Grano Salis - Každé rozdělené království pustne ....

poslal Krispus

„Boží království – život pod Boží vládou“ bylo tématem letošní Orlické konference. V prvním kázání, které zaznělo, jsem se zabýval vztahem mezi Církví a Božím královstvím. Je v něm náznak tradičního evangelikálního pohledu na Boží království abych vzápětí ukázal na to, že Boží král. vyžaduje od křesťana víc ..... činí si nárok na Boží vládu v jeho životě. Na tohle každý křesťan přistoupit už nechce. Zabývám se dvěma hlavními proudy : evangelikálním a charismatickým. Oba vyžadují pokání a musí najít společnou řeč, jinak bude Boží král. pustnout tak, jako každé rozdělené království .....kdo se zabýváte tímto tématem, prostudujte si celý text. Budou mě zajímat vaše názory .....takže do toho, níže začíná text kázání k tomuto tématu

Každé rozdělené království pustne……

Na začátku si musíme ujasnit pojmy se kterými budeme pracovat. Jejich definice nejsou konečné a nečiní si nárok na úplnost, je to snaha v několika větách vystihnout smysl a podstatu

Boží království nebo-li Království nebeské

Jde o VŠEOBECNOU BOŽÍ VLÁDU ! Tak jak z nebe, z místa Božího přebývání přicházela; uskutečňuje se na zemi v Kristu a v „novém nebi a nové zemi,“ bude věčně trvat. Pojem „království nebeské“ je v evangeliu Matoušově uveden dvaatřicetkrát, protože bylo určeno židovské obci ( Židům) V ostatních evangeliích se vyskytuje spojení „království Boží“. Mt 13: 31 -32 „Ještě jiné podobenství jim předložil: "Království nebeské je jako hořčičné zrno…..“ V jiném, synoptickém evangeliu, čteme Lk 13:18 – 19 „Řekl: "Čemu se podobá Boží království a k čemu je přirovnám? Je jako hořčičné zrno….. Vidíme - stejná perikopa ( biblické vyprávění) a použity dva pojmy. Jednou „Království nebeské“ podruhé „Království Boží“. Další pohled může směřovat k místu, které je rozdílné, ale je tam, kde je Král ! Jestliže je Ježíš ( rozuměj Boží Syn), jako „budoucí Král králů a Pán pánů“ na zemi, tak tam je také Boží království. Jestliže je přítomen v nebi, tak tam je Království nebeské

Církev Kristova nebo-li Církev Boží

Jde o globální společenství spasených lidí skrze víru v zástupnou oběť Božího Syna, jde o ty, kteří dosáhli odpuštění hříchů v Jeho krvi. Není shromážděna na jednom místě, protože by se „zeměkoule převrátila“, ale můžeme jí vidět lokalizovanou tam, kde žijeme. Kdykoliv budu mluvit o Církvi Kristově, o Těle jeho hlavou je Kristus, mám na mysli tuto „globální množinu všech znovuzrozených lidí“

Místní církev nebo církev podle jména

Křesťané zpravidla patří do nějakého společenství věřících, které má své označení a svou tradici. Jde o místní společenství věřících, kteří současně tvoří část Církve Kristovy

Evangelikálové, evangelikální hnutí

Má charakteristický zvláštní způsob zbožnosti a také některé teologické důrazy, které mají vliv na povahu jejich církevních společenství. K těmto důrazům patří rozhodující autorita Písma, důraz na osobní obrácení, pojetí křesťanského života jakožto praktického následování Krista, důraz na zvěstování evangelia a také trvání na všeobecném kněžství všech věřících. Mezi ně můžeme zařadit Bratrskou jednotu baptistů, Církev bratrskou, Křesťanské sbory, Evangelickou církev metodistickou a další

Charismatici, charismatické hnutí

Má mnoho společných prvků s evangelikály ovšem s jiným pojetím liturgie ( průběhu shromáždění). Klade důraz na osobní vztah s Duchem svatým, Jeho dary ( charismata) a jejich uplatňování v životě Církve i v osobní zbožnosti. Právě tyto důrazy vytváří mnoho předsudků u evangelikálů a vytváří mezi oběma směry napětí

Chci se zabývat vztahem mezi Církví a Božím královstvím

Naše okřídlené prohlášení , že „jsme na světě a nejsme ve světě“ znamená, že jsme a žijeme v Božím království !

Boží království není totožné s Církví Kristovou, ale Církev je v Božím království

Někdy mám dojem, že místní církve spasených sice „ nejsou ve světě“, ale žijí a chovají se jakoby nebyly v Božím království ! Je potřeba, hned na začátku říci, že život pod Boží vládou není jen otázka znovuzrození

Můžu být spasen, navenek se chovat křesťanskosborově, bratrskocírkevně …. a přitom můžu mít srdce někde úplně jinde. V Božím království jde o to, zda je křesťan ochoten opravdu žít pod Boží vládou. Jde o postoje víry, které utváří způsob života spaseného člověka

Boží království je součástí plánu spásy

Království Boží začalo příchodem Božího Syna na zem a už nikdy neskončí. Ale ono vniklo ještě dříve a to ve chvíli, kdy na počátku „bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh“ ( Jan 1:1) . Už David říká, že „Hospodinova je země se vším, co je na ní, svět i ti, kdo na něm sídlí“ Žalm 24:1. V určitém slova smyslu Bůh kraluje a má vše pod svou vládou od samého počátku věků

S tím souvisí další pojem - evangelium

Pochází z řeckého slova které znamená „ dobrou zprávu“. Ježíš hlásal „evangelium království“, které uvádí slovy : „…..přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu" .

Ano, je zde váš Král ! Jako Syn člověka přichází v síle Ducha svatého . Čiňte pokání ze své pýchy a neposlušnosti vůči Hospodinu a věřte v blahou zvěst, že přišel ten kdo „ přináší chudým radostnou zvěst; vyhlašuje zajatcům propuštění, slepým vrácení zraku a propouští zdeptané na svobodu“ ( Lk 4:18 ) . Šlo o tělesné nemoci, ale šlo také o duševní a duchovní formy spoutaností, zdeptaností a slepoty. Ježíš řekl pochybovačům z řad farizejů a zákoníků „Jestliže však vyháním démony prstem Božím( rozuměj Boží mocí) , pak už vás zastihlo Boží království“ Luk. 11:20 . Boží království má být rozpoznáno podle působící moci

Později začal apoštol Pavel hlásat „evangelium milosti“. Každý člověk může být zachráněn vírou v Krista od věčného odsouzení . Je charakteristické pro období Boží milosti ve kterém žijeme od Letnic až doposud. To ovšem neznamená, že nežijeme v Božím království, pod vládou Boha a nepodřizujeme se Jeho autoritě

V době „Velkého soužení“ bude hlásáno „evangelium věčné“, které svým obsahem zasahuje napříč všemi období jednání Boha s člověkem. „ ….Bojte se Boha a vzdejte mu čest, ………Zj. 14:7

Mějte bázeň před Bohem a vzdávejte mu čest ! To platilo vždy, od samého stvoření Adama a Evy v Ráji. Toto evangelium je zrovna tak nadčasové jako je nadčasová Boží vláda nad člověkem, která protíná věky

Tradiční evangelikální pohled na Boží království je radikální

Cit. z knihy br. Luboše Pavla Křesinu o evangeliu Království, které … „ je radostným poselstvím o tom, že Bůh má v úmyslu zřídit své království na zemi….Jan Křtitel, sám Ježíš Kristus a jeho učedníci hlásali toto evangelium až do doby, kdy byl Král zavržen ….a ukřižován. Evangelium království bude znovu hlásáno během „Velkého soužení“ a při návratu Krále, Ježíše Krista, v slávě a moci „

To je jistá teologická pravda, ale Církev příliš svazující. Navíc to není až tak přesné. Vždyť věřící, kteří utekli z Jeruzaléma při první vlně pronásledování, kázali podle osmé kapitoly Skutků apoštolských : Slovo ( rozuměj Krista) (v.4), Filip v Samaří kázal Krista ( v.5), ale také kázal o Božím království (v.12). Radost vyvolaná v Samaří nevznikla jen hlásáním slova. Hned na začátku čteme, že „ ….viděli zázraky, které dělal.Nečistí duchové s velkým křikem vycházeli z mnoha posedlých a mnozí ochrnutí a chromí byli uzdraveni“

Dlouhá léta jsem vynechával Mt. 5 až 7 kap. s tím, že to platí pro Izrael. Pro nás přeci všechno začíná až vznikem Církve

Skutky apoštolské jsme opět „ správně rozdělili “ – toto platí pro Židy, pro Samaří a toto pro pohany v Kristu. To, že slovo bylo doprovázeno Boží mocí, která šla napříč všemi „zájmovými“ skupinami lidí vynecháváme. Toto je na samostatnou konferenci a tak tuto oblast opustíme. Jedno je jisté : Tímto pohledem se   ochuzujeme o mnohá požehnání v projevech Boží moci v nás a skrze nás. Měli bychom se na tato různá období a zájmové skupiny, se kterými Bůh jedná, dívat spíše z praktického pohledu a nezůstat u litery Písem, která zabíjí projevy a osobní vztah s Duchem svatým

Radikální odsunutí Boží království do jiné doby není řešeno ani s současném proudu evangelikálních církví kterému se říká emerging church (vynořující se církve) . Píše o tom Pavel Hošek v časopise Getsemany. Tento směr se dívá s nadějí do evangelií a zdůrazňuje dříve zanedbávanou sociální angažovanost křesťanů tam, kde vládne společenská struktura zla.Vytýkají tradičním evangelikálům, že se soustředili na „záchranu duší", a ne „těl". Ježíš je tam modelem lidství . Ale znovu se opomíjí nadpřirozené působení Boží moci . Tací křesťané přestávají Bohu rozumět resp. nechtějí mu rozumět. Důsledkem je pak oslabení pozice Starého zákona v jejich věrouce. Přitom ve Starém zákoně se učíme o Božím charakteru. Jaký vlastně Bůh je

Bůh má svůj charakter, který nemění !

Zjednodušeně se dá říci, že jde o vztah Boha k někomu nebo něčemu ! Např. ke stvoření, k morálce ke mně, k mému sboru. Charakter souvisí s Jeho podstatou kterou je Boží láska. O Jeho charakteru ( např. spravedlnosti, svatosti, lásce a dalších rysech) se dovídáme v celé Bibli. Jdete-li do diskusí na internetu, můžete vidět jednoznačnou tendenci : U křesťanů se objevuje čím dál tím větší snaha přizpůsobit Boha svému myšlení a svému názoru na svět ! Církev si už začala formovat Boha podle svých představ. Jsou ovlivněny společenským vývojem i učením své církve. Svět, ale i místní církev, budou vždy ovlivňovat křesťany. Je to neustálý zápas o čistý, ryzí vztah s Bohem a týká se obou uvedených prostorů : světa i místního sboru !

Pokud máme nést Boží charakter , rozuměj „být k obrazu Boha“, pak se musíme nechat Bohem formovat, vychovávat a vést. Nejde o nic menšího než podřídit svůj život Boží vládě

Boží království vyžaduje změnu našeho charakteru

Možná jsme v průběhu svého křesťanství dokázali vyřešit zjevný hřích nebo zlozvyky. Naučili jsme se pohybovat v rámci pravidel své církve. Ale v Božím království jde o náš charakter . Bůh začíná tříbení uvnitř našeho srdce

To je proces, kterému Izrael rozuměl . Jak se to dělalo ? Dělníci házeli lopatou hromady zrní na síta upevněná v dřevěném rámu přiměřené velikosti . Pak tím sítem mohutně třásli, což způsobilo, že všechna nečistota a plevy propadla skrze síto na zem. Zůstala jen čistá zrnka obilí.Prosívání je jasně očišťovací proces, oddělující špatné a neužitečné od dobrého a plodného. Říká se tomu tříbení

To, co je v Božího hlediska „bezcharakterní“, to co nás svazuje, musí být odstraněno jinak se náš život bude utápět v pokrytectví a ve slabostech. Život pod Boží vládou je něco jiného než být spasen pro věčnost. Jde o postoj víry a způsob života již spasených a zachráněných lidí, kteří počítají s Boží mocí. Toto je potřeba zdůraznit a dál na to v mém příspěvku vždy pamatujme

Mluvíme často o ovoci Ducha, ale nemáme vyřešeny skutky těla !

Většina skutků těla se přitom týká našich vzájemných vztahů. Život pod Boží vládou čistí Církev od všeho špatného a svazujícího

Principy Božího království by měly být také normální součástí našeho života

Těm, kdo mi nechtějí rozumět říkám, že jestliže mě svádí ruka ke krádeži, tak jí samozřejmě nebudu utínat. Znamená to, že krádež je závažná věc před svatým Bohem a jestliže chci žít v Jeho království pak nemám krást ! Princip je v tom : Označit hřích jako hřích a správně s ním naložit. To patří k procesu tříbení !

O tom, že ne každý spasený člověk je v nebo vejde do Království nebeského mluví Ježíš v Kázání na hoře. Mt.7 : 20 – 21 „ A tak je poznáte po jejich ovoci. Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích“

Tenhle výrok je prostě o tom, že Království Boží je jiná kategorie než Církev a nebojme se to říci nahlas. Dlouho jsem s tímto veršem problém a často je zneužíván a je jím zvedán varovný prst směrem k domnělým nebo skutečným heretikům. Tento verš říká, že mnozí spasení lidé nevejdou do království nebeského ( rozuměj Království Božího) protože nečiní vůli Ježíšova Otce v nebesích. Není to o ztrátě spasení ! Kdo je znovuzrozen má novou přirozenost a nemůže jí ztratit. Ale nemusí vejít do Božího království pro své hříchy, které ho i jako spaseného člověka svazují a brání tomu, aby byl používán jako „dobrý nástroj“ v Boží ruce. Ježíš to řekl Nikodémovi jasně : Nenarodí-li se kdo znovu nemůže spatřit a ani vejít do Božího království. Ten termín „znovuzrození“ je výsledkem přijetí „evangelia milosti“ a každý evangelikál i charismatik ví o co jde. Takže spasení a vhled či vstup do prostoru, ve kterém v mém životě opravdu vládne Pán, jsou dvě kategorie. Můžu být spasen, ale budu si žít víceméně po svém. Budu mít neustále problémy s hříchem. Přitom oprávněně říkám : Pane, Pane ( protože Ježíš je i mým Spasitelem), ale nepodřizuji svůj život Bohu. Tím se stane, že jsem spasen a zachráněn pro věčnost, ale můj život neodpovídá nárokům Krále abych mohl vstoupit do prostoru Božího království

Stojíme před dvěmi hraničními postoji věřících. Jeden je evangelikální a druhý charismatický. Pokusím se je stručně definovat

Problém tradičně - evangelikálního přístupu

Protože bychom museli řešit otázku Boží moci, potvrzování Božího slova viditelnými znameními a zázraky, tak „správně“ rozdělíme působnost Božího království na dobu, kdy ho zde Ježíš hlásal osobně. Když zemřel a vstal z mrtvých odešel do nebe a přichází doba Církve. Jakoby Království Boží mizí v oparu, aby se zas v plné parádě vynořilo ve chvíli, kdy Církev bude již vtržena k Pánu do nebe. V době „Velkého soužení“ a během Milénia se tyto principy vrátí v plné síle. Důsledkem je, nástup učení o „laciné milosti“. To nás staví do role pozorovatelů a vyřazuje z duchovního boje

Pravým důvodem tohoto přístupu k Božímu království je :

Obava z Boží moci a viditelných znamení kterou by bylo slovo potvrzováno

Prostě my se těch projevů Boží moci bojíme a označujeme je často za dílo démonů. Dřív jsem byl takový . Dnes tyto projevy očekávám, protože neoddělitelně patří k Boží vládě v životě člověka !

Vždyť každá taková událost slouží ke zjevení Boží slávy !

Protože se evangelikálové neumí orientovat v oblasti duchovních darů, tak raději tuto oblast pokrytecky neotevírají a zůstávají v jistém druhu pýchy nad svou známostí Božího slova. Přitom právě tyto dary mají sloužit k budování Těla Kristova

Problém charismatického přístupu

Ten spočívá obecně až v přílišném nerozlišování Božího jednání s Izraelem, pohany a Církví. Někde se objevuje až přílišné prosazování viditelných projevů Boží moci a duchovních darů. Zůstávají v jistém druhu pýchy na své dary ( charismata), které dostali . Dary pak neslouží k budování Těla, ale k prosazování sebe a s tím přichází manipulativní přístup k bratří a sestrám. Objeví se jisté pohrdání „slabšími“ a opouští se biblický model „všeobecného kněžství“ . Pak stačí aby vůdce ( pastor) selhal a sesype se sbor. Nebo dojde k tomu, že začne mezi věřící řevnivost, protože to každý vidí jinak a každý se odvolává na Ducha svatého. Je to tím, že se nejdříve nenaučili s dary ( charismaty) zacházet, spěchají a nechtějí setrvávat v Boží škole třeba i dlouhá léta a učitel se rozpoznání darovaného tak, aby to bylo k užitku a ne k rozdělení.

Poslední okruh problémů, který zmíní, je tzv. „ charismatický postmodernismus“. Spočívá v tom, že zachází, zejména s darem prorockým, necitlivě, bez Boží lásky. Někdo dostane prorocké slovo, na výklad od Duch sv. se neptá ani na něj nečeká. Bez obalu ho řekne tomu, koho se domněle nebo skutečně týká a ten se „sesype“. Chybí tam Boží láska, pokora a zvažování. Pevně se věří „daru“ a nehledí se na Písmo a řešení, které se v něm nabízí. Když se tomu jeden diví, tak slyší něco o tom, že se dary nemá pohrdat, že on to vidí tak a podle toho jedná. Vytrácí se pevný základ – Písmo z rozsuzování a často se to dostává na území, kdy už jedná skrze takové věřící Nepřítel a jeho duch rozkolu

U obou proudů ( evangelikálního i charismatického) se naplňuje Boží slovo o tom, že Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost . U obou se objevují skutky těla podle Gal.5 kapitoly a ty převládnou nad ovocem Ducha a/nebo se skutky těla zamění za ovoce Ducha, zejména pokud jde o vzájemné vztahy mezi věřícími ve sboru

Charismatické hnutí bez evangelikálů je v nebezpečí extrémů stejně jako tradiční evangelikálové bez charismatického přístupu k životu víry

Místo předsudků a odsuzování by se měli jeden od druhého učit. Vznikla by „nová vlna zbožnosti v Církvi“, která by byla velmi silná a vedla by ke sjednocení často zbytečně rozděleného Těla Kristova. Jestliže je jeden Bůh, jedna víra, jeden křest a jeden Duch, pak musí toto sjednocovat křesťany a ne rozdělovat . A jestliže rozděluje, pak je chyba v nás a to na obou stranách .

Ježíš při jedné akci říká svým odpůrcům zcela jasně „Kdo není se mnou, je proti mně; a kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje“ Mt.12:30

Farizeové ho obvinili, že vyhání démony skrze nadřízeného démona Belzebula. Pán jim viděl až do žaludku a tak říká, že „Každé království vnitřně rozdělené pustne a žádná obec ani dům vnitřně rozdělený nemůže obstát“ ( Mt.12: 25)

Ano, Boží království ve kterém žije Církev v době milosti je rozděleno a ještě z toho obviníme Ducha svatého. Často slyšíme : Tam, kde se otevře otázka charismatických darů a osobního vztahu s Duchem svatým, tam dochází k dělení. Sám jsem tím dříve argumentoval. Všechno pramení z neznalosti věci a bez osobní zkušenosti s Duchem svatým

Dělení nemusí být ještě rozdělením !

K rozdělení charismatických sborů nastane tím, že 1)nadřadí duchovní dary nad Písmo nebo 2) vstupem hříchu do řad křesťanů. Převládnou skutky těla a ty se nevyhýbají žádné ze skupin náboženských směrů

K rozdělení dochází i mimo charismatickou oblast. U evangelikálů je to naopak 1)odmítání duchovních darů a rovněž 2) skutky těla z nichž většina se týká vztahů mezi věřícími. Dělení místních církví z bohulibých důvodů je naopak žádoucí a posunuje Boží království blíž k lidem. Rozsévají se po ploše republiky „hořící oltáře“ kde je chválen a uctíván Hospodin ( rozuměj Pán Ježíš), které budou spolupracovat na nové bázi vztahů ku prospěchu šíření evangelia a hlásání slova v moci

Mnozí proroci ( Ef.4:11) v dnešní Církvi mají vidění a sny o velkém probuzení v našem národě i v Evropě. Zatím nepřichází a ve vzduchu visí otázka PROČ. Duch svatý jim ukazuje, jak by bylo….

„ kdyby nebylo rozděleného Božího království“

Bůh vždy jednal v osobní rovině ale jedná také v globální strategii. Chtěl zjevit slávu jediného Boha skrze vyvolený národ - Izrael . Na něm zjevuje svůj charakter a odpovídá na výše položenou otázku

Uvedu jeden příklad ze Starého zákona. Jsme v situaci, kdy pod vedením Jozua Izraelci ukončili obsazování zaslíbené země. Jozue se loučí s Rúbenovci, Gádovci a polovinou pokolení Manases. Usídlili se ještě před Jordánem a teď se vrací na své území. A staví oltář , cit. „ zbudovali ….nad Jordánem oltář, veliký, nápadný oltář „

Pokolení usazená v zaslíbené zemi v tom viděli nebezpečí rozdělení celku, připravili se k boji, mohli bychom říci, za jednotu a posílají tam dva kněze a z každého pokolení jednoho zástupce. Tito lidé jim říkají tato slova Joz.22: 18 – 20   „ A vy se dnes odvracíte od Hospodina! Proto se stane toto: Dnes se bouříte vy proti Hospodinu a zítra se on rozlítí na celou izraelskou pospolitost. Jestliže země vašeho trvalého vlastnictví je nečistá, přejděte přece do země trvalého vlastnictví Hospodinova, v němž přebývá Hospodinův příbytek, a dejte si přidělit podíl mezi námi. Jen se nebuřte proti Hospodinu a nezatahujte nás do své vzpoury budováním vlastního oltáře mimo oltář Hospodina, našeho Boha. Což se Akán, syn Zerachův, nedopustil zpronevěry věcí oddaných klatbě? Což nedolehlo Hospodinovo rozlícení na celou izraelskou pospolitost? A to způsobil jediný člověk!.....“

Vidíme Boží charakter. Stačí jeden člověk a trpí celá pospolitost. Akán vzal z věcí klatých a Bůh vzplanul hněvem proti Izraelcům ( Jozue 7:1) Pro zpronevěru jednoho hněv na všechny !

Církev sama blokuje probuzení

Svými odlišnými pohledy na Boží království a na projevy Boží moci v něm způsobila, že království je rozděleno a pustne. Stav její ne-víry brání vylití mocného požehnání na náš národ a na Evropu. Jestliže je Církev v takovémto stavu, pak pustne Boží království a ztrácí na úbytě. Duch svatý ukazuje ve viděních to, co by mohlo být, ale nebude, dokud nedojde k pokání v Nevěstě Kristově a vzájemnému odpuštění mezi Kristovci. Ne, ne, Boží charakter je jen jeden a naše mudrování a rozumování v této věci je žába na prameni ! Bůh sice žehná na různým místech .Přichází tam probuzení a Bůh požehná v růstu místních církví. Bylo by to, věřím, mnohem masivnější a mocnější, pokud by bylo řešeno to, co jsem řekl dříve

Chybí nám víra na zázraky a to říkám při plném vědomí toho, že se vždy bude dít Boží vůle, že Bůh je suverénní a nenechá si nic diktovat. Na druhou stranu není kus dřeva, vnímá potřeby, slyší modlitby, vidí toužící srdce po zjevení své slávy v Božím království. Vždyť Jemu patří zem a ne Satanovi. O tom přeci není pochyb ! Věřím, že se ještě dostaneme na některé možné předsudky, které panují v řadách evangelikálů vůči charismatickým evangelikálům a nakonec i charismatikům jako takovým

Jak vypadá Nevěsta nebeského Ženicha tady na zemi ?

Víme, že díky Kristově krvi Bůh vidí Nevěstu bez „ poskvrny a vrásky“ . Jedna je pravda o nás v nebi a druhá je skutečnost zde na zemi. To je klasické učení o „dvojí přirozenosti“ – nebeské a zemské. Podívejme se na to z reálného pohledu….víme o tom, že naším úkolem je dorovnávat náš stav s naším postavením v Kristu !

Představte si, že si máte jít pro nevěstu. Přijdete si pro svou vyvolenou a ona je neupravená : rozcuchané vlasy, zmačkané šaty, neostříhané nehty …..! Jak má Ženich, který za Nevěstu zaplatil vlastním životem, po ní toužit ? A vidíte ! Touží po ní. Zdá se to nepochopitelné, ale Boží láska umí milovat i to nedokonalé. Věřím, že evangelikálové neřekli poslední slovo ohledně Ducha svatého a brzy si uvědomí, že Duch a Nevěsta patří neoddělitelně k sobě v osobním vztahu

Zj. 22: 16 – 17 „ Já, Ježíš, posílám svého posla, aby vám to dosvědčil po všech církvích. Já jsem potomek z rodu Davidova, jasná hvězda jitřní." A Duch i nevěsta praví: "Přijď!" A kdokoli to slyší, ať řekne: "Přijď!" Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života“

Nevěsta bez úzkého vztahu s Duchem svatým nebude toužit po Ženichovi ! Charismatičtí věřící to sami nezlomí. Pokud bude evangelikální většina Těla Kristova zakopána ve svých pozicích vůči Duchu svatému; Bůh nevylije své probuzení do temné Evropy, tak jak by chtěl. Neuvolní proudy svého požehnání dokud to nebude napraveno. Duch a Nevěsta nejsou v souladu

Oslovení Ducha svatého v modlitbě není nikde v Bibli uvedeno a tak část Církve s Ním zásadně přímo nekomunikuje. Vlivem svého radikálního postoje k Písmu nedokážou oslovit svého Boha ! Jako kdyby oslovení Boha byl nějaký hřích nebo blud . Vlivem nezdravého důrazu na literu se přímo nekomunikuje se zde přítomným Bohem, který nás má uvádět do všeliké pravdy

Věřím, že mnozí z vás zatouží, přistoupí a naberou vody života. Co je tou vodou života ? Co může rozhýbat zajeté a neproduktivní koleje, co může uhasit naší žízeň po opravdovém křesťanském životě v moci ? Nevěstu zachrání jen touha po osobním vztahu s Duchem svatým a ON k nám začne mluvit

Ježíš veřejně vystupuje na konci týdenního svátku plného hodování a prohlašuje „ "Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, `proud živé vody poplyne z jeho nitra´, jak praví Písmo." To řekl o Duchu svatém …..“ ( Jan 7: 37 – 39). Abych mohl nabrat vody života , musím mít nejprve žízeň ( potřebu). Jan i nás vyzývá : Kdo žízní ať přistoupí …..a bere !

Kde je Boží moc v našich životech ! Nastala inflace slov, vidíme nezájem o evangelium. Království Boží se neprojevuje v životech křesťanů, natož aby křesťané stáli v pravomoci, kterou nám Kristus vybojoval na kříži. Pán neuvolní svou moc těm, kdo se nepokoří a neprojdou zkouškou. Podobnou té v které se osvědčil Ježíš na poušti před tím, než začal hlásat, učit a prosazovat Boží království

Otevřeme se hlasu, vedení a kontaktu s Duchem svatým . K tomu nás už dávno vyzval ap.Jan. Všech sedm sborů v Apokalypse představuje Církev po celou dobu existence doby milosti. Na konci každé promluvy ke všem sborům zaznívá to poslední a nejdůležitější „Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím"

Věřím, že v dalších příspěvcích dojde také na praktické otázky spojené s životem v Božím království

Amen

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace