5 Vyvedl jej ven a řekl: "Pohlédni k nebi a spočítej hvězdy, budeš-li je moci spočítat." Pak dodal: "Tolik bude tvého semene."

6 Abram tehdy uvěřil Hospodinu a ten mu to počítal za spravedlnost.

Zde je psáno, že Abram uvěřil, nicméně svou víru žádným skutkem nedoložil, jak to, že mu byla počtena za spravedlnost? Někdo (nebudu jmenovat) by tady klidně prohlásil, že taková víra je mrtvá, protože nemá skutek... A že nebyla ani nijak zvlášť velká, dokazuje fakt, že se Abram stejně pro jistotu ptá:

"Hospodine, Pane můj, podle čeho poznám, že ji zdědím?"

Co z toho plyne? Jednoduše to, že k ospravedlnění z víry není potřeba žádný skutek, neboť Bůh ví všechno a je to On, kdo ospravedlňuje člověka. Bůh nepotřebuje znamení v podobě nějakého skutku, aby věděl, že ten nebo tamten uvěřil. To vyžadují od lidí jen jiní lidé.