Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Slíbila jsem tu asi před měsícem, že se pokusím napsat článek, jak a kam vlastně jdu.

Navazuji tím volně na sérii mých předchozích článků zde na Granu asi v posledních 3 letech (Reformovat ŘKC - či odejít?)

Musím začít slovy "VIM, ŽE  NEVÍM".

Bůh je velká Láska a zároveň velké neznámo.

Přichází v jemném vánku pouště, v tom odhlučení od lidských forem a "organizování víry".

Po velké a bolestné ztrátě přichází stále krásnější a bezpečnější  jistota přesažnosti všeho kolem, nicotnosti lidských struktur, naprostá jistota velké lásky...

Jsem šťastná, i když některé ztráty dosud lidsky  přebolívají v nutném očišťování od malicherností.  Věřím, že je to příprava na setkání s Kristem v tváří v tvář.  Vnímám, že je Kristus za dveřmi, že prolamuje mé dveře, i když se někdy bolestně cukám a bráním (lámání odvahy, po krůčcích, blíž). Ale vím, že toto Kristu příliš nevadí, že počítá s našimi slabinami. Důležité je, že v  těch dveřích je Bůh, se mnou , blízko, chápající i mé slabosti a cukání. To  naplňuje klidem, láskou, nadějí, bezpečím, možností odevzdání a splynutí...

V loňském  roce se na této cestě  přidala vážná nemoc. Vše vnímám jako krůčky a zkoušky od Boha, Jeho snahu mne pozvat blíž.

Nezbývá než děkovat.

Bůh je všude, jen na (Ním připravené) poušti Ho více vnímám v Jeho lásce. Stačí samotná láska.