Grano Salis - Být plný Ducha a setrvávat v tom

Co je pravá zbožnost a moudrost? Být plný Ducha a setrvávat v tom...

Víra a moc je v kompetenci Ducha svatého, kterým máme být naplněni. Každý znovuzrozený věřící má Ducha svatého ve svém lidském znovuzrozeném duchu, ale to není ukazatel naplněnosti Duchem

Ukazatelem je to, jak je věřící Duchem svatým naplněn také ve své lidské duši, jejíž součástí je MYSL, VŮLE a CITY.(Viz. můj článek: Co je to duch, duše a srdce - I. a II. díl) O naplnění Duchem v duši mluví podobenství o moudrých a pošetilých pannách (Mt 25,1-13).

Zatímco naplnění našeho lidského ducha jsme dostali darem z milosti, při uvěření, na naplnění Duchem v naší duši musíme dbát my sami. My rozhodujeme o tom, zda budeme naplěni Duchem i v duši. protože pouze skrze naplnění duše můžeme Kristův život skrze Ducha projevovat i navenek, tak aby nesl ovoce Ducha: Lásku, radost, pokoj.... Procesu neustálého naplňování duše Duchem, se říká "spása duše" (Jak 1,21// 1Pt 1,22). Spása duše je synonymní ke vstupu do Království, protože jen ti, kteří budou mít svou duši spasenou, budou spaseni i v Království. O spásu duše musíme usilovat.

Jinými slovy - za naplnění Duchem, se musí PLATIT CENA, není to zadarmo neboli z milosti. Pokud tuto cenu nezaplatíme, Duch svatý zůstane jakoby uvězněn v našem duchu a nebude mít možnost se z ducha rozšířit do duše, naplnit, ji, ovládnout ji a očistit ji, tak, aby byla schopna milovat Boží Láskou - jak Boha, tak lidi. Nebude moci se projevovat skrze nás.

Cílem je, aby naše mysl se stala myslí Kristovou (1Kor 2,16//Ef 4,23), city, aby se staly city Kristovými (Ř 5,5) a naše vůle, aby byla zajedno s Boží vůlí (Mt7,21-23). To je dosažitelné pouze maximálním naplněním Duchem svatým. Čím více jsme naplněni Duchem, tím více a inzenzivněji prožíváme Ducha Kristova, tím více jsme schopni rozeznat hlas a vjemy Ducha svatého a plnit tak Boží vůli. A dále, pokud takto naplněni Duhem Boží vůli činíme krok za krokem, vede to k ještě většímu naplňování Duchem svatým.

Nebudeme-li mít takovéto naplnění Duchem, pak i naše kázání Evangelia lidem bude neúčinné. Sdělíme jim pouze nějaké rozumové informace, ("přesvědčivá slova lidské moudrosti") o Evangeliu, ale bude to bez moci Ducha (1Kor 2,4), která by zasáhla jejich srdce, aby skutečně (a nikoli jen ruzumově) uvěřili v Krista.

Bez takového naplnění Duchem nemůžeme sloužit ani jako údy Církve, protože princip by byl stejný jako v předchozím odstavci. Naše služba by nevedla k předávání milosti a Kristova Života v moci Ducha.

Aby mohlo dojít k maximálnímu naplnění naší duše Duchem svatým, je třeba aby duše byla vyprázdněná od všeho cizího, od světské náplně. Jako nevěřící jsme ve starém životě milovali určité věci a ty se snaží přetrvávat v nás dál i jako ve věřících a pokud jim to dovolíme, budou naplňovat naši duši (mysl, city a vůli) i po uvěření. A podotýkám, budou se o to snažit celý náš život až do smrti. Pokud povolíme tělu, máme to okamžitě zpátky. Proto je psáno:"Kdo nanelzne duši svou ztratí ji, a kdo by ztratil duši svou pro Mne, ten ji nalezne."(Mt 10,39) A dále:"Co je platno člověku, kdyby všechen svět získal, kdyby sám sebe (=duši) ztratil..."(Mt 16,26). Vidíme, že duše, sídlo našejo JÁ (ega), je spojená s tímto světem (satanským systémem, nad kterým on vládne). A duše hladoví po tom, být naplněna světem, jinak se střašlivě nudí.

Procesu vyprázdnění duše říká Písmo "vzít svůj kříž a zapřít svou duši", což je princip učednictví. Stát se učedníkem, znamená právě toto: A naopak, bez tohoto nikdo nemůže být Kristovým UČEDNÍKEM, nemá na to sílu (Mt 10,37-39// Mt 16,24-26// Lk 9,23// Lk 14,26-27+33// Lk 17,32-33). Může být věřícím v obrovském ZÁSTUPU kolem Ježíše, nikoli však UČEDNÍKEM, natož pak služebníkem, vyučeným dělníkem (otrokem).

Toto vše je krátce vyjádřeno v jediné větě od Jakuba, který charakterizuje skutečnou, pravou ZBOŽNOST:"Domnívá-li se někdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame své srdce, jeho zbožnost je marná. Zbožnost čistá a neposkvrněná před Bohem a Otcem je toto: navštěvovati vdovy v jejich soužení a zachovávat se neposkvrněným od světa."(Jak 1,27)

Mluví se zde o třech věcech: o jazyku, o lásce a o neposkvrněnosti od světa.
Přičemž centrálním bodem je právě neposkvrněnost od světa neboli (výše vysvětlené), vzetí svého kříže a zapření své duše (svého JÁ, ega - viz.:"S Kristem ukřižován jsem. Nežiji už JÁ, ale žije ve mně Kristus" - Ga 2,20 ) Jestliže totiž budu poskvrněn od světa, nebudu naplněn Duchem svatým a proto nebudu mít vůbec moc Ducha milovat ani držet na uzdě svůj jazyk. A má zbožnost bude marná.

Jak v praxi zapřít svou duši a její světské choutky? Máš svůj oblíbený televizní seriál nebo film či počítačovou hru apod.? Čteš si rád světské knihy a časopisy? Posloucháš oblíbenou světskou hudbu? Máš nějaké jiné světské koníčky a zájmy? Existuje nějaký hřích, který tě svádí více než jiné hříchy?

S tím vším je třeba se postupně naučit vypořádat a zvítězit nad tím (stát se duchovně mládencem - 1Jan 2,12-15), jinak nelze být Kristovým učedníkem naplněným Duchem svatým a nesoucím ovoce Ducha a nelze činit Boží vůli. O tom samém píše právě zmiňovaný 1Jan:"Nemilujte světa, ani těch věcí, které na světě jsou. Miluje-li kdo svět, není Lásky Otcovy v něm."

Podstatou pravé zbožnosti je být maximálně naplněn Duchem svatým. A to není možné, jsme-li světští, zesvětštělí věřící. Jsme-li světší, zesvětštělí, pak jsme jako miliardový zástup katolíků, kteří formálně chodí do kostela, ale po návratu z něj žijí normální světský život jako každý jiný nevěřící. Toto se týká také velkých lidových církví v protestantismu. A týká se to i nás samých, protože zatímco dnes mohu být radikálně oddán Ježíši a být Jeho učedníkem, tak eroze tohoto světa může během 10 let postupně a plíživě způsobit, že mohu být nakonec stejně zesvětštělý jako miliarda katolíků a evangelíci. Tím nechci samozřejmě nikoho urazit. Jen konstatuji fakta. Mezi tou masou se najdou i tací, kteří to jejich náboženství mohou brát skutečně vážně. Mezi ně patří ti, kteří tu s námi diskutují na Granu. Ale těchto vzdělaných (kovaných) katolíků není mnoho. Většinou jsou to jen duchovně nevědomé masy, zahřívači kostelních lavic, jejich život se nijak neliší od nevěřících.

Naplněni Duchem můžeme tedy být jedině, když odvrhneme všechny světské věci, po nichž naše stará neobnovená duše prahne. Cílem je obnova duše:"Protož prosím vás, bratří, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v obět živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu vaši. A nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňtež se obnovením mysli (součást duše) vaší, tak abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá."(Ř 12,1-2)

Čili máme se vyhýbat všemu, co v sobě nese mysl tohoto světa. A čím to nahradíme? Božím Slovem, které jediné, protože je myslí Boží, může spasit (obnovit a očistit) naše duše (Jak 1,21). V Žalmu 119 máme postup, jak mládenec udrží svou cestu čistou. Jedině pomocí Božího Slova a také, jak píše Efezským zpíváním duchovních písní ve shromáždění i v soukromí. A nejlépě nových písní, k jejichž slovům i melodii nás momentálně inspiruje Duch svatý (Ef 5,18-19). Tyto věci nás ještě více naplňují Duchem.

Naplnění Duchem svatým je v NZ nazváno "chodit(žít) jako MOUDRÝ."(Ef 5,15).

To je způsob, JAK být naplněn Duchem svatým. Další, složitější otázkou je, jak v tomto naplnění setrvat, vytrvat a jak ho zachovat. Duch svatý totiž automaticky neutralizuje vše nečisté, jsme-li jím naplněni. Tvoří kolem nás ochrannou bariéru, kudy jen ztěží může proniknout nějaká nečistá duchovní infekce. A zbavit se tohoto naplnění Duchem, jestliže nás pokouší nějaká nečistá věc, vyžaduje vynaložení určité síly vůle, protože toto naplnění chrání i naši vůli, aby byla poddaná Pánu.

Jak tedy setrvat v plnosti? Když jsme naplněni Duchem, má být naším hlavním cílem snaha líbit se Pánu, v Duchu samozřejmě, (2Kor 5,9) a běžet svůj běh víry tak, abychom doběhli jako první věřící ze všech na světě, abychom jako jediní získali zlatou medaili a první stupínek vítězů. O to se samozřejmě máme snažit všichni, jako ve skutečném závodě, avšak pouze jeden z nás, bude skutečný vítěz. Toto není podobenství, ale to má být náš skutečný cíl, jednoho každého z nás. Nejhorší pro naplnění Duchem je nemít žádný cíl a bezcílně se poflakovat po městě (obrazně řečeno). Proto ten náš cíl podle apoštola Pavla (1Kor 9,24-27). Zahálka je v tomto ohledu nejhorší - vidíme jak dopadl král David, když nešel do boje se svou armádou, ale zůstal nečinně v paláci.

(Někdy mám z některých protestantů dojem, že jim stačí "být v Kristu", nečinně se položit na gauč a tam setrvat až do konce života. Tomu se říká zakopání své hřivny do země.)

Proto dalším krokem, je nechat se Duchem svatým vést do konání Boží vůle. Duch svatý zjevuje krok za krokem svoji vůli, a jestliže my ji postupně plníme, pak nás Duch svatý naplňuje stále více a hlouběji.

Boží vůli plníme jako Pán Ježíš. Každé Jeho Slovo a každý čin byl inspirován Bohem Otcem. Neudělal ani jeden čin sám ze sebe. Ani jedno slovo neřekl sám ze sebe. Dělal pouze to, co mu ukazoval Otec, že má dělat, slovem i skutkem (Jan 8,26 //J 8,38// Jan 14,10// Jan 5,19-20). My tak dokonalí jako On být nemůžeme, ale můžeme usilovat o to, být v tom co nejlepší, doběhnout jako první.

"Kdo říká, že v Něm zůstává, musí sám také žít, tak, jak žil On." (1Jan 2,6)

Abychom však tuto vysokou metu byli schopni žít, musíme udělat hlavní věc k tomu potřebnou, první a nezbytný krok - zachovávat se neposkvrněnými od světa. Neboli být SVATÍ, což je synonymum pro ODDĚLENÍ se pro Boha (od světa).

Viz. můj článek SVATÍ (ODDĚLENÍ) BUĎTE 1Pt 1,16 - I.-IV díl

	Hledej
	Je a svátek má Jiří. Vytvoření registrace