poslal Nepřihlášený
Je nebo není celibát Božím nařízením?
Jsou jistě v našem světě důležitější věci, než je problém celibátu. Ale když už jsme ten problém na těchto stránkách
zde nakousli, tak ho dojezme.
Mám pocit, že
ani asi nějak nechceme dojít k pravdě. Apoštol Pavel v 1 Kor. 7:8 celibát přece nenařizuje, ale doporučuje ho. Důvody přece byly logické. Člověk, který v době vzniku křesťanství působil jako misionář a šiřitel Ježíšova učení, potřeboval pro svoji těžkou i nebezpečnou práci být zcela bez lidských závazků. Vždyť by jeho rodina sociálně i fyzicky trpěla a nemohl by se svému poslání věnovat plně.
Bohužel některé církve udělaly z tohoto názoru Apoštola Pavla příkaz.
Domnívám se, že celibát není Biblí nařízen, ale doporučen. Nařízeno je např. to, co je dáno Božím zákonem – Desaterem. O celibátu tam není řeč. Celibát je pouze nařízení církve.
Jestliže je celibát nařízením církve, pak by neměl být problém ho změnit z příkazu na doporučení, když by to bylo dokonce pak v souladu s Biblí. To je však jedině problém jen těch církví, kterých se to týká a jen ony si to musí vyřešit. Nesprávné by však bylo, když by pak tyto církve některým svým rozhodnutím o celibátu přisuzovaly biblické důvody, které ve skutečnosti nejsou pravdivé.
Upřímná rada Apoštola Pavla je mi však nesmírně sympatická a řekl bych i přátelská. Nic nezakrývá a jde přímo k věci. Není zde slovo musíš, ale „ pravím, že je pro ně lépe “ čili sdělení vlastní zkušenosti.
Protestantské církve toto sdělení dávno pochopily. Pro některé církve jsou však do dnešní doby tradice, nebiblická dogmata a jiné věci důležitější než Slovo Boží. Možná si nechtějí přiznat, že nařízený celibát hlavně pro některé samotné církve představoval po staletí i určitý ekonomický zisk, protože majetek duchovních zůstával církvi. Ale nerad bych se citlivě tohoto problému dál dotýkal. Řekněme si upřímně, že člověku nemůže vadit, zda duchovní žije v celibátu nebo v manželství. To je přece jeho soukromý život. Nemohu si však odepřít poznámku, že duchovní, který je ženatý, má rodinu a děti, je mi bližší a mám pocit, že bude lépe rozumět problémům rodiny, než ten, kdo sám podobným životem neprochází. Tím v žádném případě neodsuzuji celibát a hluboce si lidí v celibátu, zvláště pak řeholních sester, vážím. Smyslem jejich života je sloužit Bohu celým srdcem a veškerým svým životem a pokud Bohu opravdu takto odhodlaně slouží, skláním se před nimi a nechci, aby tento příspěvek vyzněl proti dobrovolnému celibátu. Jde o to si jen uvědomit, že to není nařízení Boží, ale nařízení některých církví. Celibát osobně neodsuzuji, protože je to jedna z osobní obětí člověka, který se rozhodl sloužit Bohu.
Domnívám se, že to, že některé církve i v dnešní době na celibátu lpí, nemá ani tak ekonomické příčiny, jako spíše obavy o to, aby se z duchovní činnosti nestalo místo poslání jen zaměstnání. Myslím si však, že i církve by se měly přizpůsobovat době, pokud tím ovšem neporušují biblická přikázání.
Škoda však, že se některé církve tak
nekompromisně lpí na takové věci, jakou je celibát, a na jiných věcech, které Bůh nařídil v Božím Desateru, už tak nelpí. Nepřevažuje bohužel i v samotných církvích určitá míra neupřímnosti a nepravdy ? To je škoda !!!
Věrohodnost křesťanství se tím totiž snižuje !! Nedivme se pak, že počet věřící klesá. Mrzí mi to !!!!
Petr
