poslal Nepřihlášený
Ef.4: 3 „ Usilujíce zachovávati jednotu Ducha v svazku pokoje „
Křesťané mají nezastupitelnou úlohu v šíření známosti o Bohu. To je možné skrze aktivního křesťana, který vyjde za zdi vlastní modlitebny projevit své postoje. Dnešní svět nestojí až tak o slova jako o činy. Přijde-li mezi nás bližní, který hledá pravdu o Bohu, tak jí v prvé řadě chce vidět ve sborové praxi, v našich vztazích. Právem očekává, že budou jiné než jeho dosavadní zkušenost.
To čím je svět fascinován je naše jednomyslnost v praxi. Ve zdravém sboru je vedená napříč všemi generacemi . Můj příspěvek se týká některých postřehů, které nám mohou posloužit k budování jednoty uvnitř našich shromáždění a sborů . Vycházím z textu Mal.3: 6 – 16
1. Odstranit duchovní slepotu
Víte co se nám stává ? Díváme se do zrcadla – do Božího slova a nevidíme na sobě nic špatného. Zdáme se sami sobě dobří ! Jen Boží slovo nestačí .K vnímání našeho duchovního stavu musí přistoupit Duch svatý. Musíme se nechat jím oslovit. To vyjadřuje mezi řádky prorok
Mal.3:7 „ Hned ode dnů otců vašich odešli jste od ustanovení mých, a neostříhali jste jich.Navraťtež se ke mně, a navrátím se k vám, praví Hospodin zástupů. Ale říkáte : V čem bychom se navrátiti měli ? „
Izrael už dávno přešel k formě a srdcem byl daleko od Boha. Bůh je napomíná a oni neví proč ! To je duchovní tragédie. Platí to i pro nás. Často spíme na vavřínech spasení. Konkrétní touha po projevech Boží moci je málem hříchem . Jsme malověrní ve věcech Božího království . Díváme se do zrcadla a zdáme se sami sobě nejkrásnější na světě.Toto nebezpečí ztráty významu aktivního křesťanství hrozí i dnes. Připomínám 1 Kor.2: 11 – 13
„ .... Tak i Božích věcí nezná žádný, jedině Duch Boží“ .
Na setkání rodin ve Vítkově promluvil jeden bratr. Vyprávěl jak zažil osobní duchovní obnovu. Musel si pro ní „dojet“ až na Ukrajinu dnešních dnů. Teprve tváří v tvář bídě a současně silné víře věřících pochopil, že víra není věc rozumu, chladného kalkulu, ale ,že je to věc srdce .
2. Bohu patří všechna sláva, neokrádejme Ho
Mal.3 : 8 Ek.př.
„Smí člověk okrádat Boha ? Vy mě okrádáte. Ptáte se : Jak tě okrádáme“ ?
Izrael kořistil samého Pána. Tím, že nenaplňoval Boží požadavky na desátky a oběti v kvantitě i v kvalitě. Mám zato, že našeho Pána zajímá spíše ta kvalitativní stránka věci - stav našeho srdce. Jde mu o srdečnou účast na Jeho vůli. Jen ta, vypůsobená Duchem svatým, umožní konat skutky, které nám Bůh předem připravuje. Připomenu ep. Tit. 2 : 14
„ ...kterýž dal sebe samého za nás, aby nás vykoupil od všeliké nepravosti , a očistil sobě samému lid zvláštní, horlivě následovný dobrých skutků „
Milí spoluvykoupeí0, okrádáme svého Pána o mnohé co pro nás vydobil na golgotském kříži ? Zejména o následky našich skutků, které s jeho pomocí máme vykonat ve prospěch Božího království. Uvědomme si, že ON tyto skutky s lásky k nám připravil a my je svou malověrností, křesťanstvím rozumu neděláme . Tím současně narušujeme náš vztah k Bohu. Kde je výzva ap.Pavla Ef. 5: 10
„ O to stojíce, což by se dobře líbilo Pánu „
Já musím vyznat , že často o to Boží nestojím, protože mám plno svých představ a plánů, jak já to budu dělat. Boží vůle při mně jde stranou a razím si cestu svými rameny, svým JÁ. Mluvím především k sobě. I takovou aktivitou může být narušen vztah mezi mnou a Bohem.
3. Zlořečenství věřícím lidem
Může Bůh zlořečit věřícím lidem ? Mám zato, že ano, ale chce to vysvětlení. V prvé řadě to není stejné zlořečenství jaké má Bůh k neznovuzrozeným lidem. Zlořečenství věřícím lidem není slovo zatracení, není k věčné smrti. Jde obecně o „ zlou řeč „, lépe „ nepříznivou, pro mne zlou zprávu z Boží strany“ . Izrael zakoušel něco podobného. Bylo a je následkem naší neposlušnosti resp. malé víry. Prostě jde o to, že Bůh „ zavře nebeské průduchy „ a nevyleje na nás požehnání do doby, než pochopíme to, co nás chce naučit ! Mal 3: 10
„ Sneste všechny desátky do obilnice, aby byla potrava v domě mém, a zkuste mne nyní v tom, praví Hospodin zástupů, nezotvírám-liť vám průduchů nebeských , a nevyleji-li na vás požehnání, tak že neodoláte“
Milí bratři a sestry, vydejme své životy Pánu a uvidíme, co to je, když Bůh mocně promluví. To pro naši pokoru, lásku a poslušnost jeden vůči druhému. Odpoví na naše tužby a očekávání
4. Naše domácí sbory mají být místem Boží lásky a porozumění
Mal. 3.12b Ek,př.
„ ... stanete se vytouženou zemí“ ....
to tehdy, až Bůh vylije své požehnání na Izrael pro jejich duchovní probuzení. Pokud většina z nás začne žít „křesťanství srdce“ pak bude naše společenství oázou uprostřed duchovní pouště. Budeme mít sžíravou radost z každého spoluvěřícího a budeme toužit po vzájemném sdílení na principech Boží lásky. Nejedná se o sejití jednotlivců, kteří milují svého Boha, nýbrž jde o společenství ve kterém jsou i vzájemné vztahy protkány Boží láskou. ap.Pavel píše 1 Tess.2:8 př.N.sml.
„ Tak jsme po vás toužili, že jsme byli ochotni dát vám nejen evangelium, ale i své duše, neboť jste se nám stali drahými“
Na začátku 2-hé kap. se dočteme, že předtím pro evangelium ve Filipis trpěli a byli potupeni ( př.N.sml.v2). Přesto dokázali přijít do Soluně a zvěstovat evangelium. Oni vydali své duše ve prospěch lidí, kteří neznali Pána Ježíše, protože jim byli drazí !
Milí. bratři a sestry, „vydávejme své duše“ našim bližním tzn. svůj čas, své zájmy, celou svoji osobnost, aby mohli i oni poznat svého Spasitele. Tím se naučíme milovat spoluvěřící ve svém sboru !
5. Důsledek duchovní obnovy - komunikace bez zábran
Mal.3:16 „
Tehdy ti, kteříž se bojí Hospodina, tytýž mluvili jeden k druhému.I pozoroval Hospodin a slyšel, a psána jest kniha pamětná před ním pro ty, kteříž se bojí Hospodina ,a myslí na jméno jeho“
Mám zato, že i dnes mluvíme „jeden k druhému“. Je poznamenáno, že se to dělo mezi těmi, kdo si Boha váží a uctívají Ho. Jak a o čem mezi sebou komunikujeme! Když se sejdeme – máme na paměti i naše zkušenosti víry.
Svěříme se jeden druhému s tím, kde nás „bota tlačí“ nebo spolu mluvíme přes „filtr „ ! Volíme slova, abychom mohli pokračovat v dialogu. Jsem přesvědčen, že cestou k pravé komunikaci je osobní duchovní obnova, pokora, úcta jeden k druhému a zejména Boží láska v praxi. Je to určitá tolerance, která jde ze srdce, která předchází konfliktům a sleduje jediný cíl – budování sboru k oslavě našeho Pána
6. Důsledek duchovní obnovy – nový vztah k vlastnímu sboru
V poslední době si čím dál tím více uvědomuji důležitost společného shromažďování. Pokud začneme pracovat na Boží roli, dostaví se dříve či později nutkavá touha být spolu. Při práci pro Pána se naučíme milovat bližní tou Boží láskou. Už to není „jen text“ Ř 5:5, ale stav našeho srdce. Neumím si představit jak by Bůh začal žehnat sboru, který by se jako jeden muž dostavil na modlitební a biblická shromáždění ! Často slyším od spoluvěřících : Všechno je milost Boží, kdyby té nebylo tak do sboru beztak nikdo nepřijde . My před Pánem nic nejsme. Vidíš, tolik jste se snažili a ten člověk je zpátky ve světě apod. řeči. Ano, milost Boží působí nezávisle na nás. Ale přemýšleli jsme už o tom o kolik požehnání se ochuzujeme jen tím, že Bohu nedokážeme říct co vlastně chceme ?
Na modlitebních shromážděních bývá méně než polovina lidí, na biblických jakbysmet. Naše modlitby jsou často nekonkrétní, všeobecné jako bychom se neměli za co modlit. Ale jak se chceme modlit konkrétně, když nemáme zážitky a nevznikají potřeby se za někoho, za něco modlit ! Vystačíme si sami a při pohledu do zrcadla – Božího slova – se vidíme jako skoro nejkrásnější na světě. To proto, že nám Duch Svatý ještě neotevřel oči. Jsme duchovně slepí a spící. Poslechněte si krátkou myšlenku o tom, co se nám může přihodit před soudnou nebo-li odměnnou stolicí Kristovou až budeme skládat účty jak jsme zde žili a pracovali pro Boží království
Krispus
