Jaký je ten tvůj Bůh? Mne ten Tvůj připadá jak sadista. Stvořil snad lidi, aby je pak trápil? Myslím si, že do něho vkládáš takové vlastnosti, které možná máš Ty sám nebo ta Tvá církev. Nevím.

Krutost a jen krutost. Je urážlivý, ješitný, mstivý…Kdo se nestane jeho otrokem , zahyne. Zádné synovství, žádný Otec, ale krutovládce  a tyran. Tak na mne působí Tvůj Bůh. Nechej si ho, ale já ho vnímám jinak.

Nevím proč, Toníku,

ale tvůj příspěvek ve mně vyvolal dávnou vzpomínku na jednoho bratra z CB, s nímž jsem se sdílel o Pánu Ježíši, Jeho službě a moci a pak jsem zmínil, že uzdravuje i dnes a tak, a on se najednou "vyděsil" s tím, že kdyby Pán uzdravil ty, jimž sloužil ve sboru, přišel by o svou službu - pomáhal totiž "vozíčkářům".

Prosím Tě, Ty vůbec nic nechápeš. Já nejsem humanista, který tvrdí, že člověk není zlý a je jen dobrý. Já vím dobře jaký je člověk, jaký jsem sám. V nás je dobro i zlo. Proto se snad lidé modlí, aby je Bůh ochránil od pokušení a zlého konání. Jinak by se takto modlit nemuseli, když už vše bylo hotové a dokonáno. Celý život se člověk brání různým pokušením a zlu v sobě. K tomu dává sílu Ježíš, aby ten boj s pomocí Boží člověk neprohrál.

 

Mně trápí chování těch, kteří se za spasené vydávají. Tobě to nevadí? Jak poznám, že člověk je spasený? Snad podle chování a ne podle jeho řeči. Myslíš, že nenávidím spasené křesťany? To je blbost. Spíš mne mrzí a štve, když tak zvaný spasený křesťan, který to navíc všude roztrubuje, se chová hůře než ostatní. A Ty se tu zastáváš těchto lidí jen proto, že prý jsou spasení a tedy už nehřeší a jejich dobro, pokud nějaké dělají, není pro Boha odpad.
 Zatímco ti druzí jsou k ničemu a nemají pro Boha cenu. Ty se cítíš jako Bůh a víš, jak se On dívá na člověka nespaseného. Pokud se dívá jako Ty, tak to je divný Bůh. Pak nemá v životě cenu se snažit žít poctivě a konat dobro i z lásky, protože je to Bohu jedno. Ztrácí se radost a vše.

 

Co je to za záchranu, o které Ty mluvíš?  Hříchem ušpiněný člověk se jistě nemůže Bohu zalíbit, ale ještě horší je, když člověk je dál ušpiněný hříchem objektivně, protože je to zjevně na něm vidět, tvrdí, že on je už Bohem spasený a bez hříchu. Ještě snad je na Zemi a také podléhá všem pokušením.

 

Ten americký pilot se modlit nemusel. On si byl jist, že konal Boží vůli a že zabíjel, to ho nezajímalo. Patří Bohu a vidí svět Božíma očima asi. Nač pokání, zpytování svědomí, nechme to na Ježíši. On rozhodl a já plnil Vůli Boží. Asi tak uvažoval, že? Konal přece Bohu dobro. Ten dole, který třeba poskytoval první pomoc, to je přece odpad!!!!!!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pokud mne někdo odvrací od Boha, tak to jsou ti falešní věřící, kteří si nepřiznají chybu a páchají zlé skutky pod hlavičkou Maden in Jezus a vydávají je za dobré. Starat se o svůj pokoj s Bohem je jen obyčejné sobectví. Ano, ten Amík se staral jen o sebe, že zabíjí nevinné ho nezajímalo. Tomu říkáš správná víra ? Běž se vycpat?

A že se zeptám, jak poznám v sobe Božího Ducha, je snad hřích a projev slabé víry?

O znovuzrození slyším už moc roků a nikdo Ti to nevysvětlí. Když zapochybuji, zda je Bůh, tak je to právě v těch situacích, když vidím, jak je víra zneužívaná.

Neplakal jsem několikrát v modlitbě a na kolenou? Neděkoval jsem mockrát Pánu Ježíši ?

Co mám ještě dělat ? Zavřít oči a nevnímat svět kolem ? Pracuji  s lidmi, znám jejich názory  a vím, jak jsou citliví na každou nespravedlnost a lumpárnu. Kdyby někdo pomlouval moje pozemské rodiče, také bych to jen tak přešel? Lidé klidně pomlouvají Boha právě kvůli chování věřících. Mne to pálí, bolí a jsem na ty, co Bohu dělají ostudu, naštvaný. Takže mám být klidný a říkat si, hlavně si hlídej svoje spasení a víru, nevšímej si ničeho?

Ten Amík Ti asi hodně leží v žaludku, viď? (Kdybs jen viděl, co všechno mně leží v žaludku... nepřeji si nic jiného, než aby Pán již přišel a ten "podnik" tady zavřel.) To je něco podobného, jako mi jednou povídal jeden pán, že v Boha nemůže věřit proto, že se dověděl, že se v klášterech pod rouškou svatouškovství provozuje smilstvo. Ten byl z toho znechucen asi stejně jako Ty z toho pilota. Alespoň máte nějakou tu výmluvu. Jak napsala Lýdia - chyba je vždycky v člověku. Pokud nevěříš v Boží zaslíbení, tak to určitě není vinou amerického pilota. Proč nechceš začít hledat chybu v sobě? Proč se hned urážíš, když Ti napíšu, abys začal u sebe? Každý musí napřed začít u sebe. To je fajn, že chceš reformovat svět, ale když Ty sám nebudeš smířen s Bohem a nenajdeš s Ním pokoj, tak jak to chceš zvěstovat jiným lidem? To si myslíš, že Ti uvěří, když na Tobě uvidí, jak jsi vrtkavý - jednou brečíš na kolenou a podruhé se rouháš. Není to směšné? Ve SZ se na Boží příkaz zabíjelo a zabíjelo, což Ty nechceš vůbec slyšet, protože si neumíš představit, jak Bůh hřích nenávidí. A co ještě nemá rád je, když z Něj někdo dělá lháře tím, že nevěří Jeho slovu - Bibli. 

//Satanova práce je spíš to, co mnozí děláte. Lhaní a lhaní, přetvářka a přetvářka.//

Pod leonetovým článkem jsi mi napsal - zas jedna, co si myslí, že vidí do srdce člověka. Tak se omlouvám, já nevěděla, že nemáš rád konkurenci v tomto oboru:-)

Vidím, že nemáš rád, když Ti někdo nastaví zrcadlo, hned se stavíš na zadní a přehráváš svůj problém na protistranu, aby jsi vyvázl s čistým štítem. Nejspíš jsi hrdý na to, jak na rozdíl od nás, co "se chvástáme Duchem", intenzivně vnímáš a přesně definuješ zlo ve světě a dovedeš přesně určit, kdo lže a přetvařuje se, kdo má Ducha a kdo jen kecá, že má, a to i tady na GS, ačkoliv nikoho neznáš osobně. Momentálně nevím, jak bych Tě měla potěšit (jakože asi tady nechceš slyšet pravdu, jen se nechat ukolébat sladkými řečmi nebo co), jsi zpupný a samospravedlivý. nehledáš spravedlnost shůry, hledáš ji v lidech. Potom se není čemu divit, že neustále prožíváš frustraci a zklamání. Byly doby, co jsi zde vychvaloval Pána Ježíše, už to vypadalo, že jsi uvěřil a že jsi zakotvil v Kristu, no a teď zas čtu tyhle vše překrucující agresivní výlevy. Jsi jako ta korouhvička na věži, stačí, že zafouká na opačnou stranu a zase je všechno jinak:-(

Františku,

a ty sám nehceš být tím, na kom uvidíš, že to funguje? Já jsem se setkal se spoustou lidí, na nichž jsem viděl, že Bůh "funguje". A ani celá armáda těch, u nichž jejich náboženství nefunguje, mě tu skutečnost, že Bůh funguje, tj. pracuje, buduje, zachraňuje, vysvobozuje, uzdravuje, radí, pomáhá, nemůže pokazit ani zhatit ani zpochybnit. Tož tak.

willy

Vidíš, já myslel, že Bůh je v dobrých lidech. Skrze ně, že působí a přitahuje. Ty máš jinou zkušenost. Každý máme jinou zkušenost. Přece i proto má Bůh podobu člověka Ježíše, kterým je však Bohem, aby se lidem přiblížil, aby ho snadněji pochopili a chovali se podobně.

Proto se nemůžeme dorozumět.

Tak jsem nic nepochopil. Škoda.celý život člověk Boha hledá a nakonec se dozvím, že hledám na špatném místě. Jistě, že jde také osobní vztah. A jestli je Ježíš díky tomu vztahu ve mně, pak jistě je i v jiných lidech. A jak chceš lidem přiblížit Ježíše nebo je nasměrovat k té vodě života, když sám nebudeš mít ovoce Ducha a vyzařovat z tebe také láska k člověku?

Tady však zaznívá jen to osobní a vše ostatní je špatné. Tak ke komu se modlím ?

Věřím, že je Stvořitel. Věřím, že je spravedlivý a miluje člověka. Učinil vše pro to, aby člověka zachránil od absolutního zničení. Tato záchrana spočívá ve víře  a v uznání jeho existence, moci i moudrosti, i lásky.

Mně k němu nepřivedla nějaká nadpřirozená zkušenost, ale poznání dobra ve věřících lidech. Pátral jsem po tom zdroji jejich lásky a dobroty, vyrovnanosti i klidu, radosti a síly a došel k závěru, že to mají od Boha. To je pravá evangelizace.

A tu tady někteří neuznávají. Skutky kritizují. Kladou důraz jen na osobní zkušenost s Bohem bez ohledu na okolí. Víra přece musí být živá a k tomu patří konání dobra.

Nehledám zkaženost a zlo v Bohu. To je nesmysl. Já hledám zář Boha v lidech. A ta je v Ovoci Ducha, který se projevuje v jejich skutcích. To považuji za důležité. Přece nemohu považovat všechny lidi za zlé včetně křesťanů ?

Pokud ve mně  či v jiném člověku žije Kristus, pak to je vidět právě na skutcích lásky, obětavosti, pokory….

Co je na tom špatně ?????Vztah k Bohu je snad na lásce a lásku není schopen člověk  vnímat a žít, pokud nemiluje i ostatní lidi kolem a i trochu sebe.

Proto se Bůh ukázal v lidském těle, aby nebyl abstraktní, aby zjevil svoji povahu.

Kristova smrt je skutek Boží k naší záchraně, se kterým se nedá nic lidského srovnávat.

Na otázku, které přikázání je  největší, Ježíš přece jasně odpověděl. V tom je celá psychologie i život.

Jsem zkažení, ano, ale díky Ježíši se přece měníme k lepšímu. Nebo snad ne ? A důkazem není to, co cítíme vnitřně, ale také to, jak se projevujeme objektivně,

 

Dobré skutky nejsou nic špatného. Jsou důkazem, že v nás je Ježíš. Děláme je z vděčnosti a ne  vypočítavosti. Kdo nečiní dobré skutky, tak mu je Ježíš k ničemu!!!! K čemu Pak je víra a celý život. To si mohu klidně užívat a dělat si, co chci. Nic pak nemá smysl. Přece nebudu stále meditovat nad tím, jak jsem zkažený a jak Bůh je hodný. Ano, Boží láska je obrovská. Darem je život věčný. To však člověku nezakazuje, aby svým životem a skutky nemohl projevovat vděk Bohu. Copak to Bůh zakázal?

Tato organizace měla vždy moje sympatie a je to dobré. Ostatně mnohým narkomanům není pomoci. Znám to  z praxe. Pokud přijetí Ježíše u těchto vesměs mladých lidí jim pomůže zbavit se závislosti, pak je to jediná záchrana. I za tu cenu, že jednu závislost vymění za druhou. Setkal jsem se se odborníky, kteří mi tvrdili, že došlo jen k výměně závislostí. Oponoval jsem tím, že ta druhá závislost je však neškodná.
Humanitární pomoc nelze vždy spojit hned s evangelizací. Ta by mohla být pak následovně. Ostatně šlověk v nouzi potřebuje uspokojit prvotně svoje základní potřeby. Vždyť i Pán Ježíš v kázání na hoře, když zjistil, že posluhači mají hlad, nasytil je chlebem a rybami. Dobře věděl, že člověk trpící často nemá hned chuť a náladu vnímat duchovní věci.
Humanitární pomoc je potřebná činnost a musí být i rozumná s ohledem na budoucnost a citlivá k lidem.

To přece nebylo podobenství. To bylo konkrétní jednání s lidmi, kteří měli hlad. Myslel i na jejich základní potřeby a nechoval se jako fanatik, který jen mluví a káže a nepřihlíží k okolnostem. To je mi sympatické a v tom vidím také příklad. A možná i výzva vzájemně si pomáhat.

Prodat dům a svůj majetek, nemusí znamenat účinnnou pomoc. Spíše chovat se tak, aby můj majetek  s pomocí Boží pomohl vytvářet zdroje pro tyto chudé a tyto chudé naučit žít a pracovat, najít jim práci, obživu, dát  světo vzdělání, moudrosti i Boží lásky.

Ferro, já mám pocit, že někteří  z vás lidem, kteří dělají i dobré skutky, pomáhají, obětují se, automaticky přisuzujete, že tak činí  vypočítavosti.

Vidíte do jejich srdce a dokonce to vyznívá tak, že je odsuzujete.

Podobné uvažování takových lidí, kteří druhé za jejich skutky odsuzují, se mi jeví nedobré. K čemu je jim jakési poznání ? K čemu ?

Ne, tohle není to, co mohu přijmout. A jeví se mi i dost vzdálené od Boha.

Kdo říká, že se chlubí? Zase něco přisuzuješ. Ty každé jednání považuješ za vypočítavost.

Vždyť i Tvoje víra v Ježíše je pak vypočítavost. Ze strachu ze smrti a z pekla. Ach, jak je to lidské  a obyčejné. Zabalené do frází a všeho možného. Vytahané verše z Bible, tak, aby se hodilo.Jen láska tam  není!!! Jen, abych já, já byl zachráněn. Toto křesťanství je vlastně jen asi druh sobectví. Vidíš, také přisuzuji určité vlastnosti, možná špatně, ale tak na mne působí někteří. Byl by jsi schopen za někoho položit i život nebo s někým zemřít?  A katolický kněz Kolbe to schopen byl. A byl katolík, kterými někteří z vás opovrhují. Že by to byla vypočítavost ? To by bylo hnusné narčení. Byla to láska k lidem.

 

Proč si nerozumíme ?

 

Není chyba v nás obou ?

Vy vlastně popíráte lásku a tím i Ježíše a vůbec si to neuvědomujete!!!!

No, tak to jsem se pěkně sekl. Ano, věřím tomu, že někteří lidé, kteří dokonce byli hluboce nevěřící, mohou být zasaženi nadpřirozenou mocí a silou. Podobně jako apoštol Pavel. A já se Ti nevysmívám, jak by to třeba někteří udělali, ale beru vážně, a v tom je mezi námi ten rozdíl. Bůh si vybral Tebe a zažil si, jak píšeš, v noci něco zvláštního. Zjevil se Ti Ježíš. To neslyším poprvé a znám velice blízkého člověka, který něco takového zažil.Ano, věřím, že to je možné. Proto si nerozumíme. Tobě Bůh změnil myšlení a vše. Proto uvažuješ tak, jak uvažuješ. Já uvažuji, jak obyčejný člověk.

Ano, dva lidé. Jednoho si vybral Bůh a změnil jeho myšlení a na druhé straně ten druhý. Proto si nemůžeme rozumět.

Pokud nebudu mít takový mystický zážitek, nikdy Tě nepochopím. Moc mi to mrzí. Tak se měj pěkně. Třeba mne ve snu také někdy Bůh navštíví, nevím. Zatím jsem jen obyčejný  človíček, který pro Boha nemá cenu.

Víš, to sice je záslužné a hezké , ale musí se to umět. Aby to nedopadlo, jako ten Amík.

Já to neumím a ani neznám nikoho, kdo to umí.

Zachraňovat skrze Krista nejsou jen slova, ale hlavně projevy lásky k bližnímu a tam patří i ta pomoc materiální a další, obětavost apod., kterou někteří z vás jen zlehčují  a ponižují.

Já tohle to chlubení se Kristem bez skutků nějak neberu. Zažil jsem různé příklady a byly k ničemu. Akorát poštvaly lidi proti Bohu a snížily význam víry. Zažil jsem, jak údajný věřící po roce 89 jezdil s autem s nadpisy jak na 1. máje, ve smyslu Kristus je můj Král apod. Byl to takový náboženský alegorický vůz. Ale následné chování tohoto člověka toto, co bylo napsáno, nedokazovalo. A to je to, co mne děsí. Vždyť dobrým skutkem nic nepokazíme, ba naopak. Už jsem mnohokrát vyjádřil, že mne k Bohu přivedli věřící svými skutky a ne kázáním a zvěstováním.
Jednou mi jedna paní, která dosud před všechna utrpení, nevěří, vyprávěla, jak po tragické smrti jejího dítětě, přišla za jejím  manželem věřící paní a řekla mu, že ho seznámí s Bohem. Reakce byla strašná. Co ten pán odpověděl sem napíšu, abysto věděl. "Paní, kdybych potkal toho vašeho Boha, těmito rukama ho uškrtím" Když jsem to slyšel, zamrazilo mi. To je strašné. Přes všechna další utrpení ta rodina dál neuvěřila. A já si myslím, že to bylo právě tím přístupem bez lásky a bez projevu empatie a nabídnutí upřímné pomoci. Kdo ví?

Ty to umíš a je dobře, že máš takovou hřivnu. Já ji nemám. Já spíš lidem pomohu a opatrně, abych neurazil, zavedu řeč na duchovní věci.Jsem nedokonalý, nešikovný, každý jsme na něco jiného. Rád bych to uměl. Třeba v důchodu budu mít víc času se to naučit a připravit. Jako učitel, kdybych měl dětem servírovat Krista, připadal bych si jako ti, co dětem servírovali komunismus. Co se moc nabízí, to se zprotiví. Já jen tak na'tuknu a zdůrazním, že existuje Bůh. A když se ptají, pokračuji obyčejně dál. A děti se někdy umí ptát. Z toho mám radost. Někdy je málo víc než mnoho. Měj se hezky!!!!

Milý Františku. Líbí se mi Tvoje upřímnost a Tvoje hledání pravdy, touha po lásce... Myslím, že trochu chápu Tvoje rozhořčení z toho jak vidíš některé křesťany. Asi to známe všichni kdo jsme v nějakém společenství byli, jsme. Pokud nejsme Ti "silní", máme slabosti a nepřijímáme učení zrovna toho společenství přesně do puntíku, tak jsme podezřelí, že nějak asi nejsme OK, s naší vírou je to asi zlé, a tak. Můj osobní názor je, že proto asi Pán chtěl, aby jsme si tolikrát navzájem odpouštěli a nastavovali i druhou tvář. Jak jinak by jsme spolu vůbec mohli být! Taky si myslím, že není moc užitečné všímat si u druhých spíš těch chyb, že je dobré hledat i něco dobrého, co Ti lidé dělají. Pokud mi někdo z křesťanů ublížil, bolí to, a hůř se na to zapomíná... Ale co, když já jsem někomu ublížila a ani o tom nevím? /třeba svou horlivostí, nezralostí/
V tom jak vidíš Boha, to mám podobně, protože je kolem mě spousta lidí, co v Boha nevěří a přitom pomáhají druhým. Taky mám o ně starost.
Kladu si ohledně toho asi tyhle otázky:
1.Kdyby Bůh posuzoval člověka jen podle jeho skutků, mohl by být spasen - když by dejme tomu dobré skutky převážily nad špatnými? Mohl by přimhouřit oko?  Ale to by pak nemusel posílat svého Syna aby nás vykoupil - zachránil- spasil.
Proč vzal Ježíš Kristus naše hříchy na sebe a trpěl tak moc za nás?
2.Co bude s lidmi, kteří v Ježíše neuvěřili, nepřijali, to co pro ně udělal?

Při hledání odpovědi na první otázku mě napadá asi toto: Bůh nás tak moc miloval, že nám dal svého Syna a díval se na Jeho utrpení. Pak Ho vzkřísil, protože byl neviný. Přijal to, jak za nás Ježíš zaplatil a přijme každého, kdo za Ním přijde, přizná svoji hříšnost, poděkuje ... skočí Mu do náruče, jako Ten marnotratný syn. Ježíš miloval na prvním místě Otce. A Otec nás. Proto byl Ježíš stále s Otcem a toužil konat Jeho vůli, Jeho plán, z lásky k Němu i k nám. Poslechl ho až do konce. Protože Otec nás tak miluje, tak Ježíš nás také tak miluje. A co my, co jsme s Pánem? I my máme mít tu lásku k Bohu i lidem. Myslím, že kdo skutečně s Pánem je - že je to na něm vidět. Charakter té lásky je v Bibli popsán. Kromě laskavosti a obětavosti je to často také říkat lidem PRAVDU. Evangelium. Aby mohli být zachráněni, být v tom společenství s Bohem. Žít pro Něj. To není lehké.
U druhé otázky, kterou si kladu.. ona se prolíná s tou první. Co kdyby člověk žil docela slušně. Nekradl, pomáhal druhým, byl laskavý, obětavý, ale nebyl by křesťanem. Co kdyby takový člověk jednou zemřel a přišel před Boha - ukážou se jeho dobré skutky - ale bude to stačit? Myslím, že pak ho Bůh bude soudit podle života. Pokud zemře křesťan, Pán se k němu přizná, dobré skutky nestačí, On musel za naše viny zaplatit aby jsme před Bohem obstáli. Jinak by za nás nemusel umírat.
Ale co ti lidé, co Pána nepoznali? Říkám si s nadějí - Bůh je přece spravedlivý. Posoudí jaké možnosti měli, jestli slyšeli evangelium, jaká míra poznání se jim dostala, v jaké rodině - duchovním prostředí se i narodili - a tak dál. Také jak žili. Nevěřím tomu, že by neviděl rozdíl mezi člověkem který celý život ubližoval a jiným, co pomáhal, miloval..
Usuzuji to třeba i z tohoto verše, že rozdíly budou:
Mt 1- 14,15 A když vás někdo nepřijme a nebude chtít slyšet vaše slova, vyjděte ven z toho domu nebo města a setřeste prach svých nohou. 15  Amen, pravím vám, lehčeji bude zemi sodomské a gomorské v den soudu než tomu městu.

Františku, jsou to jen mé úvahy, jak o tom léta přemýšlím. Asi jako Ty. Nikdy nemůžem úplně přesně vědět jaký je vlastně Bůh. Něco je tajemství, které nám možná časem odhalí, když se budem ptát a nebudem si myslet, že už všechno víme.

Jinak já na nějaké diskuze nejsem. Neumím to. Tady na GS si někdy čtu a taky se mi moc nelíbí způsob jak tu někteří spolu mluví. O tom, jak je na tom druhý člověk s Bohem ví jen Bůh. Jen On do něj vidí a zná všechny okolnosti, slyšel jeho modlitby... myslím, že žádný člověk by toto soudit neměl. Přeji Ti ať Tě Bůh sám potěší a dá odpovědi na Tvé otázky a hledání.

Nemá cenu se k tomu vracet. Jeho vystupování, arogance a sebevědomí  mnou dost otřáslo. Ztratil jsem úctu k tomu, co má být Boží. Nějak se to neslučuje s vírou v Ježíše. Nešlo o obranu. Amící tam neměli co dělat, stejně jako v Iráku či jinde. Věřící snad má také nějaké svědomí. Větší cenu by mělo, kdyby to odmítl, ale on se asi až moc snažil, když dostal plno vyznamenání. Vždyť dost Američanů odmítlo jít do války.To je správný postoj. Něci jiného je však, když se musíme bránit, protože jsme napadeni.