Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Paní farářka žije v registrovaném partnerství Evangelická farářka Ivona Linhartová je dcerou českých rodičů, kteří v devětašedesátém roce odešli do Německa. Žije v Langenselboldu blízko Frankfurtu. Když působila jako duchovní v Česku, našla si tady českou přítelkyni. Letos v lednu spolu uzavřely registrované partnerství.

"Že mě přitahují ženy, mi došlo v době kolem sedmnácti let," vypráví Ivona perfektní češtinou. Poprvé se zamilovala do stejně staré kamarádky, se kterou chodily do modlitebního křesťanského kroužku. "Tenkrát mě odmítla, protože to asi nepovažovala za správné. První vztah jsem měla se spolužačkou. Ta ale říkala, že čeká na svého prince. Nakonec jsem přece jen navázala vztah s kamarádkou z modlitebního kroužku a zůstaly jsme spolu devět let," popisuje Ivona první vztahy. Rodina i přátelé zprávu o její orientaci přijali bez problémů. Co na to bible? "Moji rodiče jsou katolíci, ale já se k víře dostala přes baptisty," vypráví. "To jsou křesťané, kteří neuznávají křest miminek a jsou celkově bigotnější. Tenkrát jsem si prožila velmi pobožné období, měla jsem misionářské sklony a snažila se přesvědčovat spolužáky k víře. Bylo mi asi šestnáct," směje se tehdejšímu zápalu Ivona.
"Pak jsem pochopila, že jsem na holky, a dostala se kvůli tomu do vnitřní krize. Některé biblické verše homosexualitu odmítají, jenže to nelze brát doslovně a vytrženě z kontextu. Bible například taky říká, že by ženy měly nosit dlouhé vlasy a že v době menstruace nesmějí mít sex s muži," říká Ivona. Za nejdůležitější poselství bible považuje to, že člověk má milovat druhé stejně jako sebe samého. Coming out u biskupa Do Prahy přijela v devadesátém druhém roce na roční zahraniční studium teologie. Pak odjela dokončit školu zpět do Německa a po vikariátu se vrátila do Prahy, kde rok působila jako farářka. Nakonec si pracovní pobyt v Čechách prodloužila o další dva roky. Partnerku, se kterou dnes žije, poznala před sedmi lety. Bylo to na setkání lesbických žen,
kam ji pozvala kamarádka. "Ale trvalo další čtyři roky, než jsme se setkaly podruhé a daly se dohromady," vypráví. Její přítelkyně žila a pracovala v Praze. Ale poté, co Ivoně neprodloužili činnost v Česku, se společně přestěhovaly na faru do Německa.
V českém sboru o Ivonině orientaci nikdo nevěděl. Neskrývala ji, ale ani neměla chuť řešit problémy, které by z toho plynuly. Rozčeřit stojatou vodu v konzervativním přístupu církve k homosexuálům se rozhodla až v Německu. "Oznámila jsem to biskupovi. Byl velice přívětivý a cítila jsem, že to myslí upřímně. Když jsem ale začala mluvit o tom, že hodláme s přítelkyní uzavřít registrované partnerství, doporučoval mi, abychom s tím ještě počkaly." Synod zemské církve totiž už rozhodl o přijetí homosexuálních farářů a farářek, ale nepřijal rozhodnutí o jejich případném registrovaném partnerství. "Je to paradox, že církev, která usiluje o to, aby lidé - a obzvlášť faráři - uzavírali manželství a nežili jen tak ,na hromádce`, brání tomu samému u homosexuálů." O ní bez ní "S biskupem jsme neměli stejný názor ani na obřad. Biskup měl za to, že bude nejlepší, když se vezmeme někde v tichosti. S tím jsem nesouhlasila. Když se na vikariátu učíme, jak je důležité uzavřít manželství při veřejném aktu, nepřišlo mi normální, abychom se my braly někde v kamrlíku. Heterosexuálnímu páru by to nikdo nenavrhl."
Nástup do služby v Langenselboldu se neobešel bez hlasování představenstva sboru o tom, zda Ivonu přijmou jako farářku lesbičku. Přijali, ale jí vadilo, že o ní rozhodovali lidé, kteří ji osobně neznali. "Poprvé mě někdo soudil jen na základě mojí orientace, což je dost ponižující. To, že jsem lesbička, o způsobilosti k práci farářky nic nevypovídá." Partnerství místo manželství V lednu letošního roku se s přítelkyní ,zaregistrovaly`. "Naše svatba proběhla v příjemné atmosféře. Na paní z oddávacího úřadu v Langenselboldu bylo vidět, že nám fandí a je ráda, že se věci rozhýbaly," říká. Úřední obřad sice proběhl v tichosti, ale Ivona s přítelkyní ještě zamýšlejí církevní obřad se svými přáteli.
V Německu obecně vládne otevřenější přístup k homosexualitě než v Česku. Od roku 2001 tam Ize uzavírat registrovaná partnerství a homosexualita už dávno není tabu. "V osmdesátých letech existovala jediná knížka zabývající se homosexuálními ženami v církvi. V té době vzniklo hnutí lesbických žen pracujících v církvi. Dnes je těchto žen kolem dvou až tří stovek," říká Ivona. Pořád však není běžné, když se dvě ženy na veřejnosti drží za ruku nebo objímají. "To je vidět spíš ve velkoměstech, například v Berlíně, Kolíně a Hamburku, kde existují velké gay komunity. Ale v menších městech a vesnicích to tak ještě není." Na zkoušku s mužem Na otázku, zda zkoušela navázat vztah s mužem, přitakává. "Bylo mi asi dvacet a začala jsem si s velmi milým klukem. Asi proto, že jsem byla mezi baptisty a se svou homosexualitou jsem ještě nebyla úplně srovnaná. Měla jsem pocit, že bych měla vyzkoušet ,správnou` cestu. Řekla jsem mu pravdu, ale on to nebral moc vážně. Po půl roce jsem ho opustila. Myslím, že ho to hodně mrzelo," vypráví Ivona a dodává, že to s muži zkouší většina lesbiček. "Je v tom asi touha vyhovět společenským normám, žít život jako většina." Dnes má k mužům kladný vztah, hlavně díky bratrovi a několika přátelům. "Ale převahu mají v mém životě ženy, to je jasné."
Po dítěti prý netouží. "Na lesbické scéně se sice teď o mateřství začíná mluvit, ale já jsem z generace, která měla za dané, že jsou lesbické páry bezdětné. Naštěstí to s přítelkyní cítíme podobně." 0 homosexualitě nekáže Na svých kázáních téma homosexuality neprotežuje. Tím spíš, že prožila coming out a všichni v evangelickém sboru vědí, že je lesbička. "To by bylo stejné, jako když je někdo ve straně zelených a o ničem jiném než o ekologii nemluví. Přesto mi hodně lidí říká, že oceňují můj feministický přístup," dodává. O lesbické problematice však občas jezdí přednášet a diskutovat do Prahy. Na festival Apriles nebo na akce ve středisku Gender Studies. Jak najít sílu Ivona by si přála, aby homosexuálové nacházeli sílu ke coming outu. "Pro někoho existují tak silné bariéry, že se k tomu nikdy neodhodlá. Někdy je to riskantní i kvůli zaměstnání. Mám známou, která pracuje na policii. Tam je coming out velmi složitý. Naopak bezproblémový přístup k homosexualitě mívají lidé z uměleckého prostředí," popisuje svoje zkušenosti. Lidem, kteří svoji odlišnou orientaci z různých důvodů tají, Ivona doporučuje najít ve svém okolí nějakou gay komunitu. "Je důležité poznat, že existuje spousta lidí, kteří jsou na tom stejně. Znovu lesbičkou Ivona tvrdí, že kdyby se měla narodit znovu, chtěla by být zase lesbičkou. "Jsem ráda ženou a jsem ráda lesbičkou. Prostředí žen, navazování kontaktů s nimi a všechno neobvyklé kolem toho je pro mě velmi lákavé." Partnerky si podle orientace nevybírá. "Nemůžu ovlivnit, do koho se zamiluju. Pro nějakou ženu může být můj zájem překvapivý a nečekaný. Já to beru jako příjemné napětí," říká Ivona. S odmítnutím se sice setkala, ale nikdy ji neodradilo. "Hodně jsem se díky své orientaci naučila. Určitě mi to víc přineslo, než vzalo." MARIE FRAJTOVÁ