V tomto pokračování článku "Slovo o kříži" se budu zabývat především významem krve Kristovy v našem spasení. Vidíme, že krev Kristova má co činit s tím, co jsme spáchali a týká se našich hříchů.

Římanům 3,23 - 25: všichni zhřešili a postrádají Boží slávu, ale jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši. Jeho Bůh ustanovil za prostředek smíření v jeho krvi skrze víru, aby ukázal svou spravedlnost s ohledem na prominutí předešlých hříchů v shovívaní Božím, k dokázaní spravedlnosti své v nynějším čase, k tomu, aby on spravedlivým byl, a ospravedlňujícím toho, jenž je z víry Ježíšovy.
Ř 5,8-9: Bůh však projevuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Tím spíše tedy nyní, když jsme byli ospravedlnění jeho krvi, budeme skrze něho zachránění od hněvu.
Když hřích přišel, projevil se neposlušností vůči Bohu a po každém hříchu následuje trest. Hřích způsobuje odcizení Bohu a člověk se vzdaluje od Boha. A Bůh již nadále nemůže mít s člověkem obecenství pro něco, co je v celém Písmu známo jako hřích. Hřích totiž v člověku způsobuje pocit viny a odcizení.
Hřích kromě toho dává satanovi možnost obvinit nás před Bohem a v našem nitru naslouchat tomuto obviňování. A tak se satan stává „žalobníkem bratří“. (Zj. 12,10).
Nejdříve muselo být skoncováno s našimi hříchy, což učinila kristova krev. Dále musela být odčiněna naše vina a svědomí muselo být utišeno poznáním ceny této krve. A nakonec musel být odražen útok nepřítele a žalobce. Z Písem víme, že jen Kristová krev může být úspěšná v těchto třech situacích.
Tři základní aspekty této krve si teď přiblížíme. 

Krev především náleží Bohu.

Abychom nebyli odsouzení musí nám Bůh hříchy nejdřív odpustit, ne protože je přehlíží, ale protože vidí krev. Podívejme se na příklad z Písem 3 Moj. 16 kapitola.
V Den smířeni byla vzata krev z oběti smíření a vnesena do Svatyně Svatých a kněz ji sedmkrát kropil před Hospodinem. Toho dne byla oběť smíření veřejně obětována v nádvoří stánku. Všichni to mohli vidět, ale podle Hospodinova nařízení jen nejvyšší kněz směl vstoupit do Svatyně Svatých s touto krví. Nejvyšší kněz byl předobrazem Pána Ježíše a jeho vykoupení. (Žd. 9,11-12). Nikdo jiný tam nemohl vstoupit. Toto jednání mezi Bohem a nejvyšším knězem proběhlo bez lidí, kteří s toho měli zisk. Podobně to proběhlo  pro záchranu Izraele v Egyptě. 2 Moj. 12,13. Krví velikonočního beránka byly pomazány veřeje dveří zvenčí a maso bylo snědeno vevnitř. A tady je zásadní slib Boží: „Kde uvidím krev, nevejdu dovnitř.“
Tyto obrazy hovoří, že krev nebyla vylita pro člověka, ale pro Boha. Vždyť ti, kteří jedli maso uvnitř neviděli krev.
Je to jedině Kristová krev, která uspokojila Boha.
Žel pro mnohé může být pocit viny tak velký, že je dokáže připravit o moc a význam krve u Boha. Tento první aspekt krve se nedá vystihnout rozumem. Tady je místo pro víru v Boží slovo. 1Petr 1,18-19.
Mohl-li Bůh přijmout krev jako dostatečnou hodnotu za naše vykoupení, můžeme si být jistí splacením našeho dluhu vůči Bohu a jeho spravedlností.

Krev a její ocenění věřícím.

Jestliže krev stačila Bohu, musí stačit i nám.
Její význam pro člověka je, že především očistí jeho svědomí. Žd. 10,22. Jen Kristová krev může očistit naše srdce od zlého svědomí. Jestliže nebudeme pozorní a spojujeme očišťující krev s naším srdcem, dopouštíme se chyby.
Mnozí to nechápou a tak se třeba modlí: „Pane, očisti mé srdce svou krví.“
Co nám ale říká Boží slovo? Jer. 17,9: Nejlstivější jest srdce, nade všecko nejpřevrácenější. Proto musí Bůh učinit více, než jen očistit naše srdce, musí nám dát srdce nové.
Nikdo přece nepere, ani nežehlí starý a děravý oděv, určený k zahození.
A tak nám Bůh říká v Ezech. 36,26: „Dám vám srdce nové, a ducha nového dám do vnitřnosti vašich.“
V listu Židům není psáno, že krev očišťuje naše srdce, ale srdce od „svědomí“ zlého.
Měli by jsme vědět, jak důležité je mít svědomí čisté, jednáme-li s Bohem. Kdykoliv zjistíme, že naše svědomí je obtíženo, naše víra mizí a cítíme, že nemůžeme hledět na Boha.
Abychom mohli žít ve spojení s Bohem, musíme znát cenu této krve. Držíme-li se krve, nikdy nepřestane být základem našeho přístupu k Bohu. Tady si musí každý z nás ujasnit, zda hledá vždy cestu do Boží přítomností jedině prostřednictvím krve, či ještě nějak jinak.
Ve světle Božího slova poznávám své hříchy a neustále vyznávám potřebu očištění a usmíření, a tak se vždy blížím k Bohu na základě dokonalého díla Pána Ježíše. Vždy se přibližují k Bohu skrze zásluhy Ježíše Krista a nikdy své vlastní. Nikdy nesmím podlehnout pokušení blížit se k Bohu proto, že jsem například dnes byl neobyčejně milý a trpělivý, nebo jsem pro něj něco vykonal. Jediný správný způsob přicházení k Bohu je skrze krev Kristovu.
Uvědomte si, že čisté svědomí nikdy nevyplývá z našich zásluh, ale vždy spočívá na díle Pána Ježíše a vylití jeho krve.
Když se přibližujete Bohu, přicházíte k němu na základě svých citů, anebo s pocitem, že dnes můžete pro něho něco vykonat? Anebo kvůli prolité krvi, s tím ,že Bůh se dívá na tuto krev a je uspokojen?
Změnil se někdy význam Kristový krve? Ne, maximálně jsme si nechali něco takového našeptat nějakým lživým duchem.
Dokud jsme v těle, bude vždy jediný způsob přístupů k Bohu jeho krev.
„Blahoslavený muž, kterému Pán nepočítá hříchu.“ (Ř 4,8) A  proč? Protože nemáme „Žádného svědomí z hříchu“ (Žd. 10,2)

Přemožení žalobníka bratří.

Kdysi jsem si uvědomil, že to co umožňuje satanu přístup před Boží trůn, jsou naše hříchy a naše nevěra v moc Kristovy krve.
Málokdo si uvědomuje, že nejrafinovanější satanovou zbraní je jeho nepřetržité žalování na bratry. (Zj. 12,10) A jeho nejlepším spojencem v tomto boji proti nám, jsme my sami.
Je až trestuhodné jak jsme nedbalí, naivní, a jak lehce si necháváme nalhávat cokoliv jiného, co by nám údajně pomohlo líbit se Bohu.
Jak lehce a rychle zapomínáme na svého nejvyššího kněze, který nás také zastupuje před Bohem nepřetržitě. A nevstoupil tam s našimi „dobrými“ skutky, ale se „svou vlastní krví“. (Žd. 9,12) 
Tímto třetím aspektem krve Kristovy, je její zaměření proti satanu a jeho žalobám. Jen díky ní se vždy můžeme směle postavit proti jeho veškerým žalobám. Jak bojuje Kristova krev se satanem? Jednoduše, staví Boha na stranu člověka proti satanovi.
Musíme se vrátit do ráje, když Adam pojedl ze stromu poznání dobrého a zlého, obrazně řečeno, získal satan místo v člověku. A výsledkem bylo, že Bůh musel odstoupit od člověka a tak se člověk ocitl mimo ráj a mimo slávu Boží, poněvadž došlo k vnitřnímu odcizení Bohu. (Ř. 3,23)
Někdo napsal, že od té doby je v člověku něco, co činí Boha neschopným člověka chránit.
Proto má Kristová krev takový význam, neboť odstraňuje tuto překážku a vrací člověka Bohu a Boha člověku. A protože je Bůh na jeho straně, může na satana hledět beze strachu.
1 Jan 1,7 ...krev Ježíše Krista, jeho syna, nás očisťuje od každého hříchu.
Řekneme-li, že s ním máme společenství, a přitom chodíme v temnotě satanských lží, lžeme a nečiníme pravdu. Jestliže však chodíme v tom světle Božího slova pravdy, máme společenství mezi sebou.
Chodím-li s ním ve světle, všechno je vystaveno a odkryto tomuto světlu tak, že Bůh vše může vidět a jeho krev vše očišťuje od každého hříchu. Ještě jednou! Krev Ježíše , Syna Jeho nás očišťuje od každého hříchu, jen ona to dokáže, neboť jen ona Boha uspokojí.
Vidí-li Bůh naše hříchy a přece nám je může odpustit pro tuto krev, z čeho nás satan může obvinit? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? (Ř. 8,31)
Bůh ukáže na krev svého drahého Syna a to je odpověď, proti niž není odvolání.
Kdo bude žalovat na vyvolené Boží? Bůh jest, jenž ospravedlňuje. Kdo jest, ježto by odsoudil? Kristus jest, kterýž umřel za ně, nýbrž i z mrtvých vstal, a kterýž na pravici Boží jest, kterýž také i oroduje za nás. (Ř. 8,33) Jediné co je třeba učinit, je poznat naprostou dostatečnost Kristovy krve.
Kristus přišed, nejvyšší kněz...skrze svou vlastní krev, všed do svatyně, věčné vykoupení nalezl. (Žid. 9,11-12) On je Veleknězem a naším Zastáncem již skoro dva tisíce let. On jest oběť slitování za hříchy naše. (1 Jan 2,1-2)
Jak se může satanova žaloba stát jeho nejúčinnější zbraní? Ukazuje na naše hříchy a obviňuje nás z nich před Bohem a věříme-li jeho obviněním, padáme. A proč tak ochotně věříme jeho obviněním? Protože stále doufáme v nějakou vlastní spravedlnost. Satanský úspěch spočívá v tom, že se mu daří odvrátit náš pohled chybným směrem.
Jak jednat s člověkem, který nedůvěřuje v dostatečnost Kristovy krve? Přestože je tato krev dostatečná, on raději naslouchá satanu. Přestože je naším obhájcem Kristus, my věříme našemu žalobci. Jak je to možné?
Takový dosud nepoznal, že jediné co si zaslouží, je smrt. A neví, že jedině sám Bůh může odpovídat našemu žalobci a že Jeho drahá krev je vlastně odpovědí. Ať vás ani nenapadne se bránit satanským žalobám svými dobrými skutky, ale vždy jen Kristovou krví.
Jen naše víra v jeho drahou krev a naše odmítnutí ustoupit z tohoto stanoviska, jsou to jediné, co může utišit jeho obviňování a dokáže satana zahnat na útěk. (Řím. 8,33-34) A tak tomu bude i na konci. (Zj. 12,11)