Grano Salis - Spása zvířat

poslal op

Včera nešťastnou náhodou přišla o život bílá tygřice v liberecké zoologické zahradě. Nedopatřením se totiž dostala do výběhu, v němž byl lví pár, který ji způsobil těžká zranění neslučitelná se životem.
Requiem aeternam dona ei Domine et lux perpetua luceat ei.
V takových situacích si často kladu otázku: Jsou i zvířata adepty věčné nebeské blaženosti? Budou vzkříšena?

          Bible nám o spáse zvířat toho mnoho neříká. Nicméně v některých případech staví zvíře a člověka na stejnou rovinu před Hospodinem, zejm. v Gen 9.5. Působivé jsou texty v Iz 11.6-8 a Iz 65.25, které podle mého názoru hovoří celkem jasně o tom, že i v nebi se počítá se zvřaty. Jestli to však budou vzkříšená zvířata či nově stvořená, lze z těchto veršů stěží dovodit. Nová smlouva nám o spáse zvířat neříká nic. Proto o této otázce lze jen spekulovat.
     Vycházím z toho, že člověk je živočich stejně jako zvíře. Zoologicky se řadí kmene strunatců, podkmene obratlovců, třídy savců, nadřádu placentálů, řádu primátů, kde tvoří vedle lidoopů zvláštní čeleď. Anatomicky i morfologicky je člověk zvířeti velmi podobný. Nápadná fyzická podobnost je mezi člověkem a lidoopy. Například šimpanz horský má DNA z 98,8 procent shodnou jako člověk. Po biologické stránce se tedy člověk od zvířat nijak radikálně neliší.
     Někdo může namítnout, že zvíře je narozdíl od člověka nerozumné. Promiňte mi, ale právě taková námitka není hodna rozumného tvora. Kdo se alepoň trochu a bez předsudků zabýval etologií zvířat, těžko může tvrdit, že zvířata nejsou inteligentní. Pokud by například kočka nevěděla, jak ulovit myš, nemohla by existovat. A co se kotě namoří, než se naučí od mámy chytat myši! Přiznejme si, že chytat myši tak jako kočka neumíme. V tom toho kočka proti člověku rozhodně zná více, je chytřejší. A co teprve dokáží takoví synantropi, jako například potkan! Zvířatům, zejména vyšším, rozhodně inteligence nechybí. Co u nich není narozdíl od člověka vyvinuté, je intelekt, proto u nich lze sledovat perseveranci na určitých naučených behaviorálních stereotypech bez patrné vývojové tendence.
     Velmi blízká biologická příbuznost člověka se zvířaty dává tušit, že člověk není nic víc než o něco dokonalejší opice. Tím něčím je pouze a jedině jeho intelekt, který však nevznikl naráz, ale velmi dlouhým vývojem. Dnes lze jen velmi přibližně určit, kdy tento vývoj u zvířete člověku podobnému začal, v jaké fázi ještě máme hovořit o zvířeti a v jakém o člověku. Pokud připustíme, že člověk pochází z opice, pak tímto raným stádiem vývoje člověka byl zřejmě opočlověk.
     Když tedy vezmeme v úvahu, že člověk je vlastně zvíře sui geneis na o něco vyšším vývojovém stupni, pak není důvod zvíře vyřazovat z adeptů spásy jen proto, že mu chybí intelekt. Pokud bychom totiž právě intelekt považovali za podmínku, aby tvor mohl dosáhnout spásy, tím bychom ipso facto ze spásy vylučovali lidi s hlubokou a těžkou mentální retardací, kteří nejen že zcela postrádají intelekt, ale výší inteligencí nedosahují ani výše inteligence některých zvířat. A to je zjevně absurdní podmínka, kterou bychom zcela popírali univerzalitu spásy. Navíc tito lidé nemohou za to, že se narodili s tak těžkým postižením. A jen proto by neměli být adepty spásy? A podle mého názoru by bylo stejně tak nespravedlivé usuzovat, že zvířata, která Bůh neobdařil bez jejich zavinění intelektem, nebudou spasena. Bůh je přece pánem všeho tvorstva. A co by to bylo pro člověka, nebo alespoň pro asi velkou většinu z nás, za věčnou nebeskou blaženost, kdybychom se tam nesetkali se všemi zvířaty, zvláště s těmi, které jsme měli rádi?

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace