poslal Nepřihlášený Pokoncilní snaha učinit Vatikán mezinárodnější skončila jeho
italianizací. Latina byla vytlačena a na její místo nastoupila
italština. K těmto závěrům dospěl prof. Franco Pierno, který analyzoval
roli italštiny u Svatého Stolce, na papežských univerzitách a ve
všeobecné církvi. Připomíná, že v žádné jiné instituci není italština
považována za světový jazyk. Takový status jí nepřiznává dokonce ani
Evropská Unie. V církvi ovšem, díky pokoncilním změnám, italština
nečekaně zaujala někdejší místo latiny.
Ačkoliv formálně Vatikán stále považuje latinu za oficiální jazyk,
komunikace se světem v naprosté většině případů probíhá italsky. Dokonce
i právní texty jsou stylizovány v italštině. Stejně tak hlavní vydání
Osservatore Romano nebo relace Vatikánského rozhlasu jsou redigovány s
myšlenkou na Italy, poznamenává prof. Pierno.
K největšímu přelomu došlo podle italského jazykovědce na papežských
školách, kde zanikla pradávná tradice vyučování v latině. Ačkoliv se
sporadicky objeví i přednášky v některých dalších jazycích, téměř ve
všech disciplínách převládá italština. V tomto jazyce mezi sebou také
nejčastěji komunikují teologové. O výlučném postavení italštiny rozhodly
praktické otáziky. Církev potřebuje společnou řeč, a proto prázdno
zanechané po latině nahradil jazyk italský, uvádí profesor Pierno.
Výsledky svého bádání popisuje v nedávno vydané knížce „Mezi
všeobecností a lokálními kompromisy. Vatikán a italština"(Tra universalità e compromessi locali. Il Vaticano e la lingua italiana).
Zdroj: www.radiovaticana.cz
