Upozorňuji, že se zabývám otázkou, jestli nás Písmo informuje o tom, že je Boží vůlí, aby všichni lidé (doslova všichni) došli spásy. Nijak nerozebírám otázku, zda-li tomu tak bude. Nejprve uvedu jednu ze základních pasáží, které se autor článku bohužel nevěnuje a následně se budu věnovat článku samotnému. V případě Nového zákona v textu uvádím vlastní co nejdoslovnější překlad.

Který (z kontextu plyne, že se mluví o Kristu - pozn. ssns) je obraz (ikona) Boha neviditelného prvorozený veškerého stvoření, protože v něm je stvořeno vše v nebesích (nebi) a na zemi, to neviditelné i neviditelné, ať už trůny nebo panstva nebo vlády nebo autority. Vše skrze něj a pro něho je (bylo) stvořeno. A on je přede vším a všechno spolu s ním stojí (drží pohromadě). A on je hlava těla církve. On je prvorozený (počátek) z mrtvých, aby se ve všem mohl stát tím, kdo má prvenství, protože v něm se zalíbilo veškeré plnosti přebývat a skrze něj usmířit vše se sebou a způsobit pokoj skrze krev kříže jeho - skrze něj (usmířit) ať už to na zemi nebo to v nebesích.

Autor článku se opakovaně věnuje významu řeckých slov. V této pasáži zatím můžeme ponechat stranou, znamená-li řecké pas vždy "vše". Dvakrát se tu setkáváme s idiomem "vše na nebi a na zemi", který jednoznačně a nezpochybnitelně znamená naprosto vše. S tímto idiomem se setkáváme v Bibli opakovaně. Poprvé hned v prvním verši, tj. Gn 1,1 - tento verš je nutné číst jako "stvořil vše existující". Povšimněme si, že apoštol si tu dává opravdu záležet, aby bylo zřejmé, že svým "vše v nebi a na zemi", myslí opravdu vše, neboť dodává i další způsob kompletního výčtu - viditelné i neviditelné.

Je smutné, když se někdo odvolává na kralický překlad, kterému nerozumí. Cituji: "Kraličtí překladatelé tomuto slovu pas rozuměli dokonale, proto jej v překladu z roku 1613 přeložili jako všelijací. Když si přečteme z původní Bible kralické 1 Tm 2,1–6, tak nabudeme úplně jiného dojmu, ‚všichni bez výjimky‘ nás ani nenapadnou."

Nenapadnou, protože k tomu, aby nás napadli, musíme nejprve rozumět jazyku. "Všelijaký" totiž znamená totéž jako "veškerý, každý" (doporučuji koupit si Biblický slovník od p. Novotného).

Hebrejské olam se do řečtiny překládá jako aión a aiónios. Ani jedno ze slov nenese obsahový význam věčnosti. Je-li tu spojitost s trváním času, pak je vždy rozhodují podmět (předmět), ke kterému se slovo vztahuje. Je to podobný případ jako slova velikost a veliký. Veliká myš je menší než malý slon. Velikost myši a slona jsou jinak veliké. Starý pes je ve věku, kdy budeme mluvit o mladém člověku atd. Autor zcela manipulativně volí odvolávku na pasáže, kde se mluví o "věčnosti" Áronovského kněžství (Ex 40,15), Velikonoc (Ex 12,14), chrámových obřadů (Ex 27,12) a Soboty (Ex 31,16-17). Kdyby byl aspoň trochu upřímný, uvedl by obrovskou spoustu odkazů, kde předmětná slova jednoznačně nemají absolutně žádný vztah k věčnosti, protože časové trvání je určeno předmětem. A tak např. v Jon 2,6 se dočteme, že byl ve velrybě "na vždy", tj. tři dny (Jon 1,17). Otroci mají sloužit svým pánům "navždy", tj. do konce jejich života (Ex 21,6). Naprosto stejný případ "věčnosti" vztahu otroctví a věčnosti najdeme i ve Fil 1,15. 

Myslím, že už Kol 1,15-20 by mělo stačit k tomu, aby člověk viděl, že Bůh si přeje spásu všeho, tj. všech lidí. Autor se nás neustále snaží přesvědčit, že řecké slovo pas nemusí vždy znamenat opravdu naprosto všichni/všechno. Považuji to zbytečné, neboť je to očividné. V žádném případě však nelze tvrdit, že pas nikdy neznamená naprosto vše. Autor si je toho vědom a ujišťuje nás, že "tento význam se vyskytuje jen výjimečně." Bohužel jaksi opomenul zmínit případ, kdy tomu tak opravdu je a kdy se to dokonce vztahuje k tématu. Oním veršem je 2Pt 3,9b:"(Pán) nechce, aby kdokoli (někdo) zahynul (byl ztracen), ale chce, aby všichni dospěli k pokání (tj. změně smýšlení)."

Tady nás nijak nemusí zajímat, co přesně myslel apoštol slovem "všichni", protože jeho obsah je naprosto zřetelný z první části výroku. Podle Písma stojí před člověkem dvě možnosti, a to sice "věčný" život a zánik, smrt, odsouzení. Pokud nás tu apoštol ujišťuje, že Pán nechce, aby kohokoli/někoho potkala druhá možnost, pak je zřejmé, že "všichni" v druhé části znamená "naprosto všichni". V podobném duchu pak mluví i např. Ez 18,16.

Souhlasím s tím, když autor píše:"Biblické verše tedy musí být vždy vykládány v kontextu. Vytržené verše z kontextu jsou jen polopravdou, svádí a zavádějí zmatek mezi upřímné věřící." Sám však z kontextu vytrhává. Je samozřejmě pravdou, že je možné, že "všichni lidé" nemusí nutně znamenat opravdu všichni, ale vzhledem k výše uvedeným příkladům je zřejmé, že je zde správné číst a rozumět výhradně "naprosto všichni". 

Autor správně dovozuje, že:"jestliže všichni lidé v 1 Tm 2,4 znamená všechny, bez výjimky, potom kontext diktuje, že Ježíš Kristus v 1 Tm 2,6 dal sám sebe jako výkupné také za všechny, bez výjimky, za každého člověka, který kdy žil, žije nebo bude žít." Ale autor prokazuje neznalost základních věcí Evangelia. Písmo nám totiž neříká, že podmínkou spásy není "jen" to, že Kristus zemřel za hříchy člověka. Spása spočívá v tom, že tomu člověk uvěří, že tuto nabízenou milost přijme. Pokud někomu z vás způsobím škodu a jeho Syn mi nabídne škodu vyrovnat a já to odmítnu, zůstanu nadále dlužníkem. Kristův kříž je dostatečná úhrada škody (hříchu) pro každého. My máme dvě možnosti. Pokud tento fakt ve víře přijmeme, pak za nás bylo plně zaplaceno. Pokud ji odmítneme, pak za nás v jeho krvi zaplaceno nebylo. Každý z nás stane před Pánem. Někteří se budou moci pochlubit Kristem (díky tomu, že uvěřili, stali se svatými a Boží spravedlnost byla uspokojena na kříži), jiní, kteří milost kříže odmítnou, budou se muset pochlubit sebou samými.

Jsem si vědom, že kořenem kalvinismu je chválihodná snaha naprosto popřít jakoukoli spoluúčast člověka na spáse. Ano, spása je z milosti. Písmo nás opakovaně ujišťuje, že jedinou podmínkou z naší strany je uvěřit. Překrucovat však kvůli tomu Písmo mi přijde krajně nepatřičné. Pokud si Pán nepřeje, aby byl někdo ztracen, pokud si přeje, aby naprosto vše na nebi i na zemi došlo v Kristu smíření s ním, pak nám nezbývá než to respektovat.