Jestliže tedy satan povstal sám proti sobě a je rozdělen, nemůže obstát, ale je s ním konec.


Já mám s Medjugorií vlastní zkušenost.
Dějí se tam věci dobré (společenství modlitby, častá obrácení, společenství bývalých narkomanů, kteří svou závislost vyléčili Kristem a nabízejí svou zkušenost dále), dějí se tam i věci zlé (kšeftování s kdečím, kořistění z ubytování poutníků a pod.)

Připomenu jednu starou zkušenost našich předků: "Kde Bůh kostel staví, tam ďábel kapli přistavuje."

O Medjugorii toto platí také naprosto přesně.
Navštívil jsem Medjugorii hned ze začátku zjevení, ještě daleko před válkou. Jsem na takové věci skeptik a upřímě jsem si myslel, že to klidně mohou být i zfanatizovaní "vizionáři". Proč by se Maria měla zjevovat zrovna v takovém zapadákově?
Přijeli jsme v deset hodin večer, tři plná auta rodin z dětmi a hledali, kde přenocovat. V prvním domě, kde jsme se zeptali, jsme byli vlídně přijati a za symbolický peníz ponecháni na nocleh. Místní nás uvítali zcela po křesťansku, jako rodinu. Stolovali jsme spolu, my vyprávěli jak žijeme, oni vyprávěli. Druhého dne jsme byli na mši a vystoupili na Križovac. Nějaké historky o pětimetrovém kříži, který se otáčel na vrcholu jako vrtule, se mnou nepohnuly. Sledoval jsem opravdovost poutníků, někteří vykonávali tento výstup se zastávkami křížové cesty v trnitém kamenném horském terénu i naboso. Prožili jsme tam hezkou, duchovně obohacující pouť, ale projevy některých poutníků byly i odpudivé. To když lozili v kostele po kolenou kolem Mariiny sochy, modle se růženec a občas se na ni sápali a různě sochu hladili. Pro naši náturu nepochopitelné.

Později jsem si uvědomil, že ti lidé pocházejí z různých koutů a jsou také různě duchovně vyspělí. V jedné vesničce v horách jsme šli jednu neděli na mši a já měl z toho šok. Přišlo asi padesát lidí (neměli vlastního kněze, jen dojížděl) a hlasitě se bavili, jak na trhu. Nepřestali, ani když mše začala, naprosto žádná účast na mši, pouze společenské sdílení novinek. Když jsme chtěli přistoupit ke stolu Páně, kněz nám neměl co podat! Vůbec nepočítal, že by tam někdo chtěl přijat Kristovo tělo. Možná na vánoce, či velikonoce. Pochopil jsem, že jsou i místa, kde křesťané nežijí ve společenství s Kristem. Pak, když vypukla válka, jsme se divili, jak může někdo páchat genocidu!

Po pěti letech jsme se cestou z dovolené zastavili v Medjugorii znovu.
Zase k večeru (i když podstatně dříve) a k těm samým lidem. To už vzadu ve dvoře vrčela míchačka a už stála řada pokojů těsně před dokončením pro ubytování poutníků. Už žádná společná večeře, za přespání ve vlastním spacáku na holých parketách požadovali dvojnásobek toho, co stálo tehdy ubytování u moře. Lidem ztvrdla srdce. Já, manželka a tři malé děti měli zaplatit za přespání více peněz, než kolik nám komunistický režim dovolil si vyměnit za pobyt na celý den! Tak jsme sedli zase zpátky do auta a ještě ten večer se vydali na cestu domů. Ale předtím jsme stačili ještě projít celé poutní místo i zajít na mši. Někde jsme to ani nemohli poznat, tak se to změnilo. Něco k dobrému, něco ke zlému. Velmi odpudivě na mě působily krámky se sochami Panny Marie, různých velikostí. Jako u nás prodej sádrových trpaslíků, ale ve větším sortimentu. Toto stanové městečko nebylo svou vnitřní neuspořádaností a nábojem nepodobné táboru zlatokopů a "zlatokopové" také byli jeho skutečnými provozovateli.

Na druhé straně velmi příznivě působila vnitřní usebranost poutníků, kteří byli na mši. Prožít mši v Medjugorii je krásným zážitkem. Dá se říci, že návštěvou tohoto místa zde každý najde to, co hledá. Kdo hledá dobro, najde požehnání, kdo hledá zlo - i toho je tu dostatek.

(Ř 5,20) ... kde se však rozhojnil hřích, tam se ještě více rozhojnila milost.

Osobně jsem uznal pravost zjevení v Medjugorii v okamžiku, kdy v těch končinách vypukla válka. To jsem totiž pochopil jako odpověď na svou otázku, proč zrovna v tom zapadákově...
Maria vyzývala tamní lidi k pokání a obrácení, aby zamezila válečným hrůzám.

Domnívám se, že až budou zjevení ukončena, církev uzná jejich pravost. Pro obsah naprosto křesťanských výzev (k pokání a obrácení, k následování Krista, půst a modlitba) a pro ovoce, které tyto výzvy přinesly uzdravením těl i duší poutníků.