Zeptáte-li se křesťana, kde se ve světě bere zlo, když je Bůh dobrý, vyslechnete si povídání o Satanovi, který se kdysi vzbouřil proti Bohu, svedl člověka atd. Pokud jde o podíl Boha na existenci zla, pak mluvíváme o tom, že ji jen dočasně dopustil. Bible nám však říká něco jiného - Bůh je přímo tvůrcem zla. 


Poznámka úvodem

Uvědomuji si, že tvrzení uvedené v úvodních větách může působit jako rouhání. Chápu, že u mnohých může vyvolat silnou emocionální rekaci, ale domnívám se, že bychom neměli ignorovat to, co Písmo učí, i když se nám to nemusí líbit.

Bůh ústy proroka tvrdí, že je tvůrcem zla

Ve 45. kapitola proroka Izajáše o sobě Bůh praví:"Já jsem Hospodin a jiného už není, mimo mne žádného Boha není. Přepásal jsem tě, ač jsi mě neznal,aby poznali od slunce východu až na západ, že kromě mne nic není. Já jsem Hospodin a jiného už není. Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin konám všechny tyto věci."

Bůh nám tu tedy sděluje, že právě on tvoří zlo. Septuaginta používá tam, kde je v ČEPu "zlo" slovo κακός (Strong G2556), které se významově velmi dobře kryje s použitým hebrejským slovem (Strong H7451). Vzhledem k vysokému počtu výskytů v Bibli uvedu jen několik příkladů tak, jak jdou za sebou od Genesis (slovo použité k překladu podtrženo):

Gn 31,14b: "Měj se na pozoru! Mluv s Jákobem jen v dobrém, ne ve zlém (dosl. ze zla)"),
Gn 31,29: Bylo v mé moci naložit s vámi zle (dosl. udělat zlo). Ale Bůh vašeho otce mi na dnešek řekl: »Měj se na pozoru, mluv s Jákobem jen v dobrém, ne ve zlém.«
Gn 48,16a: Anděl, Vykupitel, jenž před vším zlým mě chránil, ať požehná těm chlapcům.
Lv 27,12: Kněz je odhadne, je-li dobré nebo špatné, a bude podle knězova odhadu.

Podívejme se nyní do samotného Izajáše:

3,11: Běda, zle bude svévolníku, tomu se dostane odplaty za to, co páchal. (dosl. zlo ... bude mu uděláno)
5,20: Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké!
31,2b: Přivodí zlé věci, neruší svá slova. (dosl zlo)
56,2c: aby jeho ruka neučinila nic zlého.
59,7a: Jejich nohy pádí za zlem.

Mojžíšovi Bůh sděluje, že je zodpovědný za tělesná postižení člověka

Hospodin mu však řekl: "Kdo dal člověku ústa? Kdo působí, že je člověk němý nebo hluchý, vidící nebo slepý? Zdali ne já, Hospodin? (Ex 4,11)

V souvislosti s tímto veršem jsou zajímavá i slova Ježíšova. Jeho učedníci se ho zeptali: "Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?"Ježíš odpověděl: "Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží". (J 9,2-3) I zde je za slepotu odpovědný ten, kdo chtěl, aby se zjevily skutky Boží, tj. Bůh sám.

Bůh se označuje za toho, kdo působí zlo

Když se v městě troubí na polnici, zda se lid netřese? Stane-li se v městě něco zlého, zda nejedná Hospodin? (Am 3,6) Zde nás tedy Hospodin ústy dalšího proroka ujišťuje o tom, že zlo je projevem jeho jednání.

Konkrétní projevy zla způsobeného Bohem

Povšimněme si, že Písmo nám tvrdí, že to byl právě Bůh, který způsobil, že někdo jednal zle, tj. tak, že byl za své jednání následně potrestán. V Exodu tak Hospodin čtyřikrát tvrdí (4,21; 7.3; 14,4 a 14,17), že zatvrdí srdce faraóna (Egypťanů), aby jednal(i) v přímém rozporu s tím, co jim ústy Mojžíše a Árona sám nařídil. 2S 24,1 nás informuje, že sám Hospodin podnítil Davida k tomu, aby sečetl lid a udělal tak něco, co bylo hříchem. Sám David se k hříšnosti svého skutku přiznává (2S 24,10) a Hospodin ho trestá za něco, k čemu ho sám podnítil. (2S 24,12nn) V 1Pa 21,1 se dočteme, že Davida ke sčítání přiměl "satan". Křesťané se často pokoušejí tento problém nějak okecat s tím, že Satan mohl Davida k něčemu přimět, protože ho Bůh opustil. To se ale v Písmu nepíše, neboť ve 2S je iniciátorem jednozněčně sám Bůh. V principu tu máme několik možných vysvětlení:

1. Došlo k písařské chybě. V Písmu je hodně takových chyb (zejména u čísel), ale pokud bychom se měli domnívat, že je možné, že písaři zaměnili slovo Satan za slovo Hospodin v 1Pa 21,1 (nebo obráceně ve 2S 24,1), pak je Bible bezcenná, neboť nemůžeme mít jistotu, že k podobné záměně nedošlo na více místech a Bohu tak nejsou připisována slova a skutky ďábla či obráceně.
2. Je to svědectvím teologického vývoje v rámci SZ, kdy Židé začali připisovat špatnosti ďáblu místo Boha. Tento výklad liberálních teologů tak předpokládá, že kdyby byl Exodus napsán později, byl by za původce zatvrzení srdce faraóna označen právě Satan. Problém tohoto výkladu ale je, že i v pozdější literatuře (např. výše uvedený Ámos) je zlo připisováno přímo Bohu.
3. Satan je služebník Boha, který koná jeho vůli podobně jako další andělé, kteří někdy zvěstují Jeho slovo, jindy konají přímo skutky v Jeho zasoupení.
   
4. Slovo satan není správné chápat jako jméno kvůli nepřítomnosti určitého členu. Satanem se tu rozumí sám Hospodin, který se stal odpůrcem (to je význam slovo satan) Davida. V tomto smyslu (satan=kdokoli, kdo odporuje) je slovo satan v Písmu použito opakovaně i o lidech.