Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Vojtěch.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 2, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 226, komentářů celkem: 429673, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 280 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

ivanp
rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116538232
přístupů od 17. 10. 2001

Tvorba: Odstrašující příklad otce z podobenství o marnotratném synu
Vloženo Čtvrtek, 22. prosinec 2011 @ 19:52:59 CET Vložil: Olda

Zamyšlení poslal eleazar

Odpověď poutnickovi mě přivedla k hlubšímu zamyšlení se nad postavami z podobenství o marnotratném synu, a tak bych nechtěl aby to zapadlo v houšti.
Předkládám výtah z obou postů.

Chtěl bych ještě předejmout, že záměrně neztotožňuji otce z podobenství s Otcem v Nebi. Beru otce v podobenství jako postavu, která není neomylná, a chci poukázat na její chyby a omyly a zaměřit se nato, co udělala špatně, a čeho bychom se tudíž měli vyvarovat.


poutnick:
.......
Jako kdyby matnotratný syn zůstal doma a začal jim "reformovat" i jejich podíly na hospodářství. Kdyby jim třeba pod rukou prodával pole a dobytek a vykládal jim že správně mají být chudí. Nebo kdyby jim vykládal že jejich rodina je zastaralá a zkostnatělá patriarchální instituce která brání jejich svobodnému rozvoji a že by správný věřící neměl poslouchat své rodiče a obětovat Hospodinu. Mohl by to podpořit třeba i nějakým biblickým citátem, vytrženým z kontextu a nejenom jedním.


eleazar:

Náhodou, kdyby to tam marnotratný syn trochu zreformoval, tak by to bylo pro všechny lepší. Podívej se do textu. Tam nemarnotratný syn říká, že nedostal od otce nikdy žádné dobytče pro svoje záležitosti. Také se vrací z pole až v době, kdy už všichni hodují (neměl delší pracovní dobu ?). Kdyby marnotratný syn zůstal doma, a trochu to tam srovnal, tak by třeba nebyly občas problémy s tím, aby se zabilo dobytče pro syny oba. A kdyby se dala hospodářství trochu lidská tvář, tak by to možná ani nestálo polovinu hodnoty toho majetku.

Zrekapitulujeme si výsledky:

Podobenství: Polovina majetku v haiselu. Nemarnotratný syn - stachanovec extrémně demotivován. Krásné podhoubí pro socialistické agitároty - ekonomická deprese, zjevná nespravedlnost, nadržování jedněm na úkor druhých apod.

Po reformách: Oba synové zaangažovaní v práci. Oba synové nadprůměrně ohodnoceni, oba čerpají firemní benefity. Pracovitost se vyplácí, oba pracovníci jsou loajální k společnému dílu, výborné vztahy na pracovišti i v rámci podnikové hierarchie (tedy k otci). Sumasumárum máme vyšší produktivitu, vyšší základní jmění, máme vyšší i výdaje (dobytčata pro syny), ale v konečném efektu by pro schopného manažera (otec?!) bylo reálné dosáhnout lepšího cash-flow než bez reforem. V tomto uspořádání, které by nebylo zkostnatělé, by si socani a odboroví předáci neškrtli.

Vůbec osoba otce je zajímavá. Slyšel jsem spoustu výkladů o synech, ale osobu otce zkoumá málokdo. Když se oprostíme od ztotožňování otce s Otcem v Nebi, což by dosti bránilo objektivnímu pohledu, ale podíváme-li se na otce jako na imaginární postavu, dospějeme k zajímavým faktorům.

I když se jeho úloha v podobenství příliš nehodnotí, je to právě otec, kdo celou situaci naprosto nezvládl. Na začátku měl všechny předpoklady, aby následujícím událostem zabránil. Můžeme-li řici něco o jeho stylu výchovy, tak rozhodně své syny nevychoval k hospodárnosti a úctě k materiálním hodnotám. Kdyby marnotratný syn viděl od dětství, že peníze se vydělávají obtížně, tak by je prostě neproschustroval, protože by sám znal z vlastní zkušennosti, jak moc by se musel nadřít nato, aby si toto všechno musel spendlierovat. K rozumnému hospodaření nejspíš nevedl ani nemarnotratného syna. Držel ho s kapesným zkrátka (nedal mu ani jedno blbý dobytče). Když dítě nedostane vůbec žádné kapesné, 10,- bude pro něj stejně astronomická částa jako 1000000,-, a pak se nelze divit tomu, že všechno rozfofferuje. Pak se můžeme podívat na vztah otce k jeho synům zvlášť. Na mě to působí jako výchova cestou nejmenšího odporu. Z manažerského hlediska je tato metoda diletantní a kam se to dopracovalo podobenství ukazuje. Jestli byl nemarnotratný syn submisivní, a otec na něj nakládal stále víc (takže odcházel z práce jako poslední), zatímco marnotratný syn si doma uměl houknout, a tak mu otec všechno dovolil, tak marnotratný syn rostl jako dříví v lese, a taky nedopadl dobře. A když se marnotratný syn vrací, otec jedná opět naprosto nevýchovně. Ani zbla o tom, že marnotratný syn udělal něco špatně. A korunu tomu dává v posledním verši, kdy se prudí do nemarnotratného syna, který má mimochodem pravdu.

"Odstrašující příklad otce z podobenství o marnotratném synu" | Přihlásit/Vytvořit účet | 9 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Myslim si, že otec zdw opravdu představuje Otce... (Skóre: 1)
Vložil: demagog (quokam@seznam.cz, http://www.bohu-a.svetu.cz/) v Pátek, 23. prosinec 2011 @ 07:52:58 CET
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog) http://www.bohu-a.svetu.cz/
Link: http://bohu-a.svetu.cz/4720-radost-a-svoboda-ve-sluzbe-bohu.html



Re: Myslim si, že otec zdw opravdu představuje Otce... (Skóre: 1)
Vložil: demagog (quokam@seznam.cz, http://www.bohu-a.svetu.cz/) v Pátek, 23. prosinec 2011 @ 07:53:19 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.bohu-a.svetu.cz/
Radost a vděčnost ve službě Bohu:
=========================

Jedním z nejkrásnějších biblických podobenství, které vyprávěl Ježíš svým učedníkům, je jistě to o Marnotratném Synu. Přípomeňme si v krátkosti děj tohoto příběhu, podrobněji si jej rozebereme, dá - li Pán, někdy příště.

Žil jednou jeden otec se svými dvěmi syny. Mladší z nich už měl společného života po krk. Požádal otce, aby mu vyplatil jeho dědický podíl a vyšel do velkého světa. Zde však své jmění úplně rozvířil, osobně zbankrotoval, přišel na mizinu, pracoval ve velmi ponížujích zaměstnáních a měl hlad. V těchto těžkých dobách si vzpomněl na dům svého otce, i na fakt, že i ten nejposlednější služebník měl vždy co jíst, co si obléknout, kde přespat. Šel do sebe a rozhodl, že se pokoří před svým otcem a požádá o odpuštění. Jak tak přicházel k domovu, otec jej spatřil, doslova vyběhnul mu vstříc, svinul ho do náruče. Skoro ho nenechal ani promluvit, vrátil mu důstojenství syna, pozval jej do domu a začali hodovat.

Zde však příběh nekončí, ale pokračuje, vlastně druhým podobenstvím, podobenství o starší synu. Dejme slovo Bibli, apoštolu Lukášovi, v patnácté kapitole:


Starší syn zde vyčítá svému otci, že mu nedal nic, co by mělo větší cenu, než jedno kůzle. Že žádný jeho dar se nehodil k tomu, aby jej sdílel se svými přáteli, aby se z něj společně radovali. Avšak položme si otázku: Má tento syn pravdu? Opravdu mu otec nic nedal? Podívejme se společně do tohoto příběhu...

První věc, kterou si musíme všimnout, spočívá ve skutečnosti, že otec věnoval svému synu sebe sama. "Ty jsi stále se mnou, můj synu." Stále. Stále mezi sebou měli společenství. Stále si spolu mohli povídat, sdílet se. Syn byl svobodný a volný k tomu, že kdykoliv k otci mohl přijít a kdykoliv přistoupit. Nikdo mu k tomu nemohl zabránit, a nic jej nemohlo zastavit, chtěl li mít čas se svým Otcem. Jaktože to tento syn nevidí? Jaktože si toho tento syn neváží? Možná mezi vámi, vážený čtenáři, jsou lidé, kteří vyrůstali bez vlastního táty. Nemyslím teď biologického tátu, ale vlastního tátu, pro kterého bys byl vlastním synem. A možná právě ty, milýá čtenáři, jsi vyrůstal i bez své matky. Kolikrát v životě jsi toužil po matčiném pohlazení? Kolikrát v životě jsi zatoužil po společném času se svým tátou? Tento syn si však toho neváží. Tento mladík si neváží toho pokladu, který se skrývá ve vzájemném láskyplném vztahu. Kdyby si jej vážil, jak by mohl svému otci říci: Nikdy jsi mi nedal nic, co by mělo větší hodnotu než opečené kůzle?

Pojďme dále. Druhá věc, kterou otec dal synovi, podívejme se na ni. Jedná se o službu. Syn byl svobodný a volný k tomu, aby pro svého otce pracoval na poli. Jakto že v tom nevidí dar? Milost? Vždyť kdyby pole neobdělával on, musel by pole obdělávat jeho otec. Jeho starý otec. Proč nebere jako dar a milost, že může ušetřit otci síly? A copak na tom poli pracoval jenom pro otce? Copak sám nečerpal z plodin, které pěstoval? Otec byl bohatý, měl spoustu služebníků, copak syn musel na poli pracovat manuálně? A i kdyby, nebyla by to stejně pro něj milost?

Dále otec věnoval svému synovi všechno, co má. Všechno, co je jeho. Jaktože se syn z toho neraduje? Proč se neprochází po tomto  svém majetku a neraduje se, že patří jemu? Otec mu věnoval bezpečí svého domu, pevné zdi a nepromokavou střechu. Syn nemusel trpět pod deštěm, nemusela mu být zima. Měl vždy co jíst, měl vždy čeho se napít. Měl volný a svobodný přístup k lásce svého otce. Všechno mu otec dal. Nejenom všechno, všechen majetek, který otec vybudoval za celý svůj namáhavý život, ale veškerý i vnitřní obsah otcova srdce. Všechno jsem ti dal, říká mu, veškerou svojí lásku, péči, svou náruč. Všechno jsem ti dal. A syn? Pro něho to neměléo cenu jednoho jediného propečeného kůzlete.

Proč za toto vše syn není vděčný? Proč se neraduje? Protože o svou radost a o svou vděčnost přišel. Stal se slepý ke své svobodě, přestal vidět to, že mu nikdo a nic nebrání přistupovat k otci. Když přestal vidět svou svobodu, začal se pokládat za zneužívaného otroka. Který musí dřít. Nic nemá. Vyměnil svoji svobodu za otroctví, které si sám na sebe bere. Už nedělá to, co by chtěl on sám, ale to, co si myslí, že dělat musí. Vztah s otcem se mu proměnil z radosti do poviností: To musíš, tamto ještě zařiď, ono ještě postav. A začal soudit a být pyšný. Byl pyšný na svoji věrnost. To jeho pýcha jej takto zotročila. Sebe začal vidět v dobrém světle, v tom nejlepším a ostatní začal soudit a hledět na něj svrchu. Tento tvůj syn, vyčítá otci. Tys přijal do svého domu někoho, kdo toho není hoden. Jak mohu být já opět na stejné rovině s ním? Copak léta té "věrné" otročiny v zajetí pýchy a povinností, copak ty ztracené léta pro otce nic neznamenají?

Ne, ve skutečnosti nic neznamenají pro tohoto syna. Pro tohoto syna nemají tyto roky cenu ani jednoho propečeného kůzlete. Syn pocítil vzdor, ne, nevstoupím do toho domu! Do domu, kde se omlistňují s těmi, kdo se chovají nezodpovědně, kdo ubližují... Kdo ubližují otci, nebo kdo ubližují mně? Má tento syn na svého bratra zlost pro to, že opustil jejich společného otce, ane proto, že opustil jeho samotného? Pro otce však roky "otročiny" znamenají mnoho. Vzdává se své důstojnosti, vychází z domu, aby domlouval svému synu, aby ho prosil, žádal, zval. A co syn?

Kristus nechal koenc svého vyprávění otevřený. Možná nechce, abychom se ptali, co syn, ale abychom se ptali, co já? Jaký je můj vztah k Bohu, kterého poznáváme v roli Otce. Jsme vděční za vztah s Bohem? Že jsme svobodní k Němu kdykoliv volně přistupovat? Že nám nikdo a nic nemůže zabránit k tomu, abychom k Bohu volali? Ani náš nepřítel, ani satan, ba dokonce ani náš vlastní hřích, který právě proto vzal Ježíš na svá bedra. Máme radost z této svobody? Anebo nás radost opustila a svoboda se nám změnila v oztroctví pýchy? Změnil se nám život s Bohem z fáze: Chci dělat to a ondo, co si ode mne Bůh žádá, co Bůh potřebuje, abych pro něj vykonal? Z fáze: Rozhodně nechci dělat to, co se Bohu nelíbí, čemu nežehná? Ocitli jsme se ve stavu be, kdy činíme to, co dělat MUSÍME? Jsme svobodní činit Boží vůli, volní pro službu k Bohu? Anebo jsme tuto svobodu vyměnili za otroctví?

Porovnáváme se s našimi bratry, sestrami, s nevěřícími? Nevyčítáme Bohu, že těm či oněm nehodným dal ten či onen dar, tu či onu milost a nám nedal ani to pověstné kůzle, abychom se mohli poradovat s přáteli? Vyčítáme Bohu léta, které jsme "ztratili" tím, že jsme mu "otročili?" Anebo jsme vděčni a radujeme se z každé chvilky, kdy můžeme být s Bohem, kdy mu mlžeme sloužit. Máme radost z chvil, ve kterých jsme svobodni naplňovat Boží vůli?

Jestli ztratíme tuto svobodu, radost, vděčnost, pokoru tak nám náš nepřítel místo toho dá pýchu, otroctví, vztek, vzdor, vzpouru. A my pak budeme stát před otevřenými dveřmi Božího domu a odmítneme do něj vstoupit. Budeme stát, anebo před otevřenámi dveřmi již stojíme?

Je pro nás Bůh milující Otec, který pro nás chce vždy to nejlepší, kterému můžeme plně důvěřovat, věřit Mu, naslouchat Jeho Hlas a radovat se z jeho přítomnosti, anebo je pro nás Bůh krutý a bezcitný otrokář, který nám nikdy nedal ani to kůzle?

Vážený čtenáři, to vůbec není otázka pouze pro nás, křesťany. Ale i pro Vás, ateisty. Dveře do Božímo domu jsou otevřeny, proč nevstoupíte? Protože si myslíte, že Vás Bůh nemiluje? Že Vám v životě nikdy nic nedal? Dveře jsou oteřené, dokořán otevřené. Jsou otevřené, protože je Kristus otevřel. Jsou otevřené, protože Kristus na kříži je drrží otevřené. Kristus krvácí, aby dveře zůstali stále dokořán. Oběť Ježíše Krista jsou klíčem zámku do Božího Domu. Tyto dveře jsou stále dokořán. Dokořán pro tebe a pro mne. Vstoupíme, anebo zůstaneme stát na zápřaží v našem vzdoru?

Bůh nás před dveřmi nenechává osamocené. Vzdává se své důstojnosti a vychází nám vstříc. Třeba skrze tento článek, nebo možná přes vaše křesťanské přátele, kamarády, rodiče, děti, známé. Bůh nás nenechává samotné, ale stále k nám hovoří. Slyšíme Jeho Hlas, anebo si před něj strkáme prsty do uší, abychom Jej nemuseli poslouchat, a zavíráme oči, abychom se na Něj nemuseli dívat, abychom jej neviděli?

Otevřeme oči? Otevřeme uši? Vstoupíme?


]


Re: Re: Myslim si, že otec zdw opravdu představuje Otce... (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Pátek, 23. prosinec 2011 @ 08:41:09 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Amen.


]


Nemáš úplně pravdu (Skóre: 1)
Vložil: Eleazar v Pátek, 23. prosinec 2011 @ 13:20:41 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
První věc, kterou si musíme všimnout, spočívá ve skutečnosti, že otec věnoval svému synu sebe sama. "Ty jsi stále se mnou, můj synu."

Stojí někdo o tátu, který nadržuje jednomu synovi oproti druhému? Ten druhý?

Druhá věc, kterou otec dal synovi, podívejme se na ni. Jedná se o službu. Syn byl svobodný a volný k tomu, aby pro svého otce pracoval na poli. Jakto že v tom nevidí dar? Milost?

Si děláš kozy?

Vždyť kdyby pole neobdělával on, musel by pole obdělávat jeho otec. Jeho starý otec.

Kdyby to pole obdělával sám, tak by polovinu jeho hodnoty nevadal jen tak vniveč.


Proč nebere jako dar a milost, že může ušetřit otci síly?

Třeba to tak bral až do dne příchodu bratra. Pak mu došlo, že je za debila.

A copak na tom poli pracoval jenom pro otce?


Vzhledem k tomu, že nedostal ani to kůzle, tak z toho on osobně asi moc neměl.

Otec byl bohatý, měl spoustu služebníků, copak syn musel na poli pracovat manuálně? A i kdyby, nebyla by to stejně pro něj milost?

Když bereš, že milost je vlastně cokoliv, tak pojem "milost" dost ztrácí význam.

Dále otec věnoval svému synovi všechno, co má.

Až nato všechno, co dostal ten druhý bratr.

Všechno, co je jeho. Jaktože se syn z toho neraduje? Proč se neprochází po tomto svém majetku a neraduje se, že patří jemu?

Jakou pravomoc měl syn nad tím vším? Jak moc mohl on o tom rozhodovat a jak moc toho on mohl používat z vlastním potřebám? Obávám se, že žádnou. Kdyby to bylo skutečně toho syna, tak by mohl jediným povelem tu radostnou veselici ukončit a sníst si kůzlat, že by z toho dostal pakostici.

Vzdává se své důstojnosti, vychází z domu, aby domlouval svému synu, aby ho prosil, žádal, zval.

Aby se pantáta s prominutím neposral. Stejně pro toho mladšího syna udělal víc.


]


Re: Nemáš úplně pravdu (Skóre: 1)
Vložil: Lu v Pátek, 23. prosinec 2011 @ 13:53:52 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ten "spravedlivý" vyčítá otci šlapky mladšího bratra. Tady se provalil, podle sebe soudí tebe.


]


Re: Odstrašující příklad otce z podobenství o marnotratném synu (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Pátek, 23. prosinec 2011 @ 08:46:10 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tenhleten výklad jsem ještě nikdy neslyšel ale dávám přednost té Božské rovině před lidskou. Silně mi to připomíná jeden fiktivní příběh, kolující po Netu. Nemáte někdo odkaz ? O tom jak apoštoly hodnotí soudobá personální agentura, podle toho co o sobě v Bibli vypovídají slovy i skutky. Svatý Petr dopadl nejhůř, toho doporučili z firmy propustit a ředitelem jmenovat - Judu Iškariotského.
S podobenstvím o marnotratném synovi (kterému poslední dobou někdy říkáme o milujídím otci) úzce souvisí podobenství o dělnících na vinici. Kde Bůh přímo říká že může s tím co je jeho nakládat jak chce a nikdo nemá právo si stěžovat.



Re: Re: Odstrašující příklad otce z podobenství o marnotratném synu (Skóre: 1)
Vložil: vlastik v Pátek, 23. prosinec 2011 @ 22:10:32 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
 ----Tenhleten výklad jsem ještě nikdy neslyšel ale dávám přednost té Božské rovině před lidskou. ----


   Poutnicku , také ;-) Tenhle výklad je ostrašujícím příkladem,jak se dá i velmi jasné podobenství překroutit.


]


Re: Odstrašující příklad otce z podobenství o marnotratném synu (Skóre: 1)
Vložil: joker (www.klicnik.eu) v Pátek, 23. prosinec 2011 @ 13:33:41 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ze své vlastní zkušenosti vím, že tento příběh či podobenství vnímám jinak od chvíle, kdy jsem se sám stal na mnoho let marnotratným synem. A o něm to podobenství je, o jeho nalezení pokory a cesty k Bohu. 
Tento "výklad" mi přijde prazvláštní a určitě ne kristocentrický. 



Re: Odstrašující příklad otce z podobenství o marnotratném synu (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 26. prosinec 2011 @ 00:28:57 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Taky mne překvapilo, že někdo tak jasné podobenství - které jsem chápal ještě když jsem evangeliu nevěřil - může překroutit ke svojí vlastní škodě. Nedávno jsem se bavil s Okem, který se snažil chování toho otce v jeho nečinnosti přiřadit Otci (v nebi). Naprosto paradoxní postoj: To podobenství totiž vyprávěl Bůh v těle na záchranné výpravě mezi ztracenými syny a dcerami.

  K tomu ale už musí být hodně velká zaslepenost, aby člověk tak základní věc neviděl.

  Podobenství nese vždy nějakou konkrétní informaci, přibližuje nějakou vlastnost, postoj. Vždycky mi rostou vlasy na hlavě když nějaký kazatel vezme podobenství a krok po kroku ho rozbírá a přiřazuje realitě. Asi jako kdyby člověk zasadil fíkovník a podle jeho výhonků očekával konec světa.


  Jinak s tím výkladem souhlasím: Pokud by ten otec byl reálný, naprosto selhal ve svojí výchově. Oba synové byli vychovaní hrozně: Jeden bezcitný, rozhazovačný, lačný po hříchu, druhý bezcitný, workoholik.

  A to podobenství pokračuje ještě lepším podobenstvím

Učedníkům také říkal: „Byl jeden bohatý člověk, který měl správce, a ten byl u něho obviněn, že rozhazuje jeho majetek. Zavolal ho a řekl mu: ‚Co to o tobě slyším? Vydej počet ze svého správcovství, neboť dále nemůžeš být správcem.‘ Správce si řekl: ‚Co budu dělat, když mi můj pán odnímá správcovství? Kopat nemohu, žebrat se stydím. Vím, co udělám, aby mne přijali do svých domů, až budu zbaven správcovství.‘

A zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: ‚Kolik dlužíš mému pánovi?‘ On řekl: ‚Sto věder oleje.‘ Řekl mu: ‚Vezmi svůj úpis, rychle sedni a napiš padesát.‘ Pak řekl druhému: ‚Ty dlužíš kolik?‘ On řekl: ‚Sto měr pšenice.‘ Říká mu: ‚Vezmi svůj úpis a napiš osmdesát.‘

A pán pochválil nepoctivého správce, že jednal rozumně. Neboť synové tohoto věku jsou vůči svému pokolení rozumnější než synové světla.




Stránka vygenerována za: 0.21 sekundy