poslal Ferra Jak už to bývá zvykem, poslední prosincové dny před propuknutím vánoční pohody se lidé v práci vidí tak trochu jinýma očima. Jako by se hodily starosti prožitého roku za hlavu, s vidinou několika příštích dnů prožitých bez stresů, starostí, nervozity a všeho toho, co si během roku prožíváme. I letošní měly být takové, jako jsem předpokládal. Vše tomu nasvědčovalo s takovou samozřejmostí, jako se formují vlaštovky na drátech ke svému odletu, když přijde čas. Nu což, nějak odsloužíme, přežijeme či užijeme ty tři dny volna, co jsem měl naplánováno, a hurá znovu vstříc pracovnímu roku v mundůru bezpečnostní služby. Jenže ouha. Představa v klidu prožitých vánoc se změnila ve fata morgánu. Dvacet pět roků jsem pracoval ve stavebním podniku, než se mi stal úraz, že jsem sletěl ze střechy a dopadl na plochu nohou, jež se dříve nazývala paty. Půl roku jsem nechodil, jen škrábal pupínky pod sádrami, pak jsem jezdil na vozíku, a po roku mě s dvěma francouzskými holemi poslali zpátky dělat, že mi skončila podpůrná doba. Plný vám dát nemůžeme, protože je tady podnik, který to zavinil a ať se o vás postará. Tak jsem přišel na podnik a oni nechápali. Ani zametat nemůžete, co s vámi? Do archivu? Na vrátnici? Při pohledu na mě, neměli takovou představivost, aby mě někam zařadili. Ale stát si žádal své, jasná pravidla rozhodla: ať se o vás podnik postará!
Dali mě na vrátnici. .........Tři roky jsem sloužil podniku, který se o mě postaral. Bylo nás tam víc - těch, kteří pro podnik obětovali zdraví. Každý na své místo dle svých možností. A taky že jo. Podnik začal krachovat, a tak se změnilo vedení. "Neschopné", kteří vedli 19 let podnik a zajišťovali více než stovce zaměstnanců a dalším lidem, kteří se na ně nabalovali přežít tento systém kapitalisticky tržního hospodářství, kdy více než na sociální práva lidí se hledí na "tržní" práva majitelů, vyměnili za "schopné" a fungovalo se dál. Ale znáte to, nové koště dobře mete, nehledíce na nic. Po roku nám řekli, že v rámci šetření, celou vrátnici propouští, bez odstupného. prý nás převedou do Bezpečnostní agentury z Brna, která nás sirotky zaměstná na stejném místě, a když tedy navazujeme a máme práci dál, nemůžeme chtít odstupné. Během pár dní, kdy jsem se musel rozhodnout, jestli vzít odstupné od podniku, který mě zbavil možnosti být zdravým soupeřícím na trhu práce, jsem se musel rozhodnout, zda odejít s odstupným, kterého výši a počet měsíců vzhledem k úrazu mi nebyl schopný nikdo říct, či zda přejít k jiné firmě, která ke mně nemá žádné závazky a jsem pro ni jen invalida, bez nároků. V okresním městě zrušili na úřadě práce právníka zdarma a jediný, který byl zdarma a tedy pro mne dostupný, byl ten z Brna, který je tu jen ve středu. Já potřeboval vědět do úterka. Takže telefonát do Brna právníkovi, ten mi řekl, jestli chci práci, nebo odstupné. Nikdy jsem se o to nezajímal, tak jsem podepsal odchod bez nároků a přechod k druhé agentuře, čímž jsem se zřekl veškerých závazků vzhledem ke svému pracovnímu úrazu, ale s tím, že budu mít práci dále, návazně.
Svůj stůl, na kterém jsem, když to nikdo neviděl, studoval Boží slovo, jsem si uhájil. Věděl jsem, že ten úraz byl díky Bohu tím, co mě přitáhlo po 16 letém odmlčení zpět do své rodiny, kam jsem předtím patřil. Jakkoli to někdo zdravý nemůže chápat, tak mě úraz pomohl k tomu, abych se zastavil a zhodnotil to, co jsem dříve dostal a od čeho jsem se pak na dlouhý čas odmlčel, abych se vrátil ke svému Otci. Zmrzačený na těle, ale o to více věřící v Něj, jež dovede i mrtvé přivést k životu.
Byl jsem v tomto postavení další dva roky, než přišel letošní prosinec. Nebyly to lehké dva roky, ale vždycky se našel čas, abych byl s Ním i tehdy, kdy jsem to měl placené. Když se našla chvilka.
13.prosince nám bylo řečeno, že v důsledku toho, že se znovu změnilo vedení, které se snaží znovu šetřit, se rozhodlo, že zase jako první skončí vrátnice, respektive naše bezpečnostní agentura. A ta už pro mne nemá v Blízkosti bydliště, kam jsem schopen přijet na kole, jelikož auto nemám a za těch vydělaných 3700 Kč za dvaadvacet šichet po 3,5 hodinách denně nekoupím, Byl to pěkný den. Poprvé po 30 letech bez zaměstnání. Poprvé bez jakékoli jistoty, že rodina, kterou mám, si bude moci udržet aspoň standard k přežití bez exekutorů.
Nikdy jsem neměl dluhy, ale byla jiná doba, děti malé a dům nový. Teď, pokazila se pračka. Dům, šestibytovka lajdácky postavená, oprava, a každé rodině naskákal dluh za radikální obnovu 316000 Kč na patnáct let, přitom to není zevnitř vidět. Syn dvacet - na škole, dcera 19 - chce jít na vysokou, na sporožiru kontokorent, v práci vyhazov, podařilo se mi po třech měsících přihlásit na Grano.
Jak to vše vyřešit. První tři dny jsem byl na prášky, kdo mě přijme do zaměstnání, když tam přijdu s hůlkou, exekutoři, pod most, Havel umřel, zařídil nám svobodu, můžeme svobodně pod most, ať žije demokracie! A přřitom jsem psal na Grano z radosti, že se můžu konečně připojit. pak jsem si uvědomil ------ že jsem Boží dítě!
Jsem Boží dítě! Kopretina, vrabec - proč ne já? Přestal jsem mít strach. On se mnou má určitě nějaký úmysl. Nedovolí, abych padl i se svou rodinou pod most, kde bych se nemohl připojit na internet a hlásat Jeho slávu, která nezaručuje demokracii pod mostem, jako tyto vlády, ale která setře každou slzu z očí!
Už se nebojím propuštění! Plně na něj spoléhám, že své dítě, které ho nezapřelo, nezapře ani On!
Den 23.Prosinec. Loučí se poslední z těch, co zůstali navzdory volnu v práci. Vedení!Jako pokaždé, slušně říkám - "nashledanou" a myslím sBohem. Vše je ztraceno! Odchází i poslední naděje, že by se ještě něco mohlo změnit. Oni odejdou slavit a já za svým Otcem věřit, že mi najde ještě uplatnění v této společnosti, která je založena na silných jedincích, schopných splnit vše, co pro invalidu nemožné. Náhle se ve dveřích asistentka ředitele obrací, a jde ke mně na vrátnici. Chce mi snad potřást ještě rukou k tomu odstavení?
Pane Martinec, kolik vy můžete dělat hodin? My bychom potřebovali jednoho invalidu, a vy máte zkušenosti, tak že by jste vedl vrátnici, a chodil na denní. V tom z druhých dveří v poslední chvíli před vánocemi přichází nový jednatel, který řídí celou firmu. Je tady měsíc, neví, že tady dělám i s učením 33 let. Mayslí si, že jsem z firmy, která tu zajišťuje ochranu.
"Pane Martinec", přijďte 3.1. a projednáme to.
Ó Bože, Otče, děkuji, že jsi můj Otec a nenecháš mě jít pod most, kde by tvoje slovo nebylo slyšet jako ze střech.
