Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marcela.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 257, komentářů celkem: 429592, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 450 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:

rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116501199
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Depresivnímu člověku se Bůh často zdá velice vzdálený
Vloženo Čtvrtek, 09. září 2010 @ 16:06:47 CEST Vložil: Stepan

Katolicismus poslal Jaela

Bůh, víra a deprese


Bůh, víra a deprese

Depresivnímu člověku se Bůh často zdá velice vzdálený
(Podle Anselma Grüna)
Jak pomoci člověku trpícímu hlubokou depresí? Zápasí o víru. Je přesvědčený, že ho Bůh opustil. Depresivnímu člověku se Bůh často zdá velice vzdálený. Všechno se mu jeví temné. Existují stavy deprese, které jsou reakcí na zkušenost bolestné ztráty. Jiný původ mají endogenní deprese. Nakonec ústí ve fyzickou chorobu a vyžadují patřičnou léčbu a medikaci.

Vždycky je ale důležité nechápat depresi jako stav, který jsme si sami zavinili. Není to v žádném případě projev nedostatečné víry. Je to výzva, na kterou bychom se měli snažit odpovědět duchovně. Depresivního člověka bychom měli brát ve stavu jeho opuštěnosti a temnoty vážně. Měli bychom si ušetřit laciné rady, že se má radovat z krásy přírody nebo si dopřát dobrý oběd. Protože ten, kdo trpí depresí, se právě kvůli své nemoci nedokáže z ničeho skutečně radovat.
Můžeme říct: Chápu, že je těžké vydržet tu temnotu a osamělost. Ale snaž se smířit se s depresí. Navzdory zdánlivé nesmyslnosti má svůj smysl. Ptej se jí, co se ti snaží říct. Možná to, že bys měl více zachovávat zdravou míru, abys o sebe dokázal lépe pečovat a nechal plavat svou touhu po dokonalosti. Měl bys na svou depresi najít vlastní odpověď. Máš-li dojem, že všechno kolem tebe je temné, dovol své depresi, aby tě vedla do hlubin. Tam, v hloubi tvé duše, přebývá Bůh.

Tvoje cesta k Bohu nepovede oklikou kolem deprese, nýbrž skrze ni. Bůh je v tobě, i když ho necítíš. Křič k němu ze svých hlubin. Řekni mu, jak trpíš svou bezmocí. Možná ho vytušíš právě ve své bezmoci, zjistíš, že tě obklopuje svou láskou. A dovol své depresi, aby rozbila tvé ego. Aby rozbila tvou představu o životě. Ona tě takto může otevřít Bohu, jenže zcela jinému. Bohu přebývajícímu v temnotě. Bohu, který chce právě v soumraku tvého srdce rozestřít svůj pokoj.

***

Se svolením zpracováno podle knihy: O životě z víry, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Několik kapitol z této knihy naleznete zde




Zvu vás k zamyšlení nad tím, jak prožívá depresi člověk, který věří v Boha.

Někdo mi v komentáři vysvětloval, jak velkou depresi prožíval v římskokatolické církvi a pomohlo mu až to, že z církve vystoupil a našel nové společenství, kde se z deprese uzdravil.

Když mi to ten nick v komentáři napsal, zamýšlela jsem se nad tím, jestli musel vystoupit z římskokatolické církve, aby se uzdravil z deprese a jestli musel vstoupit do nového společenství - vždyť přece uzdravuje Bůh.

Uzdravení spočívá v tom, jak právě v tu kterou chvíli důvěřujeme Hospodinu. Je závislé na našem osobním vztahu k Hospodinu.

I dnes mezi námi chodí Bůh, i dnes nás uzdravuje z našich nemocí.


Skutky apoštolů 3, 16 16A protože tento člověk, kterého tu vidíte a poznáváte, uvěřil v jeho jméno, moc Ježíšova mu dala sílu a zdraví – a víra, kterou jméno Ježíšovo v něm vzbudilo, úplně ho uzdravila před vašima očima.

Podobná témata

Katolicismus

"Depresivnímu člověku se Bůh často zdá velice vzdálený" | Přihlásit/Vytvořit účet | 44 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Depresivnímu člověku se Bůh často zdá velice vzdálený (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 09. září 2010 @ 20:04:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  No, to je teda šílenost.

  Pod bohem přebývajícím v černočerné temnotě jsem prožil nepěkných pár let svého života. Nezávidím člověku, který tuhle hrůzu napsal, tu chvíli ve které se bude jednat o jeho odměně za celoživotní dílo.

  My radíme všem lidem ve stejné situaci docela opačnou věc: Místo dolů do temnoty vyrazit nahoru ke světlu. Na světle se temnotě fakt blbě daří. Místo soustředění se na sebe a svoje nitro vydat svůj život za život Ježíše. Kde chybí nepřátelství vůči Bohu, sobě a lidem má deprese minimální šanci zapustit kořeny.

  Před pár lety jsem na tohle téma napsal Deprese nebo pokoj.


  Jo, Jaelo. Nauč se prosímtě číst a pak teprve zkus psát. Bude to k užitku všem okolo tebe i tobě.



Re: Re: Depresivnímu člověku se Bůh často zdá velice vzdálený (Skóre: 1)
Vložil: Jaela v Pátek, 10. září 2010 @ 09:25:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Cizinče,
Možná tvoje konkrétnost by mohla být obohaceném pro GS


]


Re: Re: Re: Depresivnímu člověku se Bůh často zdá velice vzdálený (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 10. září 2010 @ 09:27:41 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Jsi vtipná, Jaelo, jako vždy ...


]


Re: Re: Re: Re: Depresivnímu člověku se Bůh často zdá velice vzdálený (Skóre: 1)
Vložil: Jaela v Pátek, 10. září 2010 @ 10:33:12 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Cizinec
I já si tě představuji jako vtipálka.


]


Re: Re: Re: Depresivnímu člověku se Bůh často zdá velice vzdálený (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 10. září 2010 @ 11:09:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Jaelo, chtěla bys být konkrétní, možná by to k tomuto tématu stálo za to dát jasnější slovo.

  Každý člověk slouží tomu, komu patří.

  Ten, kdo patří bohu sídlícímu v černočerné temnotě, slouží tomuhle bohu a zve další lidi k tomu, aby šli tomuhle bohu sloužit také - zve lidi dál do temnoty, stahuje je dolů do hlubiny. Bůh temnoty si lidi vychovává jako své vlastní děti. Žil jsem pod tímhle bohem a pod jeho mocí dlouhá léta, četl jsem knihy jeho služebníků a zval do té tmy další lidi.

  Jenže pak se nade mnou smiloval opravdový Bůh: Bůh, který nesídlí v černočerné tmě, ale v nepřístupném světle, protože on sám je světlo a není v něm žádná tma. Přišel do té mé temnoty a rozsvítil tam takovou malou žárovku. Ten bůh temnoty, co tam sídlil, se té žárovky leknul a před tou žárovkou utekl. No a když už jsem zahlédnul světlo té žárovky, šel jsem po drátech až k jejímu zdroji.

  No a u toho zdroje světla jsem se dozvěděl, že na světě jsou dva druhy lidí: děti světa a děti světla. A že ten Bůh, co sídlí ve světle, povolává lidi z temnoty do toho svého podivuhodného světla. Že to světlo přišlo na svět, aby žádný, kdo v něj věří, nezůstal ve tmě. A tak jsem odložil skutky tmy a vstoupil do toho světla: A to světo zazářilo v mém srdci.

  A tak už jsem dneska syn světla a nepatřím už temnotě. A zvu další lidi aby se obrátili od tmy ke světlu a od moci satana k Bohu, aby skrze víru v Ježíše Krista přijali odpuštění hříchů a podíl mezi posvěcenými, neboť tma pomíjí a to pravé světlo již svítí.


]


Re: Re: Re: Re: Depresivnímu člověku se Bůh často zdá velice vzdálený (Skóre: 1)
Vložil: Willy v Pátek, 10. září 2010 @ 11:12:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Amen.


]


Re: Re: Re: Re: Depresivnímu člověku se Bůh často zdá velice vzdálený (Skóre: 1)
Vložil: noname v Pátek, 10. září 2010 @ 22:02:49 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj.
Nevím jak dalece jsi to zažil ale deprese může mít různé projevy a ne vždy se s tím dokážeš vypořádat tak jak jsi to popsal. Myslím si, že člověka opravdu takto postiženého, můžeš takto dostat ještě do větší deprese. Víra a Bůh Ti pomůže, pokud jsi schopný to vnímat a přijmout, mluvím o tvé vůli, nebo vědomí - Bůh je s Tebou stále i když nejsi schopný to přijmout nebo vnímat.
Setkal jsem se s lidmi v těžké depresi a tam nejsou slova moc platná, v lehčích případech někdy postačí naslouchat, dát prostor, vypovídat se.
Hovory o víře, bych ponechal na dobu, až se postižený začne uzdravovat, až bude vnímat svět kolem sebe i sebe samého, přeci jen trochu vlídněji.
Za velmi nešťastnou považuji větu, ve stylu: "kdyby jsi opravdu věřil, tak nemůžeš mít depresi" to může říci jen člověk, který to nezažil. I když v dnešní době mít depku patří k módním záležitostem - jenže to je většinou o něčem jiném.

H.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Depresivnímu člověku se Bůh často zdá velice vzdálený (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 10. září 2010 @ 23:49:12 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Zvláštní jak se ti proměnilo svědectví o uzdravení, Honzo.

  Bůh člověku pomůže, když je živý. Mrtvý bůh, který nic nedělá, nic nezmůže. Ten živý Bůh mi pomohl ve chvíli, kdy jsem mu vůbec nevěřil, bez ohledu na to, čemu jsem věřil nebo nevěřil - a že jsem tenkrát opravdu věřil. Ta pomoc, které se mi od Boha dostalo, totiž nebyla o víře. Všimnul sis, že v mém příspěvku není ani slovo o víře? Ta pomoc byla totiž o Božím smilování a o jeho zásahu, ne o mojí tehdejší víře.


  Když jsem žil v tom útlaku a prázdnotě, tak byla jedna jediná věc, která mě drtila a likvidovala naprosto totálně, cíleně, spolehlivě a docela: Vědomí bezvýchodnosti. Zvládal jsem i ten tlak, zvládal jsem i prázdnotu, ale co jsem nezvládat byl pocit, že už se to nikdy nezmění. A postupně jsem přestal zvládat i ta bestiální slova uvedená v článku výše, navádějící člověka k tomu, aby se v sobě začal vrtat ještě víc či jiná sadistická slova navádějící trpělivě nést nemoc a nevzpírat se.

  A v tom celém mi pomohla jedna věc: Svědectví od člověka, který byl z deprese vysvobozen Boží mocí. Jen tak, bez zásluh, zadarmo, z lásky a milosti. Protože to svědectví do mého života přineslo světélko: Jestli mohl být vysvobozen on, můžu být vysvobozen i já. A začal jsem hledat jak se to stalo, že byl on vysvobozen, tam, kde byl vysvobozen: šel jsem ke zdroji. I když: moje první reakce byla ta, že jsem se děsně vzteknul jak to, že Bůh toho člověka vysvobodil a mne ne, když věřím "tak opravdu"...



Za velmi nešťastnou považuji větu, ve stylu: "kdyby jsi opravdu věřil, tak nemůžeš mít depresi" to může říci jen člověk, který to nezažil

  No, teda, to já taky! Říct takovou blbost a faktickou nepravdu je na zabití. Absolutně nechápu, k čemu by mělo pomoci to, že by člověk "opravdu věřil". Já jsem věřil a hodně opravdu co jsem mohl a v depresi mi to nebylo nic platné. "Opravdu věřit" je pro mne prázdná fráze - Někdo opravdu věří na ufony, jiný opravdu věří, že život vzniknul stvořitelskou mocí Smrti, další zas opravdu věří na to, že ho Smrt těla přivede ke spasení v nebi a věčnému životu a mnozí další opravdu věří kdejaké hlouposti.


  Moje životní zkušenost: To, jestli člověk opravdu věří nebo věří neopravdu nic neřeší. To, na čem záleží, je komu člověk věří a co všechno mu věří.

  Když člověk věří Ježíši a poslouchá ho, tak ho pravda vysvobodí. Jistě. Dřív, nebo později. Byť by třeba jeho víra byla malinká jako zrnko a vůbec nevypadala opravdově. A když člověk ví, že je tu vysvobození, které dřív nebo později přijde, neztrácí naději.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Depresivnímu člověku se Bůh často zdá velice vzdálený (Skóre: 1)
Vložil: noname v Středa, 15. září 2010 @ 11:25:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Toníku.

Já nepodávám svědectví o uzdravení ale píšu za ty kteří jsou dosud nemocní a snažím se trochu ujasnit jejich vidění světa pokud jsou ve fázi deprese. Jsem si vědom, že to ani zdaleka nemohu postihnout, čím takový člověk prochází. Je těžké (možná nemožné) se do takového člověka vcítit a pochopit jej, zejména u těžších forem. Tady povídání o Ježíši a o jeho moci uzdravit asi nebude moc platné, onen člověk to buď není schopný vnímat a nebo ano - věřící člověk to asi ví - a tak to může jeho depresi ještě prohloubit. Tohle znám nejen na vlastní kůži. V této fázi spíš pomůžou léky,naše trpělivost a ochota mu naslouchat.
Bůh Ti může pomoci uspořádat si život, jeho hodnoty a tak tě vlastně uzdravit. Může tě i uzdravit během jednoho okamžiku ale také nemusí a může tě v tom do jisté míry ponechat, pak záleží na tobě, jak s tím naložíš. Když ti bude zle nedá se moc dělat a snažit se aspoň věřit, ve fázi kdy ti bude lépe můžeš naslouchat a třeba i trochu radit těm kteří to potřebují.
H.




]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Depresivnímu člověku se Bůh často zdá velice vzdálený (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 15. září 2010 @ 19:46:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Také jsem si vědom, že deprese nejde vyjádřit. Několikrát jsem svoje zážitky vyprávěl lidem, kteří se s tou nemocí nesetkali a poznal jsem, že neměli šanci mě pochopit. O víře jsem ti psal a opakuji: Z mojí zkušenosti vím, že nejde o to jestli věříš, jak moc či jak opravdově věříš - většina "věření", včetně toho, ve kterém jsme ty a já vyrůstali je NANIC!

  Na čem záleží je to, KOMU věříš. Víra Ježíši vysvobozuje z temnoty. A když píšu "víra Ježíši", nemyslím tím "věřím na ježíše" jako se "věří na polednice" nebo někdo "věří na UFO", t.j. "věřím že nějakej Ježíš asi tenkrát existoval". Víra Ježíši znamená to, že "věřím co Ježíš řekl". Tak jako víra komukoliv jinému.


Když ti bude zle nedá se moc dělat a snažit se aspoň věřit ...


  No, tak by to bylo, kdyby Boží věci byly jenom ve slovech. Tak to je na internetu, víc než slova nepředáš.

  V reálném životě jde s člověkem, který přijal to světlo, také Boží moc ke spasení - to nejsou jen slova, ale reálná moc. Když se Ježíš modlil za toho člověka s legií, který žil v takové temnotě, že trhal řetězy, běhal nahý a s okolím nekomunikoval, Ježíšova moc ho vysvobodila - nepotřeboval psychoanalýzu a prášky na uklidnění. Ani pro sebe, ani pro toho posedlého.


  Tak to bylo i se mnou: Nejdřív jsem byl Boží mocí vysvobozen z toho, co svíralo mojí mysl a pak teprve jsem mohl něco slyšet a když jsem uvěřil slovům Ježíše a přijal je, byl jsem uzdraven: A to po docela dlouhém boji.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Depresivnímu člověku se Bůh často zdá velice vzdálený (Skóre: 1)
Vložil: noname v Středa, 15. září 2010 @ 20:39:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Toníku.
Pokud se Ti dostalo daru uzdravení, děkuj Bohu za tento dar - myslím si, že to i děláš. Musíme však přijímat i ty, kterým se této milosti nedostalo,ač o ní velmi prosili, jak jim to vysvětlíš? Nepopírám náhlá uzdravení, Boží milost tak působí, napříč křesťanským spektrem, ač se to některým nelíbí a zdůvodňují to různě a přičítají uzdravení někomu jinému ale tohle nemá cenu rozebírat. 
Některé lidi Bůh uzdraví a jiné ne ale není to nedostatkem jejich víry. Nemoc nebo cokoliv nás souží, může být i k našemu prospěchu i když to třeba tak úplně nevnímáme. Myslím, že tohle znáš, určitě jsi tímto směrem i uvažoval.
Honza


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Depresivnímu člověku se Bůh často zdá velice vzdá (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 16. září 2010 @ 11:44:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj.

  Určitě jsem tímhle směrem uvažoval, ale pořád se nějak míjíme.

  Některé lidi Bůh uzdraví a některé ne. Není to nedostatkem víry, ale je to tím, ke komu tu víru člověk směřuje, komu věří.

  Někdo věří hodně, ale hodně moc, až se z něj kouří, ale věří špatným věcem, které nejsou k ničemu nebo dokonce ke zlému.

  Jiný věří malinko, jeho víra je veliká třeba jen jako malinké semínko, ale věří Ježíši a ta víra přinese ovoce.


  V tom je rozdíl, ne ve velikosti víry, ale v tom, komu a čemu člověk věří. Je to nějak pochopitelné? Píšu to už poněkolikáté, ale ty na to nereaguješ a pořád píšeš jen o "nedostatku víry" ale to, komu a co člověk věří nerozlišuješ.


  Když si vezmu třeba moji tehdejší víru:

  Věřil jsem, že člověk má nést svoji nemoc jako očistec, trpělivě a nevzpírat se jí. Že když tu nemoc ponesu, tak tím pomůžu buď sobě odčinit časné tresty za hřích, nebo na úmysl církve pomůžu někomu jinému svým utrpením odčinit jeho trest v očistci.

  Pokud člověk věří takovéhle bezbožnosti a rouhání proti Bohu, tak je to tak, že čím větší má víru, tím menší je šance na to, že bude uzdraven.


  Chápeš trochu to, co píšu a co myslím tím, že záleží na tom komu a co věříš mnohem, mnohem víc, než na tom, jak moc člověk věří?


  Napíšu tady pár věcí k tématu, které jsem prožil, ten poslední až moc osobně a bolestně. Zkus se nad nimi zamyslet - věříš tomu?

  Toník


  Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze něj a bez něho nepovstalo nic, co je. V něm byl život a ten život byl světlo lidí. A to světlo svítí ve tmě, ale tma ho nepohltila.

  Byl člověk poslaný od Boha, jehož jméno
bylo Jan. Ten přišel na svědectví, aby svědčil o tom Světle, aby skrze něho všichni uvěřili. On nebyl to Světlo, ale přišel, aby o tom Světle vydal svědectví. Tento byl to pravé Světlo, jež osvětluje každého člověka přicházejícího na svět.

  Byl na světě, a svět povstal skrze něj, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, a jeho vlastní ho nepřijali. Ale všem, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi,
totiž těm, kteří věří v jeho jméno, kteří jsou zrozeni ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha.


  Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život. Bůh totiž neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něj věří, není souzen, ale kdo nevěří, je již odsouzen; neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího Syna.

  A toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si více oblíbili tmu nežli světlo, protože jejich skutky byly zlé. Každý, kdo koná zlo, totiž nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Ale kdo koná pravdu, přichází ke světlu, aby jeho skutky byly zjeveny, že jsou vykonány v Bohu


  Ježíš zvolal: "Kdo věří ve mne, věří ne ve mne, ale v Toho, který mě poslal, a kdo mě vidí, vidí Toho, který mě poslal. Já, světlo, jsem přišel na svět, aby žádný, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. A jestliže někdo slyší má slova a nevěří, já ho nesoudím; nepřišel jsem totiž, abych soudil svět, ale abych svět spasil. "

  Ježíš k nim tedy znovu mluvil. Řekl: "Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude už chodit v temnotě, ale bude mít světlo života."

  ...Jestliže je pak naše evangelium zakryté, je zakryté těm, kteří hynou, nevěřícím, jimž bůh tohoto světa oslepil mysli, aby jim nezazářilo světlo evangelia o slávě Krista, který je obrazem Božím. Neboť nekážeme sami sebe, ale Krista Ježíše
jako Pána, a sebe jako vaše služebníky pro Ježíše. Vždyť ten Bůh, který řekl, aby ze tmy zazářilo světlo, ten zazářil v našich srdcích, aby osvítil poznání Boží slávy ve tváři Ježíše Krista.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Depresivnímu člověku se Bůh často zdá velice (Skóre: 1)
Vložil: noname v Neděle, 19. září 2010 @ 18:40:14 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Toníku.
Máš pravdu v tom, že by člověk neměl pasivně přijímat svůj "osud" měl by pečovat o své zdraví a dělat vše aby si je udržel, léčit se, když je nemocný a  také prosil v případě potřeby Boha, za své uzdravení. No a tady je trochu problém, co když  Bůh nevyhoví tvým modlitbám ? Budeš se na něj zlobit, nebo to zkusíš v jiné církvi, případně od Něho odpadneš ? Myslíš, že musí uzdravit každého, kdo se k němu s prosbou obrátí?  Nebral bych nemoc jako očistec, ani jako smírnou oběť za své hříchy, to není dobré řešení. Můžeš Mu své bolesti a strasti obětovat a snášet je pokud možno trpělivě. Nikoliv však ve smyslu, chtít trpět. S některou nemocí se musíš i smířit, měl by jsi ji přijmout jako něco, co svým způsobem dostáváš od Boha, řekněme hřivna, se kterou můžeš nějak naložit, která asi má svůj smysl a tak se přímo  nabízí se otázka jaký je smysl lidského utrpení ?
 Smysl toho, co nás potkalo zpravidla poznáme až po mnoha letech, třeba až na konci života, pak třeba pochopíme a budeme Bohu vděčni za tehdejší strasti. Stává se, že to nás celý život štvalo a otravovalo, kde jsme marně prosili za uzdravení, bylo nakonec požehnáním pro náš život.

Myslím si Toníku, že jsi ve své víře prošel nesnadnou cestou, jsem rád, že jsi nalezl společenství ve kterém se cítíš dobře a našel svou cestu k Bohu. Bůh nás vede k sobě po různých cestách, je naší chybou, že se na nich mnohdy spíš míjíme, než potkáváme, Bůh ví, třeba i tohle má svůj smysl.
Honza.


]


Re: Re: Re: Re: Depresivnímu člověku se Bůh často zdá velice vzdálený (Skóre: 1)
Vložil: Jaela v Sobota, 11. září 2010 @ 09:46:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Cizincě

Co ti říci na tvé setkání s bohem a  pak s Bohem. Myslíš to vážně?

Prosím tě poctivě si přiznej, měl jsem víru, neměl jsem víru a neházej nic na Hospodina. To semi dost protiví.

Víra je dar, který ty přijímáš od Hospodina.

Víra, je láska, radost a pokoj.

Víra neplodí nenávist.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Depresivnímu člověku se Bůh často zdá velice vzdálený (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 11. září 2010 @ 11:41:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Jaelo, ty neznáš boha, který sídlí v černočerné temnotě? Hodně lidí mu věří, já jsem taky měl dar víry jemu a hodně jsem mu věřil. Tak moc, že jsem měl zakázáno vyrazit za tím Bohem, který sídlí v nepřístupném světle.

  Jaelo, mě se zase protiví manipulace, lhaní a hloupé řeči.

  Víra velmi často plodí nenávist, a jakou! Stačí se podívat na některá náboženství, "víry" a jejich představitele, kolik nenávisti k druhým lidem v nich je. Když budeš věřit komunistům, budeš nenávidět všechny bohaté. Když budeš věřit římanům, budeš nenávidět všechny protestanty, když protestantům, budeš nenávidět římské katolíky. Když budeš věřit muslimům, budeš nenávidět všechny římany a protestanty.

  A všichni svorně budou nenávidět a pronásledovat Boží lid: Izrael a křesťany.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Depresivnímu člověku se Bůh často zdá velice vzdálený (Skóre: 1)
Vložil: Jaela v Sobota, 11. září 2010 @ 12:46:00 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Cizinec
Můj Bůh je MOCNÝ, vševědoucí, dokonálý, nádherný, nekonečný, nesmrtelný a miluje mě.

O depresi jsem jenom četla, ale vyjadřovat se o depresi bohem s malým b- promiň nerozumím.

Mi nikdo nikdy nepovídal o Bohu v černočené temnotě o bohu s malým b - ty tu povídáš pohádku nebo si děláš srandu?


Mě nikdo neučil nenávidět protestanty a nikdo mě neučil nenávidět římskokatolíky ani ostatní věříci - je to i zvrácené.

Zamysli se, co tu píšeš, prosím tě.

Tak ty jsi ten zástupce Božího lidu na GS? - no to je teda moudro - a  ještě k tomu jsi křesťan.
A kolik nás tu je křesťanů?

Já jsem křesťan?, co?


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Depresivnímu člověku se Bůh často zdá velice vzdálený (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 11. září 2010 @ 15:19:41 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Jaelo, já jsem ani nechtěl, abys mi rozuměla.

  Přečti si článek, který jsi napsala tam se o bohu, co přebývá v temnotě, píše. Třeba pochopíš ten článek, je z tvého světa, tak tomu bys mohla rozumět.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Depresivnímu člověku se Bůh často zdá velice vzdálený (Skóre: 1)
Vložil: Jaela v Sobota, 11. září 2010 @ 15:38:23 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Cizinče,
jestli jsi nepochopil tak kratinký článek o depresi, pak se již nedivím, že se motáš v Bibli.

Ano, ten krásný nádherný, MOCNÝ, vševědoucí, milosrdný Bůh je s tebou všude, i ve TVÉ temnotě. Nikde nejsi sám. On s tebou bude i v zemětřesení, je s horníky v závalu - a je tam tma. Bůh je všude, ale ON NENÍ TEMNÝ Bůh. Když prožíváš temnotu deprese - tu svou temnotu, je třeba si uvědomit, že je s tebou. Na nic nejsi sám. V povodních, v haváriích, v rakovině. Je třeba se Boha pevně chytnout za ruku.

Přečti si prosím tě ten článek znovu, a pak napiš něco chybrého, ať si nemyslím, že jsi úplný t............


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Depresivnímu člověku se Bůh často zdá velice vzdá (Skóre: 1)
Vložil: Krispus (ryba@iol.cz) v Středa, 22. září 2010 @ 07:21:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Moc zajímavá diskuse. Cizinče - dík za odkaz i za zkušenost s uzdravením z deprese. Můj tchán ( již zemřel) měl ataky depresivních stavů. U něj se to projevovalo tím, že tvrdil, že "nebude spasen". Prostě najednou v posteli, po krk přikrytej a v těžkém stavu. Přitom to byl  laický kazatel, zakladatel sboru, který dodnes funguje a horlivý služebník na Boží roli. Po několika letech zase třeba 10 let v pořádku a to se takhle od jeho 20- ti let opakovalo až do jeho skonu ( 80 let).  Dřív jsem měl postoj jako Jaela a další. Dnes vím ( od doby, kdy jsem změnil postoj k Boží přítomné moci), že bylo potřeba daru rozlišování duchů ( zda ty stavy nejsou od Nepřítele) a pokud ano, pak udělat další správné kroky ( odpuštění, vyznání zřejmě skrytých hříchů apod.) a také s využitím služebníků s příslušnými duchovními dary. Dnes to již nemůžeme udělat a musím přiznat, že jsme ( ač rodiny věřící) nevěřili jsme na přítomnou Boží moc, Bohu mocnému a silnému, který může uzdravit . Dnes se ptám : Jaký důvod mohl Bůh mít, aby aktivního člověka, kterého potřeboval aby "šlapal jako hodinky",  uváděl do letitých výpadků v depresi , kdy jim založený sbor skomíral a potřeboval jeho službu jako sůl ? Nebyl to spíš záměr Nepřítele ? Možná Bůh čekal, že se obrátíme na pomoc ki charismatickým služebníkům ve službě osvobozování od démonských sil. Chtěl abychom změnili postoj víry a my, jak berani, říkali, že to je zkouška od Boha a že musíme věřit i navzdory těmto ranám. Že Bůh je s ním i když má základní křesťanské pochybnosti ve věroučné oblasti. Já si myslím, že Bůh chtěl, aby se  náš postoj víry změnil. Dnes už to nezjistíme, ale docela se těším na nebe, kde se to dozvíme, jak to vlastně ( a proč ) s naším tchánem vlastně bylo. I za cenu naší hanby z malé víry a pyšném lpění na naší věrouce


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Depresivnímu člověku se Bůh často zdá velice (Skóre: 1)
Vložil: Jaela v Středa, 22. září 2010 @ 15:50:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Krispe
nevím, co jsi tím článkem chtěl říci. Těžko se mluví o depresi, když jsi ji neměl. Ty jsi neměl depresi, já jsem neměla depresi. Měl ji tvůj tchán, a ty se za něco stydíš. Nepochopila jsem vůbec za co.

Já bych vyjádřila jenom to, že když si to neuvědomil tvůj tchán, tak ty jsi měl vědět, že v té depresi je s vámi Bůh, ne?

Jaký jsi měl dříve postoj jako j?. Můžeš být konkrétní a nebo ti mám rozumět tak, že teď děkuješ Hospodinu, že nejsi jako ta Jaela s tím postojem, co klečí za tebou. Jak to víš, že nerozlišuji duchy?, že nevyznávám hříchy?

Ty to jako myslíš tak, že ty věříš na Boží MOC a já ne?

Hospodin je s námi, i když neseme kříž, nikdy si nemusíme zoufat. Je to milost. I v nějtěžším kříži je s tebou Hospodin, i když ho neslyšíš a připadáš si úplně opuštěný a sám.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Depresivnímu člověku se Bůh často zdá vel (Skóre: 1)
Vložil: Krispus (ryba@iol.cz) v Čtvrtek, 23. září 2010 @ 07:14:54 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Asi jsem to špatně napsal, ale nepochopila jsi skoro vůbec nic ! Za tchána se nestydím a nikdy jsem se nestyděl. Za co se teď stydím je to, že jsme v podstatě nevěřili na Boží moc k jeho uzdravení a brali jsme to tak, jako většina diskutujících - je to zkouška od Boha, má to rodina snášet, učme se nést utrpení. Tenkrát jsem nemohl charismatiky ani cítit, tak jsme spoléhali na lékaře a táhlo se to celý život. Kdybych na tom byl tenkrát jako teď ( charismatický evangelikál),tak by náš postoj byl takový jako má Cizinec, který tu osobní zkušenost měl.  Jinak nijak nehodnotím Tvoje obdarování, víru v Boží moc atd. Jen jsem zmínil Tvoje jméno protože tam byl jako poslední Tvůj příspěvek. Četl jsem tu diskuzi do toho bodu a pak jsem dal svůj příspěvek. Z té diskuse mě vyplynulo, že " máme nést kříž a že je s námi Hospodin" ( jak teď píšeš). To je pravda, ale někdy ho nést nemusíme a situace má řešení třeba v tom, že se postavíme do pravomoci Božích dětí a Pán nás z trápení vysvobodí. Důležité je zda je kříž od Boha jako zkouška nebo trest ( soud) s cílem nápravy našich pokřivených cest nebo zda je to trápení od Satana ( s Božím vědomím ) s cílem výchovy ke změně postoje křesťana od trpné "bezmoci" k "moci".


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Depresivnímu člověku se Bůh často zdá (Skóre: 1)
Vložil: Jaela v Čtvrtek, 23. září 2010 @ 08:23:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Krispus,
no, vidíš naše slovo, jsme-li posláni a je-li to slovo od Boha má být neseno lidem jako radostná zvěst a má být neseno z mocí a silou.

Co potom to slovo udělá když dorazí k posluchači? Je pravdou, že 99 posluchačů ze sta nemusí oslovit a jeden jásá, to je také pravda.

Podle toho také čtu tvůj článek. U Cizince vnímáš, že ho Bůh uzdravil a z mých příspěvků nevnímáš, že mám osobní zkušenost s Hospodinem. Patříš mezi těch 99.

Bůh má MOC i proti lidské naději - má opravdu MOC uzdravit tam, kde už z pohledu lidského není žádná naděje, má dost MOCI zasáhnout do svého řádu, který učinil ON. Je to MOCNÝ Bůh. Píšu to stále a tebe to neoslovilo.

Ano, kříže máme nést. Já když jsem četla tvůj příspěvek - ten předcházející, tak mi přišlo, že jste tu nemoc nějak Bohu nepředkládali  a nerozmlouvali s ním o ní. Vždycky je třeba prosit. Pán Ježíš řekl proste, ještě jste o nic neprosili v mém jménu. Proste a bude vám dáno. No, však to znáš, jak máme prosit. Pán Ježíš nás to učí. Máme prosit s důvěrou v Boží MOC. Přece i Chana prosila, David prosil, všichni prosí.

Hospodin ví, co je v souladu s Jeho vůlí a jestli máme nést svůj kříž dál, stojí při nás a nenechá nás klesnout do zoufalství. Není to zkouška nad naše síly. Tak věřím.


]


Re: Re: Depresivnímu člověku se Bůh často zdá vzdálený a výtěžek meditace (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Sobota, 11. září 2010 @ 07:06:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ke slovům ´´... Ona tě takto může otevřít Bohu, jenže zcela jinému. Bohu přebývajícímu v temnotě. Bohu, který chce právě v soumraku tvého srdce rozestřít svůj pokoj...´´ , myslím, že měl paradoxní výrok, ale neobratně vyslovený.
Možná to myslel tak, že i v temnotách lze najít cestičku. není to o jásání v kostele v kyticemi a barvami a hezkými obrazy a lidmi v nažehlených šatech na slavnostní bohoslužbě.
Autor asi chtěl říci, že když se tiše stáhnu do sebe (do hloubi duše), v pokoji tam najdu cestu. Neobratně to nazývá ´´Bůh v temnotě´´, ačkoliv to také dává smysl. O něčem hovoří i kniha Job a Jonáš. V břiše velryby a ve stínu pomíjivé byliny nebyl bez Boha.
Tím chce asi říci, že temnota je sice dočasný stav a tedy nejde o nějakého jeskynního Boha , který tě nevyvede na světlo v pravý čas. Ale cílem je opravdu žít v milosti a světle. Smysl je nepromeškat pravdu v čase domnělé tmy. Jako v dole jsou kovy a kameny, které se těží a vynášejí na světlo, tak lze i v temnotě něco vytěžit. Při nejmenším poznatek o sobě.
Ale pozor: nejen, že se to nemá přehánět, ale je to i nebezpečné. Goethe definoval situaci, kdy člověka napadá sebevražda. Je to tíživá situace, která připomíná tmu, kde se člověk rozhlíží, ale nikde na obzoru nevidí světélko. Za této okolnosti může přepadnout člověka takový pesimismus, že si sáhne na život. To autor jistě nemá na mysli. Je totiž jako mnich vycvičený v uvažování a v důvěře v Boha. Předpokládá tedy kladný výsledek toho dočasného stavu a potíží. On předpokládá, že  ze samoty a tmy vytěží výsledek : že tě Bůh neopustí.
Ke spisům Gruena: se celkově snaží přivést psychologii a psychoanalýzu do života. Někdy jde u něho o šikovnost ve formulaci, někde ale plete výklad snu a skutečnost (ve výkladu o Izaiáši na útěku) .



]


Re: Re: Re: Depresivnímu člověku se Bůh často zdá vzdálený a výtěžek meditace (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 11. září 2010 @ 11:49:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj.

  Řeči, které vede daný autor, jsem poslouchal několik let, takže celkem dobře vím, jaký bůh v temnotě uvnitř depresivního člověka sídlí a co tam lze najít. Proto jsem napsal svůj příspěvek: Toho boha je potřeba z té temnoty vyhnat Boží mocí, mocí toho opravdového Boha, se kterým nechodí temnota. Nevím, jak to napsat jasněji.

  Asi jsem zkreslený tím, že rád lidem pomáhám, nesnáším, když trpí, když nejsou schopni se dostat z nějaké těžké situace. Proto nemám rád karmu a očistec a všchny podobné ideologie, proto nemám rád učení ve stylu: "musíš si to pořádně protrpět abys poznal, že....". Nemusíš.

  Proto tak miluju to křesťanské učení, tu novou smlouvu v Kristu, z níž jsem poznal ten jeden kousek kdysi v tom starém jazyku:

1 Kdo uvěřil kázaní našemu? A rámě Hospodinovo komu jest zjeveno?
2 Nebo před ním vyrostl jako proutek, a jako kořen z země vyprahlé, nemaje podoby ani krásy. Viděliť jsme jej, ale nic nebylo viděti toho, proč bychom ho žádostivi byli.
3 Nejpohrdanější zajisté a nejopovrženější byl z lidí, muž bolestí, a kterýž zkusil nemocí, a jako ukrývající tvář svou; nejpohrdanější, pročež jsme ho za nic nevážili.
4 Ještotě on nemoci naše vzal, a bolesti naše vlastní on nesl, my však domnívali jsme se, že jest raněn, a ubit od Boha, i strápen.
5 On pak raněn jest pro přestoupení naše, potřín pro nepravosti naše; kázeň pokoje našeho na něj vzložena, a zsinalostí jeho lékařství nám způsobeno.
6 Všickni my jako ovce zbloudili jsme, jeden každý na cestu svou obrátili jsme se, a Hospodin uvalil na něj nepravosti všech nás.
7 Pokutován jest i strápen, však neotevřel úst svých. Jako beránek k zabití veden byl, a jako ovce před těmi, kdož ji střihou, oněměl, aniž otevřel úst svých.
8 Z úzkosti a z soudu vyňat jest, a protož rod jeho kdo vypraví, ačkoli vyťat jest z země živých, a zraněn pro přestoupení lidu mého?
9 Kterýžto vydal bezbožným hrob jeho, a bohatému, aby byl usmrcen, ješto však nepravosti neučinil, aniž jest nalezena lest v ústech jeho.
10 Taktě se líbilo Hospodinu jej stírati, a nemocí trápiti, aby polože duši svou v oběť za hřích,viděl símě své, byl dlouhověký, a to, což se líbí Hospodinu, skrze něho šťastně konáno bylo.
11 Z práce duše své uzří užitek, jímž nasycen bude. Známostí svou ospravedlní spravedlivý služebník můj mnohé; nebo nepravosti jejich on sám ponese.
12 A protož dám jemu díl pro mnohé, aby s nesčíslnými dělil se o kořist, proto že vylil na smrt duši svou, a s přestupníky počten jest. Onť sám nesl hřích mnohých, a přestupníků zástupcím byl.



]


Re: Re: Re: Re: Depresivnímu člověku se Bůh zdá vzdálený a výtěžek meditace a Gruen (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Sobota, 11. září 2010 @ 17:45:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Víš, Cizinče, nechtěl jsem nikoho odsuzovat. Chápu Gruena jak to myslel, stav člověka v temnotě mysli ale s Bohem nazval nepříhodně ´´Bůh temnoty´´, raději mohl napsat ´´Bůh jak se jeví ve stavu temna´´, takže to není konstantní Bůh, ale pojetí.
A teď přísněji: Gruen se snaží zavést psychoanalýzu do víry, ale někdy obětuje víru té analýze a píše - promiň mi to - také blbosti.
Kdybych já byl u něho alespoň novicem, zakrátko by vznikl spor a možná by mne propustil z kláštera.
Už jsem zde na Granu dvakrát psal o jeho omylu při výkladu o putování proroka po náhorní planině.
´´první královská 19, 8 A vstav, jedl a pil, a šel v síle pokrmu toho čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí, až na horu Boží Oréb.
9 Kdežto všed do jakési jeskyně, nocoval tam. A aj, řeč Hospodinova k němu, a řekl jemu: Co tu děláš, Eliáši?´´ .Potud Písmo. A nyní co opat? Gruen to hodnotí po svém: prorok se tam ukryl v jeskyni (které bývají v horách) a opat to omentoval : prorok v té chvíli touží po bezpečí mateřského lůna.
Opat si totiž plete výklad symbolů ve snech podle Freuda (dutiny korespondují se vzpomínkou na stav v děloze) a realitu. V realitě se v takovém hornatém místě schovávalo podobně i jiní, na příklad:
* 1. král. 18 4 Nebo když Jezábel mordovala proroky Hospodinovy, vzal Abdiáš sto proroků a skryl je po padesáti v jeskyni, a krmil je chlebem
*  1. Samuelova 13, 6 A protož muži Izraelští vidouce, že jim úzko, (nebo byl ssoužen lid), skryl se lid v jeskyních a v ohradách, a v skalách a v horách, i v jamách.
Jeskyně také byla použita ´´pro potřebu´´, česky vykakat se a po opuštění to časem vyschlo.:
*  1. Samuelova 24, 3 I přišel (Saul) k stájím ovcí blízko cesty, kdež byla jeskyně, do níž všel Saul na potřebu; David pak a muži jeho seděli po stranách v té jeskyni (to znamená, že Saul, když vešel, nevěděl, že jsou tam na boku ukrytí lidé Davidovi, zůstali potichu, aby se neprozradili svému nepříteli),
pokračování: *  24:10:... (David řekl potom Saulovi) Aj, dnešního dne viděti mohly oči tvé, že tě byl vydal Hospodin dnes v ruku mou v jeskyni....
*  1. Samuelova 22, 1 A tak odšel odtud David, skryl se v jeskyni Adulam. To když uslyšeli bratří jeho i všecken dům otce jeho, sešli se tam k němu.
2 A shromáždili se k němu, kteřížkoli byli v ssoužení, a kteřížkoli byli zadlužilí, a kteřížkoli byli v hořkosti ducha, a byl nad nimi knížetem, tak že jich bylo s ním okolo čtyř set mužů.
*  2. Samuelova 17, 8 Dále mluvil Chusai: ..... Nadto otec tvůj jest muž válečný, kterýž nebude nocovati s lidem.
17, 9 Nýbrž nyní spíše v záloze stojí v nějaké jeskyni, aneb v některém jiném místě. ...
A tak těch 400 mužů s Davidem je ukrytých před Saulem. To ti všichni muži najednou zatoužili po bezpečí mateřského lůna, nebo se jen chránili?
Tady opat přestřelil, protože nerozeznal výklad symbolů ze sna s historickou realitou potažmo vojenskou strategií. Výklad o tom, že ´´ v tu chváli prorok touží po bezpečí mateřského lůna´´ je svévolný dodatek, vsuvka, kontaminace k textu. Takto je možné přidat cokoliv, co pochází z hlavy pisatele a ne z dějin. A proto mi je opat příkladem situace, kam to dotáhne přemrštěná aplikace myšlenek.
Když tedy opat píše o Bohu v temnotách, mysli si on sám jak to je, a já to myslím u něho, že to je řeč ke člověku, který je v nouzi a bez východiska a opat mu dodává odvahy, že i v té tmě najde Boha a ten ho dovede skrze poznání k naději. Tedy slova  ´´Bůh v temnotách´´ je slovní konstrukce opata. Snad proboha nemyslí na Boha, který je v temnotě, ale doufám, že myslí na to, že člověk najde Boha i když je v temnotě, ve stavu osobní temnoty, která by ovšem měla být dočasná. Neměla by vyústit do rezignace, skleslosti a ochodu ze světa.
Neberu to tedy tak, že jsou dva Bohové, jeden v temnotě a jeden ve světle.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Depresivnímu člověku se Bůh zdá vzdálený a výtěžek meditace a Gru (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 11. září 2010 @ 20:11:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj.

  Já tomuhle pojetí samozřejmě rozumím, ale v téhle věci jsem asi příliš určen vlastní zkušeností. Vím, že Bůh člověka miluje v každé situaci, ale může nastat situace, kdy je člověk tak pevně spojen s hříchem, že je oddělen od Boha. Může nastat situace až tak napjatá, že život člověka patří někomu, kdo je nepřátelský, kdo je v přímém rozporu s pravým a živým Bohem.

  To byl i můj případ a o tom tu občas píšu. Hledal jsem Boha v té temnotě, ale nacházel jsem jen prázdno a občas šlápnul do něčeho, co nemůžu jmenovat, protože jsem slušný člověk. Neznal jsem tu základní pravdu evangelia v tom, že člověk je oddělen od živého Boha hříchem, v hříchu je zcela ztracený a jediný, kdo může tuhle hradbu zbořit, je Ježíš. A že dokud ta hradba není zbořena a život člověka není pod autoritou Ježíše, člověk jen bloudí. Hledal jsem tedy Boha za pevnou a velkou hradbou hříchu, hříchu bezbožnosti. A tam byl bůh, ale to byl bůh tohoto světa, který pevně držel můj život. Bůh, který mne držel v temnotě.

  Proto tyhle věci vnímám tak ostře.

 

  Toník


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Depresivnímu člověku se Bůh zdá vzdálený, výtěžek meditace a (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Neděle, 12. září 2010 @ 22:46:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Cizinče, měli bychom si něco vyjasnit.
Vnímal jsi temnotu jako překážku a vnímal jsi tam nedobro, hřích a pod.
Já to mám na mysli jinak.
Představ si prosím ušlechtilého člověka, který nedělá hříchy (připusť ), je hodný, poslušný, miluje Boha, není od Boha oddělený, ale přesto má pocit, že se motá v mlze nebo bludišti, nebo tmě. Neví co s tím dělat.
Opakuji že je to bezúhonný člověk žijící ve shodě s Bohem, jen právě nevidí nic než tmu.
V tom případě je třeba poctivě vytrvat, nedělat rozhodnutí (tak to radil také Ignác z Loyoly : ve stavu suchopárnosti a bez radosti nedělat závažná rozhodnutí, neměnit, ale vytrvat),
a v takovém stavu člověk může nahmatat Boha i ve stavu temnoty. Není to omylný Bůh, je to stejný Bůh jako ve stavu když vidí světlo, může najít pravého Boha , který ho bude doprovázet i přes temnoty poznání, je to pravý Bůh, žádné náhražky ani protivy. Ve stavu bez útěchy je také přítomnost Boží a to bez ošidnosti a bez omylů a hříchu. On nás nikdy neopouští, jen my ho dočasně vidíme méně zřetelně než jindy
Jinými slovy, opat doporučuje to, co se říkalo ve středověku : Abstine, sustine (zdrž se a vydrž). Tomu ale nasadil nejasný výraz ´Bůh v temnotě´. Já bych to nazval : vše je správné, jen já nejsem schopný vidět dobře. A vytrvám, nebojím se , nikdo mne neukousne, nikdo mne nezatáhne ve hřích, není to šalba v klamu, je to šalba slov, omyl v klasifikaci pojmů.
Opat raději neměl užít výraz Bůh temnot, ale raději výraz ´´Bůh vnímaný nejasně, když já mám temno´´. To je vše.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Depresivnímu člověku se Bůh zdá vzdálený, výtěžek meditac (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 14. září 2010 @ 18:26:57 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Já to mám na mysli jinak.

Představ si prosím ušlechtilého člověka, který nedělá hříchy (připusť ), je hodný, poslušný, miluje Boha, není od Boha oddělený, ale přesto má pocit, že se motá v mlze nebo bludišti, nebo tmě. Neví co s tím dělat. Opakuji že je to bezúhonný člověk žijící ve shodě s Bohem, jen právě nevidí nic než tmu.

  Chvíli jsem nad tím přemýšlel, ale fakt to vidím pořád stejně. Nevím, jestli jde pořád ještě řeč o depresi...

  Pokud je takový depresivní člověk (jakože já jsem se mu "blížil"), tak potřebuje jednu jedinou věc: Ducha svatého, aby mu obživil Boží slovo "všichni zhřešili a nemají slávy Boží", aby ho Duch svatý usvědčil ze hříchu, soudu a smrti a aby pochopil, kde se před Bohem nachází. A aby mohl přijmout Boží moc ke spasení v Ježíši Kristu, to světlo světa, které vyhání temnotu a dává opravdový pokoj - pokoj, vedle kterého už se deprese nevejde.

  Leda že by ten člověk nechtěl nechat se usvědčit od Boha ze hříchu. Pak už mu nezbývá nic jiného, než vytrvat a nespáchat sebevraždu. Ale to je trochu problém: umrtnost opravdové deprese je až v řádu procent ročně, deprese navíc výrazně zvyšuje pravděpodobnost úmrtí na jiné nemoci. Není to teda moc dobrá perspektiva.


  Ježíš k nim tedy znovu mluvil. Řekl: "Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude už chodit v temnotě, ale bude mít světlo života."


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Depresivnímu člověku se Bůh zdá vzdálený, výtěžek med (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Středa, 15. září 2010 @ 10:23:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Vždyť říkám, že se Anselm Gruen vyjadřuje tak, že se mu potom nerozumí. Akorát jeho mniši, vycvičení v meditaci a hloubání v sobě s jeho psychoanalýzou jako doplňkem, ti mohou ve stopách otce opata dojít tam, kam také on, to je , že vydolují i v temnotě světlo.
Civilistům, podléhajícím pracím ve světě s nedostatkem času to je těžší.
Vždyť u mnichů je pravidlo : setrvat na modlitbách alespoň tři hodiny denně. Umíme to my ostatní ve světě?
Takže opatovi se daří nalézt Boha i v temnotách, zatím co my se raději pídíme hned po světlu.
Opat loví klenoty ze studně, my se možná díváme vzhůru.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Depresivnímu člověku se Bůh zdá vzdálený, výtěžek (Skóre: 1)
Vložil: Jaela v Středa, 15. září 2010 @ 13:12:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
mk
Myslím si, že my takovou temnotu můžeme prožít v zemětřesení, v neštěstí, v umírání, a tam nám potom v temnotě září Bůh.
Bůh je s námi všude. Není s námi jenom v našich radostech. Je s námi i v naši největší bolesti a právě tam, kde se cítíme velmi opuštěni.

Myslím, že v takových chvílích stačí zavolat Bože....


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Depresivnímu člověku se Bůh zdá vzdálený, výt (Skóre: 1)
Vložil: Willy v Středa, 15. září 2010 @ 16:29:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tak volej, Jaelo,

neboť zoufale a naléhavě potřebuješ volat Boží jméno, vzývat Pánovo jméno, jelikož temnota, v níž se nacházíš, je akutečně úděsná!


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Depresivnímu člověku se Bůh zdá vzdálený, výtěžek (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 15. září 2010 @ 19:33:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Civilistům, podléhajícím pracím ve světě s nedostatkem času to je těžší.

  No, nevím.

  Když jsem byl nemocný, byl jsem na VŠ. Řekl bych, že ty tři hodiny denně jsem toho boha v temnotě možná hledal, a jestli ne tři, tak dvě určitě. Neřekl bych, že jsem měl tenkrát málo času na modlitby, meditace a podobně - rozhodně jsem různými modlitbami, rozhovory, náboženskými aktivitami a štouráním se v hlubinách temnoty trávil mnohem více času, než učením ;-)

  Po světlu jsem se nepídil, ani jsem tenkrát nevěděl, že je nějaké světlo, všude okolo byla jen černočerná temnota a tak-nějak se to tenkrát semlelo, že jsem lidí v podobné temnotě potkával až příliš mnoho. První světýlko v tunelu byl až ten člověk, co se ho na evangelizaci Mary Alice dotknul Bůh a on mi o tom svědčil.


  Měl bys nějaké svědectví o tom, jakého boha tam v té temnotě vyšťourali?


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Depresivnímu člověku se Bůh zdá vzdálený, výt (Skóre: 1)
Vložil: Jaela v Čtvrtek, 16. září 2010 @ 10:29:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Cizinec
Bůh září do všech temnot. Jemu patří celý svět i všechny temnoty. On je všude.

I kdybych šel roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, protože se mnou jsi ty, tvoje berla hůl mě potěšují. Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem mažeš..........


]


Bůh září do všech temnot - Re: Depresivnímu člověku se Bůh zdá vzdálený, (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 16. září 2010 @ 11:24:18 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Bůh září do všech temnot.

  No, to je právě na skutečném, živém Bohu to zajímavé: že zazáří i do temnoty.

  A Jaelo, víš, co se stane s temnotou, když v ní zazáří světlo? Zkus si to někdy, třeba večer, takovej vědeckej pokus. Nebo ve sklepě, jestli ho máte. Když je docela celá temnota, že vůbec, ale vůbec nic není vidět. Vezmi nějaké světlo a rozsvi´t ho. Třeba baterku. Stačí malilinkaté světýlko, jedna prťavá ledka s výkonem pár miliwatů a temnota je pryč.

  Co pak takový Bůh, který je světlo a není v něm žádná tma, když zazáří do temnoty, to je pak zážitek!


]


Bůh září do všech temnot - Re: Depresivnímu člověku se Bůh zdá vzdálený, (Skóre: 1)
Vložil: Jaela v Čtvrtek, 16. září 2010 @ 11:58:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Cizinec
Je to i o důvěře. Bůh je prostě všude. Když zůstala v Rusku ve vodě ta atomová ponorka a námořníci v ní, tak co myslíš byl tam Bůh nebo nebyl?

Bůh je všude.

Tobě stačí chytnout se ho pevně za ruku a nebo mu skočit do náruče a nepustit se ho, jenom tak projdeš temnotou. Tak prošel Maxmilian Kolbe temnotou cely smrti v koncentráku v Osvětimi.

Jenom když se pevně budeme držet Boha projdeme svou smrt a projdeme tu temnotu smrti - i když půjdu tou roklí šeré smrti, nepustím se Hospodinovy ruky. Je to ovšem milost. Proto je dobré žít ve vztahu s Bohem, abys dokázal přijmout milost nepustit se a projít.

Jestli jsi viděl hodně lidí umírat, nemluvím o srandě, ale o tom, chytnout se VELIKÉ BOŽÍ MOCI - Bůh nese.


]


Bůh září do všech temnot - Re: Depresivnímu člověku se Bůh zdá vzdálený, (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 17. září 2010 @ 17:42:54 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Bůh je všude.

  Je Bůh i v pekle, Jaelo?

  Platí Jaelo, jak říká váš katechismus, že "Hlavním trestem pekla je věčné odloučení od Boha"? Pokud je Bůh prostě všude, tak jak to zařídí, aby nebyl v pekle, a aby tam bylo odloučení od Boha a tím lidi potrestal, Jaelo?


  Ty pleteš dohromady hmotné a nehmotné věci, Jaelo. Temnota dole v dole je něco jiného, než deprese - temnota v člověku, o které je článek. Tím tvým smícháním guláše z těla a ducha vzniknou sladké řeči, které jsou daleko od pravdy a vedou tam, kam směřují: dolů k bohu, který sídlí v temnotě, bohu tohoto světa a k jeho pánu. Tam je skutečné místo temnoty: Peklo, odloučení od pravého Boha.

  Ve skutečnosti je totiž pravý Bůh oddělen od hříchu. Není žádné spolčení světla a temnoty a tak není ani žádné spolčení Boha a hříchu. Tam, kde je hřích, tam není Bůh.


  Neznamená to, že Bůh nemá rád lidi, kteří patří Hříchu, že je nemůže nebo nechce zachránit, že se k nim nezná. Znamená to, že každý má své kompetence: Nad člověkem, který je uprostřed Hříchu, panuje Hřích a nad člověkem, který je spolu s Kristem ukryt v Bohu, panuje Bůh.


]


Bůh září do všech temnot - Re: Depresivnímu člověku se Bůh zdá vzdálený, (Skóre: 1)
Vložil: Jaela v Pátek, 17. září 2010 @ 18:21:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Cizinec
Tak dalece jsem nepřemýšlela, jestli je Bůh v pekle. Možná někdo odpoví. Někde jsem četla, že tam lidé budou trpět tím, že tam není Bůh přítomen, ale to nevím, jak to je.

No vlastně to dál píšeš, že jsi to četl v KATECHISMU, tak to nemusím ani hledat. Ty máš Katechismus načtený.
Nevím, jak to je v pekle, ale můžeš mi to vysvětlit.

Jsi fakt dobrý, že umíš rozlišit temnotu v dole, kde se rube uhlí a temnotu v duši. Fakt jsi dobrý.

Bůh je i v tom rubání, i v té duši. Bůh je v tobě - je psáno zůstaňte ve mně a já ve vás.

S tím hříchem je to tak, že dokud se dokážeš držet Boha za ruku, hříchu lituješ, vyznáš ho a prosíš o odpuštění.

Druhý případ je, že se pustíš Boží ruky a chytneš se ruky satana a ten má pak nad tebou moc. Pak se může stát, že nejsi schopen litovat hříchů, vyznat ho a prosit o odpuštění.

Proto je důležité každý hřích předkládat Bohu s lítostí a prosit o odpuštění, ať se nedostaneš do područí ďábla. To už se může mluvit o posedlosti.


]


Bůh září do všech temnot - Re: Depresivnímu člověku se Bůh zdá vzdálený, (Skóre: 1)
Vložil: Willy v Pátek, 17. září 2010 @ 18:44:12 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ž 139:8

Vystoupím-li na nebesa, tam jsi Ty. Ustelu si v podsvětí, jsi i tam
a
b
63
. KMS

Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš. ČEP

Kdybych do nebe vystoupil, tam jsi Ty, kdybych si ustlal v podsvětí – i tam jsi! Bible21 (NBK)

Ak vystúpim na nebesia, Ty si tam; ak zostúpim do podsvetia, aj tam si. Rímsko-katolícky preklad

Tož tak.

w.


]


Bůh září do všech temnot - Re: Depresivnímu člověku se Bůh zdá vzdálený, (Skóre: 1)
Vložil: Willy v Pátek, 17. září 2010 @ 18:45:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
oprava: Vystoupím-li na nebesa, tam jsi Ty. Ustelu si v podsvětí, jsi i tam. KMS


]


Bůh září do všech temnot - Re: Depresivnímu člověku , kdo je kníže světa (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Sobota, 18. září 2010 @ 21:50:18 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ježíš neřekl ´´bůh tohoto světa´´, ale řekl ´´kníže tohoto světa´´ (ale na mně nemá co by si vzal).
Ke slovům ´´ k bohu, který sídlí v temnotě, bohu tohoto světa a k jeho pánu...´´ bych řekl, že tady žádný bůh tohoto světa není, jen kníže by rád panoval, ale na někoho nemá.i


]


Bůh září do všech temnot - Re: Depresivnímu člověku , kdo je kníže světa (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 19. září 2010 @ 00:00:56 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  No, asi jsem měl pro tebe psát přímo, protože můžu, ať zbytečně neztrácíme čas na slovíčcích.

  Všechny tyhle cesty, tyhle duševní motanice, analýzy a šťourání se v sobě, sladké řeči o tom, že Bůh je všude, vedou k Satanu a tomu, kdo ho ovládá, to jest Hříchu. Hřích je pak "minutí se cíle/záměru", "oddělení od Boha", jinak také "temnota" nebo "nedostatek světla". Jednotlivé špatné skutky už jsou jedn detail: Zákonitý důsledek Hříchu.

  Cesta do nebe je cesta z temnoty ke světlu: Člověk musí uvěřit Ježíši, co Ježíš říká, přijmout to do srdce a vyznat to ústy. Tím ztratí Satan i jeho pán Hřích nad daným člověkem moc a člověk se dostává pod autoritu Boha.

  To je cesta světla. Cesta, kdy člověk tu temnotu vezme a vytáhne jí na světlo.

  To je věc, která způsobila, že ještě žiju.


]


Bůh září do všech temnot - Re: Depresivnímu člověku se Bůh zdá vzdálený, (Skóre: 1)
Vložil: Irena v Sobota, 18. září 2010 @ 22:03:14 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
K tomu se dá říct jen AMEN, naprosto přesně vysvětleno.

I.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Depresivnímu člověku se Bůh zdá vzdálený, výt (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Sobota, 18. září 2010 @ 21:45:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Cizinče, není mi jasno jakého opat Gruen vyšťoural Boha jsoucího pro člověka přístupného také v temnotách, opata G. nečtu, jeho myšlení má jinou chuť. A napsal okolo 200 spisů, takže by to muselo být přímo čtené.
O něčem snad jiném, snad jen podobném, o vnitřní suchu psal také sv. Jan z Kříže, četl jsem kus symbolicky psané knihy Výstup na horu Karmel a napsal i spis Plamen lásky žhavý.
Jan rozeznává dvě ´´noci´´. Až nás přestanou bavit zážitky smyslové (krásné melodie, západ slunce, buchty atd), na čas můžeme přijít do nepřehledného stavu, který přirovnává k cestě vyprahlou zemi, kde nás už nic netěší, protože jsme se ješte neotevřeli duchovním cílům (a pivo už přestalo chutnat jako cíl). A naopak ještě další něco netěší.
Tomu říká ´´noc smyslů´´. Až se pak otevřeme duchovním věcem, zažíváme pohodu a to může trvat v požehnaném stavu dlouho, roky. Máme radost z duchovních věcí a je nám dobře. Přece ale se ještě probouzí k tomu také zájem o přímé poznání Boha. Už nám potom tak úplně nestačí modlení, meditace, myšlení na Boha, potřebujeme Ho poznat a se s ním spojit přímo. Tak nastává nespokojenost až krize, a tomu Jan říká ´´noc ducha´´. Po překonání dochází k vlitému poznání Boha přímo. Ulehčuje to Ježíš Kristus, smíme Ho milovat a je v něm přítomný Otec, ale zájem o Boha u nás prochází přesto těmi stupni.
Vzpomeňme, že Pavel rozlišoval člověka přírodního (to je tělesného), člověka duševního a člověka duchovního. S použitím terminloge Jana z Kříže : mezi dobou, kdy žijeme jako člověk tělesný (přírodně orientovaný a na smysly) a dobou života duchovního může ležet zmatená a suchá doba ´´noci smyslů´´. A potom, když prožijeme krásné časy s duchovnem a začneme uvažovat o další etapě, mezi tím může ležet další suchá země, zvaná ´´noc ducha´´.
Kdo však vyhraje, tomu bude daný bílý kamének atd. Už nebude mít trápení v sobě, neboť je v Bohu s přímým poznáním.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Depresivnímu člověku se Bůh zdá vzdálený, (Skóre: 1)
Vložil: Jaela v Neděle, 19. září 2010 @ 08:34:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
mk
To jsi velmi srozumitelně vysvětlil.

Dávám k přemýšlení příběh Abraháma a jeho jistotu Boží přítomnosti v jeho životě.
Když skutečné mluvil s Bohem, myslíš, že prožil temnotu? On sice zaváhal a zplodil Izaela, protože čekání na Izáka mu přišlo dlouhé, ale myslím si, že neměl v sobě to trápení a byl v Bohu s přímým poznáním, jak píšeš.

Když se setkáš s Bohem, jsi stále v Jeho Přítomnosti, bez noci smyslů. Myslím si, že lidé starozákonní tak žili, že my  - člověk dnešní doby - jsme na tom hůře.


]


Stránka vygenerována za: 0.39 sekundy