Grano Salis - Ekumenismus

Je dle slovníku cizích slov „úsilí o sjednocení všech křesťanských církví”. V širším pojetí (a zároveň běžnějším) je tento pojem chápán jako úsilí o hledání styčných bodů a vzájemné spolupráce mezi církvemi.

Jaký je účel tohoto článku? - Stručně představit cíle, možnosti a meze ekumenismu v České republice.

1. Cíl:

a) Cílem ekumenismu z pohledu Římskokatolické církve je návrat „odloučených bratří” do jediné pravé církve. Postoj některých sekt včetně Svědků Jehovových je podobný - touží po tom, aby se všichni křesťané stali jejich členy. Na rozdíl od katolíků však běžné ekumenické vztahy v podstatě nepěstují - volí cesty jiné. Takovéto pojetí ekumenismu je nepochybně velice vyhraněné.

b) Pro jiné je cílem vytvořit jednu křesťanskou církev, která by byla určitým „zprůměrováním” církví dosavadních včetně jejich učení a struktury.

c) Snad nejčastěji uváděným cílem ze strany křesťanů je, jak již bylo uvedeno výše, hledání styčných bodů a spolupráce mezi křesťanskými církvemi, nikoliv mezi křesťany a jinými náboženstvími.

ad a) Postoj Římskokatolické církve je ve světle její dogmatiky zcela legitimní - dle jejího učení všichni, kdo nejsou jejími řádnými členy, směřují do věčného zatracení. Obdobně jsou na tom Svědkové Jehovovi, případně další méně známé sekty.

ad b) Co se týče touhy po vytvoření jedné „univerzální” církve, jeví se tato ve světle historické zkušenosti poněkud naivní. Praktický monopol jedné církve již evropský kontinent jednou zažil - těsně před reformací. A nebyla to idylická doba svědectví jednoty a křesťanské lásky pro tento svět, ale doba největšího úpadku křesťanství v jeho historii. - Následná reformace byla jen logickou odpovědí na rozmáhající se hřích v církvi. Lidská povaha zkrátka tehdejší nahromadění církevní moci a majetku neunesla a následný vznik celé plejády dalších církví se ukázal pro šíření a praktikování evangelia jako mnohem efektivnější. Úvahy typu „zda by to přece jen nějak nešlo” mi připomínají sny o „komunismu s lidskou tváří”. Doporučuji proto takto definovaný cíl přenechat snílkům.

ad c) Cíl třetí - hledat možnosti a hranice ekumenismu - je realistický a v současné době naplňovaný.

2. Možnosti:

Z nepřeberné plejády možností vzájemné spolupráce pro křesťanské církve zmíním jen čtyři oblasti, na které klade důraz Boží slovo: Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. (Sk 2,42) Jde o čtyři činnosti, kterými je charakterizována prvotní církev. Poměrně častá je snaha začínat budování vzájemných ekumenických vztahů pokusy o sblížení popřípadě sjednocení „učení apoštolů” zúčastněných církví. Nejvíce času je potom věnováno seminářům, případně konferencím na téma „eucharistie”, „křest” apod. Objektivně je však tato oblast pro ekumenické úsilí nejméně vděčná. „Učení apoštolů” většinou totiž vytváří charakter té které církve a s jeho změnou by církev ztratila svoji identitu.

„Kosmetické” úpravy jsou zajisté možné, ale teologicky významné kroky, které byly učiněny od doby reformace, se ukázaly během více jak půl tisíciletí jako pevné předěly, jejichž odstranění prakticky nepřichází do úvahy. Jedná se především o „ospravedlnění z víry” a „přijetí Písma jako jediné normy pro křesťanský život” (reformátoři), přechod od církve lidové k církvi výběrové (jako první Jednota bratrská), křest ve vodě ponořením na základě vyznání víry (anabaptisté, později baptisté) a konečně křest Duchem svatým a jeho dary (letniční, posléze charismatické hnutí).

Tři zbylé, podstatně „vděčnější” oblasti, jsou potom často zanedbávány. Je to trávení společného času, ať již v „pracovním procesu” nebo v rámci odpočinku, Večeře Páně (společná účast na ní je reálná pro většinu církví - přesto se k této praxi přistupuje velice výjimečně), společná modlitba (na ekumenických „modlitebních setkáních” bývá většina času věnována jiným věcem nežli modlitbě). Vzhledem k tomu, že se jedná o „naplňování Božího slova”, je dobré si uvědomit, že je ve hře nejen „psychologický faktor” času stráveného společně, ale především jde o uvolnění Boží moci a požehnání pro všechny zúčastněné.

Závěrem je určitě vhodné si uvědomit, že ekumenismus není jen potenciální branou k naplnění jednoho (výše citovaného) verše, ale naplněním širokého kontextu celého Písma hovořícího o „těle Kristově”, „jeho údech” a jejich vzájemné součinnosti.

3. Meze (hranice) ekumenismu si stanoví každá církev sama. Přesto považuji za velmi důležité zdůraznit možnost budování vztahů jen mezi částí subjektů větších ekumenických grémií. Např. skutečnost, že se Římskokatolická církev nemůže s protestanty sjednotit ve Večeři Páně, nemusí bránit protestantským církvím, aby se u Večeře Páně scházely a naplňovaly tak společně jeden z Kristových nejdůležitějších příkazů.

MUDr. Aleš Navrátil,
zástupce biskupa pro vzdělávání

Zdroj: Život v Kristu č. 7/2003

	Hledej
	Je a svátek má Oto. Vytvoření registrace