Jednou horliví farizeové a zákonici přivedli k Ježíšovi ženu přistiženou při cizoložství a žádali Ježíše o radu, co s ní, neboť Mojžíš přikazoval takové kamenovat. Nepřišli jen tak pro nic za nic, chtěli si Krista vyzkoušet a získat něco, proč jej obžalovat. Kalkulovali s tímto: Buď ji Ježíš dá milost, pak ho můžou obvinit, že pohrdá Mojžíšem, anebo ji nechá ukamenovat, pak jej můžou nakřnout, že má tvrdé srdce. Ježíš chvíli mlčel, ale když na něj nepřestávali naléhat, řekl jednu větu: Kdo je bez hříchu, první hoď kamenem.

Tato věta se stala pro farizee kamenem úrazu a začali se, jeden po druhém ztrácet. Avšak nejenom pro ně. I mnozí dnešní teologové by si rádi házeli kameny a toto Ježíšovo Slovo jim v tom jaksi brání. A tak hledají, jak jej trochu zlehčit a našli ho v pokrytectví těch, kdo tu ženu přiváděli. Ono podle Mojžíšového zákona je potřeba, aby byli ukamenování oba dva, kdo se dopustili cizoložství, ne pouze žena. A tak se ptají, kde je její milenec? Není náhodou jedním z těch, kdo teď na ženu žalují? Nebyla ta žena jenom vlákána do pasti, aby zákoníci mohli Krista "otestovat?" A je-li to tak, byl důvod, proč nekamenovali, jejich hřích, anebo to, že plně nenaplnili Mojžíšův zákon?