Budeme se dále držet svých zkostnatělých představ o Bohu, nebo dáme prioritu Božímu slovu?


Tento článek je reakcí na dřívější názory některých z vás, které jsou naprosto v rozporu s Božím slovem. Proto bych byl rád, abyste mu naslouchali. Neberte mě jako oponenta, já jsem naprosto nedůležitý.

Willyho tvrzení: "Od knihy Genesis po knihu Zjevení je z Písma Svatého naprosto zjevné, že Bůh stvořil nebesa (vesmír) pro zemi, zemi pro člověka a člověka pro sebe. A to vše pro oslavu svého jediného Syna, aby trojjediný Bůh, Bůh, který je Duch, chce být skrze člověka vyjádřen. Proto byl člověk stvořen k Božímu obrazu podle Boží podoby."


Víte, je velmi těžké se orientovat v polopravdě.
Naprosto není zjevné, že všechny hlubiny vesmíru, všechny vzdálené galaxie, na které snad nikdy nedosáhneme, byly stvořeny kvůli jakési nepatrné zemičce. Ale to jen na okraj.

Stvořil Bůh opravdu člověka pro sebe?
Když zalistuji v paměti, před mnoha desetiletími, jako malý žáček katolického náboženství jsem na otázku: "K čemu jsme na světě?" - měl odpovědět: "Na světě jsme k tomu, abychom Bohu sloužili, Ho milovali a spolu s Ním po smrti se radovali."


Potřebuje Bůh člověka?
Bůh je věčný a dokonalý. Ještě než stvořil člověka, cosi mu snad k dokonalosti chybělo? Opravdu potřebuje Bůh člověka, nebo naopak člověk potřebuje Boha? Bůh přece ke své dokonalé existenci nepotřebuje nikoho stvořeného!


A teď si budu zdánlivě odporovat.
Protože pokud Bůh člověka k ničemu nepotřebuje, proč ho stvořil? Proč vlastně stvořil všechen viditelný svět?

Odpovědí je Boží láska.
Láska, která má touhu nezištně rozdávat, která má touhu se o své štěstí podělit, která má touhu obdarovat. To je podstatou opravdové lásky, že zapomíná na sebe pro druhého. Bůh nás skutečně miluje, proto nás stvořil. Nikoli kvůli sobě, ale kvůli nám, abychom i my mohli mít podíl na štěstí jeho bytí.



Ivanovo tvrzení, podpořené Toníkem:..."zmyslom nášho bytia nie sú skutky, práca, ale vzťah s našim stvoriteľom...všetko ostatné je druhoradé...Boh nás nestvoril preto aby sme pracovali a vytvárali hodnoty, ale aby sme prežili časnosť a večnosť s ním..."...


Znovu polopravda, pravdou z toho je, že Bůh nás stvořil, abychom prožili časnost i věčnost s ním. Opravdu nás snad Bůh stvořil jenom pro vztah s Ním? Je vyjádřením vztahu nepracovat? Co je smyslem našeho bytí, co je skutečný vztah k Bohu a jak se projevuje?


Odpověď nalézáme u Krista.
Proč přišel Kristus na svět? Kvůli vztahu? Ale ten už přece měl! To by se nemusel vůbec narodit!

 Kristus přišel na tento svět, aby naplnil Otcovu vůli.
Aby vykonal práci, kterou nikdo jiný nemohl udělat. Prvořadým pro něho bylo vykonat skutky, které pro něho Otec připravil. Vztah k Otci byl přece už samozřejmostí a vykonáním skutků bylo jeho konkrétním naplněním!
Každý z nás je stvořen ke vztahu s Bohem a bližními. Pro člověka je přirozené vytvářet tato společenství, jako pro tělo dýchání. Pokud některý z těchto vztahů chybí, člověk trpí, duševně strádá.


Smyslem našeho bytí je tedy vykonat práci, pro kterou jsme se narodili. Naplnit Boží plán se světem, vykonat skutky, které pro nás nebeský Otec připravil. Tyto skutky jsou připraveny kvůli nám, nikoli kvůli Bohu, protože ony jsou prostředkem skrze něž roste naše víra, skrze něž se setkáváme s Bohem i lidmi. Otec pro nás tyto skutky připravil, abychom skrze ně dozráli, abychom nakonec byli schopni přijmout dar spásy a mít tak účast na božím štěstí - věčné blaženosti. Víra je nezaslouženým darem - ale jen jako semínko. Je darem života. Až skrze skutky, připravené Otcem vyrůstá do mohutného stromu. Však stromek, než vyroste, potřebuje naši práci, spoluúčast na jeho vývinu. Naplnění života skutky, které pro nás připravil nebeský Otec, nám přináší štěstí a uspokojení už v tomto životě a na to často zapomínáme. Že se můžeme s Bohem radovat a být šťastní už i v tomto "slzavém údolí".

(Mt 21,28-31)
...Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl: 'Synu, jdi dnes pracovat na mou vinici.'