Grano Salis - Neberte mne už jako křesťana

poslal Fera

Chci svobodně psát, podle toho, k čemu jsem byl přitáhnut a ne po každém druhém příspěvku řešit moje kouření a to, jak má vypadat vzorový křesťan, místo reakce na dané téma.

Po roce a čtvrt na Grano salis jsem se přiznal, ačkoliv jsem tu anonymní, že jsem věřící, který kouří. Dokud jsem mlčel, byl klid.
Po tomto přiznání mi bylo v následujícím příspěvku nejmenovaným křesťanem sděleno, že se hraji na duchovní osobu a že má proti mně trumfa na další moje komentáře. Napsal jsem mu, že nemá trumf, protože tady končím. Měsíc jsem to vydržel, snažil se zapomenout, že jsem věřící, abych nebudil pohoršení u bratrů, snažil se zapomenout na Krista, ale když jsem viděl, co předkládají někteří "věřící" lidem, kteří ještě bloudí a to, že je můžou svést na vedlejší cestu, chtěl jsem tomu zabránit, ač kuřák, ale oslovený Bohem, který Ho povolal ke službě s cigaretou v ruce.

Zkusil jsem něco napsat, ale hned jsem byl sražen tím, jestli ještě kouřím.

Boha jsem nikdy nehledal, nepátral po něm, od vojny, tj 29 let kouřím. V tomto stavu si mne povolal ve 28. letech. Uvěřil jsem s takovou intenzitou, že jsem několik let vstával a uléhal s myšlenkou na něj. Pak jsem ale zklamaný sám ze sebe, že nezapadám ve sboru mezi ty čisté lidi, když venku tajně dusím cigaretu a taky zavalený všedními starostmi o mladou rodinu dusil svoji víru 18 let, než mne znovu povolal Bůh do služby, tentokrát i s mými dětmi, které mezitím dospěly. Vtáhl jsem je s pomocí Boží do toho světla obě naráz během jednoho dne. Už to bylo snazší, než před léty, protože nás bylo víc se stejným pohledem. Začali jsme psát na Grano, získali nové sestry a bratry a vše by bylo ideální, nebýt mého přiznání, že jsem se stále nezbavil svého zlozvyku. Ale tělem jsem se nezabýval, našel bych na sobě jen ohavnosti. Říkal jsem si, když mne Pán povolal k duchovnímu životu s takovou intenzitou, jistě mne povolá i k tomu, co já svými lidskými silami nedokážu změnit, abych měl kromě svého duchovního života i "uniformu", která bude na první pohled svědčit, kam patřím.

Za těch 18 let, co jsem byl mimo, se na mne nabalilo hodně marastu a věděl jsem, že to za dva roky nezměním, že to chce trochu času a impulzy z vrchu. Cigarety mi ve vztahu k Bohu nikdy nevadily, spíše naopak. Když jsem nevěděl jak mám na Grano odpovědět, vyšel jsem na balkon a jako bych tam měl v ruce anténu, hned mi byla vnuknuta myšlenka, že jsem ani nestačil zahasit, abych to nezapomněl.
Pak mne ale onen nejmenovaný křesťan vrátil do reality, jestli chci hodit zodpovědnost na Boha za můj zlozvyk. Má pravdu, asi nebudu u policie, když nemám uniformu.

Bylo mi ale během mého duchovního života něco sděleno s tím, že to mám dát dál!
Poněvadž ale nechci vzbuzovat pohoršení u bratrů a sester a zároveň plnit povolání od Boha, nepovažujte mne od této chvíle za bratra, kazícího pohled nevěřících na křesťany, jen za nezávislého případného přispívajícího na Grano. Děkuji.

Bůh s vámi.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace