Grano Salis - Žalm 2 v souvislostech

poslal Willy

Proč se bouří národy, proč lidé přemítají o prázdných věcech?
Srocují se králové světa a mocnáři se spolu radí proti Hospodinu a proti Jeho Pomazanému.
Zpřetrhejme jejich pouta, odvrhněme jejich provazy.
Ten, Jenž trůní na nebesích, se směje. Panovník se jim vysmívá.
Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je vyděsí.
Já jsem ustanovil svého Krále na Sijónu, na Své svaté hoře.
Přednesu Hospodinovo ustanovení. Řekl mi: Ty jsi Můj Syn, Já jsem tě dnes zplodil.
Požádej Mě a dám Ti národy do dědictví. Tvým vlastnictvím budou i končiny země.
Roztlučeš je železnou holí a jako hliněnou nádobu je roztříštíš.
Nuže, králové, jednejte rozumně! Soudcové země, dejte si poradit!
Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním!
Líbejte Syna, ať se nerozhněvá. Jinak zahynete na cestě, jestliže jen málo vzplane jeho hněv. Blahoslavení jsou všichni, kdo v Něm hledají útočiště.

Proč i tady na GS - na křesťanské portále - přemítají někteří lidé o prázdných věcech?

Vždyť Bůh ustanovil svého Krále na Sijónu, na Své svaté hoře! Tím Králem je Pán Ježíš Kristus, který byl Bohem zplozen jako Prvorozený Boží Syn v den svého vzkříšení. Po svém nanebevstoupení požádal Otce o národy a Otec Mu je dal do dědictví. Co s národy Kristus udělá? Roztluče je železnou holí a rozrříští je jako hliněnou nádobu! Ale ne sám, nýbrž s těmi, kdo vítězí v Thyatiře - viz Zj 2:27. K tomu dal Bůh Svému Kristu i celou zemi, nad níž bude po svém druhém příchodu/návratu a ustavení Svého Království nebes, které vystřídá království světa (Zj 11:15), vládnout tisíc let (Zj 20:4-6)!

Co s tímto Boží sdělením má dělat člověk?

Především má učinit pokání = změnit své smýšlení a jednání.

SK 17:24-30 Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, je Pánem nebe i země a nebydlí ve svatyních zhotovených rukou ani si nedává sloužit lidskýma rukama, jako by něco potřeboval; On dává všem život, dech i všechno. Učinil z jedné krve/z jednoho všechno lidstvo/každý národ lidí, aby přebývalo na celém povrchu země; ustanovil jim nařízená období a hranice jejich přebývání, aby hledali Boha, zda by se Jej snad mohli dotknout a nalézt Ho, a přece není od nikoho z nás daleko. Neboť v něm žijeme, pohybujeme se a jsme, jak to řekli i někteří z vašich básníků: ‚Vždyť jsme i jeho rod.‘ Jsme–li tedy rodem Božím, nesmíme se domnívat, že božstvo je podobno zlatu nebo stříbru nebo kamenu, výtvoru lidské zručnosti a důmyslu. Když tedy Bůh přehlédl ty doby nevědomosti, nařizuje nyní lidem, aby všichni a všude činili pokání.

Po té, co člověk učiní pokání, má podle Boží rady sloužit Hospodinu s bázní a jásat s chvěním. K tomu má líbat Syna, aby se nerozhněval. Co znamená líbat Syna? Líbat Syna znamená především milovat Ho, milovat ty, které miluje On - bratry. Znamená to těšit se z Pána v soukromí i ve společenství s ostatními (pro přesnost a pro některé zde na GS: na zemi živými) svatými a podle Přísloví 24:26 (ČSP KMS) to znamená také toto:
Líbá na rty, kdo odpovídá správná přímá/jasná/upřímná slova.

Kraličtí tento verš přeložili takto: Bude líbati rty toho, kdož mluví slova pravá.
A EP: Na rty líbá ten, kdo dává správné odpovědi.

To znamená, že když máme s Pánem společenství, máme mluvit správná/přímá/jasná/upřímná slova; dávat správné odpovědi, když se nás Pán na něco ptá, což pak v duchovní skutečnosti a v naší zkušenosti znamená, že líbáme Syna na rty jako vyjádření naší lásky k Němu. Jestli nechceme zahynout na cestě, musíme líbat Syna, jinak se na nás rozhněvá a pocítíme Jeho hněv. Na druhou stranu, pokud líbáme Syna a hledáme v Něm útočiště, Pán nás před Boží hněvem ochrání a jsme blahoslavení.

Blahoslavení jsou všichni, kdo v Něm hledají útočiště. Hledáme útočiště v Něm nebo v někom/něčem jiném?

Není bez zajímavosti, že první Žalm mluví o Zákoně a blahoslavenství člověka v souvisloti s oblibou zákona a rozjímáním nad Zákonem dnem i nocí. To je pohled člověka. Apoštol Pavel však Galatským (3:23-25) napsal: Dokud nepřišla víra, byli jsme hlídáni pod Zákonem, uzavíráni/uzavřeni pro víru, která měla být zjevena, takže se Zákon stal naším vychovatelem do/ke příchodu Krista/Kristu, abychom byli ospravedlněni z víry. Když však přišla víra, nejsme již podřízeni vychovateli.

Když přijde víra, nejsme podřízeni Zákonu, ale Kristu, k Němuž nás Zákon vychoval. Když byli Petr, Jan a Jakub s Pánem na svaté hoře, kde se před nimi proměnil a ukázal se jim ve své slávě, rozmlouvali s Pánem Mojžíš a Eliáš coby představitelé Zákona a proroků. Když však chtěl Petr, nevěda, co mluví, postavit stánek všem třem, zastínil je oblak a z oblaku se ozval/stal se hlas: „Toto je můj Syn, Vyvolený/Milovaný, Toho poslouchejte.“ A když zazněl ten hlas, nalezli Ježíše samotného.

To znamená, že první Žalm je lidským pohledem na dobře/správně prožitý život člověka, kdežto druhý Žalm je Božím pohledem a záměrem pro život člověka. A je to patrné i tady na GS. Někteří žijí podle prvního Žalmu a jiní podle druhého. Mám za to, že zdaleka nejlepší je žít ve světle druhého Žalmu, poněvadž Pán Ježíš Kristus se brzy vrátí a je otázka, budeme-li s to, dát Mu správné odpovědi na Jeho otázky, které zazní před soudnou stolicí Kristovou. Někdo Ho svými odpověďmi může zarmoutit a jiný Ho políbí na rty.

Tož tak.

	Hledej
	Je a svátek má Jiří. Vytvoření registrace