poslal Nepřihlášený Autor knihy Černá labuť: dopad vysoce nepravděpodobného napsal pro Financial Times deset rad, ve kterých pojmenoval kořeny současné ekonomické krize. Aby se svět vyhnul dalšímu velkému šoku, tak musí podle Nicholase Taleba, profesora na newyorské polytechnické univerzitě, všichni změnit své chápání kapitalismu a především přestat věřit lidem, kteří jsou za současné problémy zodpovědní.
1) Pokud je něco křehké, mělo by to padnout v té době, kdy je to malé. Nesmíme připustit, aby ještě někdy v budoucnosti vyrostlo cokoliv do takových rozměrů, abychom to nemohli nechat padnout. Evoluce v ekonomickém světě pomáhá těm, kteří nejlépe dokáží zakrýt riziko, a tak se ti nejvíce křehcí hráči stávají i těmi největšími.
2) Už žádné znárodňování ztrát a privatizace zisků. Jakýkoliv podnik, který by mohl potřebovat státní pomoc by měl být znárodněn, jakákoli firma, která pomoc nepotřebuje, má podnikat na volném trhu, zůstat malá a nést si svá rizika. Doposud jsme kombinovali to nejhorší z kapitalismu a socialismu. Ve Francii v osmdesátých letech socialisté přebrali kontrolu nad bankami. V současné době převzaly americké banky kontrolu nad vládou.
3) Řidič, který řídí autobus se zavázanýma očima a nabourá, už nikdy nedostane do ruky volant. Ekonomické instituce (vysoké školy, regulátoři, centrální bankéři, vládní úředníci a ostatní organizace zaměstnávající ekonomy) zároveň se zhroucením systému ztratily svou legitimitu. Je absolutně nezodpovědné a hloupé upínat svou důvěru k možnosti, že nás tito experti dostanou z kaše. Místo toho musíme najít nové lidi, kteří mají čisté ruce.
4) Stejně jako nepřipustíme, aby bonusový systém řídil jadernou elektrárnu, nemůžeme ho nechat rozhodovat o míře přijatelného zisku. Manažer řízne každou zatáčku proto, aby se pochlubil zisky, a přitom dále tvrdí, že je konzervativní. Bonusové systémy nezohledňují skrytý risk a jsou to právě bonusy, které nás dostaly tam, kde jsme. Nemůžeme proto zavádět žádné pobídky bez brzd – kapitalismus je totiž nejen o odměnách, ale i trestech.
5) Vzájemná rovnováha spletitosti a jednoduchosti. Komplexnost globalizovaného a silně propojeného světa musí být vyvážena jednoduchostí finančních produktů. Složitost ekonomiky je dnes prostředkem finanční síly. Takový systém přežívá díky nepozornosti a nadbytku - divokým vytvářením dluhu a nebezpečnou setrvačností ztrácíme možnost udělat chybu. Kapitalismus se nemůže vyhnout výkyvům a bublinám. Kapitálové bubliny se ale v minulosti ukázaly jako mírné, současné prasknutí dluhové bubliny jako vražedné.
6) Nedávejte dětem balíčky dynamitu, ani když je na nich napsáno varování. Složité deriváty finančních produktů musí být zakázány, protože jim nikdo nerozumí a jen málokdo je dost rozumný na to, aby to věděl. Lidé musí být chráněni před sebou samými, před bankéři, kteří jim prodávají 'zajištěné' produkty i před lehkověrnými regulátory, kteří naslouchají ekonomickým teoretikům.
7) Na důvěře může fungovat jenom systém letadla. Vlády nemohou obnovovat důvěru. Nabalující se 'zaručené informace' jsou produktem komplexního systému. Vlády nemohou tyto fámy zastavit. Jednoduše, ke všem fámám se musíme postavit zády a v tomto postoji být neoblomní.
8) Nepodávejte narkomanovi drogy, jestliže má během absťáku bolesti. Zadlužovat se, abychom vyřešili problémy s dluhy, to není homeopatie, to je popírání problému. Úvěrová krize není dočasný problém, ale strukturální. Potřebujeme rehabilitaci.
9) Lidé by se při zajištění na důchod neměli spoléhat na podílové fondy nebo na nespolehlivá doporučení 'expertů'. Ekonomický život by měl být odfinancován. Měli bychom se naučit nepoužívat trh jako skladiště hodnoty – není schopen poskytnout jistotu, kterou normální člověk požaduje. Lidé by měli na vlastní kůži prožívat rizika svého obchodování, které mají pod kontrolou, ale neměli by mít obavy o investice, které kontrolovat nemohou.
10) Nedělejme lívanec z pukavce. A konečně, krizi nelze napravit provizorním řešením, stejně jako nelze shnilou loď spravit záplatami. Celou loď je třeba postavit znovu s novým, silnějším materiálem. Musíme předělat systém, než tak učiní sám. Ke kapitalismu 2.0 se nejlépe dostaneme tak, že pomůžeme tomu, co má padnout, spadnout, přeměníme dluhy na aktiva, nebudeme brát vážně dogmata ekonomických a podnikatelských škol, zrušíme Nobelovu cenu za ekonomii, zakážeme spekulativní obchody na burze, ukážeme bankéřům jejich pravé místo, sebereme prémie těm, co nás do krize přivedli a naučíme se orientovat ve světě s menší mírou jistoty.
Lidové noviny 20. dubna 2009
