Grano Salis - Dědičný hřích

Nevím kdo po prvé tento dědičný stav – odcizení se Bohu, nazval hříchem. Nejspíše si takový název „dědičný“ odvodil na základě slov apoštola Pavla.
Římanům 5,19: Jako se skrze neposlušnost jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také skrze poslušnost jednoho stanou mnozí spravedlivými.

Mnoho lidí namítá, že není spravedlivé přičítat hřích rodičů, jejich potomkům. Tento názor pramení z nevědomosti, a proto to jsou unáhlené závěry.
Žel mnoho lidí se mylně domnívá, že se stávají hříšníky, protože zhřešili a stačí jen vyvarovat se hříchů a jsou vzatí Bohem na milost. Tyto mylné představy vycházejí z nepochopení a nepoznání skutečného stavu svého nitra, pocházející ze srdce odcizeného Bohu.
Takové odcizené srdce člověka nemá schopnost naslouchat Božímu slovu. Jak se to mohlo stát?
Především si musíme uvědomit, že jsme členy lidského pokolení. Ať už tomu věříme, nebo ne, jsme potomky Adama a Evy. Ještě přesněji řečeno, všichni pocházíme z Adama, prvního stvořeného člověka.
Co se stalo v ráji, jsme mohli číst, nebo slyšet. Po pádu Adama se změnila jeho povaha, vnitřně se odcizil Bohu. Aby v tom odcizení nežil věčně, byl mu zamezen přístup ke stromu života. Od té doby všichni potomci Adama a Evy umírají.
Toto vnitřní odcizení Bohu a tím i jeho životu, působí, že člověk není schopen se Bohu líbit. Od narození se stává Boha neposlušným člověkem.
Co se narodilo z těla, je tělo.
Bible tyto lidi nazývá hříšníky. Což vlastně znamená ti, kteří hřeší, ať chtějí, nebo nechtějí. Na tomto našem padlém stavu, na naší povaze, naší hříšností se nedá nic změnit. Bible říká, že jediná změna, která může nastat je smrt. A proto je lidem uloženo jednou zemřít.
Jak se to vše stalo? Apoštol Pavel říká: „neposlušností jednoho“. Nestal jsem se hříšníkem proto, že jsem já sám hřešil, ale proto, že to byl Adam, kdo zhřešil. Rod každého z lidí se datuje až k Adamovi, jsme jeho potomky. A není možnost jak to změnit. Nikdo se mě neptal, jestli se chci narodit.
Jestli je někdo aspoň trochu uvažující, měl by dospět k poznání, že když Adam pojedl z toho stromu poznání dobrého a zlého, byli jsme v jeho těle. Náš život pochází z Adama, ať se nám to líbí, nebo ne. Když jsme byli v něm, tak jsme ve skutečnosti pojedli s ním a poslechli hada.
Tady se dá jednoznačně říci, že naše obtíže nespočívají v našem jednání, ale v našem dědičném původu. Pokud nejsme schopni změnit svůj původ, nemůžeme dosáhnout vysvobození z hříchu.
Pomalu dospíváme k řešení, jak vyváznout z našeho prokletí. Můžeme totiž vidět, jak tento problém řeší Bůh.

Římanům 5,12 – 21. ...Jak v Adamovi, tak i v Kristu.

V Adamovi jsme se stali dědici všeho, co pochází z Adama, a v Kristu jsme se stali dědici všeho, co je Kristovo.
Jak tuto věc dokazují Písma? Židům 7,1 – 17: Abrahám nabídl desátek Melchisedechovi, v něm i Izák, v něm Jákob, v něm i Lévi. V té době nikdo nepomyslil na Léviho, byl ještě „v bedrech“ svého praotce Abraháma. A tentýž význam má i „v Kristu“. Abrahám jako otec rodiny věřících soustřeďuje tuto rodinu v sobě samém. Když obětoval Melchisedechovi, obětoval v něm i celý jeho rod. Neobětovali odděleně – jako jednotlivci, ale byli v něm a proto, když on obětoval, obětovalo v něm i veškeré potomstvo.
A tak se i nám naskýtá jiná, nová možnost. Jako potomci Adamovi jsme přišli o všechno.
Skrze poslušenství jednoho, spravedliví budou mnozí. V Adamovi si zoufáme, v Kristu Ježíši máme naději!
Bůh nám jasně ukazuje, že má v úmyslu nás osvobodit od dědictví Adamova, od hříchu a přenést do království svého, a dát nám dědictví Kristovo.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace