Nedávno jsem byla se svou přítelkyní u lékaře. Když šla do ordinace, vzala jsem pár časopisů, které byli položené na stolku. Byli to takové ty časopisy pro ženy, ve kterých zcela zajisté najde každá „správná?“ žena radu, jak se stát dračicí (nebo lvicí) toho či onoho salónu a jak zcela zaručeně podle onoho desatera, které je uvedeno u článku s nadpisem Červené spodní prádlo vám zaručí pravidelný sex , zaujme objekt jejího zájmu.
Je tomu pár měsíců, co jsem četla jeden článek, který byl publikován na Granosalisu. Jistý mladík se pozastavoval nad uvolněností módy, která zasáhla i do církve. Musím říci, že jsem s ním hodně souhlasila, jelikož (ačkoliv nejsem chlap) si dobře vědomuji té chemie, která se odehrává muži v těle, když kolem něj projde atraktivní „samice“ spoře oděna. Nejsem puritánka a popravdě řečeno i já se ráda podívám na pěkného člověka a je mi jedno jestli je to muž nebo žena.



Další moje přítelkyně byla na jednom christ festivalu. Jediný zážitek, který ji utkvěl v hlavě je ten, jak chlapci leželi u silnice a koukali slečnám pod sukně. Opravdu mne to rozesmálo, ale na druhou stranu zase přinutilo k jistému zamyšlení. V jedné knížce jsem si přečetla výsledek jistého výzkumu, který provedli na mládeži ve věku od 14 – 18 let. Ptali se dívek a chlapců, co jim přijde nejvíc sexy na druhém pohlaví. Obě pohlaví se shodli, že jim přijde vyzývavé, pokud má dívka průhlednou blůzku. Ovšem chlapci se jednoznačně shodli v tom, že daleko rafinovanější jim přijde skutečnost, když dívka nenosí podprsenku, má obeplé džíny, kraťoučké minisukénky atp. Když jsem se ptala mé přítelkyně, jak reagovala na onu situaci (kdy chlapci leželi na trávě a dívali se dívkám pod sukni) tak mi řekla, že si z dívek spíše utahovali. Doslova řekli, že je to vina dívek, když nosí takto krásné sukně. Kdo se má udržet. Něco pravdy na tom je. Dívky, které se rády vyzývavě oblékají se pak nemohou divit, že v nich mladý produktivní muž pln síly nevidí jemnou křehkou duši, ale ženu, která si o to vysloveně říká.Rozhodně, zde nebudu odsuzovat to, jak se dívky chovají a ani nebudu truchlit nad tím, jak to mají s náma chlapci těžké! Na starém známém rčení „Šaty dělají člověka“ opravdu něco je. Nancy Van Peltová ve své knize „Známosti a namlouvání“ doslova tvrdí: „Styl oblékání a chování ženy je signálem k tomu, jak ji mají muži chápat. Buď říká: ‚Jsem sebevědomá. Respektuji sama sebe a očekávám, že mě budou respektovat i druzí. Vážím si sebe i druhých’nebo ‚Hej, podívej se na mě! Jsem tady! Potřebuji, aby sis mě všiml. Jsem připravená a svolná!‘ Jelikož sexuální podněty působí spíše na muže, sex číhá pod povrchem jejich myšlenek vlastně neustále..“
A o tom to je!! To, jak sebe vnímáme se odráží i na tom oblečení! Oblékání bych rozhodně nenazývala problémem. Spíše se snažím říci to, že dnes je opravdu jiná doba. Ačkoliv se to zdá nemožné, tak se věci posunuly zcela jiným směrem a nejsou takové jako v době, kdy mi bylo krásných 15 let. Z té doby si pamatuji jediné, neustálé padání ze stromů, natržená kolena a zrušené kolo, které bylo asi páté v pořadí onoho léta. Nyní, když přijdu na nějakou mládežnickou akci, tak mám spadlou čelist a těžce lapám po dechu. Dříve rozhodně nebylo možné, aby dívky a chlapci spali v jedné místnosti. Nevidím v tom závažný problém, ale mám pocit, že o hodně přicházíme. Tím však netvrdím, že si představuji takovou situaci, kdy dívky sedí na jedné straně sboru a chlapci na druhé. To mi přijde poněkud uhozené. V hlavě mám stále obrázek toho, jak ještě se zalepenýma očima potácím do sprch a tu kolem mě projde hejno dívek jen v kalhotkách a mikině. Neříkám to proto, že bych jim záviděla jejich mladý vzhled a pevné tělo.Spíše hovořím o tom, že mám pocit, že se dívky chlapcům až moc nabízejí. Chlapci si mohou být opravdu jisti, že nekupují zajíce v pytli. Otázkou však zůstává, jestli to není znehodnocování čehosi co má být ukryto jen nám a té osobě, které máme pak náležet.
Takže v čem je háček? Člověk si nevybere. Pokud je mladý člověk zmatený, a že v období puberty je víc než zmatený, tak v některých situacích tápe opravdu hodně. Pocity méněcennosti, snaha zapadnout do kolektivu, touha být oceněný atp.. to vše vypovídá o tom, že člověk touží po lásce. Po té opravdové lásce, která jej naplní. Samozřejmě, můžeme říci „my jsme v pohodě máme Boha“. Ano, to je pravda, ale též je pravda, že i v tom duchovním životě člověk musí dospívat a vyvíjet se. Neluskneme prsty a nezačneme se hned nadnášet a být si jistí vším, co pro nás má Bůh připravené. Pokud k tomu někdo došel už z počátku, tak mu jedině blahopřeji a konstatuji, že tiše závidím. Já osobně jsem si nejdřív musela namlátit čumáček, abych dospěla do jisté duchovní roviny, ve které si až teprve teď uvědomuji lásku Boha a ty jistoty, které nám nabízí.
Musím říci, že já jako běžný uživatel, si z dříve zmiňovaných časopisů odnáším jedno jediné a to hlavu plnou sexu. Chtě nechtě se mi do podvědomí ukládají data, která obsahují sexuální podtext. Obrázek jaký jsem si vytvořila, rozhodně neodpovídá plnohodnotnému časopisu, který by měl obohatit moje duševno. Spíše mi to přišlo jako reklama na člověka, který se snaží ukázat, že je volně k mání.
Jak tedy reagovat na takovouto situaci, se kterou se víc než často setkávám i v našich církvích? Momentálně mne napadají jen dvě varianty. 1) Budeme shovívaví a vzpomeneme si na svá mladá léta a na své malé úlety. Jaksi se budeme snažit s nimi více komunikovat a nastínit jim, co a jak působí. Rozhodně si uvědomíme, že takovéto věci mají původ někde daleko hlouběji a začneme naslouchat! A hlavně – budeme se snažit přiblížit oběma pohlavím jisté věci, které by měli brát v potaz. Musím podotknout, že si pamatuji jak jsem do sboru přišla s červenou hlavou a náušnicí v nose. Opravdu jsem byla krásná, ale pro mne to byl jakýsi vzdor tomu všednímu, co mne tak nudilo :c)) 2) Tiše rezignujeme a budeme nostalgičtí. Mladé necháme žít a my si tak budeme mýt své ruce. Jsem si vědoma toho, že my ženy máme hodně zbraní, díky kterým dosáhneme „svého“. Nicméně si též myslím, že žena by měla mít jistou úroveň a nepodkládat se muži přímo na tác. Nesnažme se proto za každou cenu na sebe upozornit vnějškem, nýbrž tím krásným, co máme uvnitř. Chce si to jen více věřit..
Jedna má skvělá přítelkyně mi řekla toto: "Člověk by se měl do sboru obléci tak, jako kdyby věděl, že tam na něj bude čekat Ježíš." Určitě bych se nedokázala podívat Ježíši do očí, kdybych tam stála s výstřihem k pupíku (prsa venku) a zbytek byl jen bederní rouška.
Musím konstatovat, že mi je upřímně líto, že dnešní mládež přichází o to, co jsem jen kousíčkem mohla prožít já. Tím mám na mysli tak polovinu devadesátých let. Myslím, že z mých vrstevníků mi dá hodně lidí za pravdu, že tenkrát to mělo jinou šťávu a že se to ubíralo zcela jiným směrem.. Nicméně, dnešní svět si žádá něco jiného a my se nemůžeme zlobit nebo pohoršovat nad něčím, v čem naše mládež žije. Spíše bychom se měli snažit jim to usnadnit..Co myslíte...