Grano Salis - Nenávist k charismatickému hnutí jako výraz úpadku tradičních církví

poslal xvejvodam

Nenávist k charismatickému hnutí jako výraz úpadku tradičních církví

Naprostý úpadek tradičních „lidových“ církví dneška už nemůže zpochybnit ani jejich největší obdivovatel. Tradiční církve se stávají zkostnatělými a zbytečnými relikty, jsou to víceméně jen občanská sdružení, jejichž smysl je nejasný a v podstatě žádný. Pokles členské základny, její stárnutí a vysoký průměrný věk členů hovoří jasně. Příčin tohoto stavu je několik:

Neschopnost nést jasnou zvěst Evangelia Relativizace Písma a Pravdy vůbec Náboženskost jako náhražka vztahu s Bohem Zesvětštění církve

Všechny tyto příčiny jsou propojené a navzájem spolu souvisí. K bodu 1. Lidové církve již dávno , až na drobné vyjímky , ztratily svůj hlavní účel, pověření, které dal církvi sám Pán Ježíš. A to je kázání evangelia. Většina členů tradičních církví dnes ani neví, co to Evangelium je. Členové chodí do kostela, proto , že byli v dané církvi pokřtěni a proto, že tam chodil už jejich dědeček, babička, strejda atd. Nechodí tam s radostí chválit svého Pána (a jak by také mohli radostně chválit písněmi, které usnuly v 17. století a když se u nich může jen stát v pozoru a upírat oči v sloup), ale chodí ctít rodinou tradici či ulevovat svému svědomí nebo plnit bobříky, které jim mají vydláždit cestu do nebe. 2. S neschopností plnit své hlavní poslání samozřejmě souvisí nutnost nějakým způsobem zlikvidovat hlavní „usvědčující materiál“. A tím je Bible, je nutné ji znevěrohodnit, aby nebylo možno usvědčit stávající církevnické organizace, že jsou mimo Boží vůli. Takže Písmo doplníme ještě nějakým jiným pramenem „Božího zjevení“,který nám umožní vykládat Pravdu jak se nám hodí nebo Písmo podrobíme (pseudo)vědecké kritice a to nám taktéž umožní vybrat si jen věci, které jsou v souladu s naší „vědeckou pravdou“. 3.Protože takovéto pojetí církve vzdaluje lidi od skutečného vztahu s Pánem Ježíšem, je nutné kontakt s Bohem nahradit různými rituály a pravidly a tvářit se, že jejich plnění nás přibližuje k Bohu. 4.Důsledkem toho všeho je skutečnost, že se člen tradiční církve nijak neliší od jiného řadového občana, mimo svou občasnou nedělní procházku do kostela, případně několika pro „zichr“ oddrmolenými modlitbami. Do tohoto zuboženého stavu církví pak přichází vanutí Ducha Svatého v podobě charismatického hnutí, které se snaží tyto téměř mrtvé a zahnívající organisace probudit k životu. To je samozřejmě provázeno dvojí možnou reakcí členů těchto organizací. Ti upřímní a hledající vítají tento návrat ke skutečnému křesťanství, návrat ke vztahu s živým Bohem, ke kázání jasného, ničím nezastřeného Evangelia a k návratu autority Písma Svatého. Ti druzí, kteří se cítí usvědčeni a bojí se přijít ke světlu, reagují nenávistně a snaží se nový proud ve svých církvích zdiskreditovat a likvidovat. Jejich zaslepenost a bezbřehá pýcha je vede k nenávisti k lidem, které by jako křesťané měly mít za své bratry. Je nutné přiznat, že v některých společenstvích charismatické orientace, či orientace z charismatického hnutí vycházející dochází k některým odklonům od Písma a zdravého učení, ale to se děje spíše méně než v tradičních lidových církvích. Ani v tom „nejulítlejším“ sboru Hnutí víry se nezpochybňují základy Kristova poselství, jeho oběť za naše hříchy, jeho zmrtvýchvstání a jeho Božství a autorita Písma. Žel v tradičních lidových církvích se tak děje.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace