Nevím, tvoje otázky jsou pro mě tak trochu nesrozumitelné. Takže se dá s určitostí předpokládat, že i moje odpověď bude pro tebe nesrozumitelná. Je to určitě i tím, že vztah k Bohu nelze vyjádřit slovy, ten se vyjadřuje srdcem, na venek je snad viditelný naším konáním, teda spíše naší „snahou konat“ – vyjadřovat lásku Bohu svými činy,svou poslušností a tuhle pohnutku zase vidí jen Bůh.  Takže v rámci virtuální komunikace o našich vztazích k Bohu vznikají jen nedorozumění a nepochopení.

 Brusle 7 vůbec mě nenapadá, co můžeš myslet svým vyjádřením:" okolky kolem". Brusle Bůh za mě položil život!, Bůh se pro mě obětoval!, Bůh udělal pro mě mnoho dalších věcí, Bůh stále koná v mém životě, Bůh si mě vybral. Tahle Skutečnost je základem mé plné DŮVĚRY BOHU, to je ta nejdůležitější podstata mého vztahu s Bohem, tohle je pouto, LÁSKA, která je nedá ničím zničit (Sám Bůh, Stvořitel všeho, ty, které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy).

 A Boží náruč? 

V té jsem přece pořád, díky Boží věrnosti, to je má JISTOTA: Bůh říká: "NIKDY TĚ NEOPUSTÍM". Být v Boží náruči, znamená pokoj, zakotvení, pevný bod ve všem tom zmatku kolem, znamená určitě ochranu před tím, že mě nepotká nic zlého, co bych nedokázala díky Boží ochraně zvládnout - zkouška nad mé síly.

 Mít upřený pohled na Krista!  To je hodně důležité, ikdyž jsme v Boží náručí. Ono totiž lze spočívat v Boží náručí a zároveň pokukovat "někde vedle", za nějakým efektnějším stimulem, pro nás tak silným, že přestaneme vnímat teplo a jistotu Boží náruče, uchvátíme se jinde, děláme vylomeniny. Pak je důležité znovu pohledět na Toho, kdo nás v náručí drží, uvědomit si (vyznat) svoji slabost. Upřít svůj pohled pouze na Krista a znovu přichází ten pevný bod, jistota Komu patříme, Komu chceme patřit a dělat věci, které Boha nezarmucují, neznevažují Jeho lásku k nám, nezneucťují Jeho ochranu.

rive

Chceš věřit bezokolků, nebo s okolky? Vyžaduje Bůh tvou přímou víru, nebo s cizím smetím?