poslal leonet Ve svém předposledním článku, Další mýty a fakta o křesťanech, jsem nastínil určité principy a nezacházel jsem do podrobností. Reakce byly jak se dalo očekávat rozpačité. Kdo přemýšlel a ne jen četl, si mohl uvědomit další souvislostí. A pro ty, co aspoň začali uvažovat, rozvedu něco do hloubky.
Akt darování života prvnímu člověku Bible nazývá stvoření a jedná se pouze o začátek a ne úplné stvořeni. Pokud by byl člověk ponechán bez potravy, zemřel by. Proto muselo být dalším krokem stvoření i zajištění potravy. Bůh stvořil člověka velmi dobrého a zajistil mu i velmi dobrou potravu. „Hospodin dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu.“ Člověk byl zajištěn a mohl přežívat. Myslíte, že to bylo vše co Bůh chtěl? Samozřejmě že ne; „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“ Takový byl původní záměr, ale aby ho člověk mohl naplnit, musel získat nejdříve určitý způsob života, chtěl, aby na něm – Bohu – byl člověk závislý, stejně tak, jako je závislý na potravě, aby mohl žít. A to chtěl zajistit speciální výživou, „stromem života“. A aby si zjistil, jestli závislost člověka na Bohu bude dobrovolná, vysadil v ráji i strom „poznání dobrého a zlého“, aby si dobrovolnost závislosti člověka ověřil. Bůh tedy používá dvou stromů, aby nám sdělil podobenství.
Tyto stromy nám ukazují, že člověk má dva různé zdroje výživy – může žít buď ze stromu života, nebo z poznání dobra a zla, tedy z poznání dobrého a špatného. Mnoho lidí o oněch dvou stromech četlo, avšak my bychom rádi zdůraznili, že tyto dva stromy tam jsou proto, aby ukázaly, že člověk, zvláště křesťan, může na zemi žít podle dvou odlišných principů. Někteří křesťané pokládají za měřítko svého způsobu života princip dobra a zla, zatímco jiní křesťané berou jako měřítko princip života. Všichni víme, jak to dopadlo. V Adamovi všichni pojedli ze stromu poznání dobrého a zlého, a od té doby lidé umírají. Všimli jste si někdy, že Bůh Noemovi a jeho dětem po potopě nezopakoval původní záměr? Genesis 9,1: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.“ Jsou vám sice vydáni do rukou, ale ani slovo o podmanění a panování nad rybami, ptactvem a zvířaty. Protože člověk neobstál ve zkoušce, původní záměr byl změněn.
Největší chybou Božích dětí je, že mnohdy určují, co je dobré a co špatné, podle toho, co vidí. Mnozí lidé určují dobré a špatné podle prostředí, z něhož vyšli, či svá rozhodnutí zakládají na létech vlastních zkušeností. Proto nevědí, co je opravdu dobré a co je špatné. Uvědomte si prosím, že křesťanský způsob života je založen na vnitřním životě. Někdo používá před Bohem vnější měřítka. Někdo určuje, co je dobré či špatné, podle vnější stránky věci. Život je však něco jiného. Ten kdo má život, ví co to je.
Chtěl bych, abychom všichni před Bohem pochopili toto: žádný křesťan nemůže nic rozhodnout nezávisle na životě. Vše, co rozšiřuje vnitřní život, je správné, a vše, co jej zužuje, je nesprávné. Nikdo by neměl určovat, co je dobré nebo špatné, podle vnějších měřítek. Uvedu pár příkladu jednoho zkušeného křesťana:
Vzpomínám si, jak jsem přijel do jednoho místa, kde měli bratři skutečně dobré výsledky. Bůh je opravdu používal. Kdybyste se mě zeptali, zda byla či nebyla jejich práce dokonalá, musel bych říci, že se ještě něco dalo zlepšovat. S velkou pokorou mě prosili, abych jim řekl, co se podle mého názoru dá zlepšit, a tak jsem poukázal na pár věcí. Ptali se mě několikrát, ale nic nezměnili. Zlobil jsem se? Ne! Jen blázen by se zlobil, ale toho, kdo věří v Boha, nic nezaskočí. Mohl jsem označit pouze navenek viditelné věci, které bylo třeba opravit, ale nemohl jsem vědět, jak Bůh působí uvnitř nich. Nemohl jsem přece říkat Bohu, jak v nich má jednat.
Na jiném místě, které jsem navštívil, bratři nekázali evangelium. Když jsme to spolu probírali, ptali se mě, zda si myslím, že by to měli dělat. Odpověděl jsem: „Podle našeho učení bychom jistě měli kázat evangelium.“ Opáčili, že si to také uvědomují, ale kupodivu jim k tomu Bůh nadal život. Ten, kdo zná Boha, může jen stát tiše stranou, neboť naši cestou je jeho život, nikoli rozhodování, co je správné či nesprávné. Rozdíl mezi těmito dvěma principy je obrovský.
Bratři a sestry, je zde nesmírný rozdíl. Tolik lidí jen přemýšlí, zda je správné či nesprávné udělat to či ono. A zpravidla se řídí svou známosti litery Písma. My bychom však neměli jednat podle toho, co je správné a co je nesprávné. Jediná otázka, kterou si musíme klást, je zda náš vnitřní Boží život roste či upadá. Toto musí určovat cestu, po které se dáme. O všem se rozhoduje v našem srdci.
