Mne toto učenie tiež príde ako"kostrbaté",nechhápem,ako môže milujúci Boh,ktorý odpúšťa hriechy pri tajine pokánia ešte človeku "dať poriadnu nakladačku" duši vo orme očistcového ohňa a aby sa rimokatolícki veriaci tomu vyhli,musia ešte absolvovať inštitút odpustkov.Či nie je pravé pokánie a viera v odpustenie hriechov milosrdným Hospodinom dostatočná?Načo ešte "mechanizmus odpustkov"???Pravoslávni sa modlíme za duše zomrelých a veríme,že im to prináša úžitok ale mučenie očistcvým ohňom a vykúpenie z neho formou "odpustkov" je pre nás neprijateľná-mechanická záležitosť,vešmi vzdialená učeniu o Božom milosrdenstve.Myšlienka odpustenia hriechu ale ponechania trestu za hriech je čudo prečudesné....

tajina(sviatosť) pokánia má účinok ak za vyznaný hriech činíme pokánie a to ešte pred vyznaním duchovnikovi.Po vyznaní hriechov podľa ich závažnosti duchovnik udelí epitímiu.Kresťan však má konať pokánie CELÝ ŽIVOT.Asi ste už počuli o prepodobnom Serafimovi Sarovskom.On je takým žiarivým príkladom pravoslávia(samozrejme je ich oveľa viac).On po nebeských zjaveniach(podobných ako u apoštola Pavla) túžil zostúpiť do podsvetia a neprestať v modlitbe,kým nevymodlí hriešnikom raj!Učil,že celý život kresťana má byť "získavaním Ducha svätého" a to modlitbou,prijímaním sv.tajin,pokáním ,charitou.(Známy je jeho rozhovor s veľkostatkárom Motovilovom,ktorý po modlitbe sv.Serafima bo uzdravený so sklerózy multiplex apo prosbe Motovilova mu dal pocítiť čo je to "byť v Duchu svätom",keď ich uprostred zimy obklopilo nádherná žiara ako slnko,počuli nebeskú hudbu cítili nadpozemské vône a prežívali nebeský pokoj)Nejedná sa o nič iné ako o "theosis".Čo však kresťan nedosiahne v pozemskom živote,to mu pomôžu modlitby Cirkvi po smrti.Nejde však o "očistcový oheň",ktorý podľa rimokatolíckeho učenia dušu mučí za trest(očistcové muky v ohni-tak o tom učí o RKC).Dušu mučí to,že ešte úplne nevidí Boha, a nie Boh.A Cirkev dušiam modlitbami pomáha.V každej liturgii sv.Jána Zlatoústeho sú modlitby za zomrelých ale aj v modlitbách časoslova a tiež sú dni v roku,keď Cirkev sa zvlášť modlí za zosnulých.

Druhá vec,čo nám na "odpustkoch",prekáža,je ich "mechanickosť.Pomodlíš sa toto a toto,v tento deń a získaš plnomocné(čiastočné) odpustky.U nás(v pravosláví) máš konať pokánie celý život!Celý tvoj život má byť pokáním.To je obrovský rozdiel! 

Dokonca som v starých RKC modlitebníkoch videl ku každej modlitbe číslo(napr.100 alebo 500),ktoré označovalo koľko dní bude duši odpustených dní v očistci.Veď to je skutočne nezmysel a úplne mechanické poňatie pôsobenia Božej milosti.Po II.Vatikáne to už v modlitebníkoch nenájdete,ale to mechanické poňatie udeľovanie odpustkov ešte RKC neopravila.

Stredoveké scholastické myslenie ešte v RKC pretrváva.Čo tak sa vrátiť k pôvodnej patristike?

Ak si na sviatok "preobraženia Hospoda Isusa Christa" teda premenenie Pána na hore tábor uctím ikonu kde je táto udalosť "napísaná",znovu je to o konkrétnom sviatku v konkrétny deň.

Robiť pokánie za svoje hriechy však má robiť každý deň a vyznávať ich pred Bohom a Cirkvou(duchovnikom) vždy keď padneme.

Ja verím,že ak mi dobrý Hospodin po pokání a vyznaní hriechu odpustil,tak ma ešte nebude trestať.Učenie o časných trestoch za vyznané hriechy je však zdrvujúce.Väčšina katolíkov čo poznám,si myslí ,že "aj tak pôjdu po do očistca".Tak prijali toto učenie,že o výsledkom sú mechanické pobožnosti,modlitby a v podstate tak vidia Boha ako akéhosi prísneho policajta,ktorý nás síce navždy nezavrie do väzenia(pekla) ale trest nás neminie...

Nejako si v tejto otázke zabudol na Hospodina.Nemyslíš,že takéto záležitosti najlepšie vyrieši ON najlepšie?My sa za zosnulého môžeme len modliť,súd je však v Božích rukách.

Píšeš tiež,že ako sa môže človek zbaviť ušpinenia hriechmi - ak hriech vyznáš a konáš pokánie,tak už nie si ušpinený,opral si si rúch v baránkovej krvi,je biele.Ak si však hriech nevyznal,nevykonal pokánie,tak potom si "špinavý".Odpustky sú ti v obidvoch prípadoch rovnako k NIČOMU.

Na ostatné otázky ti zodpoviem trošku neskôr.

A čo s tými,čo nemajú vyrovnané následky odpustených hriechov?Ak niekto kradol,mal by vrátiť nakradnuté ak niekto má hnev so svojim blížnym,najprv by sa mal zmieriť až tak môže prijať milosť pokánia.Ak však zo srdca ľutoval hriech a nestihol už napraviť zlo čo spáchal,alebo to už nebolo možné, a zomrel,tak mu určite modlitby Cirkvi pomáhajú.Jeho duša však "neznáša muky očistcového ohňa" ako to učí RKC ale očakáva posledný súd.Modlitby Cirkvi za zosnulých však nie sú odpustky.

Kolosenským 2:13  Aj vás, ktorí ste boli mŕtvi v priestupkoch a neobriezke svojho tela, oživil spolu s Ním, keď nám odpustil všetky priestupky  a dlžobný úpis, ktorý s predpismi (zákona) proti nám bol a nám prekážal, vymazal a odstránil, pribijúc ho na kríž.  Na Ňom odzbrojil kniežatstvá a mocnosti a vystavil ich verejne posmechu, triumfujúc nad nimi.

...toto je pravé evanjelium...ak poprosím Krista o odpustenie tak získam úplne odpustenie bez akýchkoľvek podmienok...ako dôsledok Božieho odpustenia chcem žiť posvätený život...katolicizmus vymyslel odpustky, očistec, modlitby za mŕtvych a podobné nezmysly, pretože Kristova obeť a Jeho odpustenie im nestačí...

ivanp 

Rúhaním by som to nenazýval ale blud je to ako vyšitý.

I mistr tesař se utne a nebo je to už ten ekumenismus.

Věci Božího Ducha můžeme pochopit jen tehdy, když jsme obdařeni Duchem Božím. A naopak je nepochopíme, když Ducha Božího neznáme. Posuzování Duchem Božím nebo skrze Ducha Božího si mohu vysvětlit jen tak, že mé posuzování je Bohem ovlivněno.

A teď mi řekni, když podle trebe předchází křest znovuzrození, jak může přirozený člověk s kamenným srdcem tyto věci rozpoznat, aby uvěřil?

Milost, spasení a víra jsou Boží Svrchované dary, které nemůžeme vybudit žádnou lidskou ctností, protože duchovně mrtvý člověk žádné duchovní ctnosti nemá. Teprve když nás Bůh oživí, znovuzrodí, duchovně vzkřísí, regeneruje, jenom tehdy můžeme uvěřit a konat připravené Boží skutky. Víra potvrzuje naše ospravedlnění. Otec nás vyvolil, Syn vykoupil a Duch svatý udržuje obnovené srdce. Kdybychom měli čekat až se sami o své vůli skloníme, nikdy se spásy nedočkáme.

My jsme před Otcem ospravedlněni skrze Kristovu krev, která se za nás prolila na kříži a ne skrze koupel v H2O.
Křest je naším přiznáním před světem, k tomu, co už proběhlo!

   Jako následek Adamova pádu je přirozený člověk neschopen vlastní mocí přijmout evangelium. Hříšník je k Božím věcem mrtvý, slepý a hluchý. Sám nemůže přemoci vlastní zkaženost. Jeho vůle není svobodná, je otrokem své tělesnosti, hříšné povahy, proto si v duchovní oblasti nezvolí - ve skutečnosti ani nemůže - dobro nad zlem. Jeho srdce je nejúskočnější a zoufale zkorumpované. Má-li být hříšník přiveden ke Kristu, je zapotřebí o mnoho více než jen pomoci Božího Ducha - je zapotřebí regenerace (znovuzrození), Duch hříšníka duchovně obživí a dá mu novou povahu. Víra není lidským podílem na spasení, je to dar a je nedílnou součástí Božího spasení. Je to Boží dar hříšníkovi, není to hříšníkův dar Bohu!

Kdo mu něco dal, aby mu to on musel vrátit?' Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen. (Římanům 11,35-36)

Já jsem zajásala, že se ti všechny překlady tak prolínají, že už to neřešíš, a to už mi připadá velmi ekumenické.

Já to neřeším.

Sorry, že se do toho míchám, Staňo.
Ale víš, co je křest?

Všimni si, že nikde v Bibli se nedočteš, že by se na křest lidé chystali jako na nějaký obřad. Že si předem určili nějaký den, na který by se připravili, oblékli by si speciální šaty a v nich by se dali pokřtít ponořením třeba do řeky. Dokonce i když se půjdeš v létě koupat nebude to moc příjemné jít v šatech do vody (nebo když tě tam někdo hodí) a celý se tam ponříš. Není to jen takové laciné rozhodnutí nechat se třikrát trochu pokropit vodou (jen se tak nechat trochu osvěžit). Ale takový křest, jak je popisovaný ve Skutcích apoštolských, kdy se lidé ihned bez přípravy nechávali křtít v tom v čem zrovna byli, jistě nebyl nějaký oblíbený příjemný obřad. Ale bylo to viditelné vyjádření toho, co se odehrálo v jejich nitru neviditelně. Nebyla to žádná svátost, skrze kterou by se to teprve mělo stát. Ale už se to stalo. Vždy to bylo jen viditelné potvrzení (vyznání) od člověka směrem k Bohu. A tento krok poslušnosti, nebo také krok víry, krok, kterým podepisujeme před množstvím svědků na zemi i na nebi, smlouvu mezi člověkem a Bohem, ten krok On vidí a věrně pak tu smlouvu plní. Většinou krátce po křtu, byli totiž lidé naplněni Duchem svatým.( Nebyli naplněni Duchem svatým pouze tehdy, když je Duch naplnil už před křtem.)

Křest sám osobě není to, co by nám přineslo spásu, ani není ke spasení nutný. Dokonce není vůbec potřeba se nechat křtít. Ale pokud je to jen trochu možné ukažte se všem. Čti si, co o křtu říká Bible. Nedělej kompromisy, Bůh vidí do srdce, před ním nemá cenu žádný formální úkon a nebo úhybání. (Postav se poctivě čelem k Božím příkazům = jeho lásky plnému vedení) Ale zároveň se netrap, pokud se ti nepodařilo nechat se pokřtít. (Také křest pokropením může být pro někoho, kdo opravdu jinak nemůže, řešením, ale rozhodně ne pokud se sám nerozhodne -  křest nemluvňat.)

Pán Ježíš to vyjádřil jasně když řekl: "Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi"; Matouš 10:32

Jmk, máš to nějaké popletené, což je při tvém mládí a příslušnosti k náboženské organizaci, která vám toto neosvětlí,
pochopitelné.

Znovuzrození neprobíhá ve vodě, ale v duchu.
Znovuzrození předchází křest.
Křest je veřejné přiznání už znovuzrozeného před světem, že už patří do Boží rodiny.

Pokud si naivně myslíš, že jsi se znovuzrodil v době, kdy jsi jako mimčo ještě ani nechápal, že jsi na světě fyzicky, je mi tě líto.
Byl jsi oklamán.
Ale dnes už jsi velký kluk a měl bys to odhalit.
Pokřtili tě přece v době, kdy vámi proklarované svobodné rozhodnutí mohlo být znásilněno.

Vaši náboženští vůdcové a vy, to je jako když ten slepý vede toho slepého.
(Na vysoký tlak je dobrý česnek).

Ahoj.

V Pravoslávnej Cirkvi je starobylá prax(doložená ešte v liturgii zostavenej svätým apoštolom Jajubom) modlitby za zosnulých v Christovi.Nie je to však "odpustok" čo pošle dušu do neba a duša nie je vyslobodzovaná z očistcového ohňa.Podľa pravoslávneho učenia sú duše tých čo nie sú odsúdené k večnému zatrateniu,na počiatku nebeských radostí a čakajú na posledný súd.Utrpenie prežívajú len tie duše,ktoré nekonali pokánie ani v hodine smrti a odmietli Božie milosrdenstvo.

Nejaké presné scholastické poučky odo mňa nepýtajAký je presne stav duše,či je blízkosť k bohu a ako presne mu modlitby živých na zemi pomáhajú,to vie iba Boh.Všetko sa dozvieme až v Nebi.

Duša zomrelého,ktorá nie je v stave svätosti(ako napr.duše svätých apoštolov,mučeníkov,vyznavačov....) je podľa pravoslávneho učenia na prahu nebeských radostí.Očakáva súdny deň a nie je to "purgatorium" a ani tu nevzniká možnosť,že táto duša po modlitbách Cirkvi "preskočí do vyššieho levelu" teda do neba(tak to učí o udeľovaní odpustkov RKC).Modlitby duši pomáhajú v očakávaní súdneho dňa.Akékoľvek mechanizmy udeľovania odpustkov,ktoré skrátia čas pobytu v "očistnom ohni" pravoslávni cirkevní otcovia odmietli.Odmietli teda dve veci-učenie o nadbytočných zásluhách svätých,ktoré tvoria poklad cirkvi z ktorého pápež udeľuje odpustky a odmietli aj mučenie očistcovým ohňom.

Tu vidieť,ze medzi pravoslávnym poňatím modlitieb za zosnulých a učením RKC o očistci a odpustkoch je podstatný rozdiel.

Modlitby za duše zosnulých vôbec nie sú bez efektu.Ibaže RKC im prikladá efekt prechodu do neba,čo je učenie,ktoré nemá oporu ani v Písme ani v tradícii.My modlitbám za zosnulým dávame zmysel útechy a ten je biblicky(makabejci) a aj v tradícii Cirkvi(učenie cirkevných otcov ) podložený.

Žiadne odpustky ti nezabezpečia skok do Neba.Ak si tu na zemi nedosiahol úplného očistenia od vášní,jednoducho musíš "počkať" do súdneho dňa.Pretože po smrti už nemôžeš konať pokánie,na to si mal čas na zemi.V pravoslávnom učení je však obsiahnuté aj učenie o tom,čo sa deje tesne po smrti človeka-je to učenie o "duchovných mýtniciach",je to na stránkach AMBON.or.cz.

Ak chceš vedieť viac - nájdi si to,ja to sem citovať nejdem,je to dosť dlhé.

Ak nesprávne chápeš pravoslávne učenie o potrebe modlitby za zosnulých,možno to pripísať tomu,že si príliš namotaný na blud o odpustkoch.Bludy sa niekedy navonok podobajú na pravdu  a hlavne sú vždy lákavé.My ľuďom nesľubujeme,že sa po ich smrti nemusia dlho obávať očistcových múk,pretože najbližšími pápežskými odpustkami im zašleme "letenku rovno do neba".Takéto učenie spôsobuje duchovnú strnulosť a keďže žijem v silne katolíckom prostredí,tak to veľmi dobre vidím.Jednoducho myšlienka :

"očistec to istí" je veľmi hlboko zakorenená v hlavách katolíkov a pácha veľké duchovné škody na dušiach kresťanov,pretože takto pomýlení nevedú potrebný duchovný zápas,ktorý má viesť každý kresťan.Apoštol Pavel mnohokrát jasne píše o tom,že kresťan bude bojovať proti démonom.V knihe Zjavenia apoštola Jána Christos niekoľkokrát opakuje " "Kto zvíťazí tomu dám...(nové meno,vládu nad národmi atd...).Duchovne ochromený kresťan nesprávnym učením o odpustkoch však nebojuje,nevíťazí,je pasívny.

JMK,ty nepoznáš poriadne ani učenie  RKC o odpustkoch.Alebo zavádzaš,aby si vytvoril zdanie,že hovoríme o tom istom.

My neveríme v očistcový oheň,ktorý trápi duše v očistci a po vykonaní odpustkového mechanizmu sú "horáky utiahnuté" a alebo rovno ide duša do neba.my veríme,že duša čaká na posledný súd ale na prahu nebeských radostí ale neznáša mučenie očistcovým ohňom.na počiatku večného trápenia sú duše tých,čo neprijali pokánie za svoje hriechy ani v hodine smrti.