Grano Salis - (Dobré) skutky a spravedlnost

   Pod článkem Spravedlnost, modlitba a přímluva, ve kterém jsem popisoval Boží míru spravedlnosti, lidskou spravedlnost v Božích očích a Boží spravedlnost pro nás, lidi, se objevil i příspěvek s názorem na skutky a spravedlnost:

Spravedlnost je totiž chráněna a zvyšována před Bohem skrze dobré skutky, je to růst, nikoli absolutní stav!

   Tento názor vychází ze starého učení Říma, které definuje Trident:

Jestliže kdokoliv říká, že obdržená spravedlnost není chráněna a zvyšována před Bohem skrze dobré skutky, ale říká, že dobré skutky jsou pouze ovocem a znamením, že bylo získáno ospravedlnění, ale nikoliv příčinou jeho zvýšení; AŤ JE PROKLET (jinak: ať je exkomunikován)

   Jak je to tedy se spravedlností a dobrými skutky? Je možné zvýšit lidskou spravedlnost před Bohem dobrými skutky?

   Přirovnání ze života

   Představte si, že pracujete proto, abyste se uživili.

   Když obyčejný člověk vydělává na živobytí, má za svých 170 hodin za měsíc s trochou dovolené nějakých 15 000 měsíčně na ruku. Když k tomu přidá přídavky na děti, manželčinu mateřskou, odpočet daní, trochu spoří, a bydlí skoro zadarmo u rodičů či ve státním, tak tak-nějak přežije.

   Pokud se tenhle člověk začne snažit, trochu se sebere, začne více kontrolovat výdaje a najde si druhou práci. Bude třeba někde uklízet, nebo pomáhat na brigádě, jen aby si vydělal. Trochu si přivydělá, řekněme dva-tři tisíce, zvýší se podstatně jeho příjem a trochu si vydechne. Každý další přivýdělek zvyšuje jeho finanční pohodu a každá další zbytečná útrata tu pohodu zhoršuje.

   Docela jiná situace nastává, pokud se z obyčejného člověka stane člověk neobyčejný a začně dělat výrazně užitečnější práci.

   Když začne člověk vydělávat okolo 50 tisíc za měsíc, pomalu mizí existenční starosti, výdělek 100 tisíc po dobu mnoha měsíců zcela maže běžné problémy s existencí.

   Když má člověk příjmy v řádu několika set tisíc, nebo zdědí majetek v řádu desítek milionů, jsou jeho materiální existenční starosti ty-tam. Takový člověk si pak bez jakýchkoliv problémů může vybrat libovolnou práci, kterou chce dělat a která ho baví.

   Ve skutečnosti, když vidíte životy těchto lidí, pracují velice často mnohem, mnohem více než "obyčejný člověk" a jejich práce přináší deseti, sta i tisícnásobný užitek. Pracují jen pro svojí radost, nebo třeba jen pro užitek lidí, dávají práci jiným.

   Pokud by se takový člověk sebral a šel si přivydělat pár tisíc korun uklízením nebo vykládáním vagónů, nejspíš by to bylo proto, že se z těch peněz zbláznil, a ne proto, aby si ulevil od existenčních problémů a dařilo se mu lépe. A těch vydělaných pár tisíc by nijak neovlivnilo jeho majetek či starosti o existenci.

   Spravedlnost před Bohem ze skutků

   A tak je to i s lidskou a Boží spravedlností. Dokud člověk nepřijme Boží spravedlnost, je jako ten "obyčejný člověk". Musí se fakt hodně snažit sekat dobrotu, aby se měl čím ukázat, až přijde na opravdové existenční problémy, na ten soud v hodině jeho smrti.

   Pro takového člověka je dobré, aby se snažil dělat co nejméně zlých skutků a aby opravdu co nejvíce pracoval na svých dobrých skutcích. Každý zlý skutek sníží spravedlnost dotyčného a každý dobrý tu spravedlnost trochu vylepší. Jednou je takový člověk dole, jednou nahoře, podle toho, jak se mu daří vydělávat a jaké jsou výdaje.

   Spravedlnost v Kristu

   Člověk, který přijal spravedlnost v Krístu Ježíši je ale ve zcela jiné situaci. Uváděl jsem na začátku minulého článku, že Boží spravedlnost v Kristu je o mnoho vyšší, než lidská spravedlnost, kterou si můžeme zajistit svým chováním a dodržováním pravidel. A to "o mnoho vyšší" neznamená centimetry či metry, ale spíše desítkové řády, nuly navíc. Zatímco lidská spravedlnost je limitovaná možnostmi lidí, tak Boží milost, ze které pochází ta naše spravedlnost v Kristu, je nekonečná, nemá žádný limit.

   Člověk skrytý v Kristu Ježíši, ten, který si vypral své roucho v Kristově krvi, s Ježíšem byl ukřižován, zemřel, byl pohřben, vzkříšen a posazen na nebesích, už se svou spravedlností, kterou od Boha přijal, nemůže nijak pohnout. Neexistuje zlý skutek, kterým by ten člověk mohl spravedlnost v Kristu snížit ani dobrý, kterým by ji mohl zvýšit.

   Spravedlnost v Kristu je daná, je to absolutní stav, už nemůže vyrůst, nebo se zmenšit. Není takové reálné číslo, které byste mohli přičíst k nekonečnu nebo od něj odečíst, abyste nekonečno ochránili před ztrátou hodnoty nebo ho o kousek zvětšili či zmenšili.

   A tak v Kristu Ježíši je na tom v Božích očích docela stejně náboženský fanatik, který v životě sotva zhřešil a nese si tuny dobrých skutků, jako drogový dealer, který má na svědomí životy mnoha lidí, nic dobrého ještě nestihl udělat.

   Jak je to tedy se skutky a spravedlností?

   Než jsem přijal Krista Ježíše a jeho spravedlnost, pomáhaly mi dobré skutky být trochu lepším. Cítil jsem se před Bohem trochu lépe, i když nikdy ne dostatečně. Od té doby, co jsem přijal Ježíše Krista a jeho spravedlnost, nepomohly mi moje dobré skutky ve vztahu k Bohu už vůbec k ničemu pozitivnímu.

   Spravedlnost člověka, který není spasen, nemá věčný život a neprožil ještě to opravdové setkání se svým spasitelem a na toto setkání teprve čeká na hodinu své smrti a soud, je tak chráněna a zvyšována dobrými skutky a narušována skutky špatnými.

   Pro člověka, který přijal Slovo a je obléknut skrze nekonečnou Boží milost v Kristovu spravedlnost, přešel již ze smrti do života, jsou dobré skutky už jen ovocem věčného života, který v něm roste. A také velmi dobrým znamením pro lidi okolo, jak na tom ten který člověk je.

   A tak obyčejný člověk, který přijal to Slovo, si už nemusí přivydělávat pár tisíc měsíčně otročením v supermarketu. Může se v klidu stát neobyčejným člověkem. Soustředit se na Boží hlas a ten poslouchat. nemusí už páchat každý dobrý skutek, který jej napadne, ale může se v klidu pustit jen do těch, které pro něj Bůh připravil. Může dělat práci, která člověka sytí a baví a která přináší mnohonásobný užitek. A ne jen jednou za čas, z nutnosti, aby si přilepšil rozpočet, ale stále, jen tak pro radost a užitek druhým lidem.

   A to je také paradox života tam, kde se káže Slovo a tam, kde se kážou skutky: Tam, kde jsem viděl kázat Slovo je nepřeberné množství dobrých skutků dělaných jen tak pro radost, užitek druhým či z Božího povolání. Tam, kde se kážou skutky, je nepřeberné množství mindráků a strachů před Bohem, dobrých skutků však jen řídce.

Vyšel rozsévač, aby rozsíval své zrno. A jak rozsíval, jedno padlo podél cesty a bylo pošlapáno a nebeští ptáci je sezobali. Jiné padlo na skálu, a když vzešlo, uschlo, protože nemělo vláhu. Jiné zase padlo mezi trní a to trní vyrostlo s ním a udusilo je. Jiné však padlo do dobré země, a když vzešlo, přineslo stonásobnou úrodu.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace