Ospravedlnění je opakem odsouzení (Ř 8,1.33.34). Hřích nás odsuzuje, ale Kristus nás zachraňuje.

Být ospravedlněn znamená být prohlášen za spravedlivého. I přesto, že ve skutečnosti nejsem spravedlivý, jsem počítán za spravedlivého, jsem za takového považován (Ř 4,3.5.6). Je to Boží soudní rozhodnutí. Jeho prohlášení je platné, protože je mi připočtena Kristova spravedlnost. Obrazně řečeno: jsem oblečen do Kristova bílého šatu, jeho svatosti, jeho čistoty, jeho spravedlnosti. Jsem v Kristu a Bůh Otec se na mě dívá jako na svého Syna. Je to, jako když vložíme popsaný papír do knihy. To co pak vidíme, není papír, ale kniha.

Jak to, že Bůh může hříšníka (bezbožného) prohlásit za spravedlivého? Je to proto, že toto Boží dílo pro člověka má úžasnou moc člověka měnit. Ospravedlněný člověk je proměňován v Ježíšův obraz, to znamená, že stále více ve svém životě odráží Kristovy vlastnosti, jeho charakter.

Slovo ospravedlnění je právní termín, který je přejat z oblasti soudu. Není to něco, co je odtažité od života, protože důležité věci se rozhodují na soudu. Co se tam rozhodne, to pak ovlivňuje celý život toho, o koho se jedná. Ospravedlnění je víc než jenom nové postavení před Bohem. Je to síla k novému životu. Jde o to, aby se toto Boží dílo pro nás realizovalo v nás, aby Bůh v nás rostl a žil, aby nás proměňoval ve svůj obraz.
Není pravda to, co si někteří lidé myslí, totiž že ospravedlnění znamená "být učiněn spravedlivým". I přesto, že nejsme spravedlivý, Bůh nás za takové považuje, protože v Ježíši Kristu se postupně těmito spravedlivými lidmi stáváme (1 K 1,30). Jsme to, co budeme. Proto je dílo ospravedlnění více než jen odpuštění hříchů. Je zde vybudován vztah s Bohem, který stále více sílí a roste. Nejedná se tedy o žádný magický čin ani o nějaké nadržování či stranění Boha některým lidem. 

Když se díváme na sebe, nechápeme, jak můžeme být spasenií. Díváme-li se na Krista, nemůžeme pochopit, jak bychom mohli být zatraceni. 

Ospravedlnění je dílo okamžiku. Nevyžaduje žádný dlouhodobý proces. Když přijdeme ke Kristu takoví, jací jsme, upřímně vyznáváme své hříchy, litujeme jich a prosíme o sílu, abychom je už vícekrát neopakovali, jsme okamžitě přijati na milost. A jestliže nás Bůh v Kristu přijímá, pak nás přijímá celé a na sto procent, a ne nějak částečně. Ještě dříve, než můžeme v životě prokázat svou změnu v konkrétním jednání a chování, jsme ospravedlněni. Právě tak to prožil celník, který odešel domů ospravedlněn poté, co prosil: "Bože slituj se nade mnou hříšným." (L 18,13.14).

Úryvek z lekcí Evangelium pro dnešek od Daniela Dudy a Jiřího Moskaly