Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Jitka.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 6, článků celkem: 16272, komentáře < 7 dní: 687, komentářů celkem: 404382, adminů: 60, uživatelů: 5118  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 219 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:

rosmano
Willy
Myslivec

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
110246048
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: O Hromádkově zhoubné víře v Marxovu utopii
Vloženo Středa, 24. srpen 2011 @ 22:11:21 CEST Vložil: Olda

Zamyšlení poslal Nepřihlášený

I. Úvod – Dusova kritika J. L. Hromádky

Teolog Jan Zeno Dus v Protestantu (2006/9) v článku Promeškané příležitosti českobratrských evangelíků napsal mimo jiné, že J. L. Hromádka: „opomenul povšimnout si, že komunismus je fatálně nasměrován k zločinnosti, ovšem také k lživosti, a to vinou některých zásad, který vyhlásil modlářsky uctívaný zakladatel komunistického učení.“
Hromádka podle něj „věnoval zhoubné Marxově utopii víru nejenom naivní, ale také fanatickou.“ A dále autor článku poznamenal, že „osobní tragédie jednoho neuvěřitelně zbloudilého teologického učitele přerostla v neštěstí celé českobratrské evangelické církve.“

Více se lze dočíst ve zmíněném článku. Rád bych se s tímto tvrzením alespoň stručně utkal.

A to už proto, že podle Dusa Českobratrská církev evangelická jako celek trpěla a snad dosud nepřiznaně trpí následky tohoto Hromádkova omylu ve vztahu ke komunismu.

Rád bych v této stručné odpovědi dal prostor především a hlavně Hromádkovi samotnému. Vybral jsem z jeho díla relevantní výpovědi, které podle mého názoru výstižně charakterizují Hromádkův postoj v jeho složitosti. Nejprve tedy ať je slyšen obviněný teolog sám. Teprve poté se pokusím ve zkratce utřídit a vyhodnotit Hromádkovy postoje a zvážit oprávněnost Dusova posledního literárního soudu.

II. J. L. Hromádka o komunismu a křesťanství

KOMUNISMUS A KŘESŤANSTVÍ, JLH, vydalo Evangelické dílo, 1946

„Dnes je komunismus, anebo lépe řečeno ruská revoluce komunistická z listopadu (podle ruského kalendáře z konce října) 1917 počátkem nového údobí dějinného, událostí, ke které lidé v celém světě zaujímají nějaký vztah.“
„I komunismus potřebuje nad sebou vyššího Soudce a vyššího měřítka. Jestliže se komunismus stane náboženstvím, začnou-li lidé místo Boha vzývat komunistickou stranu, její představitele a program, stane-li se komunismus sám sobě nejvyšší normou, pak se promění v modlářství a tyranii. A modlářství a tyranie nesou v sobě símě rozkladu i smrti.“
„Atheismus komunistů se dá historicky a psychologicky vysvětlit, ale jest bludem – nad to pak bludem, který nepatří ku podstatě toho, co komunismus dělá komunismem. Setrvají-li komunisté na atheismu, pak s nimi budeme zápasit, ale tak, aby přitom bylo zachráněno a upevněno, co revoluce a dynamika komunistická vybojovala pro větší spravedlnost a bez čehož by náš život sociální a politický se potácel zpět. Budeme upevňovat výboje socialistické revoluce, bude-li třeba i – proti komunistům.“

PO ÚNOROVÉ KRISI, KR – březen 1948, JLH

„Ať se nám to líbí nebo nelíbí, stojíme v proudu dějinných změn, kterými se přetváří stavba našeho národního života do základů… Buďme si také vědomi toho, že máme tu co dělat – po lidsku mluvě – s trvalými proměnami ve společenském a kulturním dění celého národa! Náš otřes na konci února jest projevem dějinného převratu, který zasahuje celý svět a který dosud není ukončen… Velké statky duchovního a mravního odkazu našich dějin se dají zachránit pouze tenkráte, když se pokusíme je uplatnit a rozmnožit kladnou, nebázlivou prací na nových úkolech, které nám předložil únorový otřes.“

„Odhodlaně chceme spolupracovat na výstavbě našeho života za nových podmínek. Chceme však tak činiti pod svrchovaným vedením Svého Pána, Ježíše Krista, Ukřižovaného a Zmrtvýchvstalého… Není pozemské autority, která by směla překračovat práh svatyně svatých.“

NAŠE ODPOVĚDNOST V POVÁLEČNÉM SVĚTĚ, 1948, JLH

Tato studie byla napsána pro přípravný sborník „Církev a mezinárodní nepořádek“ pro první valné shromáždění Světové rady církví v Amsterodamu. Česky vyšla až v r. 1969 ve sborníku Pravda a život.

„Útvar komunismu se svou podstatou liší od útvaru nacismu. Komunismus se nepřiznává k žádné metafyzice, jež by povznášela pozemskou skutečnost (ať by se nazývala proletářská třída, nebo beztřídní společnost) na rovinu absolutna. Světový názor nacismu spočívá na ideji, že nordická rasa a její krev jsou ztělesněním absolutního světového ducha a metafyzicky posledním zdrojem pravdy, spravedlnosti a skutečného života. Světový názor komunismu (ve své verzi marxistické nebo leninské nebo stalinské) se pohybuje na rovině dějin a nezajímá jej to, co leží mimo dějiny.“
„Nemyslím (jak bych mohl?), že komunistická ideologie bude posléze a natrvalo schopna pevně spojit novou, porevoluční společnost v jeden živý celek pravé důvěry, svobodné odpovědnosti a služby, a tak udržet plody sociální revoluce, ledaže by apelovala na to, co v člověku překračuje materiální dějinný proces.“

CÍRKEV A DNEŠNÍ MEZINÁRODNÍ SITUACE – KR, říjen 1948, JLH

předneseno 24. srpna 1948 před plénem Valného shromáždění SRC v Amsterodamu

„Působí to jistě dojmem stísňujícím a skličujícím, že radikální socialismus dlouho považovaný za sen všech mírumilovných lidí, byl nebývalým mezinárodním napětím donucen stát se vojenským táborem a že absorboval tolik ze staré předrevoluční povahy ruské říše. Nadto dialektický nebo historický materialismus, z něhož byla vytvořena oficiální filosofie státu, kultury a výchovy, ačkoli v mnohých směrech úspěšná protiváha moderního subjektivismu a mrtvolného egocentrismu, nese v sobě mnoho nebezpečí pro nedotknutelnost lidské osobnosti a pro majestát spravedlnosti a lásky. Tendence k totalitarismu a jisté podceňování individuálního života lidského je vlastní filosofii, která v tak velikém měřítku redukovala člověka na produkt historického procesu a připravila ho o jeho odpovědnou svobodu. Rovněž touha po moci může růsti nebezpečně, nejsou-li jí vnitřně stavěny hráze a není-li mravně ukázňována. Nově se rodícímu světu často chybí kultura srdce, a to rozrušilo mnoho z liberální snášenlivosti a jemnosti. Masy organizované a sjednocené pod vedením marxistické filosofie ukazují mnoho syrovosti, drsnosti a primitivismu. Nadto lidé z rozlehlých území v prostoru nyní pod komunistickým vedením neprožili nikdy takovou formu politické demokracie, jaká vyrůstala po mnoho staletí za zvláštních západních podmínek. Proto také nelze očekávati, že budou mít stejná zřízení a instituce civilního práva a svobod, jak je známe z dějin některých západních národů.“

BEZ PŘEKÁŽKY, kázání na Sk 28,30–31 dne 16. 10. 1949, JLH v knize Kdo věří, dívá se dopředu, Praha 1989

„Ale nejde jen o to, že Pavel svých řetězů neviděl a nedbal. Pavel věděl, že řetěz, kterým byl poután ke strážci, poutal také strážce k němu. Nezapomeňte na to: Kdo poutá vás, poutá také sebe k vám. Záleží na tom, jak užijete této příležitosti! Je-li Církev Kristova někým svazována, dostává se do blízkosti toho, kdo ji svazuje, a dostává z milosti Boží zvláštní poslání: zvěstovat evangelium a vydávat svědectví přímo tam, kde řinčí její řetězy.“

NA PRAHU NOVÉ ÉRY – KR, říjen 1949, JLH

My, křesťané, jsme přesvědčeni, že to nejvznešenější a nejlepší v komunistických snahách jest hluboce zakotveno v odkazu biblické zvěsti o Hospodinu, ochránci vdov a sirotků, chudých a ponížených, a v apoštolském poselství o Ježíši Kristu, který přišel v podobě otroka, aby oslavil Boha poslušností kříže. Stát má právo, aby se chránil proti zneužívání církve a náboženství k podvratným cílům. Církve jsou povinny, abych chránily čistotu víry proti pokusům užít jí k postranním a podkopným cílům politickým. Ale mnoho bude záležet na jemném porozumění pro zvláštní, osobité poslání církví, na tom, bude-li věřící křesťan respektován, když pro svědomí – nikoli z politické škodolibosti – bude upozorňovat na případy křivd a špatností, kterými lidská společnost tolik trpí.“

NAŠE CÍRKVE V PŘEVRATECH DNEŠKA – KR, květen 1950, JLH

„Budeme-li pracovat se zrakem obráceným dozadu, zahyneme jako Lotova žena. Povedeme-li boj mocenskými prostředky, budeme rozdrceni. Budeme-li stát uprostřed dnešního dění s porozuměním pro vše, co se podstatného staví, a spolehneme-li se jedině na Slovo Boha živého, můžeme beze strachu žít, volat k zákonu a svědectví, vyzývat k milosrdenství, lidskosti a spravedlnosti. Prosme Boha, aby nám dal odvahu víry i pronikavosti vidění! Jděme, věříce v zaslíbení proroků a ve zvěst evangelia a volajíce: Přijdiž tedy, Pane Ježíši!“

EVANGELIUM O CESTĚ ZA ČLOVĚKEM, JLH, 1958

„Člověk v Evangeliu osvobozený pohybuje se volně a beze strachu, s přímým pohledem, bez pokrytectví, bez záludnosti, bez sobeckého chytráctví, bez postranních zájmů; jeho mysl je pročištěna ohněm i pramenitou vodou Evangelia… Jde za těmi, kterými společnost pohrdá, jichž se lidé štítí; a má stejně blízko k těm, kdož stojí na místech moci, jako k těm, kdož jsou bezmocni a malomocni.“

PROČ ŽIJI? JLH

ve sborníku Pravda a život, Praha 1969

„Říjnová revoluce v roce 1917 zůstala pro mne … dějinným mezníkem, za který nebude možno jíti zpět“ (v kapitolce Pravoslaví a Sověty).

„A přece nebylo, po mém soudu, jiné cesty než přijmout kladně tuto situaci, porozumět jí jako důsledku převratu ve struktuře evropských dějin.“ (v kapitolce Československý únor).

„Pastoračně to byla obtížná služba: neutvrzovat lidi v jejich falešných odhadech politických a v jejich starých zájmech sociálních (třídních), a přece mít porozumění pro jejich osobní nebo rodinné bolesti, a zvláště také pro jejich mravní a politický nesouhlas s nejedním podstatným i průvodním zjevem nové společnosti. A pomáhat všem, kde toho bylo třeba. Když se dívám zpět na dobu kolem roku 1948, stále se sebekriticky ptám, zda jsem našel správné slovo pro výklad událostí i pro osobní zkoušky. Kolik hořkosti a někdy i zloby bylo na dně lidských srdcí, to dokazovaly nesčetné anonymní dopisy. Přicházely a často vyhrožovaly tvrdým trestem za ‚zradu‘, které jsme se prý jako křesťané dopouštěli jak na své církvi, tak na samém evangeliu. Smím ovšem říci, že v tyto kritické chvíle našlo se mnoho jemných duší v mé církvi i v menších církvích, ano i mezi katolíky, které mi byly velkou oporou, i když nestály přímo uprostřed církevních a veřejných zápasů.“ (v kapitolce Otevírání ghetta).

„Kolikrát jsme už v minulých letech žili domněnkou, že stojíme na rozhraní věků nebo aspoň dějinných epoch a že jsme na počátku údobí, ve kterém naše činnost bude konána s určitou předvídatelností a že můžeme přibližně odhadnout vývoj domácí i světové situace. Zmínil jsem se ve svých výkladech o tom, že i vynikající myslitelé a státníci očekávali po první světové válce poměrně logický vývoj bez válek a těžkých konfliktů. A víme, že zase jiní státníci a myslitelé (o prostých občanech ani nemluvíc) viděli v 7. listopadu 1917 světodějné rozhodnutí pro určitou výstavbu lidské společnosti a že tento den určil logiku budoucnosti… Dnes jsme po této stránce mnohem kritičtější a takřka na své kůži cítíme relativitu svých dějinných představ a dohadů a ideálů. Rok 1968 nám takřka brutálně předvedl před naše oči skutečnost, že stojíme uprostřed dějinného víru, ve kterém jen s velikou námahou můžeme odhadnout jakýsi smysl a logiku.“ (v kapitolce Křižovatka socialismu)

III. Posouzení Hromádkových postojů i Dusovy kritiky

Tyto výše zmíněné myšlenky JLH bych rád alespoň stručně vyhodnotil. A to především ve vztahu k Českobratrské církvi evangelické, v niž se těšil jako učitel teologie duchovní autoritě, a tedy i vlivu. Je přitom třeba podtrhnout, že tento Hromádkův vliv se dá hodnotit hlavně na pastorační rovině. On sám nebyl institučně včleněn ani do vedení ČCE, ani do žádné politické strany.

Za jednoznačně kladný pokládám jeho apel na svobodu víru uprostřed dějinných zlomů.

Křesťanství vskutku není spjato s žádným politickým uspořádáním. Má své místo jak mezi kultivovanými demokraty, tak mezi komunistickými barbary. Moudrých i nemoudrých dlužník jsem (Řím 1,14) – to je klasický postoj ambasadorů evangelia. Hromádkův poukaz na svrchovanost víry se mi jeví jako myšlenkově i eticky správný, případný a odvážný.

Hromádkovy osobní postoje vůči komunistickému převratu v roce 1948 a jeho vlastní analýzy komunistické teorie a praxe nepokládám za vlastní kámen úrazu. Problém nastal teprve tehdy, když se tyto vize dostaly do oblasti pastorace. Proto nahlížím jeho přesvědčování bratří a sester v církvi, že říjnovou revolucí začíná nová historická epocha, jako rušivý akcent v jeho jinak obdivuhodné pastorační službě. Všechny ty řeči o tom, že tento dějinný proces je nevyhnutelný a nevratný, se mi jeví z principu jako pastoračně nevhodné. A hlavně nebyly ani nezbytné. Vždyť stačil poukaz na svobodu víry. Ano, s Hromádkou bych byl ochoten přitakat i k tomu, že je třeba se snažit právě z křesťanských předpokladů a historických dluhů rozumět těm i oněm příčinám komunistické revoluce. Určitě lze souhlasit s tím, že křesťané mají také odpovědnost za to, co se kolem nich děje – ať už se to komu líbí nebo nelíbí. Ale přesvědčovat vyznavače evangelia o konkrétní interpretaci politických událostí, zvláště v situaci, kdy diskuse tohoto druhu nebylo možno vést svobodně, se muselo jevit už tehdy – natož pak z odstupu – jako nepatřičné a nenáležité. A pokud Hromádka považoval za podstatné v tomto smyslu církvi cokoli sdělovat, měl použít ono pavlovské: TOTO PRAVÍ PÁN (svoboda víry) a TOTO PRAVÍM JÁ A UŽ NE PÁN (revoluce 1917 je krokem ve světových dějinách, za který není možno jít zpět). Tímto nerozlišováním způsobil JLH určitý zmatek v církvi. A vedlo to pak k tomu, že někteří to po něm neuměle opakovali, aniž by to vycházelo z jejich vnitřního přesvědčení – neboť to bylo za dané politické konstelace výhodné.

Z výše zmíněných textů vyplývá, že J. L. Hromádka byl teolog, který svou teologii zasadil do historického paradigmatu, jež se podle jeho názoru začalo formovat říjnovou revolucí 1917 a jejími následky. Leninův socialistický převrat se pro něj stal dějinným referenčním bodem, k němuž vztahoval své bohoslovecké úsilí. Z tohoto hlediska je třeba chápat jeho postoje k československému únoru 1948. Z Hromádkova díla lze snadno vypozorovat bytostné přesvědčení o tom, že křesťanství má hlubší zakotvení, širší rozpětí i delší perspektivu než komunismus. Je jasné, že jeho teologie byla výrazně christologicky zaměřená a evangelijně zakotvená. Marxe, Engelse a Lenina četl s užitkem, nikoli však bez výhrad. Proto nelze souhlasit s laciným posudkem a odsudkem Jana Zeno Dusa. Stopy naivity u Hromádky sice nalezneme, ale je jich méně, než by se na první pohled zdálo. O fanatismu se v případě JLH nedá mluvit vůbec. Jeho zásadní chybou, kterou je ]rci nutno jako chybu označit, bylo právě ono nerozlišování, které jsem již zmínil. V tomto smyslu je vskutku na místě Hromádkův přístup kritizovat.

Martin T. Zikmund

časopis Protestant 2007/1


"O Hromádkově zhoubné víře v Marxovu utopii" | Přihlásit/Vytvořit účet | 4 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: O Hromádkově zhoubné víře v Marxovu utopii (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Čtvrtek, 25. srpen 2011 @ 12:55:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
O panu Hromádkovi se dneska dozvídám poprvé a ať už provedl nebo neprovedl cokoliv tak to na mém vztahu s ČCE vůbec nic nemění. Mezi evangelíky patří k mým nejoblíbenějším. Nevidím ani důvod proč byste se v tom měli nějak zvlášť babrat, dohadovat se nebo dokonce hádat a zbytečně ztrácet čas. Pokud někoho považujeme za nepřítele nebo zrádce tak mu můžeme a máme odpustit a modlit se za něho. Apoštolové a učedníci kvůli Jidášovi pravděpodobně také nepořádali nějaké schůze a shromáždění, nechodili se za něho omlouvat a necítili potřebu kvůli němu obhajovat své postoje a věrohodnost. Obecným příkladem toho jak se máme zachovat k těm kteří selhali, projevili lítost a chtějí dál sloužit nám může být svatý Petr. Pán Ježíš kterého zapřel se ho po zmrtvýchvstání jen třikrát zeptal jestli ho miluje, nic víc mu k tomu neřekl. Nevidím důvod proč bychom my měli dělat nějakou zvlášť velkou vědu ze selhání bližních. Pojďme všichni dál a lépe.



Re: Re: O Hromádkově zhoubné víře v Marxovu utopii (Skóre: 1)
Vložil: prozaik v Čtvrtek, 25. srpen 2011 @ 20:53:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ano : znovu, lépe a radostněji  :-)

Myslím, že tak jednoduché to nebude. Hromádka je důležitý, protože žijeme v éře naivního antikomunismu, který pomalu přerůstá do nové mutace fašismu. Taková éra si vyžaduje občas někoho poplivat. Tak teď zrovna třeba Hromádku ( na jehož autentických citacích v článku nenacházím nic vysloveně bludařského ).

Naopak dnes publikují ( a jsou oblíbeni a respektováni ! ) opravdu těžcí bludaři a různí řiťolezci vládní moci, ale k jejich otevřenému odmítnutí se v církvi zatím, jak vidno, neschyluje.



]


Re: Re: Re: O Hromádkově zhoubné víře v Marxovu utopii (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Pátek, 26. srpen 2011 @ 12:54:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nevím sice koho máte na mysli ale myslím si že církev tak nějak nemá v popisu práce aby někoho odmítala, vůči někomu se vymezovala a přisuzovala politice důležitější místo než jí náleží. Ani Pán Ježíš to nedělal. Zkoušeli to naopak na něho a snažili se ho donutit řešit zdánlivě neřešitelná dilemata.
Můj soukromý názor je ten že přílišná dramatizace pana Hromádky může a možná také má především uškodit ČCE. Pošpinit její pověst navenek a vyvolat sváry a rozbroje uvnitř. Nebo si možná někdo myslí že se toho chytne jako záminky někdo z nás komu se nelíbí ekumenický dialog.


]


Re: O Hromádkově zhoubné víře v Marxovu utopii (Skóre: 1)
Vložil: demagog (quokam@seznam.cz, http://www.bohu-a.svetu.cz/) v Sobota, 27. srpen 2011 @ 10:30:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog) http://www.bohu-a.svetu.cz/
O panu Hromadkovi osobne take moc nevim.
Vetsina citovanych vyroku, nejsou - li vytrzenych z kontextu, na mne pusobi sympaticky.

Avsak je treba zminit jeste jeden dulezity fakt. V teto tezke dobe pan Hromadka osobne povzbudil mnoho muzu k tomu, aby se vydali na cestu sluzby Bohu a stali se kazately, pastory ci farari.

Prijimat statni vyznamenani, zvlast v tamnejsi dobe, je kontroverzni. V tomto bode souhlasim s uvedenou kritikou, byt ne s jejim az nespravedlivym rozvinutim...



Stránka vygenerována za: 0.20 sekundy