Křesťané mají tendenci vidět spíš jednoho Boha ve třech osobách, než vidět v jednotlivých osobách jednoho Boha. Zkrátka : Spíš umíme vidět " jednotu v mnohosti" než " mnohost v jednotě" . Otec, Syn a Duch jsou jedno, jeden Bůh. A to víc než často vnímáme. Jak to psal, myslím Didymos, je potřeba biblicky rozlišovat jednotlivé úlohy ( role) v plánu spásy. Spása není jen vlastní okmažik dovršení ZNOVUZROZENÍ, ale jde o celý život víry až do naší smrti. Jak víme, Boží Syn nezůstal v nebi, ale přišel na zem a obětoval své tělo jako Syn člověka. Otec ani Duch na kříži nebyl . Dary ( charismata) rozdává Duch sv. ne Otec ... atd. Sílu nést ovoce dáva Duch sv. , ne Pán Ježíš a tak bych mohl pokračovat. Křesťané si příliš zvykli spíš Boha rozdělovat na jednotlivé osoby, než tyto osoby vidět v jednotě . Dám příklad vztahu Božího Syna a Ducha sv.

Jednota Ježíše – Božího Syna a Duch svatého 

1 Kor.15:45 „ …. poslední Adam je však Duchem oživujícím“ . Z textu jednoznačně vyplývá, že „posledním Adamem“ je Pán Ježíš. Pak Kristus je Duchem …..s velkým „D“ což ukazuje na osobu Ducha svatého. Zde vidíme jednotu Božího Syna a Ducha svatého

Dále Nový zákon mluví o „Kristově Duchu“, kterým je Duch svatý ….
2 Kor.3: 17 – 18 „ Duch je tím Pánem ( Kyrios = „Pán“ jakožto hodnostní titul, který patří Ježíši). Z textu jasně vyplývá a znovu to opakuji :
Duch je tím Ježíšem, který byl učiněn Pánem a Kristem !  To není nějaký zmatek, to je jednota Ducha a Syna   ( na kterou nejsme zvyklí slyšet)

Pokračuji v citátu :
„... , kde je Duch Páně, tam je svoboda.  Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě - to vše mocí Ducha Páně“  . Kdo vidí nás setkává se s Ježíšem. Náš charakter se mění mocí Ducha svatého, není to z nás !

Ještě k titulu „Kyrios = Pán“. Ve Sk. ap. 2 : 36  ap. Petr mluví o Letnicích k Židům z různých zemí, cit. „Ať tedy všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh 1)Pánem a 2)Mesiášem". To slovo „ Pán“ je  řecké „Kyrios“. Mesiáš znamená „Vykupitel“, „Spasitel“  tedy Kristus. Ježíš byl učiněn Bohem Pánem a Kristem ! Haleluja !  Tady je krásně ukázána jednota mezi Kristem a Duchem svatým

Je také jednota mezi Otcem a Duchem, ale tím nechci unavovat. Důležité je, že skrze Ducha sv. je v nás Otec a Syn ! A kdo nemá Ducha Kristova ( Ducha sv.) ten není Jeho ! Vidíme jak se krásně ukazuje na jedné straně "jednota v mnohosti", ale současně i "mnohost v jednotě". Jednotlivé Boží osoby se jakoby překrývají, jsou velmi, velmi blízko.

Praktický dopad : S klidem oslovuji Ducha sv. v modlitbě ve věcech Jeho kompetence v plánu spásy. Stejně jako oslovuji Otce a Pána Ježíše.  Z pohledu poznání Boží osoby je to naprosto v pořádku i když oslovení Ducha sv. v modlitbě není nikde v liteře uvedeno ( v Bibli). Jenže poznání Boha ( Boží osoby v jeho plnosti) stojí nad literou, stejně jako Ústava stojí nad Zákony naší republiky

(Malachiáš 2,10)

Toto je úvodní verš tohoto článku. Takže - stvořil nás jeden Bůh. A jak nás stvořil?

Gn 1:26 I řekl Bůh: „Učiňme člověka, k našemu obrazu podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“

Ko 1:15 On (Pán Ježíš Kristus) je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření,

Ve spojení těchto dvou veršů je jasné, že jako "předlohu" při tvoření člověka měl Bůh Krista - Obraz neviditelného Boha, jako  vyjádření Boha. Je to jako s fotografií. Když vám ukážu fotografii jistého bratra a řeknu: to je bratr ten a ten, pak to neznamená, že ten potištěný papír je onen bratr, ale na tom papíře je jeho obraz. Aby mohl Bůh stvořit člověka k Obrazu Božímu a dokonce podle Boží podoby, musel Ten Obraz i ta vnější podoba existovat ve chvíli, kdy ke stvoření docházelo.

Podle slova "Učiňme" můžeme předpokládat, že před stvořením člověka došlo k jakési poradě v Božství, kdy Bůh Otec mohl říci něco jako: "Stvoříme člověka a bude vypadat jako ty, Synu. Dáme mu ducha, který bude nádobou, jejímž obsahem budeme skrze Ducha Svatého my jako život a všechno pro člověka, aby nás mohl vyjadřovat a panovat v našem jménu a zastoupení s naší autoritou nade vším živým v moři, v povětří, nad zvířaty a nad celou zemi a zvláště nad každým plazem plazícím se po zemi (tzn, i nad Satanem)." Na základě této porady pak Bůh stvořil člověka tak, jak řekl, a proto úplně jinak, než všechny ostatní živé tvory, kteří jako např. zvířata byla stvořena podle svého druhu. Člověk však byl je stvořením podle Božího druhu, tj. stvořením s nejvyšší úrovní života s nejyšší úrovní vědomí sebe sama a jako jediné stvoření, které je schopno díky svému duchu vnímat a přijímat Boha jako svůj život, představený v knize Genesis stromem života. Bible v dalších knihách zjevuje, že tímto stromem života (obraz) je Kristus (skutečnost).

A pak tu máme několik tajemných míst ve Starém zákoně, kde můžeme také vidět Krista, ještě než se narodil jako člověk.

Je to setkání Abrahama se třemi muži, kteří byli ve skutečnosti Hospodin - Kristus a dva andělé. Je jím boj Jákoba s "mužem", který dá Jákobovi nové jméno - Izrael a po té, co mu vykloiubí pravou kyčel, mu i požehná, takže Jákob nakonec pozná, že to byl sám Bůh. A nakonec setkání Jozue s velitelem Hospodinova vojska.

Tož tak.

willy