Grano Salis - Krev náleží především Bohu.

Na počátku ukážu jeden z nejkrásnějších obrazů Starého zákona ukazující naše vykoupení. (2 Moj. 12,7.13) Krví beránka byly pomazány veřeje u dveří a maso bylo snědeno uvnitř domu. A Bůh slíbil: „Kde uvidím krev, nevejdu dovnitř.“ Lidé, kteří jedli uvnitř maso beránka, neviděli krev, již byly pomazány veřeje.

Krev tekla na usmíření Božího hněvu, a týká se našeho postavení před Bohem. Kdokoliv potřebuje odpustit spáchané hříchy, aby nebyl za ně souzen, tak mu nejsou odpuštěny proto, že je Bůh přehlíží, ale pouze proto, že vidí krev. Krev Božího Beránka netekla primárně kvůli nám, ale náleží Bohu. Jestliže si neuvědomím aspoň částečně cenu krve u Boha, nemůžu poznat, její hodnotu pro mne. Až mi zjeví Duch svatý hodnotu krve Kristovy, kterou má u Boha, můžu poznat, jakou má cenu pro mne a jakým je dobrodiním.

Jak ve Starém zákoně, tak i Novém zákoně je slovo „krev“ užito vždy s myšlenkou smíření a to víc, jak stokrát. V kalendáři svátků Starého zákona je jeden den, který má co do činění s našimi hříchy, a to Den smíření. Podívejme se na popis toho dne. (3 Moj. 16 kap.) V Den smíření vzal kněz krev z oběti smíření, vnesl do Svatyně svatých a sedmkrát kropil před Hospodinem. V ten den byla oběť za hřích veřejně obětována na nádvoří stánku. Vše probíhalo veřejně a každý to mohl vidět. Jenže podle Hospodinova nařízení jen nejvyšší kněz mohl s touto krví vstoupit do Svatyně svatých. Jen tento velekněz mohl vzít krev oběti smíření a vylit jí před Hospodinem. Proč vydal Hospodin takové nařízení? Protože velekněz byl předobrazem Pána Ježíše a jeho vykoupení (Žid. 9,11-12) a tak byl obrazem toho Jediného, který toto dílo mohl vykonat.

Tento akt vylití krve probíhal pouze mezi Hospodinem a nejvyšším knězem ve Svatyni svatých, vzdálené a neviditelné, oddělené od nádvoří několika vrstvami látek a kůží, ale především oddělené Zákonem od ostatních lidí, kteří měli z tohoto jednání zisk. Hospodin si to takto žádá a proto je krev pro Něho.

Boží svátost a spravedlnost je to, co žádá, aby člověk, který chce mít s ním obecenství, žil životem bez hříchu. Takový život je ovšem pouze v Jeho krvi a tato krev byla prolita za mne i mé hříchy. Bůh je ten, kdo požaduje krev k uspokojení své spravedlnosti a je to On kdo praví: „Kde uvidím krev Božího Beránka, tam nevejdu dovnitř, abych trestal a hubil.“ Pouze Kristová krev plně uspokojí Boha.

Mladším bratřím v Kristu bych teď něco rád vysvětlil, a to kvůli velkým nedorozuměním, která vznikají kolem hříchu a viny. Jakmile jsme uvěřili, naše svědomí se probudilo a stalo velice citlivým k Božímu Slovu. A tehdy se před nás staví nelehký úkol. Pocit hříchu a viny se může stát tak velkým a strašným, že nás téměř dokáže připravit o pohled na skutečnou moc krve. Každý z nás má určitý hřích, který nás může tak trápit, že jeho vliv se nám zdá větší, než Kristova krev. Náš hlavní problém spočívá v tom, že se cenu krve snažíme vystihnout rozumem a citem vnímat, co pro nás znamená. A podle toho určujeme její cenu i pro nás. To je chyba. Bůh musí především hledět na krev, teprve potom my přijímáme ocenění, jež jí dává On. Jen tak se správně naučíme hodnotit cenu krve i my. Kdokoliv se chce naučit ji hodnotit podle svých citů, nedosáhne ničeho a bude tápat v temnotě. Je to pouze věc víry v Boží Slovo. Musíme věřit, že tato krev je Bohu drahá, protože On to řekl. Mohl-li Bůh přijmout krev jako dostatečnou cenu za naše vykoupení, můžeme být ujištěni, že náš dluh je splácen. Nám nezbývá než se dívat na krev podle Jeho ocenění a nijak jinak. Je možné, že ji neumíme hodnotit lépe, ale nesmíme ji hodnotit méně. Mějte na paměti, že On je svatý a spravedlivý, a plným právem tvrdí, že tato krev je dostatečná pro naše ospravedlnění a že ho plně uspokojuje.

(1 Petr 1,18-19) Víte, že ze svého marného způsobu života, zděděného po otcích, jste byli vykoupeni ne pomíjejícími věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž drahou krví Krista jako bezúhonného a neposkvrněného beránka.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace