JMK o osudu ďábla bylo rozhodnuto jakmile se postavil proti Bohu. To je to naše lidské myšlení a chceme být milosrdnější než samotný Bůh, respektive chceme Bohu podsouvat naše uvažování. Uvědom si, že i člověk, který jednou opustil Boží milost, ztratil naději na spásu.

Židům 6:4  Pro ty, kdo byli už jednou osvíceni, kdo okusili ten nebeský dar, získali podíl na Duchu svatém,
5  okusili dobrotu Božího slova i moc budoucího věku,
6  a přesto odpadli, pro ty je nemožné znovu se vrátit k pokání. Znovu by tak pro sebe křižovali Božího Syna, znovu by ho vydávali potupě!

rastan

Kdo z nás nikdy neopustil Boží milost? Všichni bychom ztratili naději na spásu!

Oko, opět vedle. Víš co je to odpadnout, padnout? Ještě jednou

Židům 6:4  Nebo nemožné jest jednou již osvíceným, kteříž i zakusili daru nebeského, a účastníci učiněni byli Ducha svatého,
5  Okusili také dobrého Božího slova, a moci věka budoucího,
6  Kdyby padli, zase obnoviti se ku pokání, jakožto těm, kteříž opět sobě znovu křižují Syna Božího, a v porouhání vydávají.
7  Země zajisté, kteráž často na sebe přicházející déšť pije, a rodí bylinu příhodnou těm, od kterýchž bývá dělána, dochází požehnání od Boha.
8  Ale vydávající trní a bodláky zavržená jest, a blízká zlořečení, jejížto konec bývá spálení.

Ještě Židům

Židům 10:26  Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již více oběti za hříchy,
27  Ale hrozné nějaké očekáváni soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky.
28  Kdož by koli pohrdal Zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá.
29  Což se vám zdá, jak přísnějšího trestání hoden jest ten, kdož by Syna Božího pošlapával a krev smlouvy, kterouž byl posvěcen, za nehodnou drahého vážení by měl, a duchu milosti potupu učinil?
30  Známeť zajisté toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. A opět: Pán souditi bude lid svůj.
31  Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého.

a Jan

1 Janův 2:1  Synáčkové moji, totoť vám píši, abyste nehřešili. Pakliť by kdo zhřešil, přímluvci máme u Otce, Ježíše Krista spravedlivého.
2  A onť jest obět slitování za hříchy naše, a netoliko za naše, ale i za hříchy všeho světa.
3  A po tomť známe, že jsme jej poznali, jestliže přikázání jeho ostříháme.
4  Dí-liť kdo: Znám jej, a přikázání jeho neostříhá, lhářť jest, a pravdy v něm není.
5  Ale kdožť ostříhá slova jeho, v pravděť láska Boží v tom jest dokonalá. Po tomť známe, že jsme v něm.

Já doufám, že je ti jasný tenhle rozdíl? Myslím hřešit a zhřešit.
rastan