Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Jiří.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 1, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 172, komentářů celkem: 429673, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 262 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116544085
přístupů od 17. 10. 2001

Teologie: Pět bodů
Vloženo Pátek, 20. únor 2009 @ 06:42:36 CET Vložil: gojim

Katolicismus poslal houslicky1

 

PROČ LIDÉ, KTEŘÍ SE Z PŘESVĚDČENÍ ÚČASTNÍ KATOLICKÝCH MŠÍ, JSOU VŮČI BOHU V NEVĚŘE A NEJSOU SPASENÍ?




 

  1. Lidé chodící z přesvědčení na mši věří, že je při ní Kristus znovu obětován (viz. zpověď, transsubstance, svátost oltářní).

  2. Kdo věří ve znovuobětování Krista, které je dokonce bez krve, ten nemůže vyznávat golgotskou oběť Pána Ježíše Krista jako oběť jedinou.

  3. Pro koho není golgotská oběť historicky jediná, ten nemůže ani věřit, že tato jedna oběť je plně postačující pro shlazení všech hříchů.

  4. Kdo nevěří, že golgotská oběť je plně postačující pro shlazení všech hříchů, ten nemůže věřit, že tato oběť ho může jednou provždy očistit, čili nachází se ve stavu hluboké nevěry vůči Bohu a výkupnému dílu Božího Syna.

  5. Kdo se nachází ve stavu nevěry vůči Bohu a Božímu Synu, ten nemůže přijmout tuto oběť skrze víru, čili není z hříchů obmyt, není spasen a proto mu mimo jiné chybí jistota ohledně spasení, pokoj Boží a pokoj s Bohem. Je nucen při mši z hloubi srdce zpívat: „Beránku Boží, Ty který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi, daruj nám pokoj,“ přestože Pán Ježíš už mřel za hřích světa, smiloval se nad svými spasenými a daroval jim pokoj s Bohem a pokoj Boží. Katolík cítí naléhavou potřebu činit dobré skutky a vyhledávat další vymyšlené prostředníky mezi jím a Bohem. Naprostou nepřítomnost Páně si vynahrazuje skrze modlářství.



Římský katolík může dokonale znát Ježíše Krista, který se jeho srdce zmocní a ovládne jej. Jedná se ale o katolického Ježíše, který je jiný Ježíš (2K 11:3-4, Žd 1:12, Žd 13:8, Jk 1:17), než onen pravý Boží Syn. Tento jiný Ježíš má jiný charakter a učí jiné učení (2Tim 4:3-4, 2J 9-10), než které učil pravý Boží Syn. Jiný Ježíš má po celém světě také jiné učedníky (2K 11:13-15, 2Pt2:1-3), než měl pravý Boží Syn. Rovněž tito jiní učedníci hlásají jiné evangelium (2K 4:1-4, 2K 11:4, Gal 1:6-9) a sám tento jiný Ježíš položil také jinou oběť na kříži. Tato oběť má jiný dosah a jiné vlastnosti (Sk 13:38-39, Žd 9:11-13, Žd 9:22-28, Žd 10:10-23), než měla jediná golgotská oběť pravého Božího Syna. Až Bůh umožní spasení skrze jiného Ježíše, jehož jiní učedníci kážou jiné evangelium o jiné oběti kříže, pak bude moci být římský katolík spasen. Žel, že tyto skutečnosti jsou jasné jen těm hlouběji zasvěceným do celé problematiky a těm, co nenadržují katolicismu z důvodu nějaké osobní slabosti.

Z výše uvedeného řetězce příčin a následků není úniku pro nikoho, na koho se vztahuje některý z těchto pěti bodů. Rovněž není z této zákonitosti úniku pro nikoho, kdo se možná nezúčastňuje katolických obřadů, ale je si výše uvedeného učení vědom, přesto otevřeně trvá na tom, že tato fakta nejsou pro něj překážkou v přesvědčení, že i takový katolík může být člověk spasený. Duchovní stav obou je pak neúprosně jistý.

Pakliže je římský katolík spasen, tak jedině za předpokladu, že se ho výše uvedené body i další věci s nimi spojené zcela netýkají. A jestliže se ho už zcela netýkají, tak co by nadále na mších, kostelních pobožnostech a katolicismu obecně vyhledával?

Výše uvedený neobrácený katolík, či podobný člověk z jiné náboženské skupiny, musí být správně rozpoznán jako ten, kdo potřebuje uslyšet a uvěřit pravému čistému evangeliu Boží milosti bez lidských přimísenin. Stejně tak učitel, jenž by úmyslně vedl ostatní k přesvědčení, že těchto pět bodů není před Bohem vážný problém, musí být rozpoznán a umlčen jako falešný učitel, na kterého se vztahuje mj. dvojité apoštolské prokletí, protože káže cizí evangelium.

Petr

Podobná témata

Ekumenismus

"Pět bodů" | Přihlásit/Vytvořit účet | 132 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

uz prvni bod je nesmysl (Skóre: 1)
Vložil: chamd v Pátek, 20. únor 2009 @ 08:31:21 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Katolik, ktery ma katolickou viru, neveri ze je Kristus znovu obetovan pri msi. Je-li hned prvni z bodu lez ci omyl, je i zbytek totalni nesmysl. (Pri msi je zpritomnovana jedina na vzdy platna a navzdy plne dostacuji obet. Jestlize nejaky katolik veri v to, ze je pri msi znovu obetovan Kristus je to jeho blbost a mel by si o katolicke vire precist aspon nejakou, treba jen tenkou brozurku, at neni za idiota, a vi v co veri.)



Re: Pět bodů (Skóre: 1)
Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Pátek, 20. únor 2009 @ 09:03:34 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Pakliže je římský katolík spasen, tak jedině za předpokladu, že se ho výše uvedené body i další věci s nimi spojené zcela netýkají.


Myslim ze toto je mierne inak.

Rimsky katolicizmus nie je zalozeny na Bozom Slove a nie je to teda krestanstvo. Uprimne presvedceny katolik VZDY BOJUJE PROTI CELISTVOSTI, ZAVAZNOSTI A PRAVDIVOSTI PISMA. Tieto atributy sa v rimskom katolicizme prenasaju na rozne (casto krat vymyslene) pisomnosti a najma na tradiciu, co je ten isty proces ako v ktorejkolvek inej sekte. To znamena ze postavenie rimskeho katolika je take iste ako postavenie akehokolvek privrzenca akychkolvek inych demonickych a sektarskych uceni.

Klucovy moment je niekde inde, nejde o to ci sa ho tieto veci tykaju alebo nie, ale skor o isty akt jeho slobodneho rozhodnutia čo je spojené s ochotou niest plnu zodpovednost. Vyjst zo sladkych lží a modloslužobníctva nie je jednoduché a katolicizmus práve učí intenzivne pravdu odsúvat na bok ...  

Moment v ktorom sa katolika netyka ritualne babylonske modlosluzobnictvo (omsa, ruzenec, kralovna nebies) je podstatnym momentom ale nie je to klucovy moment ... klucovy moment je vzdy slobodne rozhodnutie akceptovat Bozie Slovo ako zaruku pravdy, co je jedina mozna cesta k prijatiu Pravdy, istoty spasenia a vecneho zivota ...


Římsko Katolicka Církev     Katolík Ares: Ano, čistě logicky Písmo není a nemůže být zárukou Pravdy     Katolický útok na desatero Božích přikázání     Katechizmus versus Biblia






Re: Pět bodů (Skóre: 1)
Vložil: dalibor_drobny v Pátek, 20. únor 2009 @ 09:09:45 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Autor tohoto hloupého textu buď lže, nebo žije v ostudné nevědomosti a podsouvá katolíkům něco, v co vůbec nevěří.

Jako katolík vyznávám, že

KATOLICKÁ CÍRKEV NEVĚŘÍ VE ZNOVUOBĚTOVÁNÍ JEŽÍŠE KRISTA PŘI MŠI SVATÉ.

Naopak

KATOLICKÁ CÍRKEV VĚŘÍ VE ZPŘÍTOMNĚNÍ JEDNÉ JEDINÉ OBĚTI JEŽÍŠE KRISTA.

Viz např. Katechismus katolické církve 1362:

"Eucharistie je památka Kristovy velikonoční oběti, zpřítomnění a svátostné obětování jeho jediné oběti v liturgii církve, která je jeho tělem. Ve všech eucharistických modlitbách, po slovech ustanovení, nacházíme modlitbu, která se nazývá anamneze nebo památka."

Housličky zde tedy očividně hrají falešně a svádějí to na druhé.



Neexistuje katolický Ježíš, nýbrž Ježíš Kristus ! (Skóre: 1)
Vložil: stekosaurus (stek@stek.albania) v Pátek, 20. únor 2009 @ 07:56:39 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.stek.albaniaweb.alb
Katol. církev má zcela jistě spoustu chyb a nedostatků. Dopustila se a dopouští i přehmatů. Ale co jste napsal je blbost.
Tak tomu vůbec nerozumím, chce tady někdo říci, že je Římskokatolická církev snad špatná ? Proč tato falešná kritika ?
Pane Housličko ! Takovéto zrůdné články by jste snad měl nechávat v šuplíku, nemyslíte ?
Zkrátka nejsem ochoten věřit tomu, že ty zástupy obyčejných lidí, kteří milují Boha a svou víru praktikují v katol. prostředí jsou ovládány "Katolickým Ježíšem", který navíc jak píšete se zmocní jejich srdcí.

Stek



Re: Pět bodů (Skóre: 1)
Vložil: noname (cnemo@seznam.cz) v Pátek, 20. únor 2009 @ 10:34:11 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Příteli,
To, co píšeš je tvůj problém, nikoliv katolíků. Je to směs nepochopení a ještě více neznalosti. Ovšem závěry z toho umíš udělat mistrovsky, bylo by dobré pokud znáš trochu  Písmo, přečíst si kapitolku o trámu a třísce v oku a také o odsuzování svého bližního a mnohé další a číst to srdcem nikoliv očima.
Ty si opravdu myslíš, že Bůh rozlišuje kdo je katolík, kdo je protestant či člen nějaké malé denominace nebo žije sám podle svého poznání ? Myslíš, že právě tahle nálepka je vstupenkou do nebe. Nebo ji má i ten kdo žije spravedlivě a zachovává jeho slovo ač jej přímo nevyznává ?  Myslíš, že spasen bude jen ten o kterém my podle svého soudu rozhodneme a určíme ?  Myslíš, že máme právo někomu říci, ty věříš špatně  a nebudeš spasen ?  Šlo by ještě dlouho pokračovat, ale odpověď  je třeba docela snadná, nechat tyhle starosti Bohu, spása bližního a posuzování jeho víry, opravdu není naše věc a měli bychom se věnovat věcem užitečným, které můžeme ovlivnit a co víc, třeba na nich i spolupracovat.
Přeji Ti krásný a požehnaný den.
Honza



Re: Pět bodů (Skóre: 1)
Vložil: houslicky1 (houslicky1@seznam.cz) v Pátek, 20. únor 2009 @ 10:37:13 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Katolický katechismus ze 14. století, který byl výše citován, tj. z doby před Vatikánským koncilem, z doby před katolickou protireformací obsahuje pochopitelně mnohdy odlišná dogmata od těch, co jsou v katechismu nyní či byly ještě před pár lety. Proto jsou jednou za určitý čas vydávány nové a nové katechismy. Např. v katechismu z konce 19. století najdeme nařízen zcela jiný přístup katolíků k nekatolíkům, než jaký nacházíme nyní v době ekumenického snažení.

K otázce znovu obětování Krista při mši hovoří výmluvně katolický kánon 897 CIC/1983 z doby mládí či dětství mnohých nás:

"Nejvznešenější svátostí je nejsvětější eucharistie; v ní je sám Ježíš Kristus přítomen, obětován a přijímán jako pokrm; jí církev stále žije a roste. Eucharistická oběť je památka smrti a zmrtvýchvstání Páně; v ní stále trvá oběť kříže; je vrcholem a pramenem křesťanské bohoslužby a života; jí se projevuje a vytváří jednota božího lidu a dokonává utváření církve, Kristova těla. Ostatní svátosti a veškerá apoštolátní činnost církve souvisí s nejsvětější eucharistií a jsou k ní zaměřeny."

Nebo chcete-li číst přímo ze zdroje, tak zde:

http://iuridictum.pecina.cz/w/Eucharistie


Mimochodem v našem pražském sboru i v okolních sborech se za ta desetiletí objevilo mnoho katolíků, kteří slyšeli evangelium milosti, uvěřili a byli spaseni. Nyní, z těch co ještě žijí, všichni shodně a nezávisle na sobě říkají, že před tím, coby katolíci, jistě spaseni nebyli a žili v nevěře vůči slovu Božímu. Říkají, že nectili Syna Božího tak, jak On si to přeje a neznali Jeho evangelium. Mimochodem nenávistí vůči katolíkům se u nás nikdo neprojevuje, naopak. Víte, kolik jen já sám mám skvělých přátel mezi katolíky? Akorát při případném duchovním pohovoru je neutvrzuji v tom, že mezi nimi a Bohem je všechno v naprostém pořádku. Křesťanská láska se neprojevuje tak, že se neobrácená osoba uchlácholí líbivými náboženskými frázemi, ale že se srozumitelně vyloží cesta spasení skrze jediného prostředníka, který je mezi Bohem a lidmi, Ježíše Krista.

váš Petr



Re: Pět bodů (Skóre: 1)
Vložil: Antipas v Pátek, 20. únor 2009 @ 11:38:27 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

Zdravím diskutující,

Citace z Katechismu katolické církve, který schválil papež Jan Pavel II. Zde se říká, že :

v eucharistii
… přinášíme Otci oběť jeho Syna, která nás s Ním smiřuje.

Dále zde čteme:

Kdykoli je tato oběť z kříže, na kterém byl Kristus, naše pascha, obětován, slavena na oltáři, je vykonáváno dílo našeho vykoupení Eucharistie je obětí, protože zpřítomňuje oběť kříže … Skrze službu kněze je duchovní oběť věrných dokončena ve sjednocení s obětí Krista, našeho jediného prostředníka, který je v eucharistii obětován skrze ruce kněze ve jménu celé církve nekrvavým a obětním způsobem, dokud sám Pán ne přijde …

A ještě zmiňme současné stanovisko k modlitbám za zemřelé:

Eucharistická oběť se také nabízí za ty, kdo ve víře odešli, kdo zemřeli v Kristu, ale nejsou ještě plně očištěni, aby mohli vstoupit do světla a pokoje Kristova … (Catechism of the Catholic Church).



No nemohu si pomoci, ale výše zmíněné spíše evokuje pojetí každé mše jako oběti, než by zdůrazňovalo jednu dokonanou a provždy platnou Kristovu oběť na Golgotě. A to se jedná o učení dnešni ŘKC. Co učila o tomto několik set let zpátky netuším.

A



Re: Pět bodů (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Pátek, 20. únor 2009 @ 12:12:55 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Souhlasím z katolíky. Večeře Páně není žádná oběť, protože je již dokonáno. Jsem proto rád, že katolíci překonali své učení o obětování Krista při mši :-)



Re: Pět bodů (Skóre: 1)
Vložil: isim v Pátek, 20. únor 2009 @ 19:19:51 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Přestože evangelium na mnohých místech není hlásáno v plnosti Ducha, a také i učení o spasení chybí, - přesto věřím, že je dnes i hodně katolíků spaseno.

- Myslím si však, že ani u protestantů to není příliš ideální, i tam také na mnohých místech chybí Duch Svatý. Znají totiž mnozí literu, ale nemají Ducha.

isim



Re: Pět bodů (Skóre: 1)
Vložil: Kjubik (forrest.gump.junior@gmail.com) v Pátek, 20. únor 2009 @ 19:22:14 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Je mi líto, že se zase má řešit to co již se tady řešilo. Taky mne mrzí, že zde je další článek se soudem. Může existovat láska na tomto portále?  



Re: Pět bodů (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (velitel@nato.cz) v Pátek, 20. únor 2009 @ 22:57:05 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj Petře.

  Pokud vím, tak katolíci nevěří ve znovuobětování Ježíše. Celá konstrukce je sice taková napůl oblečená horákyně, stále přinášená a obětovaná oběť, která se znovu neobětuje, ale je to konstrukce, která dává určitou logiku. Alespoň těm, kdo jsou uprostřed ní.


  Máš jistě pravdu v tom, že katolíci potřebují poznat spasení a milost v Ježíši, jako kdokoliv jiný. Sám jsem ten, kdo zná dobře pojem "katolického Jéžiše", toho přísného soudce a mocného boha, který "koho miluje toho s křížkem navštěvuje", sesílá nemoci, ukájí se v tom, když má někdo depresi, k vykoupení světa potřebuje spoluutrpení lidí v nemocech a posedlostech a kterého krotí milostivá Matka a Královna, která je jedinou nadějí a doufáním v tom celém slzavém údolí (trochu jsem to přehnal, ale ne zas tak moc).

  Problém celé té víry nejsou různé materie a vnější věci, jako jsou svěcené vody a dřeva, sochy a obrazy, kříže a medailky, eucharistie a zpovědi, poutě a novény nebo snad to učení. To jsou jen vnější věci, projevy vnitřku, věcí ducha. Navíc katolíci za to většinou opravdu nemohou, v naprosté většině jsou odmala programováni na jednostejné učení té které dané doby a místa a ta vnější dokonalá jednota myslí spolu se soustředěným působením na duši člověka vytváří tak silný efekt, že je z něj jen těžko úniku.

 
  Duchovní věci se musí řešit duchovním způsobem. A to písmenkama nejde.Ale je dobře psát věci na rovinu.



Re: Pět bodů a neurvalost , masáž katolícké hlavy (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Sobota, 21. únor 2009 @ 12:30:10 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Další pokus o roztržku mezi lidmi :
´... který je jiný Ježíš ... než onen pravý... Tento jiný Ježíš má jiný charakter...´. atd. jen dosáhnout odsouzení a ukázat, že ´ti jiní´ jsou nesprávní.
Anavís k tomu tvrdit, že z toho ´... není úniku...´.
Čili  typ : my máme pravdu, ostatní nemají.
Pěkně logicky seřazené. Připomíná to vábení jezinek v pohádkách o Smolíčkovi : otevři vrátka, podej prstíček, ještě druhý a potom ho schmatly a odnesly.
Děkuji za pěknou ukázku jak dovléci čtenáře k tomu, aby si sám sebe ani svého dosavadního života s Pánem a před Pánem nevážil a nechal se od druhého strčit do kouta.
A když autor uzná věřícího katolíka za spaseného, pak jedině , kdyby se ho autorem vymyšlený a sestavený postup netýkal ´... tak jedině za předpokladu, že se ho výše uvedené body i další věci s nimi spojené zcela netýkají...´.
Donucovací charakter autora je vidět i z podmínky ´... i další věci s nimi spojené zcela netýkají...´.
Je to diktát, svod a uzurpátorství. Psychologická masáž hlavy.
Přitom kdo věří v Ježíše, nemusí se ho týkat první dilema autora, a dále může chodit na mši a žít jako katolík. První rozlišení v bodě 1. je totiž toto (a na tom spočívá kámen úrazu):
´´.. 1. Lidé chodící z přesvědčení na mši věří, že je při ní Kristus znovu obětován (viz. zpověď, transsubstance, svátost oltářní)...´´.
Nesprávnost argumentace autora spočívá v tom, jako by se tu něco vylučovalo.
Zpřítomnění Krista ve mši je stejného druhu jako ostatní božská tajemství, i když je i předčí. Není viditelné, vidíme jen to, co i Kristus vzal do ruky při své poslední večeři s apoštoly.
Slova ´znovu obětován´ je pozdější dodatek. Je to TATÁŽ   PŘÍTOMNOST, tedy se nemusíme obávat, že by byl Beránek zraněn a jeho krev znova prolévána na oltáři. To snad dojde každému.
Ze všeho útočného článku vyplývá: další útok na podvracení někoho, kdo poctivě žije s Bohem. Protože Pán řekl jasně : ´kdo bude zachovávat má slova, k tomu s Otcem přijdeme a příbytek si u něho učiníme´.



Re: Vysvetlenie: V čom je podstata Eucharistickej obety? (Skóre: 1)
Vložil: Elo v Sobota, 21. únor 2009 @ 17:54:27 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Bežne sa vyjadrujeme: "Slnko vzchádza"- hoci každý vie že nevzchádza_ ale iba zem sa pootočila voči slnku... Ľudské slová sú hranaté, nejednoznačné, často viacznačné... Preto sa v reči často zjednodušuje, prípadene popisuje to isté viac slovami, aby to bolo zrozumiteľňné pre ostaných.

V okruhu ľudí, ktorí vedia o čo ide /napr. medzi katolíkmi navzájom/ preto často netreba extaktne vysvetľovať všetko... No tu na GS vidno, že  to_ čo je katolíkom /medzi nimi/ jasné, môže veľmi ľahko pomýliť nekatolíkov. Pretože oni nevnímajú tie slová už v ich pôvodnom význame, teda ako to mysleli katolíci, ale podľa svojej tradície, ktorá môže yzť trochu odlišná pri používaní tých istých slov. Preto naozaj v komunikácii je veľmi dôležité snažiť sa dopátrať pôvodného zmyslu uvedených slov autorom týchto slov, a nepodsúvať tým slovám cudí význam, na ktorý autor nemyslel. Mne sa zdá, že v tomto je "pes zakopaný" v tejto celj diskusii ohľadom obetz sv- omše u katolíkov.

Pôvodný, originálny zmysel akýchkoľvek slov ohľadom sv. omše je naozaj tento: Jediná obeta, ktorou sme všetci spasení je obeta Pána Ježiša na kríži. V tejto obete sa naozaj uskutočnilo zmierenie ľudstva s Bohom skrze Kristovu krv, smrť na kríži.
Historicky je táto obeta jediná a jedinečná, neopakovateľná...

No je tu aj iná rovina, ktorú teológovia nazývajú sviatostnú, tajomnú / v istom zmysle preto ľudske plne nepochopiteľnú, preto hovoríme aj o tajomstve Eucharistie.../. A práve toto je rozhodujúce pre pochopenie celej tejto "kauzy". Vo sviatostnej rovine to pre Židov, a ani pre nás neznamená iba nejaký vonkajší symbolizmus, že totiž urobím gesto, pričom si spomeniem na minulú udalosť /t.j. zdvihne sa chlieb, víno, vyslovia slová a pritom si spomeniem, že Ježiš za mňa zomrel a pod./. Sviatosť - tak ho chápe katolícka teológia - je viditeľný znak, ktorý to, čo naznačuje, aj uskutočňuje. Teda nie púhy symbol...

A preto veríme, že ak Kristus v predvečer svojej smrti vzal chlievb a víno a vyslovil tie známe slová, tým v skutočnosti duchovne_ sviatostne /pre nás tajomne.../ prežíval svoju obetu na kríži... V  celom tomto úkone, ktorý urobil, bolo prítomné to, čo je podstatou tejto Kristovej obety na kríži: predsa jeho obetavá láska až po smrť na kríži, v ktorej je zahrnutá jeho poslušnosť nebeskému Otcovi, jeho láska k nám, ktorou vyjadril dobrovoľným prijatím utrpenia kríža atď. Teda sviatostne, tajomne, duchovne je tam prítomná tá istá obeta, ktorá sa na druhý deň uskutočnila historickým spôsobom /a vo Večeradle teda sviatostným spôsobom.../. Teda: pod viditeľným znakom paschálnej hostiny, v rámci ktorej bol oddeleným osobitným premenením /"prepodstatnením"/  chleba na víno  a vína na krv Krista nekrvavým spôsobom sprítomnená jeho smrť . Je to teda iný "rozmer", iná "rovina", alebo ako sa hovorí tradičnejšie = iný "sviatostný spôsob", a to spôsob nekrvavý, tedaa spôsob nie krvi, ale spôsob chleba a vína...

A teraz zacitujem Starý zýkon: " Lebo od východu slnka až po západ je veľké moje meno medzi národmi, a ba každom mieste budú obetovať, budú prinášať môjmu menu čistú obetu, lebo je  veľké  moje meno medzi národmi, hovorí Pán zástupov" /Malachiáš 1,11/. A toto môže bzť vzťahované len na mesiášske časy, a je to je podľa nášho chápania presne to, čo my dnes voláme obetou sv. omše, eucharistickou obetou, nekrvavou obetou...

Svätá omša teda naozaj obeta je. V nej každý, kto sa jej zúčastňuje obetuje seba samého, svoj život Bohu a spája túto svoju obetu svojho života  s Kristovou obetou na kríži, čím sa náš život môže napojiť na tento jediný spásonosný zdroj, a to dokonca aj  dnes v 21. storočí.... Vtedy, pri kríži sa tejto obety  zúčastnili snáď Mária, Ježišova Matka, niektoré žený a apoštol Ján... Boh to však vo svojej nekonečnej múdrosti zariadil v Kristovi  tak, aby sa na tomto prameni spásy mohli zúčastniť  ľudia až do konca čias... Slovami: "Toto robte na moju pamiatku" Kristus delegoval na túto službu sprostredkovania, sprítomňovania tejto Jeho obety apoštolov, tí to odovzdali  ich nástupcom biskupom a knazom /ako ich pomocníkom/... Malachiáš to takto prorokoval ešte vtedy dávno...

Ale pozor: Sv. omša nie je nijaká iná obeta, ako tá jediná Kristova, ktorá sa historicky uskutočnila tam a vtedy jediný raz na Golgote. No zároveň sa z tejto historickej obety tajomne, sviatostne /prostredníctvom sviatosti kňazstva a v rámci sviatostnej eucharistickej hostiny/ sprítomní to najpodstatnejšie /podobne ako vtedy vo Večeradle.../, a to Kristova láska až na smrť z lásky a poslušnosti voči Otcovi, ale tiež v našom mene a za nás... Kto chce tvrdiť, že toto nie je u Krista stále prítomné?... Vari nie je v tomto "Kristus ten istý včera, dnes i naveky"?...

Zhŕňam: Svätá omša je sprítomnenie /historickej/ Kristovej krvavej obety na kríži nekrvavým /sviatostným / spôsobom posvätnej hostiny chleba a vína...
==============
Pod čiarou ešte pripomínam to, čo som tu na GS niekoľko ráz opísal: Ak Izraelita zhrešil, vzal zo svojho stáda obetného baránka /jednoročného samčeka, ktorý zahynul namiesto neho.../, šiel za kňazom, ten ho zabil, krv rozlial, časť sa spálila na oltári, a z časti sa konala obetná hostina. Ppodčiarkol som uvedené 4 prvky. ktoré sa odohrali aj pri obete Pána ježiša za naše hriechy: Obetný baránok = Kristus, kňaz = Kristus, oltár = /historicky/ kríž, obetná hostina = sv. omša /Eucharistická hostina/
Pri sv. omši Krista predstavuje kňaz, na oltári alebo v kostole musí byť preto kríž, smrť obetného baránka je sprítomnená oddeleným premenením chleba a vína, a sv. prijímanie je obetná hostina v najužšom zmysle.

Poznámka na záver:
Ak človek pochopí toto jadro, tento zmysel, ostatné je pre neho nedôležité slovičkárenie. Je to podobne ako s tým západom slnka. Ľudia sa jednochucho v praxi nevyjadrujú exaktne. Mali by, ak my chceli byť presní, ale sme už takí... A preto ak počujete vyjadrenia typu, že sa pri omši "obetuje Kristus", či o "ustavičnej obete..." a pod.,  stačí si uvedomiť, že historicky to vôbec neplatí, tak to nikto nechápe, ale sviatostne áno, lebo "Kristus je ten istý..." Aj jeho ochota obetovať sa z lásky za nás... Ale to nie je iná obeta, to je sprítomnenie tej istej jedinej historickej obety na kríži...

Je to určite nie také jednoduché na pochopenie jednoduchým ľudom, a preto sa nečudujte aj tomu zjednodušovanému vyjadrovanaiu sa kňazov pri vysvetľovaní tohto nesmeirneho tajomstva ľuďom. Boh určite nie je pán profesor, ktorý všetko hodnoptí podľa vedomostí a pochou, ak vidí, že človek sa snaží ho milovať a spájať obetu svojho života s jeho obetou. AS práve na sv. omši je to práve tá ideálna chvíľa...

Vďaka za trpezlivosť



Re: Pět bodů (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 22. únor 2009 @ 19:10:32 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Je skutečně zajímavé, že nikoho nezaráží, že všechny starobylé církve, které se rozdělily už v raném křesťanství, mají toto chápání Kristovy oběti pořád společné. Až do dob reformace nikoho nenapadlo pochybovat o tělu a krvi Kristově.



Re: Pět bodů (Skóre: 1)
Vložil: houslicky1 (houslicky1@seznam.cz) v Neděle, 01. březen 2009 @ 18:45:23 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nyní, když diskuse k článku pomalu utichá, mohu opět pomalu jedno po druhém rozebrat, co by se dalo doplnit k výše uvedeným komentářům. Vezmu si na první psaní samotnou večeři Páně, jak On nám ji ustanovil v evangeliích a epištolách Nového zákona.


O pravoslavné a katolické transsubstanci byly napsány četné knihy. Rovněž to platí i o lutherské konsubstanci. Není zde prostor pro výpis rozdílů mezi těmito třemi pojetími večeře Páně. Pouze vypíšu způsob slavení večeře Páně bez transsubstance i konsubstance, jak se to děje nejčastěji v samostatných nedenominačních křesťanských sborech po celé země tváři, ale i v četných denominacích protestantského směru.


V neděli, nejčastěji večer, se shromáždí věřící kolem stolu, na kterém leží chléb a vinný kalich. Není mezi nimi nikdo pravoslavně či katolicky "vysvěcený", nikdo evangelicky "ordinovaný", kdo by večeři Páně tzv. vysluhoval. Jsou navrhovány ke zpěvu duchovní písně, které vyvyšují a chválí Pána Ježíše za Jeho dokonalé a dokonané dílo spásy na kříži golgotském. Bratři povstávají k chvalitebným modlitbám za Kristovo dílo jeden po druhém, koho Duch svatý k zrovna modlitbě ponouká. Padají citáty z Písma, které hovoří k vlastnostem výkupného díla Pána Ježíše. Po chvíli nějaký bratr vzdá díky Pánu za chléb, rozlomí jej a podá ostatním. Chléb pak koluje mezi věřícími, totéž je poté učiněno i s vinným kalichem. Je - li přítomen někdo neobrácený, nechává chléb i kalich pominout a prostě ho předá netknutý dál. Nakonec, když chléb s kalichem doputuje, shromáždění se zakončí opět duchovní písní a modlitbou. A může být přítomen někdo, kdo by jedl chléb a pil kalich nehodně, jak svědčí Písma? Třeba to může být ten, kdo by vědomě přechovával nějaký neopuštěný a nevyznaný hřích či zastával vyložené bludy. Může to být i ten, kdo žije v hříchu vůči některému z bratří či sester ve sboru a nezjednal dosud nápravu. Podle Písem má každý sám sebe zkoumat ve světle pravdy Písem, než k večeři přistoupí. Vzhledem k výše uvedeným komentářům asi nemusím připomínat, že tato prostá vzpomínková slavnost činěná na památku Páně bez myšlenek trans- i konsubstance není považována za "svátost" v katolickém slova smyslu, není považována sama o sobě za oběť, zůčastnění lámají skutečný chléb, pijí všichni z vinného kalicha a nikdo je v tom nezastupuje. Rovněž účast na večeři není dávána do souvislosti s odpuštěním hříchů vlivem obřadu a není jí přisuzován žádný přímý vliv na spasení člověka. (Píšu "přímý" vliv, protože zde existuje i nepřímý vliv, kdy jsou známy případy, kdy na večeři byl přítomen neobrácený člověk, který, pod vlivem duchovních modliteb bratří rozebírajících a velebících Kristovo dílo spasení, uvěřil v Krista jako ve svého osobního Vykupitele a Pána.) Zástupná oběť Kristova a Kristus sám je přijat pouhou vírou a ne skrze věc a obřad. Toto pojetí večeře Páně bývá zpravidla přezkoumáváno a konáno tak, aby nebyla v ničem učiněna újma holému biblickému textu. Tento způsob slavení večeře Páně akorát tak odporuje dogmatům a výkladům o trans- a konsubstanci. Je s nimi v podstatě neslučitelný, protože je jim na hony vzdálený a to si také jednotlivé strany uvědomují při pokusech velkých tradičních církví o ekumenické sjednocování s těmito sbory. U těchto sborů by nejdříve muselo dojít k naprostému zavržení výše uvedeného a nahrazení naukou o trans- či konsubstanci a to by u nich narazilo na další učení, keré je mimo rámec mého komentáře. Mimochodem o tomto způsobu slavení večeře Páně byly rovněž napsány fundované knihy i v češtině.


Výše vypsaný průběh a obsah večeře Páně, která má být činěna na Jeho památku dokud On nepřijde, je něco diametrálně odlišného od toho, co se děje během mše a co se kolem eucharistie učí. Právě proto, že věřím v absolutní dokonalost a dokonanost Kristova díla na kříži, jinými slovy věřím, že Pán Ježíš svou svatou krví smyl naprosto všechny mé hříchy z mé minulosti i budoucnosti, nejsem ohledně spasení, očištění hříchů a života víry nijak závislý na katolických svátostech a věcech, které se dějí při mši. Neopakovatelnost, dokonalost a postačitelnost Kristovy golgotské oběti pro spasení člověka nemusí být ani výslovně popírána nějakým vydaným učením. Děje se tak už jen pouhým ustanovením obřadů určených pro domnělé přijímání této oběti k (namísto) přijímání prostou vírou. Kdo už je spasen a očištěn, ten ke spasení nepotřebuje žádný obřad.


Buďte vděční za Pánovy jesle. Chvalte Jej a vyvyšujte za Jeho golgotský kříž. Nezůstávejte však jen u kříže. Pán Ježíš na kříži nezůstal. On byl třetího dne slavně vzkříšen z mrtvých a poté vstoupil zpět ve slávu na nebesa, kde nyní sedí po pravici svého Otce a již nikdy nebude potřeba, aby znovu jako Zástupce trpěl za hříchy lidí.


váš Petr


P. S.: Děkuji Honzovi za přání hezkého dne, přeji nápodobně a sděluji, že díky Pánu byl.




Re: Pět bodů (Skóre: 1)
Vložil: houslicky1 (houslicky1@seznam.cz) v Pátek, 06. březen 2009 @ 21:34:38 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Po čase přináším další komentář k výše uvedenému. Článek Pět bodů schématicky a ze studijních důvodů stručně ukazuje na fakt, že římský katolík, který věří a koná to, co je Vatikánem schváleno "ex cathedra", není tímto učením veden ke spasení a poznání Ježíše Krista, jakožto Spasitele a jediného prostředníka mezi Bohem a lidmi. A propos oficiálně má katolicismus veliké množství prostředníků, kteří jakože mají být mezi lidmi a Bohem, z nichž žádného krom Ježíše Krista slovo Boží nepřipouští. Já sám s tímto faktem žel nic nezmůžu a sám bych byl rád, kdyby na světě bylo spaseno více lidí, než je nyní, a kdyby tito spasení byli i mezi odevzdanými věrnými katolíky. Žel věrnost Vatikánu nerovná se věrnosti Bohu. Podřizuji se Božímu úradku ohledně počtu spasených lidí na světě a co zjišťuji?


Před potopou bylo lidstvo jako celek hříchem zkaženo a kolik lidí Bůh zachránil před smrtonosnými vodami? Třeba před potopou někdo uvažoval, že Bůh při tak velkém množství nemůže přece odsoudit všechny. V Sodomě a okolních městech byl hřích volající do nebes. A přesto kolik lidí odešlo ze sodomských měst živých? I v Písmech nového zákona shledáváme, že Pán Ježíš nazval své učedníky slovy "maličké stádce". Apoštolové varovali skrze argumenty typu, že je hrozné upadnout do ruky živého Boha. V Písmech také zjišťujeme, že o zatracení v pekle učil nejvíce zrovna sám Pán Ježíš Kristus. Ve světle těchto skutečností už mi nedělá problém věřit, že tyto masy nábožně založených neobrácených lidí jsou na špatné duchovní cestě a potřebují záchranu skrze evangelium milosti.


Bůh ze svých přísných požadavků na spravedlnost nikdy neustoupí. Proto Boží Syn z lásky k nám strpěl soud za naše hříchy, aby Boží soud nebyl vykonán na člověku, který Bohu skrze víru patří. Jiná cesta a jiný Prostředník neexistuje. Když byly naše hříchy vloženy na Božího Syna na kříži, Otec nebeský také nad nimi nepřimhouřil oko, ale nechal svého Syna na našem místě zemřít. Boží soud nad našimi hříchy byl tehdy opravdu přísný a hrozný. Boží Syn prolil svou svatou krev. Tuto zástupnou oběť Kristovu Bůh přijal a zpečetil ji zmrtvýchvstáním Krista a Jeho nanebevstoupením a posazením po své pravici.


Kdo je spasen, již nepotřebuje ke svému spasení a očištění z hříchů připojovat jakýkoliv obřad či věc typu domnělých svátostí. Jednalo by se o faktické popírání postačitelnosti Kristovy zástupné oběti pro úplné očištění z hříchů a pro spasení věřícího člověka. Mimochodem pokud by byly tyto věci prostředkem od Boha ke spasení a očištění ze všech hříchů, potom by nebyl důvod je neustále v kostelích opakovat.


váš Petr




Re: Pět bodů (Skóre: 1)
Vložil: BohemianAnonymus v Neděle, 08. březen 2009 @ 16:01:44 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
 
S radostí jsem si přečetl článek bratra Petra, se kterým naprosto souhlasím. V této souvislosti si však kladu otázku, jak je vůbec možné, že katolíci nerozumějí jasnému slovu Písma svatého? Příčiny tohoto neblahého stavu ze svého pohledu uvádím níže:

 
1) Duchovní paralela: Izrael - římská církev
 
Jen Hospodin měl zůstat jediným svrchovaným Panovníkem Izraele. Žádost lidu mít krále jako jiné národy je Samuelem chápána jako odpadnutí od Hospodina (1S. 8:1-22). Bylo to nešťastné rozhodnutí lidu, které mělo své zvláštní riziko v tom, že řada králů Orientu se nechala uctívat jako bohové.
 
Jak starý Izrael, tak římská církev odmítli Boží vedení. Izrael tím, že odmítl podřízenost Hospodinu a vymohl si po způsobu okolních národů krále. Ale i přes tento poklesek v lidu izraelském zůstala bázeň před Hospodinem alespoň do té míry, že svým králům nepřisoudili Boží titul, jak o řadu století později provedli římští katolíci. Boží titul, který neprávem přisoudili svému papeži, je toho jasným důkazem.
 
Římská církev tím, že odmítla kralování Krista, Hlavy církve, a na jeho místo ustanovila papeže, kterému neprávem (po vzoru pohanských národů Orientu), přisoudila Boží titul, se dostala do konfliktu minimálně s těmito biblickými texty:

Mt. 23:9 „A nikomu na zemi nedávejte jméno ´Otec´: jediný je váš Otec, ten nebeský.“ 

Boží titul též označuje Jeho slávu; jeho neoprávněné užívání nutně vyvolá Hospodinův hněv:

Iz. 42:8 „Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám.  
 
Z obou textů jasně vyplývá, že Boží jméno může užívat jen Bůh; POKUD HO POUŽIJE ČLOVĚK STÁVÁ SE MODLOU; v případě ŘKC je to jasně PAPEŽ. Když ale člověk vědomě proti Bohu hřeší, dostává se do zvláštního zatvrzení mysli, následkem čehož se stává k Božímu slovu necitlivým. Tato necitlivost znamená duchovní spánek, možná i smrt. JESTLIŽE KATOLÍCI POPOUZEJÍ HOSPODINA TÍM, ŽE PAPEŽI VZDOR JASNÉMU SLOVU SPASITELE PŘISOUDILI BOŽÍ TITUL, JAKOU MÁ JEJICH BOHOSLUŽBA VŮBEC CENU???
 
Tím, že katolíci OPOVRHLI SPASITELOVÝM SLOVEM a po způsobu pohanských národů svému nejvyššímu představiteli titul a důstojenství patřící jen Bohu, došlo u nich nutně k DUCHOVNÍMU PROPADU, který má ten následek, že KLESLI NA DUCHOVNÍ ÚROVEŇ POHANSKÝCH NÁRODŮ  a jako takovým je poznání Bible již uzavřeno. Modlitby k mrtvým, nebo neživým předmětům, sochám (např. Pražskému Jezulátku), jsou toho jasným důkazem.
 
Ovšem jeden blud plodí blud další: má-li papež již Boží titul, pak musí být i neomylný, byť to bylo „ex cathedra.“ A konec těchto bludů je v nedohlednu. 
 
Princip „KDO NENÁSLEDUJE, TEN NEPOCHOPÍ“ jsem již uvedl mnohokrát. Jen následovníkům Kristovým se Bible otevře – mohou však být za následovníky Kristovy pokládáni katolíci, kteří se Bohu rouhají??? JEDEN FAKT NÁM OBECNĚ DOSUD UNIKÁ - PŘISOUZENÍM TITULU PATŘÍCÍHO JEN BOHU SE KATOLÍCI DOSTALI DO PERMANENTNÍ VZPOURY PROTI BOHU!!!
 
2) Kult mrtvých
 
Spasitel nevyzývá své učedníky aby se modlili k mrtvým (Abrahamovi, Mojžíšovi, Prorokům), tím méně pak k modlám vytvořených lidskýma rukama, nebo modlám duchovním. Naopak, své učedníky vyzývá k tomu, aby se modlili ke Stvořiteli (Mt. 6:9-15; Lk. 11:1-4).
 
Katolíci však opovrhli Spasitelovým slovem když ZAVEDLI MODLITBY KE STVOŘENÍ (panně Marii a svatým), čímž VYTVOŘILI KULT MRTVÝCH, vzdor tomu, že Bůh není Bohem mrtvých, nýbrž živých!!! 

Mk. 12:27 „On přece není Bohem mrtvých, nýbrž Bohem živých. Velmi se mýlíte!“
 
„Svatý Václav ochránce české země“ může být ještě odpornější případ modlářství???

Proč tak katolíci činí? Je jediné vysvětlení:
 
2Kor. 4:4 „Bůh tohoto světla oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím.“
 
Tím, že opovrhli Spasitelovým slovem (KOMU TEDY SLOUŽÍ???) hlásají jiné evangelium. A pro ty, kdo tak činí platí:
 
Gal. 1:8 „Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, BUDIŽ PROKLET!“
 
Blíže viz:
KULT PANNY MARIE A SVATÝCH
JE DISKUSE S KATOLÍKY MOŽNÁ?
POJETÍ KATOLICKÉ MŠE
Rozdíl mezi Bohem biblickým a bohem univerzálním
 
Katolíci tedy evidentně hlásají jiné evangelium – jsou tedy pod Božím prokletím a jako takoví již nemohou Písmu svatému porozumět –TEN, KDO POHRDÁ SPASITELOVÝMI SLOVY  ODMÍTÁ TÍM I JEHO OBĚŤ NA KŘÍŽI!!!
 
3) Katolická Tradice
 
Pro katolíky je charakteristické to, že na jakýkoli biblický argument reagují argumentem církevního učení, tedy Tradice. TÍM PŘEVÁDĚJÍ DEBATU Z BIBLICKÉ ÚROVNĚ NA ÚROVEŇ NIŽŠÍ.
Tento nesporný fakt vyplývá i z výše uvedených textů, kde lidské myšlenkové konstrukce naprosto ignorují Boží Slovo. Dále je pro jejich církevní učení i koncilní dokumenty charakteristická DVOJZNAČNOST.
 
Už z mnoha jeho dřívějších textů katolíka Elo zaznívají mnohé odkazy na moudrost koncilních, nebo církevních Otců. Pro mě je autoritou Písmo svaté; církevní Otcové se nezřídka mýlili.
 
Jako odstrašující případ zde uvedu neblahý vliv církevního učitele Jana Chrysostoma (Zlatoústého) (asi 347-407). Na počátku pátého století pronesl v Antiochii osm „kázání proti Židům,“ ve kterých využil (a zneužil) příhodné pasáže z evangelií sv. Matouše a Jana. Tato kázání se stala šablonou pro antisemitské tirády. …Židům byl vypálen cejch Kristových vrahů a židovským komunitám napříště ve všech křesťanských městech hrozilo nebezpečí. (Paul Johnson, Dějiny židovského národa, ROZMLUVY, Řevnice, 1995, str. 160).
 
PŘESTO, ŽE TENTO CÍRKEVNÍ UČITEL BYL DUCHOVNÍM OTCEM NÁSILÍ PROTI ŽIDŮM, BYL PAPEŽEM INNOCENCEM I. (PONTIFIKÁT 401-417) ZAŘAZEN DO SEZNAMU SVATÝCH.

Katolíci, indoktrinovaní církevním učením jsou ve své podstatě nesvobodní a politováníhodní lidé. Ač tak blízko Krista, nechali si pohled na Něj zastřít církevním učením. A ti. kteří mají zastřený pohled na Spasitele, jsou v dnes i v budoucnu použitelní pro jakýkoli úkol, který od nich církev bude vyžadovat – jsou otroky lidí. 
 
Jak jsem již mnohokrát napsal, že OPUSTÍME-LI OBLAST PÍSMA SVATÉHO, OTEVŘE SE NÁM NEKONEČNĚ VELKÝ ARGUMENTAČNÍ PROSTOR V NĚMŽ LZE SNADNO DOKÁZAT OPRÁVNĚNOST ČEHOKOLI – řádění inkvizice, masakry albigenských, Židů, etc.. JE HROZNÉ, ŽE NA ZÁKLADĚ CÍRKEVNÍHO UČENÍ (JSOU-LI K TOMU OVŠEM PŘÍZNIVÉ MOCENSKÉ PODMÍNKY), LZE PRAKTICKY KOHOKOLI ZBAVIT ŽIVOTA VZDOR TOMU, ŽE SPASITEL NIKOHO ŽIVOTA NEZBAVIL!!! KONTINUITA INKVIZICE TRVÁ!!!

Řadoví katolíci i Svědkové Jehovovi jsou dle mého poznání (aniž by si to vůbec uvědomovali), ovládáni (manipulováni) velice sofistikovaným systémem, který jim biblický pohled prostě nedovolí. Katolíci jsou tímto systémem indoktrinováni natolik, že si tyto skutečnosti již vůbec neuvědomují a v důsledku nemohou činit pokání, protože pokání bez poznání hříchu je nemožné!!!
 
PODLE TOHO, DO JAKÉ MÍRY SE DRŽÍME SPASITELOVÝCH SLOV, MŮŽEME USUZOVAT NA NAŠI VZDÁLENOST OD KRISTA.
 
SAMOSPASITELNÁ CÍRKEV NEEXISTUJE. Spasení zajisté existuje mimo církve – ale neexistuje mimo Krista. Náš Spasitel praví:

Mt. 18:20 „Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“

S touto otázkou souvisí i otázka „neviditelné církve,“ která je dle mého poznání složena z Kristových následovníků (které zná jen Pán), kteří se nacházejí ve všech církvích a sborech. A každý Kristův následovník akceptuje učení své církve jen do té míry, do jaké míry se toto učení kryje s Písmem svatým.
 
Argumenty církevních Otců, jsou pro mě irelevantní – pro mě je autoritou jen Písmo svaté. NEKONEČNOST SPASITELOVY OBĚTI MI PROSTĚ NEDOVOLÍ, ABYCH HO OPUSTIL A NÁSLEDOVAL CÍRKEVNÍ VŮDCE A JEJICH UČENÍ.
 
Blíže viz:
VESMÍRNÝ VÝZNAM SPASITELOVY OBĚTI
 
A tak Tě milý bratře zde na Granu vítám; katolickou kritiku vůbec neber v úvahu. Ať Tě katolíci kritizují jak chtějí, na věci tím nezmění zhola nic. Uvědom si prosím: jsi zde katolíky napadán z pohanských, a nikoli křesťanských pozic.
 
Pán budiž s Tebou,
BA
 
 
 
 
 
 
 
 



Re: Pět bodů (Skóre: 1)
Vložil: houslicky1 (houslicky1@seznam.cz) v Středa, 11. březen 2009 @ 20:28:30 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ano, katolický Ježíš je opravdu jiný Ježíš, než onen biblický můj Spasitel a Pán. Kde je jiného Ježíše, tam je nutně i jiného evangelia, tam je nutně jiná cesta spásy, tam je i jiné Písmo s jinými výklady, tam je jiná církev a jiní učedníci viz celý římsko-katolický systém - mnohé další náboženské systémy nevyjímaje. A jsme opět na začátku nahoře v článku. Je nabíledni, že mám opravdu jiného Pána, než toho katolického. Čteme si, že pojmy "jiné evangelium" a "jiný Ježíš" používali apoštolové k popisu jevů, které už tehdy v době apoštolské byly přítomny ve sborech. Nejednalo se o žádnou chiméru v hlavách apoštolů, ani se tímto nepokoušeli o roztržku mezi lidem Božím. Svatí apoštolové varovali před falešnými dělníky a předpovídali, že jejich vliv se bude pouze šířit. 1Janův 4:1-3, 2Petrův 2:1-3 aj. Proto dnes o dva tisíce let později není důvod si myslet, že tyto jevy už neexistují či jejich vliv je menší, než byl tehdy v době apoštolů.

Můj Spasitel a Pán neustanovil eucharistii, mši, svátosti a nedal to vše jako prostředek ke spojení s Jeho osobou a obětí. Moje spasení se díky Němu neopírá o žádný obřad, skutek ani katolickou svátost a to je také pro mne jediné štěstí. Pro svou hříšnou podstatu bych toto vše nikdy nemohl dokonale dodržet, zákonickým nárokům plně vyhovět a nemohl bych tudíž býti spasen. Jakubův 2:10 Titovi 3:4-7 Chvála budiž Jemu, že On na vše již před věky myslel a zařídil vše tak, že nyní v době evangelia milosti může okamžité a dokonalé spasení přijmout i lotr, který tehdy vedle našeho Pána visel na kříži. Lukáš 23:39-43

Ohledně jistoty spasení, děkuji vám za připomenutí, tu dosud chyběly ty stěžejní verše.
Kdo věří v Syna Božího, má to svědectví v sobě. Kdo nevěří Bohu, učinil ho lhářem, protože neuvěřil svědectví, které Bůh vydal o svém Synu. A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, ten život nemá. Toto jsem napsal vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život. 1. Janův 5:10 - 13 Amen, amen, pravím vám, že kdo slovo mé slyší a věří tomu, kdo mne poslal, má život věčný a na soud nepřichází, ale již přešel ze smrti do života. Jan 5:24 Další jen namátkou: Víme zajisté, že byl-li by tohoto našeho zemského přebývání stánek zbořen, stavení od Boha máme, příbytek ne rukou udělaný, věčný v nebesích. 2K 5:1 V Němž máme vykoupení skrze krev Jeho, totiž odpuštění hříchů. Ef 1:7 Ospravedlněni tedy jsouce z víry, pokoj máme s Bohem. Ř 5:1 My víme, že jsme přeneseni ze smrti do života. 1J 3:14 Píši vám, synáčkové, že jsou vám odpuštěni hříchové pro jméno Jeho. 1J 2:12 Odpuštění hříchů vezme skrze jméno Jeho každý, kdožkoli by uvěřil v Něho. Sk 10:43 Protož známo vám buď, muži bratří, že skrze toho zvěstuje se vám odpuštění hříchů a to ode všech, od kterýchž jste nemohli skrze Zákon Mojžíšův ospravedlněni býti, skrze tohoto každý, kdož věří, bývá ospravedlněn. Sk 13:38-39 Nechť tyto pasáže zdaleka nevytržené z kontextu celého biblického textu poslouží křesťanům k jejich moudrosti povzbuzení a pokoji. Není -li spasení definitivně jisté, pak není jisté ani Písmo svaté a tím více samotné Kristovo dílo spásy by bylo pouze částečné. A víme nejen z článku, že nedokonalá oběť nikoho neočistí ode všech hříchů.

V Písmu svatém nacházíme různé pokyny pro duchovní správu jednotlivců i celku. Židům žijícím v době zákona je dána v mnohých bodech odlišná správa, než je dána křesťanům žijícím v době milosti. Není možné při výkladu Písem míchat slova, která byla řečena výlučně židům a která byla dána křesťanům. Docházelo by k těžko slučitelným rozporům a bible by si tak začala zdánlivě protiřečit. Izajáš 2:4 versus Jóel 3:10 aj. Kritici bible to dobře vědí a poukazují na tyto zdánlivé rozpory, jakoby to byly rozpory skutečné, aniž by věděli, že např. SZ židé a dnešní křesťané mají každý jinou duchovní správu. Jeden v době starého zákona, před obětí Božího Syna a před vylitím Ducha Svatého o Letnicích, měl povinnost důsledně dodržovat Mojžíšův zákon včetně zvířecích obětí, druhý v dnešní době milosti a budování Církve žije z osoby a oběti Božího Syna a jakožto obrácený člověk chodí v Duchu svatém. Římanům 8:4 Musíme rozlišovat v Písmu komu co bylo řečeno, kdo to říkal a do jaké doby mluvil. Apoštolové to při výkladech Písma také dodržovali. Skutky 13:32-41 Galatským 3:16 Židům 4:6-8 Pán Ježíš např. v evangeliu Matouše učinil četné pokyny k těm židům, kteří až po vtržení církve do oblak Ho poznají jakožto svého Mesiáše a budou během sedmiletého soužení hlásat Jeho evangelium. Budou za své svědectví o Něm umírat, ale kdo z nich vytrvá až do konce, bude spasen. Nebudou v evangelizaci hotovi se všemi městy, než bude jejich soužení ukončeno mocným příchodem Krále slávy viz Matouš 10:22-23, kapitola 24. aj.

Oproti tomu když je přímo křesťanům řečeno skrze apoštola, aby s bázní a třesením konali své spasení, mluví se v epištole k již spaseným věřícím křesťanům, kteří bojují svůj zápas o odměnu před soudným stolcem Kristovým, aby nevešli do věčnosti spaseni jako skrze oheň a přitom by jejich pozemské dílo před Boží tváří bez odměny shořelo. Filipským 2:12-13, 1Korintským 3:11-15 Taková chůze v dobrých skutcích, které křesťanu připravil Pán, je velice zodpovědná a choulostivá věc, na které se dá při tělesném jednání hodně pokazit bez konečné odměny v nebesích. Křesťan jistě koná dobré skutky, ale to proto, že je již spasen a jsou to výhradně ty skutky, kterými jej provází Pán. Titovi 2:14 Dobré skutky křesťana jsou projevem již uskutečněného spasení. Ovšem myslet si, že budu sám od sebe konat vlastní skutky, které jsou před lidmi označovány za dobré a že tím si své nejisté spasení vydobydu či alespoň pojistím, je bláznovství, neboť přirozenými skutky člověka je možné zalíbit se lidem, ale není možné se zalíbit Bohu. Galatským 2:16, 3:2-11 Kdyby spasení bylo skrze nějaký dobrý skutek, nebylo by třeba ani Kristovy zástupné oběti za hřích lidstva, nebylo by třeba šířit evangelium, tu dobrou zprávu o spasení skrze víru v Mesiáše Ježíše a stačilo by jen posílit všechen lid na Zemi v jeho humanismu a nechat jej nadále věřit, čemu chce. Galatským 2:21 Evangelizace by ztratila svoji nezastupitelnost v šíření spásy, která je jen v Kristu Ježíši a to jen v tom ukřižovaném. Římanům 10:13-17 1Korintským 2:1-2

Právě proto, že nikdo nikdy nebyl schopen dodržet Mojžíšův zákon, byly potřeba zvířecí oběti za hřích a za vinu, které se musely přinášet neustále, neboť lidé neustále v dodržování zákona selhávali a dodnes všichni do jednoho selhávají. Genesis 8:21 Kazatel 7:20 Zvířecí oběti a obřady židovského chrámu měly trvat až do doby, kdy byla položena svatá jediná dokonalá oběť Božího Syna na kříži golgotském, která má tu moc věřícímu očistit všechny hříchy a to i takové, za které v době starozákonní nebyla oběť. Chvála buď Pánu Ježíši za to, že ta se přijímá pouze vírou, jinak by nikdo z nás nemohl být spasen. Římanům 3:23-28

Křesťané během shromáždění přinášejí podle Písem oběti rtů - modlitby a chvály Pánu. Židům 13:15 Kristovo kněžství je podle řádu Melchisedecha, tudíž nekončí a ani nemůže přecházet na někoho jiného, jak tomu bývalo ještě v době starozákonní. (doporučuji pročíst nejlépe celou epištolu k Židům) Tehdy kněžství přecházelo z jednoho nedokonalého a smrtelného kněze na druhého a navíc tito kněží museli nejdříve učinit oběti za svoje vlastní hříchy a pak až za hříchy lidu. U dokonalého Kněze Ježíše nebylo třeba nejprve obětovat za vlastní hřích a není třeba žádné pokračování v obětním díle. Zvířecí oběti vyznaný hřích pouze přikrývaly, Kristova oběť je u věřícího navždy smazala. Žalm 32:1 Koloským 2:13-14 Nikde v židovské svatyni, kde byly přinášeny oběti, nebyly sedátka, poněvadž kněz musel stále pracovat a nemohl skončit a s obětováním k nějakému datu přestat. To Pán Ježíš jako Kněz na nebesích nestojí, ale usedl po pravici Otce, protože Jeho dílo spásy je již dávno hotové, k dosáhnutí spasení není třeba dalších obřadů a záslužných skutků. Spása a oběť Kristova se přijímá pouze vírou.

Čtenáři, pročti si v konkordanci sám stovky biblických veršů pojednávajících o víře. Ucelené učení o spasitelné víře najdeš mj. v epištole k Římanům a Galatským. V Jakubovi zjistíš důležitá fakta o skutcích z víry a o osobě a díle Pána Ježíše ti nenahraditelně svědčí epištola k Židům. Byl jsem opět dlouhý, uvedl jsem mnoho těžkých věcí ke strávení, další věci zmíním dá - li Pán příště či ještě později.

váš Petr



Re: Pět bodů (Skóre: 1)
Vložil: houslicky1 (houslicky1@seznam.cz) v Úterý, 17. březen 2009 @ 11:32:44 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Po čase mi bylo dáno pokračovat v reakci na výše uvedené. Žel se musím věnovat komentářům zmiňovaným mnohem výše, než abych odpovídal na nejčerstvější reakce a zapomínal pak na komentáře staršího data.

Byla zmínka o tradicích. Co může být tradice? Tradice je i to, že se scházíme v určitý den, v určitou hodinu, že začínáme shromáždění dejme tomu duchovními písněmi, pokračujeme čtením a výkladem Písma a zakončujeme modlitební. I tohle je místní tradice a jiný sbor v jiném městě může mít jinou zvyklost v shromažďovacím pořádku. Obecně vzato je taková tradice před Bohem v pořádku. Pán Ježíš chce, abychom se scházeli pravidelně, abychom zpívali duchovní písně, zpytovali Písma svatá a modlili se. Není moudré, když zaznívá z letničních kruhů, že "my nejsme tradiční církev" "nemáme žádné tradice" a podobně. Takovéto tradice mají i letniční a je to před Boží tváří v naprostém pořádku. Pán Ježíš však brojil proti židovským tradicím, které svou praxí rušili již vydaná Boží ustanovení. Všechno to byly případy, kdy teologické dogma bylo nadřazeno Písmu. Matouš 15:3-9 Co všechno to může být dnes v celém křesťanstvu se nedá snad ani spočítat.


V minulém komentáři jsem probral šířeji, že člověk je spasen na základě víry v osobu a zástupnou oběť Božího Syna Pána Ježíše. Rozhodující je osobní poměr víry k Pánu. Jakékoliv členství v kterémkoliv sboru a v kterékoliv náboženské organizaci není tímto faktorem. Z Písem známe případy, kdy ve sborech, které založili a spravovali samotní apoštolové, byli přítomni neobrácení lidé, kteří byli po nějaký čas mylně považováni za znovuzrozené sourozence v Kristu. List Judův a 2. Petrův 2. kapitola Co můžeme čekat dnes? Je situace jiná? Je snad v něčem jiná doba krom toho, že falešní učitelé mají dnes k dispozici i masmédia?


Křesťan má povinnost zjevný hřích označit za hřích. Jinak by se jej nemohl ani vyvarovat a to má křesťan také znát a umět. 1. Korintským 6:2, 1. Timoteovi 5:22, 1. Tesalonickým 5:21-22 Křesťan, který se spravuje duchovně, je Bohem vybaven k rozeznávání hříšné věci mezi věcmi čistými. Filipským 4:8-9, Římanům 14:23b, Jakubův 4:17, 1. Janův 5:16-21 Není možné říci, že ono se teprve uvidí, jestli je to hřích, ono se teprve před Boží tváří ukáže, jestli ten člověk hřešil či nehřešil v případě, kdy se jedná o Bohem jasně zjevený hřích podle Písem. Jsme vedeni Pánem k rozsuzování. A uvedu příklad:

Uvidím své dítě, že je nevědomky v nějakém přímém ohrožení. A co udělám? Ihned ho z lásky skočím zachránit. Jenom zrůdný rodič by zůstal alibisticky v klidu a v ten moment si pomyslel, že ono to dítě třeba v přímém ohrožení není a jestli je, tak se teprve uvidí, jak to s ním dopadne. "Třeba se mu nakonec nic zlého nestane, uvidíme." Jinak řečeno, když milý čtenáři budeš mít na talíři jedovaté houby a budeš sedět se mnou za stolem, řeknu ti, že to jsou jedovaté houby, abych tě včas varoval, případně ti ze své lásky talíř rovnou vezmu pryč a podělím se s tebou o svoji stravu. Nemůžeš mě pak obvinit z mého jednání. Budeš rád, že ses neotrávil. Ezechiel 33. kapitola


Křesťan vírou zemřel spolu s Kristem svému tělu, světu a hříchu, byl vzkříšen spolu s Kristem do nového života a už neumírá. 1. Janův 2:16, 3:15, 5:11-13, 1. Petrův 1:3, 2:24, 4:1-2, Koloským 2:11, 2:20, 3:1, Galatským 2:20, 5:24, 6:14, Římanům kapitola 6, 7:4, 8:10-11, Efezským 2:5-6, Skutky 13:46-48 aj. V našem sboru se traduje pádné rčení: "Kdo umře, než umře, neumře, když umře." Zkrátka kdo vírou zemřel spolu s Kristem svému tělu, hříchu a světu, ten kdo se znovu narodil Bohu, když poté později fyzicky zemře, už ho další smrt nečeká. Kdo se znovu narodil Bohu, je jeho dítětem. Jan 1:12-13, 3:3-8


Křesťan se nekrmí obřady, uctívanými věcmi a rituály. Křesťan se sytí vším tím, co vyšlo z Božích úst a není možné tento pokrm od Boha nahradit čímkoliv jiným. Matouš 4:4 Fyzický pokrm je jen dočasný. Matouš 15:17 Duchovní pokrm nese atributy odpovídající jeho Autorovi viz Marie a Marta u nohou Páně. Lukáš 10:38-42 Proto křesťan zpytuje Písma, protože jsou pro něj zdrojem, jež není možno nijak vyčerpat. Skutky 17:10-11 Při každém čtení Písma duchovně žijící křesťan objevuje hlubší a hlubší věci, které může a má povinnost před Bohem aplikovat na svůj osobní život víry, na správu svého celého života. Římanům 11:33, Efezským 3:14-21 Písmo jakožto slovo Boží je naprosto živé, jako je živ jeho Autor, který si za svým slovem vehementně stojí. 1. Petrův 1:23 Proto se pro křesťana Písmo nikdy neopakuje, nezevšední mu, při každém čtení v Duchu svatém se objevují větší, širší a hlubší souvislosti, Boží slovo člověku proniká až do morku kostí. Židům 4:12 Slovo Boží je plně postačujícím zdrojem k vedení a správě sboru jako celku i jednotlivců. Není možné k němu cokoliv přidávat. 2. Petrův 1:3, 2. Timoteovi 3:13-17


Pro starozákonního věřícího platilo slovo, že kdo odvrací ucho své, aby neslyšel zákona, i jeho modlitba je ohavností. Přísloví 28:9 Na tom se dnes nic nezměnilo, naopak. Pán Ježíš vyhlásil nejen, že se křesťané poznají podle vzájemné lásky, ale určil také jedno poznávací znamení lásky věřícího k Němu. Vztah věřícího k Pánu se pozná mj. na vztahu věřícího k Písmu svatému. Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován od mého Otce. I já ho budu milovat a zjevím mu sám sebe. Jan 8:51, 14:21-24, 17:14-17, Matouš 13:23, Lukáš 6:47-49, 8:21, 11:28, Efezským 6:16-17, Jakubův 1:21-22 Zde vidíme, že poznávání Pána pramení z uvedeného principu vztahu k Němu a Božímu slovu - Písmu svatému. Vztah mezi člověkem a Bohem je vždy porušen, když člověk dává přednost nějakému teologickému dogmatu před jasným a zřetelným tvrzením Písma svatého, jak tomu bylo u židovských dogmat, které Pán Ježíš ostře kritizoval. I samotný Pán Ježíš má v Písmech jedno ze svých jmen "Slovo Boží". Jan 1. kapitola aj.


Dá - li Pán, budu pokračovat zase příště, váš Petr




Re: Pět bodů (Skóre: 1)
Vložil: houslicky1 (houslicky1@seznam.cz) v Úterý, 31. březen 2009 @ 22:09:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Děkuji za připomenutí tématu, o kterém jsem zde dosud nepsal. Jsou to "Stíny budoucích věcí", jak je o nich psáno skrze bibli. (Židům 10:1) Pán Ježíš opravdu nikde nezakazoval starozákonní oběti a další četná ustanovení Písem. Všechny tyto starozákonní stíny se staly v celé jeho Osobě a díle skutečností a v Něm se jejich dočasná existence dovršila. (Židům 8:5) Proto dovršením Jeho díla spasení tyto dočasné nedokonalé věci utichly. (Koloským 2:17)

Židé měli přímo od Boha Otce vydaná ustanovení o obětních obřadech, levitském kněžstvu, kněžském rouchu a jeho funkci, putovnímu stánku úmluvy, arše smlouvy, později jeruzalémském chrámu a jeho kompletním vybavení. Nemůžu zde opisovat z tlustých výkladových knih, jejichž nejsem autorem, ale zkráceně řečeno tato ustanovení svým obsahem ukazovala na celkový život, charakter, duchovní službu a dílo vykoupení našeho Pána Ježíše Krista. Chrámové vybavení a jeho vlastnosti rovněž mluví v četné symbolice o Jeho osobě a díle. Každý loket v rozměru, každý typ materiálu, každá barva roucha, každý druh a typ výbavy stánku. Ve všem je geniální symbolika na Pána Ježíše Krista, jenž v té době dosud nebyl zjeven tělesně. Nutno dodat, že Bůh vyloženě bazíroval na všech těchto rozměrech, na jakostech obětí, na materiálech, barvách a kvalitách věcí i charakteru levitských kněží, aby symbolická výpověď o Jeho Synu byla pravdivá. Odchylka v ustanoveních znamenala hřích, který byl Bohem trestán dokonce i smrtí. V češtině vyšly na toto téma výtečné knihy: J. Rouw - Zlatý dům a Luboš Pavel Křesina - Kristus v obětech starého zákona.

Později v době budování církve apoštol Pavel založil sbor v Galácii a když se do něho po čase navrací ze svých misijních cest, zjišťuje, že galatští se mezitím nechali ohloupit judaisty a vraceli se zpátky k prvkům starého zákona. (viz list Galatským) Od jediné pravé skutečnosti, kterou je Kristus Pán, se chtěli vracet zpátky ke stínům starého zákona. K těm stínům, které na Něj měly pouze dočasně ukazovat, než On sám přijde, jak se také stalo na přelomu letopočtu. Apoštol je důrazně varuje před podobným jednáním a smýšlením a dokonce těm zatvrzelým musí adresovat velice přísná drsná slova: "Zbavili jste se Krista, vy všichni, kdo se ospravedlňujete Zákonem!" apod. Apoštol tyto prvky starého zákona u křesťanů v úvodu své epištoly označuje za jiné evangelium. Hned poté vyslovuje nad jiným evangeliem dvojité anathema. Pán Ježíš nechtěl a ani nyní nechce, abychom ze sebe dělali částečné židy a přijímali ty prvky starého zákona, které tehdy dal Otec ne pohanům, ale izraelitům do doby, než bude zjeven Syn Boží. Když Pán Ježíš přišel, starozákonní stíny se v Něm proměnily v nynější skutečnost. On je ta skutečnost, On je ten, kdo tehdy vrhal své stíny. Dnes, chceme - li přistoupit přímo k Němu, je bezpředmětné přistupovat k Jeho starozákonním židovským stínům. (Jan 5:39, 5:46, Lukáš 24:27)

Dám ještě k tomu civilní příklad. Stavíme budovu a máme od ní pouhé papírové plány. V těch papírových plánech je znázorněna každá vlastnost budoucí budovy a úplně každý rozměr. Papírový plán ovšem není totožný se samotnou budovou a sám o sobě není dokonalý. V momentě, kdy je budova dostavěná a my chceme do ní vejít, nebudeme přeci nadále zkoumat papírový plán, ale prohlédneme si budovu na vlastní kůži zevnitř. Je toto znázornění srozumitelné? Tak dám ještě příklad dvou mladých lidí, kteří se milují. Každý bydlí v jiném městě a každý z nich má u sebe fotografii toho druhého. Co by to však bylo za vztah, kdyby se poté osobně setkali a namísto obejmutí by se znova začli dívat jenom na ty fotografie. Myslím, že příklady už stačí.

U katolických svatyní, bohoslužebného nářadí, výzdoby kostelů, jakosti kněžského roucha i funkcí kněžstva je situace oproti starozákonnímu židovství zcela odlišná. Každý z Písma poučený katolík velice dobře ví, že židovský jeruzalémský chrám měl zcela jiné atributy, než mají katolické svatyně. Katolíci používají jiné bohoslužebné nářadí, než používali židé. Katolickou výzdobu svatyní židovství také zcela nepřipouští. Shromažďovací pořádek je rovněž jiný. Katolické duchovenstvo pochází z jiných lidí, než mělo pocházet židovské duchovenstvo a má četné jiné funkce, než co zastávali starozákonní židovští kněží. Rozdílů by se našlo mnohem více, nám bude stačit konečný závěr, že i ty židovské starozákonní stíny, které musely být pod Boží pohrůžkou bezpodmínečně přesné, se v katolickém bohoslužebném zřízení nevyskytují. A i kdyby dnes někdo zhotovil přesnou kopii starozákonních věcí, postavil by přesný chrám, zavedl znova přesné zvířecí oběti a četné další obřady i pokyny, Bůh tyto nedokonalé stíny nebude akceptovat, protože už byl zjeven dokonalý Boží Syn Pán Ježíš, samotná podstata těchto stínů. Dnešní době bylo dáno jediné Jméno, skrze které přistupujeme k Bohu Otci. Byl také určen skutečný křesťanský chrám v pozemském slova smyslu a Kristovi učedníci se dnes mohou scházet v případě potřeby i po domech. (Skutky 2:46, 4:12, 5:42, 17:24-25, 20:20, Efezským 2:15-22, 2. Korintským 6:14-18, 1. Korintským 3:16-17, 6:18-20)

váš Petr



Re: Pět bodů (Skóre: 1)
Vložil: houslicky1 (houslicky1@seznam.cz) v Pondělí, 20. duben 2009 @ 22:06:44 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zdravím vás, po delším čase se budu opět věnovat reakcím na výše uvedené komentáře staršího data. Vezmu to po jednotlivých tématech, jak se která vyskytovala.

Duchovně žijící křesťan může snadno rozpoznat ve svém okolí satanovu snahu a již velice rozvinutou praxi kopírovat vše, co zde na zemi pochází od Boha. Již v dřívějších časech tu byli Boží proroci a vedle nich jim kontrovali falešní proroci mluvící ve jménu Hospodina. (1. Královská 22:8 - 28) Příkladů máme mnohem více. Každý čtenář, ať si pod mými obecnými slovy dosadí sám konkrétní věci. Bůh zde na zemi zbudoval svou Církev, dal jí dary Ducha svatého, vystrojil služebníky, určil jednotlivým údům církví (sborů) vedení pro jejich osobní život i správu sboru. Bůh dal jednotlivým křesťanům úkol Jej v Duchu a pravdě ctít, chválit a šířit evangelium milosti. Vše toto se dělí do dalších podkapitol mimo rámec mého komentáře. A od všeho toto ďábel utvořil svoje vycizelované kopie. Ďábel z neobrácených lidí a jejich sil zbudoval mnohé věci podobné Božímu originálu, které jsou častokrát tak k nerozeznání od pravých věcí, že je zřetelně vidí pouze oko obráceného člověka a navíc jen toho duchovně žijícího. (Malachiáš 3:18) Existují mezi obrácenými křesťany i ti, kteří se v životě spravují spíše tělesně, než duchovně. Ti mohou býti snadno ošáleni satanem, pokud k nim přichází v přestrojení za anděla světla. Jestliže satan přichází k člověku jako lev řvoucí, je takto pro věřícího snadno identifikovatelný. (1. Petrův 5:8) V přestrojení za anděla světla jsou satanem ošáleni i nábožensky založení neznovuzrození lidé, kteří se pak mohou stát nástrojem satana přesně tak, jak praví biblické učení v 2. epištole ke Korintským 11:13-15, v Matouši 7:15 aj. Rovněž si musíme uvědomit fakt, že nábožensky založení neobrácení jednotlivci se v podstatě vyskytují napříč denominacemi či autonomními sbory. (list Judův aj.)

Osobně jsem zažil v jistém svobodném bratrském sboru případ ženy, která měla dlouhá léta tvářnost sestry v Kristu. Nikdo duchovně zdravý ze sboru a ani z jejího příbuzenstva o jejím obrácení vážně nepochyboval až do dne, kdy do sboru přišel jistý mladý bratr. Ten k této slečně zahořel láskou, začal s ní chodit a jakožto duchovně žijící křesťan a její nastávající manžel postupně odkrýval její duchovní i osobní život. Ano, ona do té doby měla jisté nenápadné příznaky Bohu neposlušného člověka, ale přičítalo se to spíše její mladosti a jisté svéhlavosti, protože se nejednalo o žádné závažné přečiny ani hrubě hříšné chování. Když ale sdílela své nitro s tímto bratrem, který vstoupil do jejího osobního života, záhy přišli oba dva na hrůznou skutečnost, že ona, přes všechnu letitou výuku, přes všechny znalosti o Bohu, přes všechny formy zbožnosti dosud neprožila obrácení k Bohu, nebyla Jeho dítětem, neměla Ducha svatého a nebyla s Otcem usmířena skrze krev Božího Syna. (Římanům kapitola 8 aj.) Tuto skutečnost oznámila svým překvapeným příbuzným a sboru. Po nedlouhém čase i jí Bůh udělil svou milost a ona mohla ve víře spočinout v záchraně, kterou na kříži golgotském připravil Pán Ježíš. Pak teprve byla vidět skutečná proměna v celém jejím životě a osobní zbožnosti.

Tady vidíme velmi tenkou hranici mezi tím, co od Boha vzešlo a co Bůh naopak nezná. Naše služba Bohu může kdykoliv tuto tenkou hranici prolomit a odchýlit se tak po cestě, kterou Bůh neustanovil. (Exodus 32:8, Deuteronomium 9:12 a 16, Malachiáš 2:8, viz. četná nápravná kárání v jednotlivých epištolách NZ) Někdy stačí věřícímu služeníku hledět si svých věcí namísto věcí Krista Ježíše. (Filipským 2:21) V horším případě člověk vstoupí do nějaké služebné činnosti v církvi, aniž by před tím vstoupil do vztahu s živým Bohem. Čtenáři, přeji ti, ať máš moudrost Boží postačující k tomu, abys rozeznal, co všechno může být nenápadná satanova kopie Božího originálu. Máš možnost Boha kdykoliv o moudrost prosit se zaslíbením, že On ti ji dá bez výhrad a výčitek. (Jakubův 1:5)

váš Petr



Re: Pět bodů (Skóre: 1)
Vložil: houslicky1 (houslicky1@seznam.cz) v Středa, 24. červen 2009 @ 16:54:33 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zdravím vás. Další má reakce na výše uvedené komentáře čtenářů se týká jednoho jistého jevu. V dnešní době katolického působení skrze ekumenické tažení je takřka na denním pořádku, že katolíci při svém připodobňování se nekatolickému křesťanstvu používají v hojné míře tytéž pojmy, které používají nekatolíci. Uvedu zde jeden příklad za všechny ostatní.
Jistý katolický prelát se na webovém fóru vyjadřoval nekatolíkům, že "spasení je z milosti". To je u nekatolíků časté slovní spojení, ve kterém se zdůrazňuje nehodnost člověka spasení si čímkoliv zasloužit. Oproti tomu stojí katolické učení o různých svátostech, zásluhách, skutcích, obřadech atd. Katolické učení má ale odlišnou definici pojmu "milost", než mají nekatolíci, jenže to už nebývá zpravidla výslovně uvedeno. Při čtení takového tvrzení, že "spasení je z milosti", zvlášť z pera oficiálního katol. činitele, může nekatolík zajásat a říct si v duchu: "Vždyť oni mají pravdu, na tomhle tak hodně podstatném se s nimi přeci shodnu!" Jeho mysl je tímto více nakloněna a on je ochoten naslouchat katolickému učiteli nadále. Pak je mu předkládáno další učení v tomto duchu - další biblické pojmy používané donedávna čistě v nekatolických kruzích nyní uváděné z per a úst katolických představitelů za účelem ekumenického sblížení a organizačního propojování.

Po Božím služebníku se však žádá, aby v učení i v chování nedělal kompromisy kvůli lidem, aby nedělal v soukomí i veřejně ústupky kvůli získání popularity. Pakliže má být Boží služebník, nebude se vždy líbit lidem. (2. Korintským 6:14-18, Galatským 1:10, Římanům 12:1-2) Pokud přesto má být lidem milý, pak pouze v Pánu, v tom, co milého Pán po člověku žádá. (Koloským 4:5-6, Skutky 2:44-47)


Petr



Modlářství při teleti (Skóre: 1)
Vložil: houslicky1 (houslicky1@seznam.cz) v Pondělí, 07. září 2009 @ 19:08:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Řada příslušníků křesťanstva žije v mylném přesvědčení, že je možné klekat před nějakým bohoslužebným obrazem či sochou a zároveň tímto klekat před Bohem a ctít Jej tak. Dokonce jejich učitelé je takto přímo vedou a sami jsou v této činnosti horlivým příkladem. Nic naplat, že jedná se o blud, kterým nepřítel svádí masy lidí na zcestí. Před Bohem však nepomůže jakási domnělá shovívavost, protože se toho dopouštěli takřka všichni. Před Bohem pomůže jedině včasné poznání hříchu, jeho vyznání a odvrácení se od něj ve prospěch Bohem určené cesty. Pojďme se podívat, co nám k tomu říká bible, nechme hovořit Boha a Pána samotného:

Exodus 32:1-11 (slovenský Roháčkov preklad) "A keď videl ľud, že Mojžiš len neschádza s vrchu, shromaždil sa ľud na Árona, a povedali mu: Vstaň a sprav nám bohov, ktorí pojdú pred nami, lebo čo do toho Mojžiša, muža, ktorý nás vyviedol z Egyptskej zeme, nevieme, čo sa mu stalo. A Áron im povedal: Strhajte zlaté náušnice, ktoré sú na ušiach vašich žien, vašich synov a vašich dcér, a doneste ku mne. A všetok ľud, všetci si strhali zlaté náušnice, ktoré boly na ich ušiach, a doniesli k Áronovi. A vzal to z ich ruky a sformujúc to rydlom spravil z toho sliate teľa. A povedali: Toto sú tvoji bohovia, Izraelu, ktorí ťa vyviedli hore z Egyptskej zeme! Keď to videl Áron, vystavil oltár pred ním, a Áron volal a riekol: Zajtra bude slávnosť Hospodinova. Potom na druhý deň vstali skoro ráno a obetovali zápaly a doviedli pokojné obeti. A ľud sadol, aby jedol a pil, a vstali, aby sa hrali. A Hospodin hovoril Mojžišovi: Idi, sídi, lebo sa porušil tvoj ľud, ktorý si vyviedol hore z Egyptskej zeme. Skoro sišli s cesty, ktorú som im prikázal; spravili si teľa, sliatinu, a klaňajú sa mu a obetujú mu a vravia: Toto sú tvoji bohovia, Izraelu, ktorí ťa vyviedli hore z Egyptskej zeme. A Hospodin riekol Mojžišovi: Videl som tento ľud, a hľa, je to ľud tvrdej šije. A tak teraz ma nechaj, aby sa rozpálil môj hnev na nich, a aby som ich vyhladil, a učiním teba veľkým národom. Ale Mojžiš prosil pokorne Hospodina, svojho Boha, o milosť... ..."

Zde vidíme důležité věci. Předně izraelský lid zde neměl v úmyslu opustit jméno Hospodinovo a nahradit Jej postavou a jménem nějaké modly okolního národa. Vždyť pravili, že "toto jsou bohové, Izraeli, kteří tě vyvedli z Egyptské země." Užili Hospodinovo jméno "Elohim - bohové", které značí pomnožné číslo jednotného čísla "El - Bůh" - tudíž mluvili o pravém izraelském Bohu, který má více osob. Navíc neopustili bohoslužebný řád jako takový, ale do Bohem vydaného bohoslužebného řádu chtěli propašovat vlastní vynález, klekání před sochou jakožto výraz pocty ne soše, ale nebeskému pravému Bohu, který je vyvedl z Egypta. Však tvrdili, že "zítra bude slavnost Hospodinova." Nemluvili o slavnosti nějakého cizího božstva. Přesto jsou za své smýšlení a jednání Bohem ztrestáni a nakonec potřebují Jeho svrchovanou milost. K této a podobným událostem v dějinách Božího lidu se Písmo několikrát poté vrací a komentuje to výstižně a jasněji, nad jakýkoliv lidský výklad. A propos kolikrát je v Písmu řečeno o Božím lidu "Brzy sešli z cesty, kterou jsem jim přikázal..."

Žalm 106:19-25 (ekum. překlad.) "Na Chorébu udělali býčka, klaněli se slité modle, zaměnili svoji Slávu za podobu býka, býložravce. Zapomněli na Boha, svou spásu, který v Egyptě konal tak velké věci, v zemi Chámově úžasné divy, bázeň vzbuzující činy u Rákosového moře. Už vyhlásil jejich vyhlazení, ale Mojžíš, jeho vyvolený, postavil se před ním do trhliny a odvrátil jeho zkázonosné rozhořčení. Přežádoucí zem si zprotivili, nevěřili jeho slovu, žehrali v svých stanech, Hospodina neposlechli."

V knize Exodus 32 si čteme, že Izrael chtěl skrze sochu ctít Hospodina a klanět se skrze sochu Jemu, Spasiteli. Přesto to bylo Hospodinem považováno za klanění se býčku - smyšlené modle a ne Jemu. Bylo to pojmenováno výrazem modlářství a toto modlářství bylo v Žalmu 106 vylíčeno jakožto faktické zapomenutí na Hospodina, výměna za cizí božstvo! Biblický text jde v hodnocení těchto skutků ještě dál.

2. Královská 17:27-34 (kralický překlad) "I přikázal král Assyrský, řka: Doveďte tam jednoho z těch kněží, kteréž jste odtud přivedli, a odejdouce, nechť tam bydlí, a učí je obyčeji Boha země té. Přišel tedy jeden z kněží, kteréž byli přivedli z Samaří, a bydlil v Bethel, a učil je, jak by měli sloužiti Hospodinu. A však nadělali sobě jeden každý národ bohů svých, kteréž stavěli v domě výsostí, jichž byli nadělali Samařští, jeden každý národ v městech svých, v nichž bydlili. Muži zajisté Babylonští udělali Sukkot Benot, muži pak Kutští udělali Nergale, a muži Ematští udělali Asima. Hevejští tolikéž udělali Nibchaz a Tartak, a Sefarvaimští pálili syny své ohněm Adramelechovi a Anamelechovi, bohům Sefarvaimským. A tak sloužili Hospodinu, nadělavše sobě z počtu svého kněží výsostí, kteříž přisluhovali jim v domích výsostí. Hospodina ctili, však předce bohům svým sloužili vedlé obyčeje těch národů, odkudž převedeni byli. A do dnes činí vedlé obyčejů starých; nebojí se Hospodina, a nečiní vedlé ustanovení a úsudků jeho, ani vedlé zákona a přikázaní, kteráž vydal Hospodin synům Jákobovým, jehož nazval Izraelem."

Zde vidíme mix náboženství v pokročilém stadiu. Pohanské věci přimíchány do těch čistě Božích anebo spíše Boží věci přimíchány do těch čistě pohanských. Tam dospěl duchovně neobrácený ačkoliv nábožensky založený lid, když k zjevené Pravdě přidával svoje nauky, dogmata a obřady! Měli v ústech Hospodina, konali některé obřady k Jeho poctě, ale v celku Jej nikdy nectili, nenásledovali, neposlouchali a nebáli se Jej.

Sofonjáš 1:2-7 (Roháčkov preklad) "Odpratať, áno, odpracem všetko s povrchu zeme, hovorí Hospodin. Odpracem človeka i hovädo, odpracem nebeské vtáctvo i morské ryby i pohoršenia spolu s bezbožníkmi a vyplienim človeka s povrchu zeme, hovorí Hospodin. A vystriem svoju ruku na Júdu i na všetkých obyvateľov Jeruzalema a vyplienim z tohoto miesta ostatok Bála, meno kňazov slnka s inými kňazmi, i tých, ktorí sa klaňajú na postrešiach nebeskému vojsku, i tých, ktorí sa klaňajú Hospodinovi, ktorí prisahajú na neho, a ktorí prisahajú na svojho kráľa, Molocha, i tých, ktorí odchádzajú zpät, aby nenasledovali Hospodina, a ktorí nehľadajú Hospodina ani sa nepýtajú po ňom. Mlč pred tvárou Pána Hospodina, lebo je blízko deň Hospodinov, lebo Hospodin pripravil bitnú obeť, posvätil svojich povolaných."

Sofoniáš hovoří o budoucnosti země a lidu. Mluví o soudu, který začne od domu Hospodinova (1. Petrův 4:17-18). V tomto soudu jsou postiženi ti, co smíchali biblickou zvěst z Božích úst s prvky pohanského modlářství. Jedná se sice o nábožensky založené lidi, však k Bohu ve víře neobrácené. Bůh hovoří o svých věřících posvěcených, kteří jsou od Molocha a Bála oddělení. A to jsme pořád na půdě starozákonních textů, přestože tyto jsou k varování a poučení Božímu lidu věku zákona i nynějšímu věku milosti a budování Kristovy Církve. A co říká biblický text z doby budování Církve?

Skutky apoštolské 7:37-43 (Nová smlouva KMS) "To je ten Mojžíš, který řekl synům Izraele: `Proroka vám vzbudí Bůh z vašich bratrů jako mne. Toho poslouchejte.´ To je ten, který byl ve shromáždění v pustině prostředníkem mezi andělem, který k němu mluvil na hoře Sinaj, a našimi otci. On přijal živá slova, aby nám je dal. Jemu se naši otcové nechtěli poddat, ale zavrhli ho a obrátili se ve svých srdcích do Egypta a řekli Áronovi: `Udělej nám bohy, kteří půjdou před námi, neboť nevíme, co se stalo s Mojžíšem, který nás vyvedl z Egyptské země.´ I udělali v těch dnech tele, přinesli té modle oběť a veselili se nad skutky svých rukou. Bůh se od nich odvrátil a vydal je, aby sloužili nebeskému vojsku, jak je napsáno v knize Proroků: `Což jste mně přinášeli krvavé oběti a dary po těch čtyřicet let na pustině, dome izraelský? Nosili jste stánek Molocha a hvězdu vašeho boha Remfana, obrazy, které jste si udělali, abyste se jim klaněli. Přestěhuji vás až za Babylón."

Vidíme, že v dnešní době Církve nejsou tato Boží ustanovení o modlářství zrušena, ale opět potvrzována Písmem. Boží lid vytvořil obrazy a sochy a chtěl skrze ně ctít jakoby ne ty obrazy a sochy, nýbrž pravého Hospodina nebes. Přesto se Bůh vyslovuje o Molochovi a Remfanovi,  načež tento způsob pocty zdaleka nepřijímá, je mu velmi odporný. Texty o modlářství jsou pro křesťany i zde:

Římanům 1:16-32 (KMS) "Nestydím se za evangelium, neboť je to Boží moc k záchraně pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale i pro Řeka. V něm se zjevuje Boží spravedlnost z víry k víře, jak je napsáno: `Spravedlivý z víry bude živ.´ Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří v nepravosti potlačují pravdu, protože to, co lze o Bohu poznat, je jim zřejmé; Bůh jim to zjevil. Jeho věčnou moc a božství, ačkoli jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa jasně vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže jsou bez výmluvy. Ačkoli poznali Boha, neoslavili ho jako Boha ani mu neprojevili vděčnost, nýbrž upadli ve svých myšlenkách do marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale stali se blázny. Zaměnili slávu neporušitelného Boha za zpodobení obrazu porušitelného člověka, ptáků, čtvernožců a plazů. Proto je Bůh skrze žádosti jejich srdcí vydal do nečistoty, aby zneuctívali navzájem svá těla; vyměnili Boží pravdu za lež, kořili se a sloužili tvorstvu více než Stvořiteli, jenž je požehnaný na věky. Amen. Proto je Bůh vydal do potupných vášní. Jejich ženy vyměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženou a ve své touze se rozpálili jeden k druhému, muži s muži páchají hanebnost a sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svoje poblouzení. Právě tak, jako neuznali za dobré poznávat Boha, vydal je Bůh jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší: Jsou naplněni veškerou nepravostí, smilstvem, ničemností, hrabivostí, špatností, jsou plni závisti, vraždy, sváru, lsti, zlomyslnosti, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, domýšliví, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, jsou nerozumní, věrolomní, nemají lásku ani slitování. Ačkoliv poznali Boží ustanovení, že ti, kdo dělají takové věci, jsou hodni smrti, nejenže je činí sami, ale dokonce to schvalují i jiným, kteří je dělají."

1. Janův 5:21 (NBK) "Synáčkové, vyvarujte se model! Amen."


Milý čtenáři, kdo jsi vzal výše uvedené věci na vědomí, odděl se od každé nepravosti a "...pokoje následujte se všechněmi a svatosti, bez níž žádný neuzří Pána" (Židům 12:14)


váš Houslicky1



Stránka vygenerována za: 1.60 sekundy