Je psáno:

15  Radujte se s radujícími, plačte s plačícími.

je rozdíl dělat skutky ze své vlastní síly, z tělesnosti, takové, které si sám naplánuji a vymyslím ANEBO činit Boží vůli, tedy každou minutu očekávat na Ducha svatého a nechat se Jím vést v každém slovu i skutku - tedy činit to, co skrze nás dělá Kristus.

Tak se získává Království.

no samozřejmě, Kázání na hoře jsou všechno požadavky na vstup, ovšem přesně v těch intencích mého komentáře výše...

ta chyba mnohých spočívá v tom, že oni ústy VYZNÁVAJÍ, že věří v Krista, ale to je vše. Tam to končí. Jinak jednají ze své staré přirozenosti, ve svém starém člověku, v Adamovi. A jen občas v Duchu. Vše, co dělají, jsou jejich vlastní plány, které se jim vidí za dobré. Činí organizované věci, místo aby nechali jednat Ducha svatého podle Jeho vůle. A tím žijí stejně jako ta dívka před obrácením v katolické církvi. Jsou to jejich skutky, jejich "sláva". Jejich úsilí vystavit svou vlastní spravedlnost a ne tu, která je z víry Kristovy.

Není to činěno z víry v Krista. Nečiní to Kristus, který je v nich, ale činí to oni sami, z člověka. Bůh i satan se tomu jen směje... :))))

Modlím se, aby to někteří z nich, kteří toto budou číst uviděli...

Hovoří o tom Žalm 2.

To, co tito věřící osnovují na svých "úzkých výborech a radách" spadá přesně do tohoto verše, protože je to z ČLOVĚKA, z lidí...

O tom také mluví Jakub, když mluví o víře bez skutků. Má tím na mysli samozřejmě skutky Kristovy ve věřících. Tito lidé věří v Krista a jsou znovuzrozeni, ale neprodukují skutky a slova Krista. A ani necítí to, co Kristus...

Jestliže věřící žije v těle, (nežije-li v Duchu) bude mít vždy problém s tím, jak píše Jakub, obětovat něco pro chudého bratra, který nemá co jíst a co si obléci. 

Jestliže však žije ve víře v Krista, v Duchu (a nejen to vyznává), je to pro něj automatické, že bez jakýchkoli problémů pomůže.

Ale může také pomoci i sám ze sebe, protože je i ve své staré přirozenosti štědrý. I to je ale víra bez skutků, protože to není učiněno v Kristu a skrze Krista. 

jestli to vnímáš,

tak jsi na dobré cestě. Sláva Pánu.

NS hovoří o dvou skutečnostech - o věčné spáse a o Království. Zatímco věčná spása je zdarma, z milosti, je to dar, tak Království se získává skrze činění Boží vůle (Mt 7,21-23). Pokud tyto dvě skutečnosti smísíš, ocitáš se pod zákonem.

Z tohoto důvodu je dobrá zpráva o milosti a také dobrá zpráva o Království. A Království bude odměnou Kristu za Jeho dílo, když usedne na zaslíbený Davidův trůn v Jeruzalémě (jak jinak) a také odměnou dobrým a věrným služebníkům. 

Jak to vidíš Ty?

takže spasení ze skutků, skrze podřizování se Bohu? No to mě mrzí, že toto učení razíš právě ty, Bylino. Doposud jsem Tě považoval za zastánce Pravdy Evangelia.

Nevím jak dlouho jsi u Pána Bylino, ale až Tě Pán přivede k dospělosti (duc*****sti), tak zjistíš, že jsi trvale naplněn Duchem svatým a Jeho Mocí a Ten Tě trvale (každou se*****u) vede. Pak již takovouto otázku nikomu nepoložíš...

A doufám, že nejsi jako Korintští (prototyp letničních), kteří kladli důraz hlavně na vnější projevy Ducha, jako jsou zázraky, charismata apod. že neočekáváš "velké věci", jako tito velkohubí lidé. 

Prožívat každodenní vítězství skrze víru v Krista nad pokušeními totiž může být velice nenápadná věc, přesto velice požehnaná. A vnitřní radost s tím spojená, se nedá ničím vyjádřit. Tím nevylučuji to, že jsem zažil i pár větších věcí a projevů Ducha. 

Ale v zásadě jde o neustálou vnitřní komunikaci s Kristem neboli zůstávání v Něm a v jeho Slovu a také zůstávání Jeho Slova v nás... Přesně tak, jako když učedníci s Ním chodili po zemi.

Jinak, rád se setkám s kýmkoliv zde na Granu, budeme-li živi a když bude Pán chtíti.

ne nepovažuji. Naopak. Ale jestliže napíšeš, že věčná spása je závislá na podřizování se Bohu, pak je to učení - spása ze skutků.

Jakoby v Písmu bylo psáno - Ten, kdo se bude podřizovat, bude spasen. Je to tam tak?

Když Písmo mluví o tom, že máme konat své spasení, jaké spasení má na mysli? Písmo hovoří o mnoha druzích spásy, ne jen o věčné spáse. 

A o jaké spáse hovoří Písmo, když mluví o odpadnutí? 

Písmo rozlišuje dva hlavní druhy spásy. Spásu ducha a spásu duše. Zatímco spása ducha je zdarma a dostává se hned na počátku víry, tak spásu duše si musíme vypracovat spoluprací s Duchem svatým. Spása duše je budoucností. Čti Petra a Jakuba.

Slovo Boží má podle Jakuba moc spasit naše duše. Spása duše je cílem naší víry (Petr). A je totožná se spásou v Tisíciletém Království. 

Celá Nová Smlouva nikde nehovoří o zachování nebo získání věčné spásy. Vždy hovoří v této souvislosti jen o spáse v Království. My, věřící v Krista se již věčnou spásou vůbec nezabýváme. Tu nám zajistil Kristus na kříži. Jediným, čím se zabýváme je budoucí VSTUP do Království (spásou v Království) - 2Pt 1,10-11:

ale v čem byli poslušní? V tom, že uvěřili!

Věřící má spaseného ducha. Jestliže však dosáhne dalšího cíle - spasení duše, to závisí na tom, jak bude chodit v Duchu. Podle toho také sklidí ODMĚNU (Království) nebo ODPLATU (dočasnou Gehennu).

protože my už spásu máme. Rosteme pouze do budoucí spásy, a tou je spása duše neboli spása v Království.

Náš duch je spasen z Milosti. Naše tělo bude při vzkříšení také spaseno z milosti. Pouze můžeme být, pokud budeme poslušni, účastníci PRVNÍHO VZKŘÍŠENÍ. 

Avšak spasení naší duše - na tom musíme spolupracovat s Duchem svatým. To je dlouhodobý proces...

tam, kde se mluví v minulém čase, tam se jedná o věčnou spásu. O té se samozřejmě v NZ mluví, ale ne jako o něčem, co teprve získáme.

A většina těch veršů, které uvádíš hovoří o budoucí spáse, čili o spáse duše, čili o spáse v Království.

Je zcela zřetelné, že jsi letniční nebo charismatik. Když já byl letniční, tak mi jeden prorok řekl ústy Pána:"Chceš poznat mě nebo tuhle bandu zákoníků?"

A fakt, že opravdu můžeš rovnou vstoupit do ŘKC. Ohledně náhledu na věčnou spásu se od nich vůbec nelišíte.

je jasné, že spasená duše bude také ve Věčnosti. Ale Věčnost dostáváme opět z Milosti, tak jako spásu ducha při znovuzrození. 

Ale naše práce na spasení duše v tomto věku slouží pouze pro VSTUP do Království a pro kralování s Kristem.

"Ale naše práce na spasení duše v tomto věku slouží pouze pro VSTUP do Království (myšleno Tisícileté) a pro (dočasné 1000 leté) kralování s Kristem."

Tisícileté království je první částí Věčného Kristova Království. Je tou pozemskou částí. 

Ve Věčném Království Kristově budou VŠICHNI znovuzrození věřící. Nebude chybět ani jeden z těch, co byli znovuzrozeni z Ducha.

V Tisíciletém Království budou jen ti, co budou HODNI. Pouze tzv. vítězové. Což bude jen malá menšina věřících, malé stádce. protože je psáno: 

Lk 13,23-29:

Je tu řeč o stolování v budoucím Království. Nejde tu o věčnou spásu. Ta se nezískává tak, že se jde úzkou cestou, ale z víry a zdarma. O tu se neusiluje. 

Lk 20,35:

Tady se nemluví o Milosti, že? Mluví se tady o zásluhách. 

Ani tady, že? Zj 3,4:

kde jsem na to přišel? Židé neočekávají žádnou jinou spásu, než spásu v Mesiášově Království. Jenže oni Ho jako Krále nepřijali a proto jejich spása v Mesiášově Království nastane opravdu až s Jeho druhým příchodem a se založením Tisíciletého Království.

Široká a úzká cesta nehovoří o věčné spáse, protože pro získání věčně spásy nemusíš udělat nic, než uvěřit. Je zdarma. Nemusíš kvůli ní chodit po úzké cestě. To by pak byla ze skutků. 

Úzká cesta je úzká, protože je to stezka Boží vůle a ta je velmi přesná a proto je úzká. Jsou to Bohem předem připravené skutky a slova. Kdo tuto Boží vůli bude činit, vejde do Tisíciletého Království (Mt 7,21-23).

Po široké cestě jde dnes většina křesťanstva, protože si dělají co chtějí, co se vidí za dobré jejich převrácenému srdci. Na Boží vůli se nedoptávají. Boží Slovo nerespektují. Většinu toho, co dělají, dělají v tělesnosti a ne v Duchu. 

Také proto jich nebude mnoho, kteří budou spaseni v Království.

No, ale podle Tvé interpretace bude drtivá většina pravých Božích dětí navěky zatracena, protože nešly po úzké cestě. To není pokřivené "evangelium?" To není moc dobrá zpráva. Je to stejná zpráva jako hlásají katolíci.

Prosím Rosmano, řekni mi, v čem se v pojetí spásy lišíš od katolíků? Dokážeš na to odpovědět?

To sis zase vymyslel po svém. Není tam řeč o vstupu do Tisíciletého Království. Ani nic o tom, že snad nečinění Boží vůle je dostačující norma pro věčnou spásu. Ježíšova slova "A tehdy jim prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.‘ "  rozhodně neznamenají:

tak to podle Tebe mnoho spasených nebude. Je tak? 

Zeptám se: Myslíš si, že budeš spasen?

věčná spása a spása v Království je pro Židy současná.

Jinak, platí, co řekl ten prorok: Letniční jsou BANDA ZÁKONÍKŮ...

vidím, že podobně jako katolíci, nemáš ani tušení o tom, co se stalo na kříži a co tam Ježíš Kristus vykonal...Jak je to dokonané a dokonalé. No, nezávidím Ti to, protože si vůbec nejsi ničím jistý... Nevíš, zda se Ti podaří sám sebe spasit...

Ale k odpovědi na otázku:

Částečně ano a částečně ne. Věčná spása není totožná s pozemskou částí Věčného Kristova Království. 

Do různých částí Věčného Kristova Království vcházíme skrze různé podmínky. Nelze to míchat. 

ale to si s katolíky můžete podat ruce....No konečně se katolíci a prostestanté v něčem shodnou...Spása ze skutků...

také vstupuji do Království skrze znovuzrození z vody a z Ducha. Ale do duchovního Království. V tom fyzickém, kde máme vládnout třeba nad pěti nebo deseti městy, je to ale trochu jinak. Protože toto fyzické Království nezískáváme v prvním plánu skrze Milost, ale hlavně skrze Spravedlnost. Takže ze skutků, protože je to ODMĚNA, chceš-li MZDA.

Neznáš-li to, pak jsi na tom stejně jako katolíci. Spása je pro ně odměnou, mzdou. Což je totální popření Milosti.

Katolický očistec a biblický očistec nevychází na jedno. To již vyplývá z výše uvedeného. Bez katolického očistce nelze být spasen. Tedy opět popření Milosti. 

Biblický očistec je součástí právě té výše uvedené mzdy. Je dočasnou odplatou pro neposlušné spasené věřící. Je o něm několikrát psáno v NS. Ale vy protestanti, protože chcete být v tomto na opačném pólu než katolíci, si nemůžete dovolit ho uznat.

Já ti můžu namítnout to stejné - ani já se neocítám pod zákonem, protože se nejedná o skutky ze své vlastní síly, z tělesnosti, takové, které si sám naplánuji a vymyslím, ale o činění Boží vůle, kdy každou minutu očekávám na Ducha svatého a nechám se Jím vést v každém slovu i skutku - tedy činim to, co skrze mne dělá Kristus.






Ve skutečnosti je to zcela jinak, ty tvoje konstrukce jsou chybné.   Viz například Titus 2:

Zjevila se totiž Boží milost, a očistil si svůj zvláštní lid, horlivý v dobrých skutcích.


Skutky, samozřejmě skutky Boží vůle, ne z vlastní síly, jsou výsledkem, důsledkem milosti, spasitelné milosti, díky které jsme obdrželi věčný život - tak se ten věčný život projevuje.   A tedy milost, spasitelná milost, život věčný v Ježíši Kristu a skutky odtud plynoucí tvoří jeden organický celek.    Nestojí nijak zvlášť rozděleny do dvou různých Evangelií.


Je to rozhodně jinak, než tvrdíš v jiném článku:

Otázka věčné spásy je aktuální pouze pro nevěřícího, který hledá Boha, nebo který právě čte nebo slyší Evangelium Milosti.

V okamžiku UVĚŘENÍ v Krista a znovuzrození se člověk stává Božím dítětem a má věčný život, který je nezvratitelný. Věčná spása je pro něj vyřešená. Dostal jí zdarma, bez jakýchkoli zásluh a Bůh nechce, aby mu jí jakýmkoli způsobem musel splácet. Bez jakéhokoli skutku ji získal a není zapotřebí jakéhokoli skutku, aby si jí udržel.

Od okamžiku UVĚŘENÍ v Krista - ihned v následující se*****ě jde v životě věřícího už pouze o jedno: O VSTUP do Království Nebes, o učení se tomu, jakým způsobem činit Boží vůli a jak se líbit Pánu. O to, jak svoji víru projevovat a vyjadřovat i ve skutcích, aby tato víra byla zdokonalována.

Všimni si, že celý NZ když mluví k již věřícím svatým, tak je nabádá k činění Boží vůle a skutků, které pro ně Bůh připravil. Asi na 500 místech. O věčné spáse mluví většinou jen proto, když ji věřící nechápou a chtějí upadnout zpět pod zákon.

Věčná spása je pro věřícího za ním. Před ním je jen blažená naděje příchodu Páně a Jeho Království Nebes.



1 Jan 5,20:
Víme, že Syn Boží přišel a dal nám schopnost rozeznávat, abychom poznali, kdo je pravý Bůh. A jsme v tom pravém Bohu, protože jsme v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život.

Jan 17,3:
A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.


Sám Ježíš Kristus je tím věčným životem, jeho poznání.
Vůbec nejde jak píšeš "od okamžiku uvěření v životě věřícího už pouze o jedno: O VSTUP do Království Nebes, o učení se tomu, jakým způsobem činit Boží vůli a jak se líbit Pánu. O to, jak svoji víru projevovat a vyjadřovat i ve skutcích, aby tato víra byla zdokonalována." Proč by mělo? 
Jde o poznání a poznávání Ježíše, který je tím věčným životem.  Navíc poznání Ježíše, získání věčného života, je zároveň vstupem skrze znovuzrození do Božího království.  Duchovního samozřejmě.  A kdo žije zde v duchovním Božím království, bude s Ježíšem i v jeho 1000 letém království.
Nevěřím, že veškerá pozornost apoštolů, všech dalších služebníků v církvi, celé církve, veškerého vyučování, napomínání, všech novozákonních Písem, se soustředí na toto pozemské přechodné království.
Proč by se křesťané měli celý život na toto (přechodné) království tak upínat, vše jemu podřízovat, když klidně se mohou bez něho obejít, o věčný život v Boží přítomnosti a věčné blaženosti jak tvrdíš i tak nepřijdou.

to nepřijdou. Jen, pokud budou neposlušní a nebudou z toho činit pokání, si dočasně (rok, dva, tři, pět...) pobydou v Gehenně a okusí, co to je odsouzení se světem. S Kristem se v Jeho Království v bílém rouchu procházet nebudou, na svatbě Beránkově nebudou. To bude ostuda... Nemyslíš?

Watchman Nee- Boží Evangelium I a II díl. Nakladatelství Proud.

V mnoha svých článcích zde na Granu se tím zabývám. 

Opírá se o Písmo a Pán to tak zařídil proto, aby Kristovci byli MOTIVOVÁNI k tomu, aby usilovali o vstup do Království a aby neusnuli na vavřínech, že jsou spaseni. A také proto, že to je SPRAVEDLIVÉ. Věřící je nejen spasen, ale protože proto neudělal NIC, tak zde má možnost získat ještě odměnu nebo naopak odplatu. Bude to spravedlivé zhodnocení jeho služby.

Teprve s přijetím tohoto učení jsem porozuměl mnoha nevysvětlitelným místům z Písma.

Pán Ti v tom žehnej a dej Ti světlo a zjevení...

co s tím?

Ta věc se má tak: Některé věci nemůžeme vidět, protože když jsme v nějakém trvalém hříchu, tak tento hřích působí závoj nečistoty na našem duchu, takže vidíme tak, jako bychom se dívali přes špinavá okna.

Je-li někdo např. v denominaci, nachází se v nebiblické sektě a činí skutek těla. Oči jeho ducha jsou tak do určité míry zaslepeny, takže mnohé věci nevidí nebo jen velmi nezřetelně.

Je to jen Milost Boží, že Bůh má vždy svůj svatý ostatek, který z těchto věcí dříve či později vychází...

když jsem se jednou, asi před 20 lety modlil k Pánu, zda denominace jsou správné, Pán mi řekl že ne a já to přijal, a od té doby mi spadly jakési šupiny z očí a viděl jsem věci, které jsem předtím neviděl...

to chápu a ani nic jiného neříkám. Psal jsem, že vyrůst z věku dítěte do věku mládence může trvat 18 a více let. Máš z toho dojem, že spěchám?

Jen tak na okraj - Bůh je největší perfekcionista. Kdyby nebyl, nebylo by stvoření tak nádherně a dokonale zorganizované a fungující...

když Bůh nechal stavět stánek úmluvy nebo své chrámy, požadoval, aby vše bylo postaveno do posledního detailu tak, jak On to požadoval. Jinak by tam Jeho Sláva nesestoupila. Stačilo jedinou věc udělat jinak nebo s jiným rozměrem.

Jeden čas jsem pracoval na vrátnici a zapisoval jsem příjezdy a odjezdy automobilů. A Bůh chtěl abych je zapisoval přesně na minutu. Kdykoli jsem napsal jiný čas nebo když jsem nezaregistroval čas správně a vymyslel jsem si jiný, Boží Duch mě usvědčil ze lži a také jsem to tak pocítil. A také tak to je.

Bůh je velmi přesný... To je jedna z Jeho vlastností.

I když s námi jedná milostivě. 

pouze upozorňuji na to, že Bůh je Bohem řádu - naprosto dokonalého a perfektního řádu....

Což je pouze jedna z Jeho stránek charakteru...

nejlepším příkladem duchovního perfekcionismu a dokonalosti, je to, jak chodil samotný Pán Ježíš. Každé Slovo, skutek a dokonce i pocit, vycházel z Otce. Co Pán viděl, že dělá Otec, dělal i On. Otec se skrze Pána Ježíše mohl dokonale projevovat, protože Pán neudělal SÁM ZE SEBE ani jeden pohyb, ani jeden skutek, ani jedno slovo. Vše co dělal, bylo dokonalým vedením Ducha Božího.

A kdo v Něm zůstává, má chodit, tak jako chodil On. Jinými slovy máme žít stejně. Máme se to postupně naučit. Když jsme ještě byli děti v Kristu, bylo pochopitelně nepředstavitelné chodit takto. To se zdálo nesplnitelné. Kolik jsem slyšel zbytečně naplácaných slov z úst Božích dětí. A Pán Ježíš řekl, že budeme vydávat počet k KAŽDÉHO zbytečného slova, které řekneme.

Jakub říká, že kdo neklesá v slovu, ten je dokonalý muž, který jakoby uzdou ovládá také celé své tělo (Jak 3,2). Což nám zjevuje, že toto je dosažitelné a také typické pro duchovní věřící.

Jinými slovy, kdy by Pán Ježíš nebyl perfekcionista, nebyl by ani svatý...

Willy.

píšeš:

///ste uprimni veriaci, ale pomyleni, prevrateni, neschopni rozoznat pravdu od lziveho ucenia....///

Nápodobně  :-)

 ......ze ze papez je neomylny vo veciach viery a mravov