud chceme někoho svést ze správné cesty, tak mu nejprve seberme kompas. Od nepřátel Božího Slova je chytré, že postupují plíživě, krůček po krůčku. Nejprve položí lidskou tradici na roveň Bibli, a pak ji pozvolna Bibli nadřazují. Jak se protibiblická tradice rozrůstá, tak kráčí dále a dále od Boha a postupně si vytváří svoje učení a svůj systém. Pak se vytvoří „učitelský úřad,“ který umožní interpretaci Bible ve „světle,“ tedy vlastně ve tmě lidských výmyslů. Když se lidské mozky naprogramují nejprve poučkami vhodného katechizmu odvozenými z „učitelského úřadu,“ tak už pak často ani četba Bible nepředstavuje pro systém příliš velké ohrožení. Systém se časem může tvářit navenek i docela vlídně, nicméně jakýkoliv pokus o návrat na skálu Božího Slova je nemilosrdně likvidován všemi prostředky, které má systém za dané situace k dispozici.


Celý článek:

STRUČNÁ OBHAJOBA PRINCIPU SOLA SCRIPTURA

Další k tématu:

KDO JE Z BOHA, SLYŠÍ JEHO SLOVA. OBHAJOBA PRINCIPU SOLA SRIPTURA II.





Stránka vygenerována za: 0.33 sekundy