Posvátný obraz, liturgická ikona, představuje především Krista. Nemůže představovat neviditelného a nepochopitelného Boha; vtělení Božího Syna zahájilo novou „ekonomii“ obrazů: „Kdysi Bůh, který nemá ani tělo, ani podobu, nemohl být vůbec představován obrazem. Avšak nyní, když se dal vidět v těle a žil mezi lidmi, mohu vytvořit obraz toho, co jsem viděl z Boha … Otevřenýma očima nazíráme slávu Pána.“ Křesťanská ikonografie přepisuje obrazem evangelijní poselství, které Písmo svaté předává prostřednictvím slova. Obraz a slovo se navzájem osvětlují: „Zkrátka řečeno, uchováváme nedotčené všechny církevní tradice nám předané ať písemně nebo ústně. Jedna z nich se týká též malířského znázornění obrazu, které souhlasí s hlásáním evangelijních událostí a slouží nám vhodně k potvrzení pravého, a ne přízračného vtělení Božího Slova a k jinému podobnému užitku. Neboť ty věci, které odkazují jedna na druhou, mají bezpochyby i společný význam.“ (§1159 a 1160)

Posvátné obrazy v našich kostelích a v našich domech mají probouzet a živit naši víru v Kristovo tajemství. Skrze obraz Krista a jeho díla spásy se klaníme jemu samotnému. Skrze posvátné obrazy Matky Boží, andělů a svatých uctíváme osoby, které jsou na nich zobrazeny. (§1192)

Z hlediska prvního zákazu jsou obrazy Marie, svatých a andělů bezpředmětné. Debata o nich je jistě na místě, ale přesahuje mnou zamýšlený rozsah. Povšimněme si následujícího výše uvedeného:"Posvátný obraz ... nemůže představovat neviditelného a nepochopitelného Boha ... Avšak nyní, když se dal vidět v těle a žil mezi lidmi, mohu vytvořit obraz toho, co jsem viděl z Boha"

Katolická církev však zašla ještě dále. Je velmi lehké vygooglit si obrazy a sochy Boha Otce. Nejznámější případ bude patrně Sixtinská kaple (tam je Bůh Otec vidět několikrát), ale podobných zobrazení (ať už na vysvěcených sloupech či v kostelích) je neuvěřitelně mnoho. Velmi často se jedná o zpodobnění Trojice a pravidelně je Bůh Otec zobrazován jako stařec mojžísského typu. Chce-li tedy katolická církev argumentovat tím, že Krista lze zobrazovat jako mladého muže, neboť v takové podobě se Bůh Syn opravdu ukázal, a že Ducha Svatého je v pořádku zobrazovat jako holubici, neboť i o této podobě Bible referuje, nechť uvede, kde se podle Písma Bůh Otec zjevil jako stařík.

Jsem přesvědčen, že katolická církev svévolně odporuje Písmu, neboť i v rozporu se svým vlastním katechismem zobrazuje NEVIDITELNÉHO Boha, kterého tedy nikdo nikdy nespatřil, jako něco, co je na zemi, totiž člověka. Jen pro názornost uvádím tři odkazy na výmluvné obrazy (první, druhý, třetí).