Nejdřív slyšení Božího slova, následuje uvěření a pak teprve projítím skrze vodu nastává samotná záchrana, znovuzrození, vstup do Nové smlouvy.

  Tenhle postup je přesný, až na jeden detail a tím je právě jádro křesťanství, ta důležitá proměna, kterou stále míjíš. Nemůžeš za to, to zaslepení, které máš, je způsobené právě těmi lidovými tradicemi a zbožností, která se tváří jako zbožnost, ale není.

  Zkus se nad věcí zamyslet. Jestli máš alespoň nějaký zbyteček úcty ke slovům Krista, zkus si třeba vzít jedno z těch všech slov:

Mějte se na pozoru před falešnými proroky, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Po jejich ovoci je poznáte. Což se sbírají z trní hrozny nebo z bodláčí fíky? Tak každý dobrý strom nese krásné ovoce, ale prohnilý strom nese špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce ani prohnilý strom krásné ovoce. Každý strom, který nenese krásné ovoce, bývá vyťat a hozen do ohně. Poznáte je tedy po jejich ovoci.“ „Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, vejde do království Nebes, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích. Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, což jsme tvým jménem neprorokovali a tvým jménem nevyháněli démony a tvým jménem neučinili mnoho mocných činů?‘ A tehdy jim vyznám: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mne, pachatelé nepravosti.‘“ „Každý, kdo slyší tato má slova a činí je, bude tedy podoben muži prozíravému, který postavil svůj dům na skále. A spadl déšť a přihnaly se vody a zaduly větry a udeřily na ten dům — ale nezřítil se, neboť pbyl založen na skále. A každý, kdo slyší tato má slova a nečiní je, bude podoben muži pošetilému, který postavil svůj dům na písku. A spadl déšť a přihnaly se vody a zaduly větry a udeřily na ten dům — a zřítil se a jeho pád byl veliký.“
  Tohle je měřítko, které nemůžeme ignorovat. Ježíš i později apoštol Jakub dali zcela jasné a stejné měřítko na to, co je správná zbožnost. Skutečná zbožnost je tam, kde lidé nesou dobré ovoce.
  A teď k věci: Kdy nastává ta skutečná změna, kdy se změní chování člověka a začne nést dobré ovoce?

  Kdy nastala změna chování u Noeho? Začal stavět archu po potopě? Ne, uvěřil Božím slovům a začal se podle nich chovat. Postavil archu a byl zachráněn. Nebyl zachráněn vodou, ale od vody. Voda spláchla to, co bylo proti Bohu, vzpurnost okolo. Noe byl spravedlivý před vodou i po ní.

  Kdy nastala změna v chování Izraelců? Tehdy, když nastaly rány na Egypt a pomřelo vše prvorozené. Tehdy se zvedli a vyrazili do zaslíbené země. Už před tím byli vyvoleným národem. Když prošli mořem, voda zastavila to, co je ohrožovalo. Voda je nezměnila nijak: Jak byli před tím nevěřící, tak byli nevěřící i potom.


  Stejné je to i s lidmi v písmu. Zkus si přečíst ta slova:

A řekl jim: „Jděte do celého světa a vyhlašte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude zachráněn. Kdo neuvěří, bude odsouzen.


  Všimni si: Křest tam je, ale nikoliv jako podmínka nutná. Podmínkou nutnou je víra: Kdo neuvěří, bude odsouzen. Sám říkáš, že křest není nutný, že apoštolové a učedníci nebyli pokřtěni. To je sice tvůj omyl, ale alespoň na tomhle svém omylu bys mohl vidět, že křest není podmínka nutná. Na rozdíl od znovuzrození.

  Ježíš řekl Nikodémovi: Amen, amen, pravím tobě, nenarodí–li se kdo znovu, nemůže spatřit Boží království. Snad se shodneme, že "spatřit Boží království" v tomhle verši je totéž, jako "být zachráněn" v předchozím. Nebo minimálně to první je podmínka pro to druhé.


  To, co je tedy důležité a podstatné, je znovuzrození. Chvíle, kdy se promění vnitřek člověka a člověk začne nést dobré ovoce.

  Bez téhle proměny, bez archy, bez víry, kterou člověk archu do svého života postaví, nemá smysl potopa: Nemělo by co zůstat na vrchu vody, neměl by kdo poznat, co bude po potopě.