Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marcela.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 229, komentářů celkem: 429564, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 461 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

oko
Ivanp

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116495799
přístupů od 17. 10. 2001

Hledání: Jeden z mých běžných hříchů.
Vloženo Středa, 29. září 2010 @ 17:56:56 CEST Vložil: Olda

Zkušenosti poslal karkulka

Patřím k těm, kteří na průměrný plat hledí, řekněme, zdola. Co mám to mám, hromadění majetku naštěstí nebylo nikdy mým koníčkem. Navíc vím, že jsou na světě lidé, kteří jsou potřebnější. 

 O obtížnosti vydělání nadbytku peněz, opravdu poctivou práci, vím tedy své. Vím kolik práce stojí, když  si „potřebuji“ pořídit něco nového, když mám platit různé poplatky, co polkne normální chod domácnosti, atd. Zvykl jsem si tedy,  že každá má koruna je dobrá a současně by měla být vydřená.

Za určitou výhodu pokládám, že nijak netrpím materiálovou závisti. Závidím někomu třeba, že umí zpívat, ale ne, že je majetný. Dokáže mě však nezvednout, když někdo dává veřejně (myšleno neanonymně) někomu, řeknu milión, na dobročinné účely. Nechá se za to pouze provléct sdělovacími prostředky, malinká reklama  a je hotovo. A mě může vzít čert. Já by jsem také klidně milión dal, ale kde ho tak honem vzít, kradu snad?

V tu chvíli vidím ve svém bližním nabubřelého tupce, čímž se dopouštím hříchu a má křesťanská čistota, kterou už několik hodin pracně buduji,  je zase v tahu. Je to mojí vinou. Vím. Zda má na tom podíl i  někdo jiný neřeším. Vždyť to já mám milovat i své nepřátele a já nemohu cítit člověka, který dává potřebným! Dokonce mám pocit, že značná část toho darovaného obnosu pochází z mé kapsy. Nemohu to dokázat. Dopouštím se tedy dost možná i křivého nařčeni.

Vy, spasení, nemáte nikdo, ani vzdáleně, podobné problémy? Já poté musím činit pokání, ale mohu si být opravdu jistý svou očistou? Tak trochu, jako by jsem začínal pokaždé znovu. Jelikož žiji v tomto světě a ne již v království Božím, téměř denně na sobě nacházím nejrůznější provinění. Když se prohlásím za spaseného, tak budu mít od svědomí pokoj?

Vy jste na tom jak? Ale pozor! Pro Boha zde anonymní nejste! Takže než lhát, je někdy lepši mlčet. I když. On čte i myšlenky, tak klidně pište.


"Jeden z mých běžných hříchů." | Přihlásit/Vytvořit účet | 46 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: Jaela v Středa, 29. září 2010 @ 18:36:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Karkulka
Když někdo, kdo má mnoho peněz dá milión na dobročinnou akci, tak já nevím, proč to ten člověk dává, protože nevidím jeho motiv.
Motivy mohou být různé:

------chce se ukázat před lidmi, že na to má
------chce si uklidnit své svědomí, že něco udělal, pro dobrou věc a ví, že on má hodně a kolem je nedostatek
------říká si raději nějaké peníze dám, co kdyby bylo peklo a já bych byl souzen jako lakomec
------dokáže myslet na hodnoty, které ho přesahují a ví, že ze svého nadbytku má dát těm, kteří nemají stejné možnosti jako on - tady bych řekla že si uvědomuje Boha a Lásku

Myslím si, že pokud nedosahuješ na průměrnou mzdu, nemusíš na dobročinnou akci dát milión, ale tolik, kolik uznáš za vhodné - tolik, abys sebe a svou rodinu neuvedl do bídy (do otroctví).


Také by mě zajímalo, jestli člověk, který se prohlásí za spaseného má od takového přemýšlení pokoj - je to vlastně pokoj od svědomí.

Lepší je, když mě mé vlastní svědomí usvědčuje z hříchu, než abych měla svědomí laxní a tvrdila, že nehřeším.



Re: Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: karkulka (pradavnapravda@email.cz) v Středa, 29. září 2010 @ 21:23:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

Také by mě zajímalo, jestli člověk, který se prohlásí za spaseného má od takového přemýšlení pokoj...

Jaelo, třeba se to tady dozvíme. :-) Uvidíme. Třeba něco budeme muset pochopit. Také jsem zvědav, bude-li  z toho něco. Nadějí mám zatím však slušnou. :-)


]


Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: Nematemne (kotozor@seznam.cz) v Středa, 29. září 2010 @ 18:57:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
........Vy, spasení, nemáte nikdo, ani vzdáleně, podobné problémy?........

        Mám podobné problémy, a přesto jsem spasen. 

........téměř denně na sobě nacházím nejrůznější provinění..........

        Já také a prosím Boha, ať se mé oči otevřou ještě více :-) Poznávám na sobě tři druhý hříchu, jeden ani nedokončím a jsem usvědčen, z dalšího jsem usvědčen později, a pak je tu ta nejhorší potvora, kdy bojují s něčím co se stále vrací. 

.......Já poté musím činit pokání, ale mohu si být opravdu jistý svou očistou?.........

       O tom, že tyto slova jsou o Bohu asi tedy pochybuješ, že?    "Jestliže své hříchy vyznáváme, on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti"

        



Re: Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: karkulka (pradavnapravda@email.cz) v Středa, 29. září 2010 @ 19:29:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
     ...O tom, že tyto slova jsou o Bohu asi tedy pochybuješ, že?...  

Jak by jsem mohl pochybovat o Bohu? To opravdu ne. Ale pochybuji o tom, že si zasloužím jeho milost, když denně, opakovaně ,konám skutky křesťana nevhodné a nedůstojné. Překážkou mého spasení není Bůh, ale já. Jak se dělá smailík vhodný pro sarkastický uškleb?


]


Re: Re: Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: Willy v Středa, 29. září 2010 @ 19:43:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
To je právě to úžasné na Bohu a Jeho milosti - nijak si ji zasloužit nelze. Takže se o to ani nesnaž.

Na druhou stranu nám naše padlé tělo "pomáhá" nevěnovat pozornost tělu, nýbrž se obracet k duchu/do ducha a věnovat pozornost božskému životu v našem duchu a chodit podle Ducha, Jehož myšlení je život a pokoj. Neber tedy své tělo hříchu a smrti jako překážku svého spasení, ale prostě nechoď podle těla, nýbrž podle Ducha! Tož tak.

willy


]


Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: Willy v Středa, 29. září 2010 @ 19:23:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
karkulko,

já jsem na tom v mnohém možná hůř než ty, ale ve tvém článku je zmínka o čistotě a očistě a k tomu chci něco říci.

Pro křesťana je naprostou nezbytností, má-li žít/chodit způsobem hodným toho povolání, jímž byl Bohem povolán, je čisté srdce, otevřené a nakloněné vůči Bohu (Př 21:1), neboť z něho vychází život (Př 4:23). Mít čisté srdce, do něhož může vcházet a z něho vycházet božský život, znamená mít srdce, které se cele a plně zabývá jedinou Osobou a zaměřuje se na jednu Osobu - Pána Ježíše Krista.

Když je člověk naplněn Duchem a Kristus se jako život šíří z jeho ducha do duše a ven směrem k lidem kolem věřícího, pak mu ztěží zbude čas, chuť, vůle a prostor pro věnování se někomu nebo něčemu jinému, než Kristu, rodině své a rodině víry, tj. svatým, s nimiž je spojen Boží láskou v jeho srdci a svazkem pokoje v místní církvi tam, kde žije i z ostatních místních církví, s kterými má společenství.

Křesťan sice žije v tomto světě., ale díky Bohu není z tohoto světa, který celý leží v tom Zlém, neboť byl přenesen z pravomoci temnoty do Království Božího milovaného Syna. To Království je spolu s Králem v jeho duchu, takže je třeba upínat mysl k duchu (Ř 8:5-6, 12:2) a obnovovat se duchem své mysli (Ef 4:23) a Duchem usmrcovat činy těla, abychom žili/byli živí (Ř 8:13b).

Možná tě má reakce neuspokojí a říkáš si: místo, aby mi napsal, jak je na tom on, poučuje mě, co a jak mám dělat. Inu, v úvodu jsem napsal, že na tom moc dobře nejsem, takže to, co jsem napsal, píšu i pro sebe a věřím i pro další jako Boží radu, jak žít životem, který se líbí Bohu! A ten je jen jeden - Kristův! To znamená, že křesťan má žít skrze Krista (J 6:57) božským věčným životem, který Pán Ježíš Kristus dává svým ovcím (J 10:10b, 27-28). Nicméně všechno to, co jsem napsal, se v naší místní církvi ve spolupráci s Pánem snažíme praktikovat. Tož tak.

willy
ř.: kterým jste byli povoláni



Re: Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: Willy v Středa, 29. září 2010 @ 19:33:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
oprava:
Když je člověk naplněn Duchem a Kristus se jako život šíří z jeho ducha do duše a ven směrem k lidem kolem věřícího, pak mu ztěží zbude čas, chuť, vůle a prostor pro věnování se někomu nebo něčemu jinému, než Kristu, rodině své a rodině víry, tj. svatým, s nimiž je spojen Boží láskou v jeho srdci a svazkem pokoje v místní církvi tam, kde žije i z ostatních místních církví, s kterými má společenství.

Křesťan sice žije v tomto světě., ale díky Bohu není z tohoto světa, který celý leží v tom Zlém, neboť byl přenesen z pravomoci temnoty do Království Božího milovaného Syna. To Království je spolu s Králem v jeho duchu, takže je třeba upínat mysl k duchu (Ř 8:5-6, 12:2) a obnovovat se duchem své mysli (Ef 4:23) a Duchem usmrcovat činy těla, abychom žili/byli živí (Ř 8:13b).

Možná tě má reakce neuspokojí a říkáš si: místo, aby mi napsal, jak je na tom on, poučuje mě, co a jak mám dělat. Inu, v úvodu jsem napsal, že na tom moc dobře nejsem, takže to, co jsem napsal, píšu i pro sebe a věřím i pro další jako Boží radu, jak žít životem, který se líbí Bohu! A ten je jen jeden - Kristův! To znamená, že křesťan má žít skrze Krista (J 6:57) božským věčným životem, který Pán Ježíš Kristus dává svým ovcím (J 10:10b, 27-28). Nicméně všechno to, co jsem napsal, se v naší místní církvi ve spolupráci s Pánem snažíme praktikovat. Tož tak.

Omlouvám se za "nekontrolu" napsaného.

willy


]


Re: Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: karkulka (pradavnapravda@email.cz) v Středa, 29. září 2010 @ 19:51:56 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Willy, nechci závodit, ale přiznám se, že to co jsem na sebe prozradil jsou vlastně možná mé nejlepší charakterové vlastnosti :-) Ale jsem rád, že jsme všichni stále lidmi. Alespoň mi to tak z reakci zatím připadá. Předložil jsem k diskuzi takto tohle téma, aby k němu každý mohl zaujmout vlastní postoj. Jsem proto rád že píšeš jak to vidíš ty. Bez vzájemného poučování bychom nemohli jít dále. Přeji tobě a vaši církvi Božího Ducha a požehnání a děkují za názor. :-))


]


Re: Re: Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: Willy v Středa, 29. září 2010 @ 20:52:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Rádo se stalo, děkuji za přání a věz, že ani já nechci s kýmkoliv závodit, soupeřit apod. je jeden závod, kterého se účastní všichni věřící a jeho výsledek záleží na tom, jestli od všeho odhlížíme na Autora a Dokonavatele naší víry - Pána Ježíše Krista, jak píše pisatel epištoly Hebreům/Židům (12:1-2):

Proto i my, majíce kolem sebe obklopující nás tak veliký oblak svědků, odložme veškerou zátěž a hřích snadno nás ovíjející a s vytrvalostí běžme závod, který je před námi/nám určený/předložený; upřeně hledíce k Původci a Dokonavateli víry Ježíši, který pro radost, která byla před ním, podstoupil kříž, pohrdnuv hanbou, a sedí po pravici Božího trůnu.
Amen.

Pán s tebou.

willy


]


Re: Re: Re: Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 30. září 2010 @ 08:06:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Willy
dneska jsi to napsal hezky, jen mě nedá, abych tě v lásce neupozornil na jednu "maličkost".

Onen "oblak svědků" nejsou tví spolubratři, žijící dosud na tomto větě.
Jsou to svatí s Kristem v nebi
, kteří nás v tomto závodě povzbuzují a pomáhají - a které někteří z vás vytrvale ignorujete. Ke své škodě.

Neber to, prosím, jako útok na tvoji osobu.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: Willy v Čtvrtek, 30. září 2010 @ 15:35:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
oko,

snažíš se mě svými lžemi unavit jako jsi unavil leoneta? A neboj - jako útok na sebe to nepovažuji.

Já vím srkze Ducha moudrosti a zjevení a díky vnitřnímu pomazání, co je onen oblak svědků a věz, že zesnulí svatí, co jsou s Kristem, do záležitostí na zemi nijak zasáhnout nemohou. Ten, kdo se za věřící přimlouvá v nebesích je sám Pán Ježíš Kristus!

Ř 8:34 Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a byl i vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!

Tož tak.

willy


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 30. září 2010 @ 17:10:20 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Willy.

Řekl bych, že ti nějak ujíždějí nervy. Kdekdo je lhář.

Víš co mně u tebe ale pořád jaksi schází?
Tvoje vysvětlení (když já tedy podle tebe lžu), jak to má být správně.

Kdo je tedy onen oblak svědků? Koho představuje "posprávnu"?

Leoneta je mi opravdu líto. Projevil se jako sebestředné trdlo.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: Willy v Čtvrtek, 30. září 2010 @ 18:30:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
oko,

říkat můžeš, co chceš, ale pravda to být nemusí! A už jsem ti napsal, že Bible za lháře označuje všechny lidi kvůli pádu člověka.

Oblak svědků jsou svatí, kteří jsou s Kristem, ale nikoli v nebi, jak jsi napsal ty a myslel jsi tím ve skutečnosti vaše zesnulé řk svaté, z nichž někteří s Kristem bezpochyby nejsou a možná ani nebudou vůbec nikdy. 

Ale jak slovo/výraz/pojem "svědků" naznačuje, oni jsou "pouze" svědkové, tzn. že do ničeho na zemi nemohou nikterak zasáhnout, jenom to prostě sledují. Zřejmě nám "fandí", ale to je tak všechno, co mohou. Tož tak.

Leoneta ti nemusí být líto - je na tom mnohem lépe než ty! Kromě jiného - nelže tady!

willy


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: leonet v Čtvrtek, 30. září 2010 @ 20:20:29 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj,
možná to někdo jen špatně pochopil z mých vyjádření, nejde o duševní únavu, ale o nedostatek života. Neboli život z Boha uvnitř mého ducha pro některé lidi přestal plynout. Chvíli mi to trvalo, než jsem pochopil, ale nakonec jsem toto rozhodnutí přijal, pro některé už nemám slov.
Zbytečné je ti vzpírat se proti bodcům. Tak nějak to vnímal Pavel, a on věděl o čem hovoří, roky se pokoušel nést evangelium židům, svám bratřím podle těla, ale nakonec musel také vůči ním zmlknout, a postihovaly ho daleko větší rány, než nás. Dokonce byl kamenován, bičován, ve vězení a vše kvůli ním. Za jeho lásku se mu takto odměňovali.

PS: každý má svůj úkol a místo v těle. Pán Ježíš s tebou a jeho pokoj. Leonet


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: Kjubik (forrest.gump.junior@gmail.com) v Čtvrtek, 30. září 2010 @ 23:07:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Oblak svědků jsou svatí, kteří jsou s Kristem, ale nikoli v nebi, jak jsi napsal ty a myslel jsi tím ve skutečnosti vaše zesnulé řk svaté, z nichž někteří s Kristem bezpochyby nejsou a možná ani nebudou vůbec nikdy. 

Ale jak slovo/výraz/pojem "svědků" naznačuje, oni jsou "pouze" svědkové, tzn. že do ničeho na zemi nemohou nikterak zasáhnout, jenom to prostě sledují. Zřejmě nám "fandí", ale to je tak všechno, co mohou. Tož tak.

Takže prostě a jednoduše řečeno kvalita ti co jsou nazvani oblak svědků neboli svatí mají menší podíl než ti co jsou jěště zde na zemi.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: Nematemne (kotozor@seznam.cz) v Čtvrtek, 30. září 2010 @ 20:26:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
         Oko, mi je šuma fuk, jestli po smrti duše, duch či co funguje dále, nebo jestli nejsou a budou obnovený až v ten správný čas. Myslím, že není podstatné jak to s nimi je, alespoň pro mne. Připustím tedy, že na nás koukaj. Od toho jsou svědci. (Teď nevím jestli se mám před nimi červenat, když to s manželkou....., no však víš co :-) Tak se tedy koukaj. Nějak mi z toho neplyne, že bych jim měl věnovat další pozornost, tedy sochat je, o cosi je prosit, atd. Snad jedině kouknout se na jejích životy, jak fungovali s Bohem a najít poučení.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: karkulka (pradavnapravda@email.cz) v Čtvrtek, 30. září 2010 @ 20:42:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
...kouknout se na jejích životy, jak fungovali s Bohem a najít poučení...

Objednávám třicet kusů, tesaných do kvalitní žuly. Smajlíka opět nepřikládám. Až teď :-))


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: Nematemne (kotozor@seznam.cz) v Pátek, 01. říjen 2010 @ 15:31:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
:-))


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: Nematemne (kotozor@seznam.cz) v Pátek, 01. říjen 2010 @ 15:40:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
      Přemýšlím nad tím, jestli se mám radovat, nebo spíš brečet. Unese to moje hlava? Teď když na mne mluví jeden člověk, zvládám to celkem dobře. Když už jsou dva, začínají problémy. Ale až budu zemřely svatý a pokud budu možná svatořečen (člověk nikdy neví :-)), tak jich bude stovky a tisíce. To tedy bude nářez. 


]


Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: leonet v Středa, 29. září 2010 @ 20:11:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Bylo v mém životě období, kdy jsem věnoval pozornost pouze sám sobě, přišel za mno Bůh a promluvil ke mě. O jaká radost,
viděl jsem jenom Boha v Ježíši Kristu. Uvěřil jsem mimo církev, doma. Až po asi půl roce jsme si z manželkou našli svou místní církev. Začali jsme tam pravidelně docházet do shromáždění, do půl roku jsme byli oba pokřtěni, a další věci už asi všichni znáte, začali jsme poslouchat kázání. A začaly problémy, Zhruba rok, dokud jsem se zabýval pouze Ježíšem bylo vše vpořádku, Když jsem začal poslouchat služby slovem, postupně jsem odvrátil zrak od Ježíše a začal se zabývat svými hříchy. Neříkám, že to snad nebylo třeba, ale ty služby byly spíše sugestivní, než duchovní. Místo abych hleděl na Krista Ježíše, sugestívně mě stále naváděly, abych se zabýval svými hříchy, a já přitom jasně věděl, že tyto hříchy byly odstraněny krví Pána Ježíše. Nechápal jsem služby slovem od některých bratrů. Proč se mám zabývat neustále něčím, co bylo smazáno na Golgotě krví Ježíše Krista mého Pána? Vždyť ten dlužní úpis byl smazán, a to právě pro obětí Pána Ježíše. 
Dlouhé roky jsem pátral v Božím slově jestli je tomu tak, jak jsem  pochopil na počátku, nebo jestli je tomu tak, jak vyučují někteří bratři. A div se světe, čím více jsem poznával Písmo a Pána, tím více jsem se utvrzoval v počátečním pochopení. To, co mi ukázal Pán osobně se lišilo od toho, co vyučovali pouze někteří bratří. Postupně jsem začal i chápat proč tak vyučují.
Zkrátka duchovní růst je především záležitostí osobního vztahu s Pánem Ježíšem. Jeli upřímný (pochopitelně upřímnost je závislá na tom, jak kdo zná sám sebe), má všechny předpoklady k růstu, a pak již jen zda věři více Bohu, nebo člověku. Každý z nás je osobně odpovědný, zda s Písmem v ruce kontroluje sloužicího bratra. Kdo tak nečiní, vystavuje se nebezpečí bloudění.
I ti jsem zažil. Velmi dobrá je pro obecnou orienatci Poutníková cesta od Bunyana.
Jestli budeš chtít něco z toho, co jsem napsal více rozvést, podrobností atd. Můžu. leonet



Re: Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: karkulka (pradavnapravda@email.cz) v Středa, 29. září 2010 @ 21:16:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

...Zkrátka duchovní růst je především záležitostí osobního vztahu s Pánem Ježíšem...   S tím souhlasím. Ježíš nás však zná asi opravdu lépe, než se známe sami. A tak říká každému z nás jiné rady. Myslím to v tom smyslu, že doktor také nebude radit na vymknutý kotník přikládat oční kapky. Když rozmlouvám s Kristem a říkám mu, to jsem to zase zpackal, říká ano, to jsi to zase opravdu zpackal. Nechává mě totiž většinou diagnostikovat.:-) Ví, že nač si přijdu sám, to si budu lépe pamatovat. Nemůžeme být, my lidé, naštěstí stejní. Ale v mnohém jsme si ve vnímání Boha dost podobni. Já mám přesto silně vyvinuté povědomí o tom, že hřeším a to stále. Možná jsem taková odrůda. Nevím proč mě Bůh takto vybavil. Jen to respektuji a jsem překvapen, že jiní, podobně věřící lidé jsou vybavení jinak. Překvapuje mě to, ale respektuji to. Přesto, že to respektuji, jistě se neubráním dalších diskuzi na tohle téma. Nevím, možná je to další můj hřích, hnípáni se v Boží vůli.


]


Re: Re: Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: Nematemne (kotozor@seznam.cz) v Čtvrtek, 30. září 2010 @ 15:45:20 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
.......že hřeším a to stále......Jen to respektuji a jsem překvapen, že jiní, podobně věřící lidé jsou vybavení jinak.........

       Nemohu mluvit za druhé, ale mám vážné pochybnosti, že tomu tak jak jsi napsal je. Popravdě mi za touto tvou větou chybí smajlík, protože si myslím, že ani ty si to ve skutečnosti nemyslíš :-) Možná narážíš mimo jiné i na Didymose, jenž tu jasně napsal, že nehřeší, ale pak se tu od něj objevila věta, že on nehřeší, že hřeší hřích v něm. A ještě později napsal, že vyznává své hříchy. No, kdo se v tom má potom vyznat :-)


]


Re: Re: Re: Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: karkulka (pradavnapravda@email.cz) v Čtvrtek, 30. září 2010 @ 19:39:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Dávám ti za pravdu. Jenže, aby byly veškeré mé příspěvky pouze pravdivé, některé musely být složené pouze z řady roztodivných smajlíků:-) až pitvorností. :-))


]


Re: Re: Re: Re: Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: Nematemne (kotozor@seznam.cz) v Čtvrtek, 30. září 2010 @ 20:10:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
:-))


]


N (Skóre: 1)
Vložil: Eleazar v Středa, 29. září 2010 @ 21:18:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Karkulíne,
já podobné problémy....nemám. Spíš se zeptej, jestli se mnou nemají problémy druzí, to by byly zajímavější odpovědi.

Mám problém.
Tím problémem je devalvace pojmů. Např. pojmů hřích a pokání. Ty jsi toho zářným příkladem. Číníš pokání z takové pitomosti. Pardon, dámy prominou to ostřejší slovo. Ale Ježíš výslovně přikazuje, abysme případné dobrodiní prokazovali úplně jinak. Ne, že bych chtěl Ježíšovy myšlenky vnucovat každému napotkání, ale je špatné, že někoho štve, když vidí ve svém okolí pravý opak toho, co Ježíš kázal? Já myslím, že není. Máš pocit, že ....To je ale jen tvůj pocit. Mít neoddůvodnitelné pocity snad není hříšné!

Abych se vrátil k tomu, s čím mám problém, tak s tím, že spousta lidí říká hřích téměř všemu, tudíž slovo hřích se používá jako nálepka bez přemýšlení ...... výsledek - hřích je v obecném povědomí úplně cokoliv (včetně prdění), akorát skutečné hříchy jsou širokou veřejností přijímány vcelku benevolentně.
A s tím souvisí i devalvace pojmu pokání. Co je pokání? Šaškování na shromku, případně nějaké pseudoduchovní pitominky? To mě teda podrž. Málokdo vyžaduje od skutečných hříšníků (ne od lidiček se srdcem přes celou Sibiř, od skutečných hříšníků) skutečné pokání, neřkuli nápravu věci a odškodnění nenapravitelného.

eleazar

P.S.: Jsem trochu zákonická povaha. Mám tendence psaného se důsledně držet. Lidský rozměr celé věci, případné ovoce apod. v mém podání někdy musí jít stranou. Hlavně, že vše papírově sedí :-) To chce samozřejmě určitou náturu, svým způsobem prdlou. Čím si takový důsledný režim kompenzuju? Například tím, že se nestarám o věci, které nejsou v Bibli přímo ošetřeny a v těch, kde je ponechávána určitá volnost, jí užívám plnými doušky. A to klidně na úkor šíření křesťanství a rozšiřování počtu nových konvertitů atd. atd. atd. A co se týče tzv. světských radostí, které jsou křesťanskou veřejností zatracovány, ale nejsou přímo zakázány anebo jsou nějak problematizovány; nehledám problémy tam, kde nejsou - co si myslí "křesťanská veřejnost" mě příliš netrápí.



Re: N (Skóre: 1)
Vložil: karkulka (pradavnapravda@email.cz) v Středa, 29. září 2010 @ 21:51:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Eleazare,

jsem -li kompetentní, tak opravdu dobrý! Z toho, co píšeš číši zdravá neokázalost, to se mi líbí. Akorát je škoda, a myslím to zcela vážně, že jsi přehlédl, že já sice kritizuji onoho "dárce", ale hřích je můj. Rozumíš? Já hřeším tím, že soudím, že viním, že kleji, že jsem až hulvát a já nevím čím vším. A to přece hříchy jsou! Nebo myslíš, že ne? Neboj se to říct, to nebude tvé souzení mé osoby. Vždyť si o to říkám, jako o tvůj bratrský názor. V těch klauniádách s tebou souhlasím, je to podobné přece tomu darování, které jsem popsal.
Jinak jsem přesný opak tvůj, alespoň co se týče přesných citaci, takže bychom si mohli dobře rozumět a vzájemně se doplňovat k pobavení ostatních, což je také jeden z mých četných koníčků, ztrapňovat se :-)))


]


Re: Re: N (Skóre: 1)
Vložil: Eleazar v Čtvrtek, 30. září 2010 @ 20:04:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nebo myslíš, že ne?
soudit - je hřích
vinit - není hřích, a to ani neoprávněně
klít - není hřích
používat Jméno Páně nesprávně - je hřích
používat Jméno Páně zbytečně - nevím jestli je hřích, ale nedělám to z principu
hulvát - otázka přiměřenosti? těžké zaujmout stanovisko

já nevím čím vším. A to přece hříchy jsou!
Zato já se snažím přesně zjišťovat, co ještě hřích není. S neskrývanou zvrácenností přiznávám, že mě baví balancovat na hraně hříchu, ale nepřekročit ji? Nemám ponění, kolikrát jsem byl SEZHORA zadržen. A to nai řádově.

ztrapňovat se
Ale ne. Vždyť jsi jeden z mála, kdo je konkrétní.


]


Re: Re: Re: N (Skóre: 1)
Vložil: karkulka (pradavnapravda@email.cz) v Čtvrtek, 30. září 2010 @ 20:34:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
No, rozebíráš mě dobře:-) máš pravdu, že mnohé je ovlivněno tím, odkud a jak na to hledíme. Když píšeš ...Nemám ponění, kolikrát jsem byl SEZHORA zadržen... hned se mi vnutila samovolně myšlenka, že já už nemám ponětí, kolikrát jsem takhle zadržen, ke své smůle, nebyl :-)) Ale to je prostě život. I přesto, že to "nezadržení" už opravdu nespočítám, ostatně, k čemu by to asi bylo, uchovávám si mermomocí alespoň tu nadějí.:-) Držím se ji jako...však si nějaké křesťanský znějící úsloví domyslíš.:-)) Dík, za ten rozbor.


]


Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: Momonka (Tinidril@seznam.cz) v Středa, 29. září 2010 @ 21:40:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.



Re: Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: karkulka (pradavnapravda@email.cz) v Čtvrtek, 30. září 2010 @ 19:46:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Kdyby jsem si mohl opravdu svobodně vybrat, spoléhal by jsem se raději, podotýkám, že za svou osobu, na verš Matouš 5:3. :-)  


]


Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: vlastik v Středa, 29. září 2010 @ 22:34:57 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj  a pokoj Tobě Karkulko.

Píšeš ---Vy ,spasení--- 
 
Dobře tedy, my spasení ,si svou čistotou jisti jsme,neboť jsme byli očištěni krví Pána Ježíše Krista a dokonale očisťuje naše svědomí .Jeho krev, je smlouva,kterou s námi uzavřel a jsme opravdu čistí, jen  jeden druhému umýváme nohy.

Píšeš ,že žiješ v tomto světě a  ještě ne v království Božím?    Tak by jsi se měl snažit vejít,nebo si snad myslíš ,že až po smrti ?  Pozdě...    Tak se prosím snaž a hledej. 





Re: Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: karkulka (pradavnapravda@email.cz) v Čtvrtek, 30. září 2010 @ 06:03:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
...my spasení ,si svou čistotou jisti jsme,neboť jsme byli očištěni krví Pána Ježíše Krista a dokonale očisťuje naše svědomí...

Takže se v podstatě nemusíte ani existenci svého vědomi zatěžovat. Je to, pro vás, takový ekvivalent slepého střeva.  No, možné je všechno, že jo? 

...Píšeš ,že žiješ v tomto světě a  ještě ne v království Božím?    Tak by jsi se měl snažit vejít,...

Rád bych. ale nevím, jestli máme na mysli sto stejné. Jestli je to polstrované a na vnitřní straně dveří to nemá kliku, tak já myslím něco jiného. :-)




]


Re: Re: Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: vlastik v Čtvrtek, 30. září 2010 @ 21:06:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
---Rád bych ---

Tak to je hlavní. Přeji Ti to a také přeji Boží pokoj  Tvému vědomí. 


]


Re: Re: Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: vlastik v Čtvrtek, 30. září 2010 @ 21:09:44 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
---Rád bych ---

Tak to je hlavní. Přeji Ti to a také přeji Boží pokoj  Tvému vědomí. 


]


Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 30. září 2010 @ 08:11:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Hezký pohled do zrcadla, inspirující myšlenky. Líbí se mi to.



Re: Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: karkulka (pradavnapravda@email.cz) v Čtvrtek, 30. září 2010 @ 19:51:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
... Líbí se mi to.

Mohu napsat, že mě ne? :-) Jasně, rozumím, nic mi v tomhle směru nevysvětluj.:-)


]


Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 30. září 2010 @ 09:32:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj Karkulko.

  Zásadní problém svědomí je ten, že se dá "ocejchovat", t.j. může se změnit jeho hodnotový žebříček. Když jsem byl mladý, stavěly jsme sochy a obrazy na návrších a u posvátných hájů, vykuřovali jim, poklekali před nimi a doufali v ty, koho představovaly. Nepovažovali jsme to za hřích, protože se naše svědomí poddalo výchově světa, která ho ocejchovala.

  Zato jsme za hřích považovali to, když je někdo bohatý, dobře se mu daří a má hezké věci, když se dobře nají, když používá antikoncepci a má málo dětí, když je vzdělaný, když pracuje v něděli a na vánoce, když není v Jediné Pravé církvi a atd.

  Úplnou ohavnost jsme tedy považovali za dobrou věc a to, na čem není nic špatného jsme považovali za hřích.


  To je i jádro tvého příspěvku. To, co píšeš, je výsledek práce, prokletí a výchovy ducha chudoby, kterou jsem taky prošel. Když jsem přijal věčný život, tak se stalo několik věcí a v téhle oblasti speciálně to, že Bůh přerovnal moje priority zpět k normě co je a co není hřích (v podstatných věcech okamžitě, v jedné chvilce) a přijal jsem moc se z hříchů (t.j. z jednotlivých špatných skutků) se dostat.

  Pak následovala Boží výchova v řešení hříchů, ale podle Božího pořadí, ne podle toho, co trápilo mne. A první, co Bůh řešil, byl právě vztah k němu (to, jestli mu budu důvěřovat celým svým srdce, celým životem) a hned další vztah k majetku (to, jestli bude můj život záviset na majetku a jestli ho budu považovat za důležitý a jestli budu dělat k čemu jsem povolán). Obě dvě věci Bůh převrátil během několika let do opačné polohy: Začal jsem spoléhat na Boha a přestal jsem spoléhat na majetek.

  Pak Bůh řešil spoustu dalších věcí, třeba vztek, prokletí v oblasti práce a financí, vztah k autoritám a státu,... Ale řešil je jinak, než před tím já a náboženství. Místo toho, abych se stále dokola trápil a vyznával, Bůh mne vychoval ty věci proměnil.


  Pokud je opravdu tvým největším problémem to, že jsi na někoho naštvaný pro to, že dává veřejně peníze na dobročinnost (což ostatně žádný hřích není) tak jsi na tom docela dobře. Pokud je to jen zástěrka, která ti má zakrýt tvoje skutečné problémy v životě (život bez Boha a jeho společenství) tak jsi na tom blbě.



  Ptáš se na spasené, tak ještě ke mě ať nerozebírám tebe. Podobné problémy s lidmi nemám: Nemám důvod lidi soudit, závidět jim, zlobit se na ně. Tyhle vztahy k lidem Bůh proměnil. Mám lidi rád a ke každému mi Bůh dává nějaký vztah, který je potřebný, ale pokaždé mám respekt, protože vím, že vycházíme všichni z té výchovy světa. Jediné co roslišuju je to, jestli má člověk věčný život nebo ne, protože podle toho je potřeba lidem různě pomáhat. Nemám důvod mluvit sprostě (to jsem Bohu díky nikdy nedělal) ani tak přemýšlet, nemám důvod se vztekat (to Bůh proměnil) a tak podobně.

  Přesto mě Bůh vychovává. Teď třeba v pořádku, přerovnává priority. Mojí prioritou bylo vždycky dělat věci do úmoru, proto taky když ve dvě ráno končím v práci, píšu příspěvky na GS ;-) A Bůh mě teď učí jinou prioritu: Skončit práci včas a uklidit po sobě. A dá mu to docela práci.




Re: Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: karkulka (pradavnapravda@email.cz) v Čtvrtek, 30. září 2010 @ 12:30:41 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nevím, Cizinče.

Jsi jeden z mála, dokonce možná jediný zde, komu věřím, že on věří, že je to s jeho spásou takové jak tomu věří. Jenže proč nemáš problémy s tím, že například píšeš: ...Pokud je opravdu tvým největším problémem to, že jsi na někoho naštvaný... přesto, že já jsem přece nezmínil že se jedná o můj největší problém. Takových podobných problémů mám fůru a jistě se mezi nimi najdou i větší.:-) Jak to, že nemáš problém s podsunutím myšlenky nebo i životního postoje někomu druhému? Ty nemáš problémy protože opravdu neexistují nebo proto, že je nechceš vnímat? Protože jsi se s nabytou moudrosti naučil žít vedle nich? To se ptám, ne že to vezmeš jako útok. Možná jsem tě jen pochopil stejně špatně, jako ty mne.
Vždyť já jsem napsal, že nehodlám řešit darujícího ale sebe, za to že jej soudím. A ty jsi mi napsal, že jádrem mého příspěvku je, že odsuzuji na někom jiném, nežli na sobě to, na čem není nic špatného. Ale já se zvládnutím podobných záležitostí opravdu spokojen nejsem a cítím to jako své selhání, tedy hřích. Platí tedy tvá slova o mě, že já vlastně tímto nehřeším? Nebo platí o dárci finančního obnosu z mého příspěvku?


]


Re: Re: Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 30. září 2010 @ 13:48:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  No, nechtěl jsem ti nic podsunout. Předpokládám že máš větší problémy tak, jako já mám větší problémy než pořádek nebo nepořádek a neznalost míry v práci. To, že něco napíšu o kus blběji, než sem to myslel se mi stává často. Kor když píšu dlouze a rychle. Mám s tím problémy.


 
  Zkusím to napsat jak jsem to poznal u sebe.

  Když jsem se díval svrchu na bohaté lidi a myslel si o nich, že si to nakradli a o sobě že kdybych měl peníze, tak je všechny rozdám na dobročinnost, tak problém byl ve mně a v mém nezdravém vztahu na penězích a majetku. Myslel jsem, že peníze promění to, jak se budu chovat. Nic nebylo vzdálenější takové věci: Tohle peníze nedělají, peníze lověka nemění, ale mají jinou, velmi zvláštní moc: Zjevují to, co je v člověku skryté.


  Tohle je ale věc, ve které se liší výchova světa a světla, o které píšu.

  Svět "vychovává" lid i tak, že jim ukáže na skutečný nebo domělý hřích a tím hříchem člověka deptá. Říkáme tomu obvinění ze hříchu a hlavní indicií takové věci je to, že z ní není východisko, že je člověk zoufalý, uvědomuje si chybu, ale neví jak z toho ven.

  Bůh tyhle věci dělá jinak. Začátek je podobný: Bůh ukáže na nezdravou věc v životě člověka (to je třeba souzení lidí) ale zároveň ukáže na skutečný hřích, který tu věc způsobil (nezdraví vztah k majetku, bohatství) a zároveň dává východisko (jak s danou věcí naložit - změnit smýšlení, začít o majektu myslet jinak, t.j. tzv pokání).


  Když jsem žil jako nekřesťan na světě, tak jsem ten druhý typ výchovy neměl, jen ten první. Když jsem se stal křesťanem, tak přibyl ještě ten druhý typ výchovy, výchova od Boha, tak jak jsem to popsal v článku Parchant. Ten první typ výchovy cíleně ignoruji, protože není k ničemu užitečný a tomu druhému se cíleně poddávám.

  Tohle se samozřejmě týká podobných "detailů" života jako jsi popsal, nepíšu o Božích přikázáních a jejich porušení (lži, krádeže, smilstvo, pohrdání rodiči, modlářství a pod.). Tam to funguje jinak.


]


Re: Re: Re: Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: karkulka (pradavnapravda@email.cz) v Čtvrtek, 30. září 2010 @ 19:59:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Pro mě přínosem jsi, také by jsem chtěl být někomu přínosem. Zní to možná, že to nesouvisí s tím co píšeš, ale v mých očích to souvisí:-)


]


Re: Re: Re: Re: Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 01. říjen 2010 @ 09:24:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Díky za hodnocení.

  Teď jsem si přečetl ostatní diskuze, některé věci jsou mi hodně blízké, třeba to, co napsal Leonet (Potníkova cesta je moje oblíbená knížka).

  Proti mému minulému životu v náboženství není pro mne podstatné hřích litovat, protože ani poznání ani lítost nejsou samy o sobě k ničemu dobré a užitečné - snad leda ke smti. To, co má pro mne smysl je pokání, změna smýšlení: Moc, která vede k tomu, že se člověk hříšného chování zbaví, že to špatné chování přestane.

  K tomu je někdy potřeba napomenutí od církve a jasný postoj ke hříchu, ale mnohem spíše odpuštění.

Způsobil–li někdo zármutek, nezarmoutil jen mně, ale zčásti — abych nepřeháněl — vám všem. Takovému člověku stačí pokárání, kterého se mu dostalo od většiny z vás. Takže mu raději naopak odpusťte a povzbuďte ho, aby snad přemírou zármutku nebyl takový člověk pohlcen. Vybízím vás tedy, abyste ho ujistili svou láskou. Proto vám také píšu, abych vás vyzkoušel a poznal, jste–li (ve všem)Komu poslušni. vy něco odpouštíte, odpouštím i já. Neboť i já, cokoliv jsem odpustil — měl–li jsem co odpustit — učinil jsem to pro vás před tváří Kristovou, abychom nebyli oklamáni od Satana; vždyť jeho úmysly nám nejsou neznámy.

  Tohle je i způsob, kterým jedná Bůh. Proto je očištění v Kristu, protože to očištění od hříchu a čisté svědomí opravdu vede člověka ke skutečnému pokání (odvrácení se od hříchů) na rozdíl od náboženského deptání neustálým obviňováním ze hříchu, které vede k opaku (depresi, rozkladu osobnosti nebo ke vzpouře, často ke všemu dohromady).

 
  Jsou tam i příspěvky, ve kterých lidé došli k jiným věcem v životě, které tak nevidím. Jestli je Ježíš cesta, tak moje zkušenost je taková, že co budu moci půjdu po prostředku cesty, ke škarpě se ani nepřiblížím a ani do ní nebudu nakukovat. Zkrátka pokud je na mne, tak od škarpy a toho, co je za ní, se chci držet co nejdál.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: Jaela v Pátek, 01. říjen 2010 @ 15:47:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nevím proč ses deptal hříchy a proč ses oviňoval - to udělala asi ta deprese. Lepší je s hříchem utíkat za Pánem Ježíšem a prosit ho o odpuštění. Sám si s hříchem neporadíš a deptat se, to ti nepomůže.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 01. říjen 2010 @ 15:59:20 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  No, kdyby mi to byl býval tenkrát někdo řekl, to by byla paráda! Ale to bylo pořád: Zpytuj svědomí, a pořádně. Lituj, a pořádně, když nelituješ pořádně, nebude ti odpuštěno. Zpovídej se, jinak ti taky nebude odpuštěno. Přijímej Eucharistii, jinak ti taky nebude odpuštěno. A tak jsem zpytoval, litoval, zpovídal se a příjímal a tak pořád dokola.

  Kdybych tenkrát potkal někoho takového chytrého, jako jsi ty, Jaelo, kdo by mě poslal za Ježíšem, tak bych to hned býval udělal. Já takové potkal, jenže to byly protestanty a ty my jsme nesměli poslouchat.

  Dneska už taky vím, že je lepší utíkat s tím za tím Ježíšem. Ale ty by sis měla dát pozor, abys při tom utíkání nezdrhla z chlívku, Jaelo, kdyby ses pro něj náhodou rozhodla.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: Jaela v Pátek, 01. říjen 2010 @ 16:05:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Cizinec
Aha, tak to jsi zbytečně trpěl, protože se vším, co v životě prožíváme, je nejlepší jít za Pánem Ježíšem.

No vidíš, mě protestanti posílali neustále k Bohu.

Já tak nechlívkuju jako ty Cizinče, víš? Já jsem v náručí Hospodina a je mi dobře. Mám jinou cestu než ty přes ty chlívky a rypáčky prasátek od krve a vlky. No jo.




]


Re: Jeden z mých běžných hříchů., slabost přirozenosti (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Čtvrtek, 30. září 2010 @ 16:58:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milí moji, aniž bych ještě četl vše zde, napíši rovnou co si myslím. Všichni máme svoje přirozené vlastnosti. Čekáme pohlazení a uznání. Jeden psycholog zkoumal motivace a zjistil jich osmnáct. Pedagogové jsou mu za to vděčni. Také tam jsou takové věci jako potřeba něčeho si vážit a ctít , něco mít ''nad sebe'', ale je tam také potřeba být pochválený, a potřeba být uznaný atd. Zasloužíme si to.
A když jsme byli malí, o vše se starala matka, Uznala, pochválila (nebo naopak, usměrnila) a vše bylo v pohodě. Potom nám začne chybět neustálá přítomnost bytosti, která nade vším bdí a obracíme se na druhé. Ten dar zaslouží pochvalu, ale matka nepřichází a tedy to on dá najevo ostatním.
A nyní doplním, co jsem se dozvěděl jinde. V jednom evangelickém chrámu  darovaly některé rodiny nový lustr. A jedna farnice si přála, aby se dovnitř lustru vložil lísteček s tím, že to darovala ona (se jménem). Mně to řekl farář, jinak to nebylo známé. Tedy i ona potřebovala pochvalu. Ale byla cudná, neříkala o tom nikomu, jen si přála, aby tam, ve výšce, kde to nikdo nemůže přečíst byl přeložený lísteček s jejím jménem uvnitř, přála si tedy pochvalu (uznání daru) od Ježíše a to utajenou.
divíte se? já ne, je to PŘIROZENÉ a dopřejme jim to.
Na závěr ještě o tom, co je a není hřích.
Jedna farnice se při zpovědi ptala kněze, jestli to co myslí není hřích. Kněz ji vyzval, aby to popsala. Řekla ''když se tak někdy dívám do zrcadla, napadá mne, že jsme velmi krásná, že jsem nejkrásnější. není to pýcha?''.
Kněz odpověděl : ''upokojte se, to není hřích, to je pouze omyl''.



Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: karkulka (pradavnapravda@email.cz) v Pátek, 01. říjen 2010 @ 09:48:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Děkuji všem, kteří byli ochotni poodhalit kousek  svých, ryze soukromých, stanovisek, pocitu a hlavně zkušenosti. Myslím si, že podobným způsobem si vzájemně ku prospěchu být můžeme i přes některé názorové odchylnosti.  Chvílemi jsem se pokoušel vyloudit i nějaký úsměv, nikoho jsem tím ale nechtěl s ničím konfrontovat. Ještě jednou vám všem děkuji a přeji hodně Božího požehnání.



Stránka vygenerována za: 0.37 sekundy