Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 2, článků celkem: 16651, komentáře < 7 dní: 234, komentářů celkem: 429550, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 436 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

gregorios777
rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116467992
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Boží zákony už neplatí ? aneb Jsme neposlušné děti
Vloženo Sobota, 13. červenec 2002 @ 11:49:24 CEST Vložil: Spuntik

Zamyšlení poslal Petr

Vážení věřící přátele, berte tento příspěvek jako příspěvek od člověka, který není fanatikem, ale snaží se být věřícím a touží poznat Boží pravdu a také ji upřímně hledá. Pomozte mu, a třeba pomůžete tím i sobě, odpovědět na některé otázky.

Jsem přesvědčen, že existuje Bůh, který nás stvořil, miluje nás, vychovává nás, ale přitom nám dává i svobodu, slyší naše prosby a modlitby a ví, co potřebujeme. Každý z nás jsme jedinečná bytost žijící ve světě, který je složitý a v němž se střetávají různé síly. Na Zemi se asi odehrává boj, který je bojem mezi Bohem a jeho nepřáteli. Pravděpodobně to, co se děje na Zemi, je sledováno celým vesmírem ( jak málo o něm víme ) a každý z nás máme dvě volby. K Bohu nebo na opačnou stranu. Většinou si to nechceme připustit, nevěříme tomu a snažíme se žít, mít se dobře, dosáhnout stavu blaha, klidu a spokojenosti. Víme však nebo časem k takovému poznání dojdeme, že cílem života není jen prožívání v klidu a blaženosti. Jsem totiž na “ cestě ” jejíž cílem je navrátit se k Bohu. Každý z nás osobně si svůj problém s Bohem musíme vyřešit. Já Bohu děkuji, že mě přes moje hříšné “ já “ má rád, že díky oběti Pána Ježíše jsem dostal ujištění o té největší lásce ve vesmíru, která existuje a že bych byl moc rád, kdyby mohl být někdy s ním. Toužím po spasení i záchraně, kterou nabízí

. Pokud žijeme, jsme stále na “ cestě ” . K takové cestě potřebujeme rady, abychom skutečně mohli dojít k cíli. Takové rady nemůže dát sám člověk, ale ten, kdo tuto cestu a všechna tajemství lidské existence i samotné lidské duše zná, a to náš milostivý Bůh. Věřím, že tyto nejdůležitější rady jsou v Desateru, který dostal Mojžíš na kamenných deskách. A tady je moje otázka k věřícím. Proč Desatero nedodržujeme, proč dokonce jsme si ho upravili, tak aby nám vyhovovalo, stovky proč a proč….. Na tyto otázky většina věřících reaguje podrážděně. Někteří dokonce tvrdí, že Desatero už neplatí, že Pán Ježíš důrazně o něm nehovořil, že věřící člověk Desatero už nepotřebuje, protože ho má v srdci ( jak pyšné přesvědčení ! ) apod. Desaterem si stejně věčnost nezískáme, protože spasení je z milosti a nikoliv z dodržování zákona. Ano souhlasím s tím, že spasení člověka je z milosti, ale nikde není zmínka o tom, že Desatero se ruší. Pán Ježíš jen upozornil, že důležitá ve vztahu k zákonu je láska. Věřící dodržuje Desatero ne proto, že musí, ale především z toho důvodu, že to tak vnitřně cítí, z lásky k Bohu, který nejlépe ví, co člověk potřebuje a proto člověka upozorňuje na úskalí jeho životní cesty, proto “výstražné trojúhelníky Desatera”, že tam či jinam není dobře vstoupit. Není útok člověka proti Božímu Desateru výhrou našeho nepřítele, kterým je satan. Kdyby lidé žili po staletí podle Desatera, nebylo by tolik zla, které s velkou měrou páchaly i samotné církve. A konečně pár otázek:

  • Proč se porušuje přikázání o tom, že se nemá zobrazovat Bůh zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí ? Proč se lidé klaní obrazům a sochám, když to Bůh zakazuje. ? Jak to, že toto přikázání některé církve klidně
vypustily ? Bůh není ve věcech. Neznemožnila se tím cesta k poznání Boha ?
  • Co je sedmým dnem odpočinku, na který máme pamatovat ? V katolické bibli je psáno neděle, v ekumenických biblích den odpočinku a v jiných sobota.
  • Proč křesťané nedodržovali a nedodržují další přikázání, které se týkají vztahu člověka k člověku. Proč zabíjeli, kradli atd. Jak je možné, že nejstrašnější zla minulých staletí vznikla v křesťanských zemích ? Fašismus vznikl v katolické Itálii, Španělsku, ale i v katolicko protestantském Německu, komunismus v pravoslavném Rusku. Není divu, že musel být upálen Mistr Jan Hus ( i když to bylo o půl tisíciletí dříve), protože u tehdy velice dobře pochopil, kam spěje církev, která nedodržuje Boží Zákony. Církev ho musela zničit, aby mohla ve zlu pokračovat dál. Byl jsem otřesen francouzským dokumentem, kdy jeden z nejvyšších duchovných představitelů obrovské církve si ve třicátých letech potřásal ruku s Hitlerem a děkoval mu za to, co již vykonal v boji proti komunismu. Proč mu Duch Svatý neoznámil, že toto je největší nepřítel lidstva, před kterým by měl být svět varován? Jak je to možné ? Neopustil Bůh některé církve jakožto instituce, protože v nich nenašel nikoho, kdo by v Něho upřímně věřil ? Jednotlivce, kteří Boha hledají Bůh však neopouští.
Možná, že mi někteří obviní, že mám malou víru, že bych si měl uvědomit, že také já sám nejsem dokonalý a dobrý. Ano to si uvědomuji a Boha prosím o to, aby mě vedl, řídil a působil na moje jednání a rozhodování. Ale proč totéž nečiní církve ? Proč jsou přesvědčeny o své neomylnosti a bezchybnosti. Já si myslím, že Bůh nemůže být tam, kde se toleruje, podporuje a páchá zlo ve všech jeho podobách. Našeho milostivého a dobrotivého Boha to za celou dobu lidské existence musí moc bolet. Jak dlouho bude ještě trpělivý ? Přece člověk nemůže páchat zlo věčně ! Jak je jen moudré, že člověk nemůže zlo šířit i jinam do vesmíru, že prostě na to, aby dobyl celý svět nemá a ani nebude mít technické možnosti. Jsme moc a moc neposlušné děti. Polepšeme se !!!! Petr

"Boží zákony už neplatí ? aneb Jsme neposlušné děti" | Přihlásit/Vytvořit účet | 4 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Boží zákony už neplatí ? aneb Jsme neposlušné děti (Skóre: 1)
Vložil: Pavel (pavel@granosalis.cz) v Pátek, 19. červenec 2002 @ 00:53:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
  Petr poslal: Vážení věřící přátele, berte tento příspěvek jako příspěvek od člověka, který není fanatikem, ale snaží se být věřícím a touží poznat Boží pravdu a také ji upřímně hledá. Pomozte mu, a třeba pomůžete tím i sobě, odpovědět na některé otázky. Milý Petře, díky za příspěvek, který je pro mne opět inspirací. Rád Ti napíši k Tvým dotazům několik svých názorů a postřehů. Jsem přesvědčen, že existuje Bůh, který nás stvořil, miluje nás, vychovává nás, ale přitom nám dává i svobodu, slyší naše prosby a modlitby [ prostřednictvím svých informátorů - andělů ] a ví, co potřebujeme. Každý z nás jsme jedinečná bytost žijící ve světě, který je složitý a v němž se střetávají různé síly. Na Zemi se asi odehrává boj, který je bojem mezi Bohem a jeho nepřáteli. Tak tady je singularita a spíš můj dotaz . Jak to tedy je doopravdy, je Bůh v tomto světě svrchovaným Pánem, a nebo zde má dokonce nějaké nepřátele a soky? Ten druhý případ zavání polyteismem, který byl naší křesťanskou částí světa odmítnut jako společensky nefunkční a nepragmatický, vyznáváme tedy pragmatičtější a společensky vhodnější monoteismus, v němž je jediný svrchovaný Pán, byť mu občas někdo z nás lidí či jacísi blíže nespecifikovaní Satani škodí. Jaká je ale skutečnost, to netuším, ale pokládám se za křesťana a proto věřím spíše té monoteistické versi. Přesto - Satani a Lucifeři jsou z mého hlediska příliš vágně specifikováni a jejich hierarchická pozice velmi nejasná. Nicméně, tak jako tak, nejsou nebo nebyli to zřejmě bytosti z naší reality, nýbrž z boží ideality. A jistě si se zájmem přečtu zasvěcenější názory. Jinak, to co si představuješ, bylo v minulosti v jádře řady náboženských systémů, nemýlím -li se , např. v parsizmu to byly Ahura Mazda jako dobrý a Ohrimaz jako zlý - oba bohové, svádějící spolu trvalý boj, v jehož samém závěru zvítězí ten dobrý ... Pravděpodobně to, co se děje na Zemi, je sledováno celým vesmírem ( jak málo o něm víme ) a každý z nás máme dvě volby. K Bohu nebo na opačnou stranu. To je samozřejmě mystic-fiction, čili mysticko-fantastická úvaha. Aby tomu mohl někdo rozumět, musel bys to trochu rozvést. Co myslíš vesmírem ? K hvězdám to máme dost daleko, ke galaxiím nemluvě, a komunikace s mimozemskými civilizacemi vázne na nule. Takže, kdo a jak by nás mohl sledovat. Jistě, pro mystic-fiction to není žádný problém. Pro vědu ano. V naší dimenzi jsme zatím zoufale sami a jsme ve stádiu, kdy v okolním vesmíru hledáme těmi nejdokonalejšími přístroji tzv. extrasolární planetární systémy, čili hvězdy s planetami velikosti planety Jupiter. Jejich existence se zdá být potvrzena. Menší planety než Jupiter zatím astronomové nedokáží spolehlivě vystopovat. Pokud výše uvedený a předpokládaný boj zuří v jiné dimenzi, pak do ní zatím známe a očekáváme jediný vstup - exitus. Já osobně spíš věřím v jiný model - v model jakési existenční praxe pro naše , jak doufám, nesmrtelné duše. Ale u toho moje mystic-fiction rovněž končí a vázne, nicméně, v mnohém dalším se určitě shodneme. Většinou si to nechceme připustit, nevěříme tomu a snažíme se žít, mít se dobře, dosáhnout stavu blaha, klidu a spokojenosti. Víme však nebo časem k takovému poznání dojdeme, že cílem života není jen prožívání v klidu a blaženosti. Jsem totiž na ” cestě ” jejíž cílem je navrátit se k Bohu. Souhlasím, jen bych doplnil, že navrátit se k Bohu s pokud možno čistým svědomím. Já to tady beru jako školu, ve které se i propadá, totiž zase zpátky do života ( a uvádím to jako jeden z důvodů, proč lidí na Zemi stále přibývá ). Každý z nás osobně si svůj problém s Bohem musíme vyřešit. Možná je to takhle trochu vytrženo z kontextu a pak to zní i vypadá hloupě. Spíš bych řekl, že Bůh má problémy s námi, ale to Tě jen tak jemně chytám za slovo.   Já Bohu děkuji, že mě přes moje hříšné ” já ” má rád, že díky oběti Pána Ježíše jsem dostal ujištění o té největší lásce ve vesmíru, která existuje a že bych byl moc rád, kdyby mohl být někdy s ním. Toužím po spasení i záchraně, kterou nabízí. Tady budu trochu nesouhlasit, protože jde o jeden mezi křesťany velmi oblíbený omyl, že totiž Bůh má rád hříšné a že za nás obětoval někoho jiného. Omyl, velmi naprostý , pošetilý, nemravný a hloupý omyl, stokrát omyl. Věřím tomu, že za svoje hříchy si budeme taky sami odpovídat, a to od toho prvního až do toho posledního. Možná a snad nám bude něco odpuštěno, ale radil bych na to příliš nespoléhat. Na vysvětlenou - celý blud a blam o tom, že Bůh za nás obětoval svého jediného Syna ( proč asi by to dělal, jak tohle vůbec mohl někdo někdy vyslovit ) , si vycucali z prstu evangelisté a apoštolové, aby nějak vysvětlili Ježíšovu nedůstojnou ( možná ) smrt a ( možná nesmrt , čili "zmrtvýchvstání", samo o sobě hrozné slovo ), a kanonizátorům už zřejmě nezbývalo nic jiného, než to převzít a páchnout dál. Mrzí mne , že to píši takhle nepěkně, ale je mi z toho teď opravdu na zvracení. Jak to tedy ale (podle mne) bylo s Ježíšovou smrtí? A byl Ježíš vůbec Synem Božím? Za sebe si odpovídám, že Ježíš byl synem Božím, a to jistě velmi vyjímečným a prorocky nadaným, přesto však byl synem Božím asi tak jako kdokoli z nás, tedy člověkem. A na kládě ( možná ) zemřel, prostě proto, že ho tam Římané ( z jejich pohledu ) jako buřiče prostě ( možná ) přibili, možná jen pro výstrahu přivázali ( protože to byl rovněž a zřejmě i častější a krutější způsob římské popravy - strašná smrt žízní a hladem s postupným umíráním), a jeden z jeho žáků či přátel jej ( možná ) dokázal zřejmě vykoupit a zachránit, takže se Ježíš mohl tajně vrátit tam, odkud přišel se svým prorockým učením, tedy do Indie . Bůh ho tedy neměl důvod Ježíše obětovávat, ale ani zachraňovat. Co člověk zmaří, Bůh v naší dimenzi nenapravuje. Ježíš podle bible o tom i sám na kříži svědčí , volaje " Bože, proč jsi mne opustil " . Pokud žijeme, jsme stále na ” cestě ” . K takové cestě potřebujeme rady, abychom skutečně mohli dojít k cíli. Takové rady nemůže dát sám člověk, ale ten, kdo tuto cestu a všechna tajemství lidské existence i samotné lidské duše zná, a to náš milostivý Bůh. Věřím, že tyto nejdůležitější rady jsou v Desateru, který dostal Mojžíš na kamenných deskách. Desatero je skutečně zcela vyjímečný dokument, ale ani ten se nevzal jen tak odněkud ze skal, o tom jsem přesvědčen. Vždycky jsem obdivoval shodu budhistického a křesťanského desatera, stojí to jistě za povšimnutí. A Mojžíš taky nebyl jen tak někdo. Byl to nejspíš potomkem Abrahama, který vyšel z Mezopotamie, a tam byla civilizace ve své době na pozoruhodně vysoké úrovni, a možná byl i synem faraona Amenhotepa III., otce faraona Achnatona, nejstaršího nám známého stoupence monoteismu, s nímž někteří učenci Mojžíše dokonce ztotožňují ( Mossa je jméno egyptského původu a znamená egyptsky "dítě" ). A tady je moje otázka k věřícím. Proč Desatero nedodržujeme, proč dokonce jsme si ho upravili, tak aby nám vyhovovalo, stovky proč a proč….. Desatero je opravdu základ, na které se dá stavět a budovat a nejedna dnešní společnost tak i skutečně činí. Přesto, je to dokument starý více jak tři tisíciletí, a přestože zázračně stále platí, nějaké drobné časové korekce jsou jistě možné. Na tyto otázky většina věřících reaguje podrážděně. Někteří dokonce tvrdí, že Desatero už neplatí, že Pán Ježíš důrazně o něm nehovořil, že věřící člověk Desatero už nepotřebuje, protože ho má v srdci ( jak pyšné přesvědčení ! ) apod. Desaterem si stejně věčnost nezískáme, protože spasení je z milosti a nikoliv z dodržování zákona. Já spíš věřím, že spasení bude vázáno na dodržování jistých , dosud ne zcela přesně specifikovaných, zákonů, desateru jistě velmi blízkých, na milosti bych příliš nespoléhal. Ano souhlasím s tím, že spasení člověka je z milosti, ale nikde není zmínka o tom, že Desatero se ruší. Pán Ježíš jen upozornil, že důležitá ve vztahu k zákonu je láska. Věřící dodržuje Desatero ne proto, že musí, ale především z toho důvodu, že to tak vnitřně cítí, z lásky k Bohu, který nejlépe ví, co člověk potřebuje a proto člověka upozorňuje na úskalí jeho životní cesty, proto ”výstražné trojúhelníky Desatera”, že tam či jinam není dobře vstoupit. S tím souhlasím. Není útok člověka proti Božímu Desateru výhrou našeho nepřítele, kterým je satan. Já to nevidím jako útok, prostě - desatero se moc nedodržuje, ale na druhou stranu, nedá se říci, že se vůbec nedodržuje, buďme i spravedliví k spravedlivým. A Satan - tak to je nejspíš ten pokušitel v nás samých, jsme to tak trochu my sami, to by se dalo vzít jako odpověď na otázku, kdo je to ten Satan náš pokušitel. Chcete odpověď - vemte si zrcadlo. Kdyby lidé žili po staletí podle Desatera, nebylo by tolik zla, které s velkou měrou páchaly i samotné církve. Naprostý souhlas. A konečně pár otázek: Proč se porušuje přikázání o tom, že se nemá zobrazovat Bůh zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí ? Proč se lidé klaní obrazům a sochám, když to Bůh zakazuje. ? Jak to, že toto přikázání některé církve klidně vypustily ? Bůh není ve věcech. Neznemožnila se tím cesta k poznání Boha? Nevím, které církve máš na mysli, moc jich ale nebude. Těžko si totiž můžeme zobrazovat Boha, když ani netušíme, jak vypadá. Pokud máš na mysli církev obecně katolickou, pak ta, pokud vím, zobrazuje snad jen Ježíše, a to byl v naší dimenzi člověk, takže je to tam v pořádku ( Co není v pořádku je to, že ho s oblibou ukazují jenom na kříži ). Co je sedmým dnem odpočinku, na který máme pamatovat ? V katolické bibli je psáno neděle, v ekumenických biblích den odpočinku a v jiných sobota. Tady je odpověď prostá - židé drželi den odpočinku ( sabbat ) v sobotu, a křesťané se scházeli v den po sobotě, z kterého se zřejmě později stala neděle a den sedmý. Proč křesťané nedodržovali a nedodržují další přikázání, které se týkají vztahu člověka k člověku. Proč zabíjeli, kradli atd. Jak je možné, že nejstrašnější zla minulých staletí vznikla v křesťanských zemích ? Fašismus vznikl v katolické Itálii, Španělsku, ale i v katolicko protestantském Německu, komunismus v pravoslavném Rusku. Já osobně bych nevinil z fašismu ani komunismu křesťany. Byli prostě jenom slabí a bezmocní a skrčení někde v koutku, v tom je jistě jejich vina. Ale o kolik jsme my dnes lepší? Není divu, že musel být upálen Mistr Jan Hus ( i když to bylo o půl tisíciletí dříve), protože už tehdy velice dobře pochopil, kam spěje církev, která nedodržuje Boží Zákony. Církev ho musela zničit, aby mohla ve zlu pokračovat dál. S tím v podstatě souhlasím, ale vím, že až tak schematicky jednoduché to taky určitě nebylo. Jistý článek o tom je i zde na Grano Salis, a doporučuji všem evangelíkům si jej bez emocí prostudovat. Byl jsem otřesen francouzským dokumentem, kdy jeden z nejvyšších duchovních představitelů obrovské církve si ve třicátých letech potřásal ruku s Hitlerem a děkoval mu za to, co již vykonal v boji proti komunismu. Proč mu Duch Svatý neoznámil, že toto je největší nepřítel lidstva, před kterým by měl být svět varován? Jak je to možné ? V tom je kus hledaného tajemství - Bůh nám dal dost rozumu k tomu, abychom se v jeho zákonech dokázali orientovat a vyznat. Bude ale lepší pro nás pro všechny s žádnou nápovědou nepočítat. Moje odpověď - Bůh ani Duch Svatý nám nemusí napovídat. Musíme se naučit hledat a nalézat, a ctít jeho zákony sami a spolu. Neopustil Bůh některé církve jakožto instituce, protože v nich nenašel nikoho, kdo by v Něho upřímně věřil ? Jednotlivce, kteří Boha hledají Bůh však neopouští. V každé instituci jsou i jednotlivci. Instituce jako celek bývá obvykle lépe hledající než jeden jednotlivec, ten zbloudí spíše a častěji. Možná, že mě někteří obviní, že mám malou víru, že bych si měl uvědomit, že také já sám nejsem dokonalý a dobrý. Tvoje víra je z mého pohledu jistě přiměřená, a je taky dobré si občas připomenout naši omezenost a konečnost. A nevšechnovědoucnost. Ano to si uvědomuji a Boha prosím o to, aby mě vedl, řídil a působil na moje jednání a rozhodování. Ano, to je dobré, ale nezapomínej, že Bůh po Tobě žádá, abys to dokázal i bez jeho dobrých rad. Ale proč totéž nečiní církve ? Proč jsou přesvědčeny o své neomylnosti a bezchybnosti. Nebuď nespravedlivý k církvím, protože v nich je a bylo mnoho těch , kteří byli a jsou na správné cestě k Bohu. Několik špatných jednotlivců na tom nemohlo moc změnit. Nesmíš si připomínat jenom to špatné, co se stalo a bylo odsouzeno. Pamatuj i na to dobré a lepší. Já si myslím, že Bůh nemůže být tam, kde se toleruje, podporuje a páchá zlo ve všech jeho podobách. Souhlasím, i já si myslím, že Bůh není tady mezi námi, je tam, kam bychom rádi směřovali. Tady jsme tu jen my lidé, kteří podporujeme i pácháme zlo, někdy vědomě, někdy nevědomky, a občas nám ani nic jiného nezbývá. To je Bohem ( ani Satanem , ani člověkem ) dosud nezodpovězený problém našeho světa. ( Jinak po lopatě - máme-li žít a přežít, musíme občas nějaké to zlo spáchat. Zatím umíme to zlo jenom minimalizovat, nic líp ). Našeho milostivého a dobrotivého Boha to za celou dobu lidské existence musí moc bolet. Jak dlouho bude ještě trpělivý? Přece člověk nemůže páchat zlo věčně ! Jak je jen moudré, že člověk nemůže zlo šířit i jinam do vesmíru, že prostě na to, aby dobyl celý svět nemá a ani nebude mít technické možnosti. Náš svět je světem začátků a konců. Člověk zřejmě nebude věčně něco páchat, o konci naší planety dnes nikdo nepochybuje. Konec je možná už v dohlednu, ale zatím to jaksi nikoho nezajímá ani moc nevzrušuje. A tak si žijeme to svoje Carpe diem a jsme za každý den i vděčni, po pravdě řečeno, moc na tom ani nedokážeme změnit, i kdybychom se snad už zítra domluvili a začli. Mnoho z nás už jistě bylo souzeno ( a odsouzeno k návratu na Zem ? Ejhle, reinkarnace a peklo dohromady v jednom ! ) Pokud jde o šíření zla do vesmíru, člověk se snaží alespoň nějaké to smetí vystřelit, ale moc nám to zatím nejde. Ale kdo ví, co nás ještě všechno potká a čeká !   Jsme moc a moc neposlušné děti. Polepšeme se !!!! Jsme zřejmě dost neposlušné děti, ale jsme taky tak trochu i sirotci, protože náš Otec se o nás, tak jak to vidím, až tak moc zase nestará, určitě ne tak, jak si mnozí křesťané myslí. Asi má nějaké jiné starosti. Tak nebo tak nějak. Petr a Pavel



Re: Boží zákony už neplatí ? aneb Jsme neposlušné děti (Skóre: 1)
Vložil: Pavel (pavel@granosalis.cz) v Sobota, 20. červenec 2002 @ 23:58:41 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Re: - komentář k mému komentáři. Občas si správně připomenu, že je jistě dobré něco napsat, pak si to ale za týden přečíst a buď to opravit a nebo zahodit. To jsem neudělal a tak se teď ještě jednou omlouvám a uvádím část svých názorů na pravou míru ( jednu hrubku, o které už vím, si laskavě opravte sami ): - oprava či upřesnění se týká Ježíšovy oběti . Nejsem si jist, jestli jsem se dost dobře vyjádřil a zda mi všichni správně rozuměli. To, co jsem zpochybňoval, byla obecně sdílená a v bibli zaznamenaná idea, že Ježíše poslal jeho a náš Otec na zemi s evangeliem a už s plánem na jeho ukřižování a zmrtvýchvstání, ba co víc, že touto jeho krutou smrtí Ježíš na sebe vzal zřejmě i naše minulé a budoucí hříchy. Tato ideová konstrukce mi tedy připadá velmi podezřelá a mám stále za to, že zřejmě nebude příliš pravdivá ani původní a spíše ji připisuji apoštolům a kanonizátorům. Já Ježíšovu oběť vidím trochu jinak. Vidím ji v tom, že přišel na tehdejší dobu s novým a tehdy revolučním až buřičským učením, že jej neohroženě hlásal a zastával a že byl pro ně a pro své přesvědčení ochoten i zemřít. A v tom tedy vidím Ježíšovu oběť pro nás i za nás, v tom vidím tu novou smlouvu zpečetěnou Ježíšovou krví - říkal slova prorocká a Bohem inspirovaná, možná, proč ne , byl poslem a vskutku synem Božím, a to, co hlásal, za tím si stál ( snad s vyjímkou své poslední mdloby ) až do své mučednické smrti . ( a můj příspěvek k diskuzi o Husovy - ten si počínal stejně statečně - svou parciální poznanou pravdu, kterou pokládal za důležitější než svúj další život, zastával a hájil až do své mučednické smrti ). Ježíš se tedy obětoval pro nás a za nás, ale ne tak, jak to někteří vykládají, že totiž díky němu jsou a budou nám naše hříchy odpuštěny, že si je tedy on odtrpěl za nás, ale jinak - on nám přinesl nové učení, zákony a novou naději, že dosáhneme na život věčný a v obecenství s naším Stvořitelem, pokud ovšem budeme ctít boží zákony, a že nám naše hříchy a prohřešky mohou být i odpuštěny, budeme-li jich upřímně litovat, prosit za odpuštění a škody, které jsme napáchali, napravovat ( neboť je mnoho těch, kteří hříchy páchají, prosí za odpuštění, ale napáchané škody už nenapravují ). Tolik na vysvětlenou. A ještě k mé poslední větě o opuštěných dětech - tak se mi to opravdu někdy jeví, že náš Otec o nás nemá moc čas a že nás už zase tak moc nezajímá, ale jinak stále věřím, že je to především naše a nikoli boží starost, zda dosáhne na život věčný a nebo ne. Musíme si asi zvyknout na to. že jsme tak trochu zapomenuté děti, nicméně příkazy našeho Otce stále platí a nám přísluší je stále následovat a neškemrat o pomoc. Tak na posledy, omlouvám se a doufám, že mi bylo nyní lépe porozuměno. Pokoj těm, kteří se občas mýlí. p.s. pro ty , kdo sledovali naši diskusi o pravdě: pravda - tedy je buď absolutní ( tedy skutečnost či realita sama o sobě ) , a nebo parciální, tedy česky částečná ( to je přesnější pojem než pojem relativní ), tedy z části, omezeně poznaná či uchopená realita, tak jak je schopen si ji uvědomovat náš mozek a snese ji náš papír. A problém ? Ten je v tom, že každý má tu svoji částečnou pravdu a té se drží a tu neohroženě hájí, a částečná pravda těch druhých je možná trochu o trochu jinde. A ti druzí hájí tu svojí o trochu trochu jinde částečnou pravdu stejně neohroženě a pevně jako my. Že je pak nějaká dohoda těžká? Je těžká, ale - není nemožná.



Re: Boží zákony už neplatí ? aneb Jsme neposlušné děti (Skóre: 1)
Vložil: Petrha (PetrHa@granosalis.cz) v Neděle, 21. červenec 2002 @ 15:43:18 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milý Pavle,
pokusím se odpovědět a na některé Tvoje dotazy.

· Bůh je v tomto světě svrchovaným pánem, ale asi nepostupuje tak, jak bychom si to představovali podle našich představ o moci. A nepřátele má. V Bibli je možné se dozvědět, že v realitě zvané nebe byla proti Bohu určitá vzpoura, jejíž vůdcem byl satan. Těžko si to dovedeme představit, ale odtud pramení zlo a hřích. Satan byl stvořen Bohem jako bytost ( anděl ), čili v jiné dimenzi než člověk. Je také v Bibli psáno, že tento satan byl z nebe svržen na Zemi. Proto se tu odehrává boj. Zlo nepochází od Boha a Bůh nechtěl, abychom trpěli a pokud nějak trpíme, věřím, že o tom ví, je to zkouška, na jejímž konci je vítězství. Jobův život je přece nádherným příkladem tohoto boje.
· Pojem vesmír, který jsem uvedl je nepřesný. Lepší by byl výraz celé nebe, kde jde o realitu, v níž sídlí ostatní bytosti stvořené Bohem i sám Bůh. Je to něco, co si z prostorového hlediska těžko představíme. Tady naše vnímání je omezeno realitou hmotného trojrozměrného a časového světa. A v tomto světě a především na Zemi se odehrává něco, co pozorují nebesa se svými bytostmi. Je to něco velmi důležitého a souvisí s hříchem.
· Ohledně našeho lidského návratu k Bohu doplňuji, že k němu je možné se vrátit jen tehdy, přijmeme- li aktivně a osobně Ježíšovu obět jako Bohem podanou ruku k naší záchraně. Bůh nás může přijmout jen jako očištěné od hříchu a dodržuje princip naší svobodné volby.

V další části Tvé odpovědi mne zarazilo, že asi vůbec nechápeš význam a smysl Pána Ježíše, což je základ víry v křesťanství. Možná se tomu ani nedivím. Já to dlouho také nechápal a spíše jsem zažil něco, kdy emoce předchází pochopení. Zažil jsem to, na co se klade důraz v některých církvích, a jde o obrácení. V určitém smyslu je to i určitý psychický tlak spoluvěřících, kteří touží, aby jejich přítel poznal pravdu o Pánu Ježíši. Především prostřednictvím veřejných motliteb velice působivě dokáží, a myslím, že to činí opravdu upřímně, vytvořit takovou zvláštní atmosféru, že některý člověk prostě neodolá a pocítí velice silný, kladný emotivní osobní zážitek, který člověka obrátí směrem k Bohu. Jsem přesvědčen, že nejde jen o obyčejný psychický děj, ale o působení Ducha Božího. Pokud onen člověk zůstane ve společenství věřících, pravidelně studuje Bibli, účastní se bohoslužeb, pak dochází stále k hlubšímu poznání Boží lásky a významu Boží oběti Pána Ježíše. Rád bych pojem obrácení a spasení apod. vysvětlil v samostatném příspěvku. A rád bych znal vyjádření ostatních. Milý Pavle, myslím si, že takové poznání smyslu života smrti Pána Ježíše by i Tobě a jiným, kteří o Něm pochybují, asi hodně přineslo. Bez Ježíše by moje víra neměla smysl a nemělo by smysl asi ani celé křesťanství. Je to základ. Obrazně řečeno, snad se na mne nikdo zlobit nebude, že použiji přirovnání z počítačového světa. Je to jediný a účinný antivirový program, který z našeho lidského softwaru dokáže odstranit hřích. Jinak je náš lidský software k ničemu a proto má být v poslední fázi dějin světa z ničen.
Pavle, nejsem toho názoru, že jsme sirotci, o které se náš Otec nestará. Asi nám to tak připadá, ale věřím, že skutečnost je jiná. Bůh ví o každém z nás. V Božím médiu ( Knize života) je dostatek paměti pro všechny lidi. Možná takové kopie našeho softwaru i s jeho daty. A že nás někdy jakoby nechává a hned nevyslyší, to má asi určitý smyl, který zatím neznáme. Bůh, který obětoval svého Syna, nemůže nechat svoje Boží děti bez péče. Vždyť je má rád. To jen satan tak působí, že podobně jako Evě v ráji, i nám našeptává, nevěřte, nevěřte….

Na závěr bych Ti chtěl moc poděkovat a omlouvám se, že moje odpověď zatím není celá. Jsem moc a moc zaneprázdněn.

S pozdravem Petr H.



Re: Boží zákony už neplatí ? aneb Jsme neposlušné děti (Skóre: 1)
Vložil: Pavel (pavel@granosalis.cz) v Úterý, 23. červenec 2002 @ 00:03:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milý Petře, díky za Tvoje vysvětlení, k těm mám následující připomínky : · Bůh je v tomto světě svrchovaným pánem, ale asi nepostupuje tak, jak bychom si to představovali podle našich představ o moci. A nepřátele má. V Bibli je možné se dozvědět, že v realitě zvané nebe byla proti Bohu určitá vzpoura, jejíž vůdcem byl satan. Těžko si to dovedeme představit, ale odtud pramení zlo a hřích. Satan byl stvořen Bohem jako bytost ( anděl ), čili v jiné dimenzi než člověk. Je také v Bibli psáno, že tento satan byl z nebe svržen na Zemi. Proto se tu odehrává boj. Nejprve můj odhad - křesťanství v současnosti je na půl cesty mezi dogmatickým biblismem a racionální křesťanskou vírou. Na jedné straně se zdráhá dogmatického ismu vzdát, na druhé straně je racionální křesťanská víra dosud spíše v plenkách. Křesťanství se mi tak jeví nad propastí - nedokáže-li se oprostit od dogmatismu a nedokáže-li jej včas nahradit něčím, čím dnešního mnohem racionálně uvažujícího člověka dokáže oslovit, padne do zmatku propasti, nad kterou se nyní nalézá. Racionálně uvažující člověk se bude asi ptát, zda nebe, ve kterém se odehrávají vzpoury a ve kterém se to mydlí a tříská stejně tak jako tady na Zemi, je vůbec pro něj nějak zajímavé, a zda v takovém případě nebude pro něj lepší v klidu ateisticky zemřít. Pokud jde o Satany a Lucifery, tak ti se zatím nejvíc uplatnili v pohádkách při strašení dětí. A svádět na ně naše vlastní špatnosti se mi taky nezdá moc rozumné. Je mnohem lepší a žádoucí konkrétní zlo konkrétně pojmenovávat. Zlo nepochází od Boha a Bůh nechtěl, abychom trpěli a pokud nějak trpíme, věřím, že o tom ví, je to zkouška, na jejímž konci je vítězství. Jobův život je přece nádherným příkladem tohoto boje. Nahlédl jsem do knihy Jobovy, ale nejsem si jist, že je to dnes ještě nějak vhodný příklad. S behemótem ani livjatánem už dneska tak snadno nikoho neohromíme. · Pojem vesmír, který jsem uvedl je nepřesný. Lepší by byl výraz celé nebe, kde jde o realitu, v níž sídlí ostatní bytosti stvořené Bohem i sám Bůh. Je to něco, co si z prostorového hlediska těžko představíme. Tady naše vnímání je omezeno realitou hmotného trojrozměrného a časového světa. A v tomto světě a především na Zemi se odehrává něco, co pozorují nebesa se svými bytostmi. Je to něco velmi důležitého a souvisí s hříchem. I já věřím, že nás sledují andělé - a to jsou podle mne duše těch, kteří nás do věčného života předešli. Jsme tedy pod kontrolou a souvisí to s tím, zda dodržujeme či nedodržujeme nám dané a poznané zákony. To patří do základu křesťanské víry, kterou pokládám za racionální ( ale pozor, je to samozřejmě jenom víra. Kdo tomu nebude věřit, je to jen na něm, můžeme věřit, ale nemusíme. Každá víra je stejně jako pravda jenom parciálně reálná ) · Ohledně našeho lidského návratu k Bohu doplňuji, že k němu je možné se vrátit jen tehdy, přijmeme- li aktivně a osobně Ježíšovu obět jako Bohem podanou ruku k naší záchraně. Bůh nás může přijmout jen jako očištěné od hříchu a dodržuje princip naší svobodné volby. Je to snad dobře řečeno, ale i tady jsou pro racionální přijmutí "háčky". Chybí totiž ještě odpovědi na otázky proč nás Bůh ( tak podivně ) stvořil, proč nás pak zatratil a proč nás později opět zachraňuje. Pro všemohoucího a jen dobrého Boha je tam hodně otazníků, nechceme-li právě slevit z Boží všemohoucnosti a dobrotivosti. V další části Tvé odpovědi mne zarazilo, že asi vůbec nechápeš význam a smysl Pána Ježíše, což je základ víry v křesťanství. Možná se tomu ani nedivím. Já to dlouho také nechápal a spíše jsem zažil něco, kdy emoce předchází pochopení. Občas mne nějaká ta emoce rovněž překvapí, a tak jsou z toho pak soudy řečené unáhlené. To se mi stává dost často, viz můj komentář k mému komentáři. Jinak ale , co se křesťanství týče, nejsem žádný začátečník. Zažil jsem to, na co se klade důraz v některých církvích, a jde o obrácení. V určitém smyslu je to i určitý psychický tlak spoluvěřících, kteří touží, aby jejich přítel poznal pravdu o Pánu Ježíši. Především prostřednictvím veřejných motliteb velice působivě dokáží, a myslím, že to činí opravdu upřímně, vytvořit takovou zvláštní atmosféru, že některý člověk prostě neodolá a pocítí velice silný, kladný emotivní osobní zážitek, který člověka obrátí směrem k Bohu. Jsem přesvědčen, že nejde jen o obyčejný psychický děj, ale o působení Ducha Božího. Tady z Tebe zřejmě hovoří charismatik. Podobné pokusy o náhradu racionální argumentace kolektivní magickou sugescí už jsem taky zažil a mám za sebou. Pokud onen člověk zůstane ve společenství věřících, pravidelně studuje Bibli, účastní se bohoslužeb, pak dochází stále k hlubšímu poznání Boží lásky a významu Boží oběti Pána Ježíše. Rád bych pojem obrácení a spasení apod. vysvětlil v samostatném příspěvku. A rád bych znal vyjádření ostatních. Jsem racionalista a nijak se za to nestydím, i když jsem i tady na Grano Salis už zažil všelijak poťouchlé snahy o diskreditaci jakéhokoli racionalismu, ne pouze toho "mého". Pokud budeš vysvětlovat podrobněji pojem obrácení, možná si ho ostatní rádi přečtou. Pro mne to ale asi podstatné nebude. Milý Pavle, myslím si, že takové poznání smyslu života smrti Pána Ježíše by i Tobě a jiným, kteří o Něm pochybují, asi hodně přineslo. Bez Ježíše by moje víra neměla smysl a nemělo by smysl asi ani celé křesťanství. Je to základ. Pokud jde o Ježíše, jeho oběť a kříž, tak obecná církev z toho udělala především kult na strašení oveček. Je otázka, jak dalece to bylo nutné a jak dalece to má smysl ještě dnes, kdy už to lidem zase tak mnoho neříká. Podle mého názoru by křesťanství mělo smysl i bez Ježíše nebo s Ježíšem jako jedním z mnoha proroků. Ostatně - třeba Židé nebo muslimové Ježíše ani jinak neberou. Obrazně řečeno, snad se na mne nikdo zlobit nebude, že použiji přirovnání z počítačového světa. Je to jediný a účinný antivirový program, který z našeho lidského softwaru dokáže odstranit hřích. Jinak je náš lidský software k ničemu a proto má být v poslední fázi dějin světa z ničen. Naopak, je to dobré přirovnání a dnes určitě aktuální než přirovnání s behemótem nebo livjathánem. Pavle, nejsem toho názoru, že jsme sirotci, o které se náš Otec nestará. Asi nám to tak připadá, ale věřím, že skutečnost je jiná. Bůh ví o každém z nás. Též věřím, že o nás mohou naši nehmotní průvodci hodně nebo téměř všechno vědět. V Božím médiu ( Knize života) je dostatek paměti pro všechny lidi. Možná takové kopie našeho softwaru i s jeho daty. Opět - dnes velmi dobrý argument. A že nás někdy jakoby nechává a hned nevyslyší, to má asi určitý smyl, který zatím neznáme. Podle mne - jsme sirotci v tom smyslu, že Bůh nás nechává našemu osudu a jenom čeká, jak to zvládneme. Jeden smysl toho všeho už máme - odměnou za složenou zkoušku života v božím řádu má být život věčný a setkání s Bohem - návrat k Otci. Bůh, který obětoval svého Syna, nemůže nechat svoje Boží děti bez péče. Vždyť je má rád. To jen satan tak působí, že podobně jako Evě v ráji, i nám našeptává, nevěřte, nevěřte…. Já nevěřím, že by Bůh svého syna obětoval, to už jsem psal několikrát a jsem o tom už docela definitivně přesvědčen. A svůj názor na "satana" už jsem taky publikoval. Takže - všem biblickým historkám nepotřebuji věřit, ani téhle. A dokonce si myslím, že ani křesťanství, tak, jak je dost často z bible interpretováno a konstituováno, nemusí být tím nejsprávnějším návodem na cestu za věčností. Je možné, že se tady tisíciletí jenom obelháváme a zapomínáme na to, že naším úkolem je tu správnou cestu hledat a najít. Stačí se jen podívat trochu kolem sebe, a hned je vidět, že všechno v pořádku asi nebylo a není. Nevěřím totiž tomu, že spása je jenom pro privilegované. A tak možná nejeden muslim nebo budhista získá odměnou věčnost spíše než namyšlený křesťan. Na závěr bych Ti chtěl moc poděkovat a omlouvám se, že moje odpověď zatím není celá. Jsem moc a moc zaneprázdněn. Též Ti děkuji za trpělivost a omlouvám se pokud jsem Tě moc nepotěšil. Pokud jde o čas, tak začínám zanedbávat svoje pracovní povinnosti a tak, jak vidím, jsme na tom oba dost obdobně. Musíme sloužit našim "satánkům" a na věčnost nám pak nezbývá čas. Na druhou stranu - musíme ale taky shánět náš vezdejší chléb. S pozdravem Pavel .



Stránka vygenerována za: 0.26 sekundy