poslal everlife Hodný strýček
Jmenuji se David Hronek, je mi 19 let. Asi před půl rokem jsem se narodil do Božího království a rád bych vám pověděl, co tomu předcházelo.
Vyrůstal jsem v nevěřící rodině a o Bohu jsem nikdy nepřemýšlel. Když jsem byl malý, často mě hlídal maminčin bratr Laďa, kterého jsem měl vždy velmi rád a moc si ho vážil.
Později můj hodný strýček uvěřil, začal chodit do zlínského sboru BJB a byl první, kdo mi řekl něco o hříchu, Kristově oběti a vykoupení. Bylo mi tehdy asi 13 let. Na videu jsem viděl film Ježíš a začal jsem se na Boha víc ptát, začal jsem jej hledat. Několikrát jsem šel i do sboru. Při mé první návštěvě jsem byl překvapen, jak mile se ke mně lidé chovali. Vůbec mě neznali, ale byli na mě všichni moc hodní. Pak jsem ale do shromáždění přestal chodit, dnes už ani nevím proč. Na Boha jsem ale úplne nezapomněl. Každý večer jsem se modlil, aby Bůh ochraňoval mne i celou naši rodinu. Věřil jsem, že Kristus za mě zemřel, ale nevydal jsem mu svůj život. Když se v našem rodinném životě vyskytly určité problémy, uvědomil jsem si, že Bůh je jediný, kdo může zasáhnout, jediný, kdo může pomoct, jediný, na koho se mohu doopravdy spolehnout, že nezklame. Koncem letošního března jsem si v trolejbuse všiml pozvánky na satelitní přenos evangelizace Ulricha Parzanyho. Zaregistroval jsem, že akci organizuje BJB, sbor, který znám, a rozhodl jsem se požádat Laďu, aby se mnou alespoň jeden večer šel. On byl ale rychlejší a telefonicky mě na celou evangelizaci pozval. Zúčastnil jsem se tří večerů a na tom posledním se mě Bůh dotkl tak, že jsem nemohl jinak, než mu vydat svůj život. Litoval jsem těch 5 let, která jsem promarnil. Rozhodnutí se pro Boha přineslo s sebou velké změny. Věci, které jsem dříve dělal a které mi připadaly normální, dnes jasně vidím jako hřích a s Boží pomocí se jim snažím vyhnout, mnohokrát jsem zažil vyslyšení modliteb, vím, že Bůh je se mnou, že mi pomáhá, že se na něj můžu s čímkoliv obrátit.
Tatínek a starší bratr se mi pro mé rozhodnutí smějí, maminka není proti. Největší radost měl ale samozřejmě můj strýček Laďa. Společně jsme začali navštěvovat domácí skupinku, pravidelně teď chodím do sboru. Vím, jak je obecenství s jinými křesťany důležité. Když jsem byl na dovolené v zahraničí a neměl jsem možnost být ve sboru ani se s nikým duchovně sdílet, poznal jsem, jak moc společenství potřebuji.
Na závěr ještě přidám krátké svědectví o tom, jak mi Bůh pomohl najít dobré zaměstnání. V červnu jsem se vyučil stolařem. Přes školu jsem měl zajištěné místo v jedné firmě, ale na poslední chvíli, ani nevím jak, na-jednou tohle místo obsadil můj spolužák a já byl bez práce. Prosil jsem Boha o pomoc. Jednou v sobotu jsem jel autem nakupovat do Terna a vzpo-mněl jsem si, že můj bratr něco říkal o nějakém stolařství v Loukách. Neměl jsem představu, o jaké stolařství se jedná ani kde přesně v Loukách je. S modlitbou jsem obrátil své autíčko směrem k Loukám a jel jsem. Když jsem zastavil, stál jsem přímo před vraty stolařství. Těžko to dokáži popsat slovy, ale celou cestu jsem prožíval, že mě Bůh vede. Majitel mě přijal, v práci jsem velmi spokojený, baví mě a je i finančně výhodná. Vím, že za to vděčím Bohu, a je mi jasné, že práce, kterou mi „před nosem“ vzal spolužák, nebyla pro mě ta nejlepší.
Modlím se a věřím, že i celá moje rodina pozná, jak dobrý je Bůh.
David Hronek
