Když nevěřícímu člověku v tomto světě řeknete, že jste křesťanem, věříte v Boha, Jeho Syna, docela často vás hodí do nějaké škatulky - podivínů, neškodných bláznů, sektářů, lidí, kteří ke svému životu něco potřebují - někdo věří v Boha - údajně mu to pomáhá, tak proč ne...Mohla bych ještě docela dlouho pokračovat, jak se na nás různí lidé dívají.

Bohu díky, tomu Věrnému, který mi otevírá oči a s tímto zrakem dnes hledím na lidi, různého vzdělání, charakteru, různých společenských vrstev. Sleduji, jak tito lidé se nechají rozhodit černou kočkou, která jim vběhne do cesty, jak se štípají do ruk, když jede kolem sanitka, jak ťukají do dřeva, aby něco nezakřikli, jak se chytají za knoflíky, když vidí kominíka, věří, že když škytají, že na ně někdo myslí, některé maminky věří, že když se leknou, nemají se chytat v úleku za břicho - škodí to prý miminku. Myslím na lidi, jak objímají v přírodě stromy a nasávají do sebe "dobrou energii", jak pátek třináctého má být nešťastným dnem, jak vykročení pravou nohou prý přináší štěstí, jak šlápnutí na kanál přináší smůlu, jak padající hvězda plní přání, jak lidé zapalují svíčky když je bouřka, jak si dávají do peněženek šupinu z kapra, jak o vánocích hážou za sebe botou, jak si přeposílají donekonečna mail, aby do týdne nezemřeli, jak se líbají pod rozkvetlým stromem v určitý den v roce. Lidé věří, že střepy přinášejí štěstí, některé maminky nejezdí s dětmi do jednoho roku na hřbitov, protože to prý přináší smůlu, budoucí rodičové si nedávají domů kočárek, dokud se dítě nenarodí, věří, že to přináší neštěstí do domu, lidé nosí různé provázky na rukou, předměty na krku, kamínky v peněženkách, aby je snad tyto tretky, mnohdy s okultní tématikou ochránili, někteří lidé v jeden den v roce nejí nic od pěří, aby jim neuletělo štěstí z domu, dospělí lidé si hrají na hru na ježíška, který nosí dětem dárečky, aby pak za několik let se dítě dozvědělo, že je to lež, ovšem pak se zas napojí na tuto nit a pokračují v tom u svých dětech, vědomě jim lžou, přičemž vidím na svém malém dítěti, že tomu je opravdu jedno od koho dárek dostalo. Mohla bych pokračovat a pokračovat nad věcmi, které mi třeba přijdou dnes, na těchto lidech praštěné, bláznivé, neskutečné, ale nechci, aby tento článek byl zbytečně dlouhý.

Co tím chci sdělit? Lidé se nechají snížit k takovým vlastně bláznivým věcem, kterým kupodivu věří a není jim to na pohoršení, na překážku. Pro mě je kolikrát zarážející, jak se někdo "pohorší" nad mojí vírou v Boha, ale nepohoršil by se nad tím, když bych v rukách žmoulala plyšového medvídka, který mi má přinést štěstí. Snesou hůře mé vyznání, než kdybych si před nimi zaklepala na zuby, abych něco nezakřikla. Není pro některé kamenem úrazu to, když jsem chodila po vesnici v průvodu za sochou a klaněla se kusu odlitku ze sádry v naškrobených šatech, ale dnes řeší a jsem pro ně sektářkou proto, že už tohle nedělám...

Já věřím v Boha, mám živou víru, můžu být pro jisté lidi bláznem, ale věřím v Toho, který všechno stvořil, bez něhož by nikdy nevzniklo to, co dnes kolem sebe vidíme, zkrátka věřím tomu a s pokorou vyznávám, že na začátku i na konci všeho vidím Boha. Nejsem bláznem, abych věřila, že všechno se stvořilo tak nějak přirozeně samo, že z neživé hmoty se stala najednou živá atd...Nestydím se za mou víru, nestydím se před lidmi, kteří věří bláznivým věcem a skutečně bláznivé věci dělají, jsou spoutáni zvyky a tradicemi, aniž si to skutečně uvědomují. Nejsou svobodní a myslí si že ano.

A hlavně, vím komu věřím a důvěřuji, On nelže a přiznává se k tomu, co jsem si přečetla v Bibli, duchovní svět existuje, aniž tomu někdo věří či ne, souzen bude každý bez rozdílu, zda věří či nevěří, na tom to nestojí, důležité je, kdo bude připraven.