poslal katolik
Co je to hereze a schisma?
CO JE TO SCHISMA?
Schisma je řecké slovo znamenající odštěpení od jednoty Církve. Spočívá v tom, že schismatikové neuznávají právoplatného papeže za nejvyšší viditelnou hlavu Církve a přitom v podstatě uznávají základní články víry křesťanské (dogmata).
Tak ve východní církvi povstalo velké schisma za patriarchy Fótia v Cařihradě a bylo dovršeno za cařihradského patriarchy Michala Caerularia v roce 1054, kdy došlo k úplné roztržce s Římem. Na západě povstalo schisma volbou vzdoropapežů a trvalo od roku 1378 až do roku 1417. Bylo skončeno, když právoplatný papež Řehoř XII. se vzdal stolce a oba vzdoropapežové: Benedikt XIII. a Jan XXIII. byli sesazeni církevním sněmem v Kostnici. Od doby, kdy koncil I. vatikánský definoval jako dogma prvenství a neomylnost papeže, jsou všichni, kteří popírají uvedená dogmata, nejen schismatiky (jako třeba pravoslavní, starokatolíci, nýbrž též heretiky podle kanonického práva (CIC 1917)
Rovněž někteří modernisté a pokoncilní reformátoři, koncilní dokumenty o biskupské kolegialitě a radikální sedesvakantní hnutí se dostávají na hranici hereze a schismatu (někteří zvláště radikální sedesvakantní a progresistickéá hnutí se rozešla s papežstvím) vůči pravověrné nauce o papeži a funkci papežství v rámci katolické Církve.
Příklady schismatu:
_ Pravoslaví a protestantismus obecně - rozchod s papežem jako viditelnou hlavou viditelné Církve.
_ sedesvakantní hnutí a jejich rozchod se současnými tzv. koncilními a pokoncilními papeži.
CO JE TO HEREZE?
Bludařství čili hereze je dobrovolný a tvrdošíjně zastávaný názor křesťana, odporující jedné nebo více pravdám, kterým je nutné věřit vírou božskou a katolickou, tj. názor, který odporuje článku víry. tento nesprávný soud, názor je buď formální nebo materiální:
1/ formální je vždy spojen s tvrdošíjností: křesťan je si vždy jasně vědom, že jeho názor je v přímém rozporu s článkem víry.
2/ Materiální hereze postrádá této tvrdošíjnosti a pochází z nevědomosti: tj. není si vědom, že jeho názor odporuje článku víry.
Dále se hereze dále rozlišuje:
1/ Vnitřní hereze: existuje pouze v mysli a není projevována navenek.
2/ Vnější hereze: je projevována slovy nebo jiným vnějším znamením. Vnější hereze může zase býti veřejná: bývá projevována před mnohými, a skrývá, projevuje-li se před několika málo, takže může býti utajena.
Zloba hereze spočívá v zarputilém lpění na vlastním úsudku, kterým se heretik povyšuje nad učitelský úřad Církve a sám se činí rozhodčím nad články víry. Rozdíl mezi heretikem a apostatou (odpadlíkem) je ten, že heretik bloudí jen v některém či některých článcích víry, apostata opouští všechny. Proto heretik nebývá obyčejně apostatou, ale každý apostata je současně heretik. Hříchem, a to těžkým, je pouze hereze formální, neboť jen ta je vědomá a nepoučitelná. Hereze materiální hříchem není. Materiální heretik si není vědom svého omylu a je-li současně ochoten podrobit se soudu Církve, tím samým uznává v Církvi neomylnou autoritu a svou ochotou také se jí skutečně podrobuje. Aby hereze měla před Církví trestané následky, musí být nějak vnějškově projevovaná. Hlavním trestem je vyloučení z Církve (CIC 1917, can 2314)
Hlavní příklady hereze:
_ modernismus na přelomu 19. a 20. století - studnice všech herezí.
_ neomodernismus po koncilu a některé pasáže koncilních dokumentů, které stojí na hranici hereze a pravověří
_ pravoslavné popírání vycházení Ducha svatého i ze Syna, popírání neomylnosti a primátu římského papeže, mylné eklesiologické představy o jednotě Církve.
_ protestantismus a jeho rozmělnění všech článků víry, nauka o sola Scriptura, sola Gratia, sola Fide, eklesiologické úchylky, popírání primátu papeže a jeho neomylnosti, mylné představy o ospravedlnění a o milosti, popření eucharistické nekrvavé oběti mše, aj.
_ sedesvakantní hnutí - nepřímé popření článků o neomylnosti papeže a o nemožnosti, aby papež upadl do hereze formální.
(podle ThDr. Jan Merell, Malý bohovědný slovník, Charita, 1963)
